Alternativní historie VELKÉ MORAVY
Napsal: 26/5/2014, 23:01
ALTERNATIVNÍ HISTORIE VELKÉ MORAVY
V dnešní době je naše společnost zahrnuta daty a informacemi, které se na nás řítí ze všech stran, ze všech těch desítek až stovek televizních stanic celého světa, různých periodik, či internetových stránek. Prakticky každá dnešní domácnost ve vyspělém světě, do kterého se počítá i naše Česká republika, vlastní televizi se satelitním příjmem a připojením na Internet. Dnešní člověk se tak může dostat ať jako divák televizních stanic, nebo čitatel miliónů internetových stránek k nepřebernému množství dat a informací. Jak ale rozlišit, které z těchto zdrojů můžeme považovat svým obsahem za důvěryhodné a které ne? Myslím si, že v té obrovské záplavě všech možných typů informací, je to prakticky nemožné. A v tom je bohužel mnohdy ten problém. Především pak Internet nabízí pohled jednotlivců na tu či onu problematiku a dokáže se tvářit jako důvěryhodný zdroj. Čitatel, neznajíce pak detailů obsahu, se může s myšlenkou takto prezentovanou ztotožnit, aniž by se však tato zakládala na pravdě. Jaké následky z toho můžou vzejít, to je jiná otázka. Ale pokud to budeme hnát do extrémů, tak od hospodských rvaček, kde jeden zastává názory prezentované tím čí oním médiem, zatímco druhý vychází z jiných zdrojů, se můžeme dostat k různým skupinám, které se s prezentovanou myšlenkou/názorem/hypotézou ztotožňují. Od menších skupin, se pak tento úhel pohledu může dostat do širšího povědomí a šířit se dále a dále, aniž by se ve skutečnosti zakládal na reálném základu. Je otázkou, zda původní zdroj své názory hlásá s vědomím rozporu s reálným základem, nebo jestli je tak učiněno na základě neznalosti. Netroufám si rozlišovat, která z variant je horší. Když se pak člověk, který něco o daném tématu ví, chce zapojit do diskuse, může se pro svou odlišnost názoru stát terčem posměchů (v tom lepším případě), nebo rovnou urážek i toho nejtvrdšího kalibru. Takový přístup jistě k slušné komunikaci (především na Internetu) nepřidá, a devalvuje jak obsah stránek, tak především deprimuje účastníky diskuse. Samozřejmě za předpokladu, že si někdo v tomto typu komunikace vyloženě nelibuje.
Na Internetu tak můžeme najít i četné stránky, které svým obsahem zkoumají a probírají různá historická témata s větším či menším úspěchem. Nejinak tomu je i v případě společných dějin Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků. Bohužel ale v případě našeho východního souseda, se zejména po rozdělení Československa, vyrojila celá řada publikací, které hledají a nacházejí údajně zamlčovanou „pravdu“ o dějinách mimo jiné Sámova kmenového svazu a Velkomoravské říše. S rozvojem mediální techniky, se pak tyto názory v hojné míře dostali i na Internet, kde jsou často bouřlivě diskutovány obhájci i oponenty. Některé názory a závěry těchto mnohdy „erudovaných“ historiků pak nacházejí velkou odezvu v širokém publiku, protože razí názory, které dnešní obyvatelé (a nejen u našich východních sousedů) chtějí slyšet. Bohužel, i když se může jednat o počin jedinců, či menších celků, se kterými se většina historiků názorově neztotožňuje, je jejich názor mnohdy politicky využíván a zneužíván a dostává se i do oficiálních míst, jako je například oficiální internetová stránka prezidenta Slovenské republiky, či dříve dokonce učebnice dějepisu. V poslední době je pak tato názorová skupina historiků, politiků, umělců u našich východních sousedů prezentována v kauze sochy krále Svatopluka na nádvoří Bratislavského hradu. Když pomineme diskusi kritizující vlastního tvůrce, který je spojován s komunistickým režimem, či vzhled a symboliku sochy samotné, tak se dostáváme k vlastní podstatě sochy, kterou je „slovenský“ král Svatopluk. To má ale háček, protože spojitost s textem na podstavci, který zní „Svatopluk – král starých Slováků“, je více než pochybná. Je pravdou, že tento kontroverzní nápis již byl v listopadu 2010 odstraněn, nicméně vášnivá diskuse ale stále trvá. Otázkou tak tedy zůstává, zdali takovéto kontroverzní nápisy na skulpturách, či textech v tisku, v médiích a zejména na internetu, mají opodstatnění. Pokud by měli, tak pak samozřejmě by se opravdu museli přepisovat učebnice dějepisu a to nejen u našich východních sousedů.
Jelikož mě tato otázka zajímá již dlouho, chtěl bych se jí trochu věnovat a pokusit se shrnout celou problematiku a podívat se na ni z jedné i druhé strany. Samozřejmě na toto téma by bylo nejlepší, kdyby se k němu vyjádřili evropské špičky v daném oboru. Odborné kruhy ale mají v tomto podle všeho již dávno jasno a je pod jejich úrovní se k tomuto tématu vyjadřovat, protože většinu těchto mediálních (internetových) zdrojů, považují za neseriózní. Samozřejmě je pak pro ně ztrátou času, se k daným publikacím rádoby historiků, které vyrůstají jak houby po dešti, vyjadřovat a věnují se dále smysluplné odborné práci a publikaci.
1. Sedmihradský původ
Už pred rokom 822 pod Nitru patrili Pomoravie a bratislavský Hrad s jeho územím. S Mojmírovou expanziou súvisí aj zničenie Pobedimu, hradiska v Majcichove a iných. Nálezy hrotov šípov v Pobedime priamo dokladajú, že útočníci pochádzali z juhovýchodnej Európy, že išlo o sedmohradských Moravanov (Antov), čiže hradisko zničili Mojmírovi vojaci, v čom panuje takmer jednoznačná zhoda, s tým rozdielom, že českí a slovenskí autori sa domnievajú, že Mojmír útočil z českej (čiže bývalej slovenskej) Moravy.
(zdroj: http://irsa.blgz.cz)
Tzv. sedmihradský původ Moravanů, nebo alespoň té části, kterou známe pod vládou Mojmíra I. (+ cca 846) je hlavní myšlenkou jednoho z alternativních historiků Rudolfa Irši. Dle jeho názoru vládl Pribina nejen Nitransku, ale i českému Pomoraví a to nejpozději od roku 822, který si autor zřejmě vzal za milník vzhledem k tomu, že v tomto roce prvně v písemných pramenech vystupují Moravané. Bohužel ani po ¾ roce diskuse jsem se nedostal k tomu, jak na to Sedmihradsko přišel.
Zbraně východního typu - Jedním z jeho argumentů jsou totiž nálezy hrotů šípů pocházejících z východu. Jenomže šipky tzv. východního typy jsou ve skutečnosti řapovité šipky spojované až s Maďary. Hroby s šipkami, které způsobily mrtvým zranění a smrt se týkají pouze několika nalezišť. Slovenský Bešeňov poskytl jeden hrob se třemi šipkami vězícími v těle pohřbeného. Na jižní Moravě byly odkryty 4 hroby na třech lokalitách Břeclav – Pohansko, Brankovice, Staré Město. Přinejmenším v prvních dvou případech (dva hroby na Pohansku a jeden hromadný hrob čtyř těl v Brankovicích). Dále se hroby s řapovitými šipkami této kategorie vyskytují už jen v Německu. Zajímavé je pak, že tyto šipky rozeseté po půlce Evropy nejsou spojované se Sedmihradskem. Takže podle p.Irši zřejmě přišli Mojmírovi Moravané z východu ze Sedmihradska se zbraněmi, které tam nikdo v té době neznal. Zajímavé je také to, že pokud by si přinesli nějaké pro východ typické zbraně (prý typické pro Rumunu a Bulhary), proč jsou na území Velké Moravy hrobové nálezy mečů spojované pouze se západním typem zbraní. Důkaz v podobě východních zbraní tak zcela padá.
Hmotná kultura - Rovněž ani nálezy hmotné kultury, kterých je v Sedmihradsku skutečně málo, nepřinesli žádná potvrzení slov alternativců. Není pochyb o tom, že pokud by z toho směru Moravané přišli, že by si s sebou vzali i svůj majetek, zvyklosti běžného života i pohřebního ritu atd. Jenomže opět nic, co by se dalo spojovat s Moravany v prostoru Sedmihradska, nenacházíme a stejně tak ani na Nitransku či Pomoraví. Takže podle všeho si Moravané nejenom že s sebou nevzali na cestu do středu Evropy zbraně, ale ani žádnou keramiku a další věci každodenního života. Rovněž je zajímavé, že když již podle této teorie podnikli ze Sedmihradska cestu do Nitry, aby odtud vypudili Pribinu, že jako barbaři sotva přišli, tak hned začali kopírovat kostrové pohřby, jako místní obyvatelé, kteří již byli křesťanstvím zasaženi. Samozřejmě čitatel hned pochopil, že to bylo myšleno cynicky. Prostě tato představa nejen mě přijde naprosto nelogická. Prostě nějaký kmen o desítkách tisíc obyvatelích se najednou rozhodl zaútočit z východu na západ, ale žádné stopy nejen po tomto boji, ale především po usazení v nových zemích, neexistují. Je mi jasné, že p.Irša, kdyby odpovídal, tak hned poznamená, že na Moravu přišla jiná vládnoucí kasta, kterou právě on spojuje s Mojmírem. Na této informaci ale kus pravdy je. Podle J.Stloukala skutečně do Pomoraví přišla z jihovýchodu nějaká bojovnická skupina, která se poněkud antropologicky odlišovala od zde sídlícího obyvatelstva. Jenomže podle autora výzkumu přišla z jihovýchodu a nikoliv z východu, ale především stalo se tak již koncem 7. a začátkem 8. století. Nějaké ztotožnění s bojovníky, kteří v roce 833 napadali Nitru, tak vůbec nepřipadá v úvahu.
Útok z východu - Dalším z „úžasných“ argumentů, který od alternativců slýchám je, že Mojmír na Pribinu zaútočil z východu. Abych to lépe vysvětlil. Prý se šipky, o kterých jsem psal výše, našli především na jihu nitranského opevnění. O tom kolik a kde se jich skutečně našlo, jste si již názor udělali sami a o tom zbytku snad taky. Některým lidem se holt dá těžko vysvětlit, že když už chcete dobývat nepřátelské hradiště, že jej nemusíte bezpodmínečně dobývat z pochodu a přesně ze směrů, odkud se těch X desítek nebo stovek ze svých domovů vydali.
Trasa vypálených hradišť - Velice diskutované téma pak jsou zničená hradiště Pobedim, Bojná a Majcichov. Tato hradiště byla totiž zničená ohněm v první třetině devátého věku a podle archeologů tak lze jejich zánik spojovat právě s Mojmírovým vpádem na Nitransko. Je pak velice zajímavé, že Iršovi právě trasa těchto zničených hradišť slouží za důkaz o správnosti jeho teorie. Když se pak podíváte na mapu, tak vám asi stejně jako mě, tato „logika“ nějak neklape. Ale bohužel je to tak. Alternativec Irša se asi domnívá, že Mojmír se svými muži vytáhl ze Sedmihradska, nepozorovaně se dostal až k Nitře, které se podle archeologů musel zřejmě zmocnit bez boje, protože žádné stopy nebyly nalezeny. Odtud vyhnal Pribinu, který prchnul na Majcichov, který se následně stal terčem moravského útoku, poté se mu opět podařilo uprchnout pro změnu do Bojné a nakonec, když i ona vzplála, do Pobedimi. Ta nakonec také lehla popelem a teprve až po tomto X-tém úniku se Pribina vydal směrem do Franské říše, kde jej přijal markrabě Východní marky Ratbod. Když už p.Irša pochopil, že asi tento jeho argument není tak zcela neprůstřelný, tak začal ihned vytvářet novou verzi, kterou tedy podle svých slov ještě nemá dokončenou, ale její hlavní myšlenkou je, že Mojmír se svým lidem vyrazil ze Sedmihradska směrem přes Dunaj, podél jižního břehu se pak protáhl Panonii a nakonec svou cestu završil v Pomoraví. Nevím jak na vás, ale na mě tato zatím nedokončená verze, je ještě více přitažená za vlasy, než ta původní. Když pominu již výše uvedené chyby ve stylu, chybějící keramiky, zbraní východního typu atd. tak je nepochopitelné, že by tato téměř biblická Mojžšíšova, tedy Mojmírova cesta, zůstala bez pozornosti Bulharské a Franské říše, kteří sváděli dlouhé a vleklé boje právě v Panonii. A přitom těmto bojům a prostorům je věnováno hned několik letopisů. Další chybičkou na této teorii je, že původní obyvatelé Pomoraví by se muselo nově příchozím vzdát bez boje, po kterém opět nejsou žádné stopy. Urážlivé výroky ve stylu, že Moravané, potažmo Češi byli vždy zrádci, nechávám bez komentáře. Naopak si dovolím vložit pár komentářů slovenského historika A.Hrnka, který se vyjádřil na svém blogu k této otázce následovně.
„Tak pardon. To, že sa odmietam baviť o alternatívnych “historkách”, neznamená, že nie sú takmer isté dôkazy, odkiaľ Mojmír I. zaútočil na Nitru. Veľká Morava tu nespadla z neba, ale bola zavŕšením vývinu, ktorý sa na strednom Dunaji začal niekedy na konci 5. storočia, pokračoval Samovou ríšou a vznikom VM. Tento vývin je presne podľa písomných prameňov doložiteľný aj archeológiou. To, že centrum Samovej ríše bolo na dolnom Pomoraví vrátane Devína je teória prevažne prijímaná historikmi. Minimálne jedine toto je priestor, kde mohlo dôjsť k reálnemu vojenskému stretu medzi Slovanmi a Avarmi. Jedine južná Morava a západné Slovensko mohli byť nápomocné Karolovi Veľkému pri rozvrátení Avarskej ríše. No a perlička nakoniec: Archeológovia zdokumentovali celú sériu hradísk od Vlárskeho priesmyku až po Nitru, ktoré boli napočudovanie zničené okolo roku 830. Dokonca ten “rajd” skončil až v Spišských Tomášovciach vyvrátením pôvodného hradiska Nitrianskeho kniežatstva. Zničené hradiská Pobedim, Majcichov, Bojná hovoria o veľmi tvrdom bojovom strete pred tým, kým sa vojská dostali do oblasti Nitry, ktorá sa už nebránila. Žiadne zničené hradiská na juh od Nitry v tomto období neboli.“
(zdroj: http://www.hrnko.sk, 21.2.2013)
Tento názor je o to cennější, i když v mnohém s panem Hrnkem v jiných tématech nesouhlasím, že se jako jeden z mála historiků k alternativcům vyjádřil. A aby toho nebylo málo, tak si dovolím od stejného autora ještě jednou citaci.
„Rozumiete? Zopakujem ešte raz: ten priestor je plný! Nič sa tam nezmestí! Celá tá teória je ako škrabanie sa pravou rukou za ľavým uchom poza temeno hlavy! Vo všetkých vedách platí, že najjednoduchšie riešenie je najsprávnejšie! A ešte mi povedzte, ako by asi Ľudovít Nemec odstraňoval Mojmíra I. a nahrádzal ho niekde v Kluži alebo nedajbože v Niši? Ako by sa tam dostal? Okrem iného už od r. 395 tie kraja patrili východnej ríši a Byzantínci by určite protestovali, ak by sa im tam miešal niekto z Cách. A potom, prečo by sa Rastislav uzatvoril na Devíne, ak by sa mohol stiahnuť do Aradu, kam by určite žiaden Frank, nieto ešte ozbrojený nedošiel!“
(zdroj: http://www.hrnko.sk, 21.2.2013)
Pilgrimova falza - Pro vás většinu je věc ohledně sedmihradského původu Mojmíra I. a jeho lidu asi jasný, jenomže p. Irša na to šel od lesa, protože jemu prostě stačí argumentovat ve stylu, že písemné prameny (zatím nedoložil jaké) mu dávají za pravdu a především, že archeologické prameny jsou naprosto nedůvěryhodné. Tím vyřadil prakticky jediný zdroj, který ve skutečnosti je schopen na většinu otázek tohoto typu odpovědět, protože písemné prameny jsou za těch cca tisíc let již důkladně probrané a těžko něco nového odhalí. A jelikož p.Irša tedy podle všeho uznává jen argumenty pocházející z rukou písařů, tak jsem mu opakovaně jako jeden z protiargumentů předložil tzv. Plgrimova falza. Abych vysvětlil, o co se jedná. Jedná se o soubor falešných listin s tím, že nás zajímavá falzum pocházející z druhé poloviny 10. století, které představuje údajný list papeže Evžena II. List je adresován čtyřem biskupům a vévodům Tudundovi, jakož i Mojmírovi, velmožům a vojskům Hunie, která se nazývá Avarie, a Moravy. Samozřejmě, že Irša tento zdroj smetl ze stolu se slovy, že to prostě je falzum. Evidentně mu tak nedochází, že i když to je falzum, které bylo proti někomu namířené, takže autor z 10. století rozhodně neměl v úmyslu jednou za tisíc let mást slovenské alternativce. Naopak. Tato falza vyhotovena pasovským biskupem Pilgrimem měla být důkazem christianizace Mojmírovy Moravy ze strany Pasova a tím pádem by si Pasov mohl Moravu církevně nárokovat. A vzhledem k tomu, že jedním s adresátů je papež Evžen II držící pontifikát v letech 824-827, tak můžeme směle tvrdit, že v té době musel Mojmír I. být již dávno v Pomoraví a být cílem christianizace, která pak skutečně v roce 831 vyvrcholila pokřtěním vládnoucí kasty (viz. Záznamy o pasovských biskupech). Ostatně christianizace Pomoraví je doložena již k přelomu století a to nejen kosterními nálezy, ale také nejstaršími sakrálními stavbami, které jsou archeology kladené právě do tohoto období. Takže Pilgrimova falza jasně vyvracejí celou dosavadní Iršovu teorii a to i bez ohledu na to, že se jedná o falza a že pocházejí z druhé poloviny desátého století. Koneckonců p.Irša vcelku rád jako zásadní zdroj používá J.Thurmair-Aventina, tedy zdroj pocházejí z počátku 16. století. K tomuto zdroji se vrátím v dalším příspěvku.
2.Alternativci
Zaujalo mě, jak p. Irša vcelku bez problémů řadí do zástupu svých soukmenovců další zahraniční alternativní historiky, kteří se snaží stejně jako on, přijít s něčím novým. Co ale je zatím vždy snadno odbornou veřejností vyvráceno. A to vůbec nemluvím o tom, že tito „soukmenovci“ mají přitom úplně odlišné názory na prezentování Velké Moravy. To je jako bychom chtěli na jedné straně mít oponenta, který tvrdí, že Země je kulatá a na druhé straně jednoho alternativce, který tvrdí, že má tvar banánu, další že je to tvar hrušky, další třeba brambory atd. Jenomže p. Iršovi přesně tyto oponenty s diametrálně odlišnými názory řadí k sobě.
Tak například Sklenár (18. století) klade Nitru na jih na hranici Moesie a Panonie. Obdobnou teorií v roce 1971 publikoval I.Boba, který centrum Velké Moravy klade do Sirmia. Ten měl následovníky Nagyho, a Kristá. Všechny tyto názory ale vyvrátil již slovenský historik P.Ratkoš. Znovu pak tuto teorií otevřel Japonec T.Senga, který ale znovu klade jádro nejen Velké Moravy, ale i samotné Svatoplukovi říše do prostoru mezi Tisou a Dunajem. Nicméně Senga nedokázal odpovědět třeba i na tak základní otázku, jako jak tento stát vznikl a jeho teorie pak dostává další trhlinu, protože zcela opomíjí rozsah tehdejší Bulharské říše. Další, kdo se zoufale snažil umístit Velkou Moravu na jih, byl Eggers, jehož teorie, aby fungovala, musela doznat celé řady změn. Například v podobě přemístění Bulharů mezi Moravany a Potisí, Pribinu pak do prostoru mezi Dunaj a Tisu atd. Tím zcela popírá jasná fakta například z Geografu Bavorského, či anglosaského Orosia nebo ve vyjmenování východních Slovanů ve Fuldských análech k roku 822. Tuto další teorií vyvrátil opět slovenský historik a to R.Marsina. Poměrně je zajímavém, jak se k těmto názorům vyjádřila přední slovenská archeoložka T.Štefaničová.
„VŠETKY UVEDENÉ PRÁCE SA VYZNAČUJÚ TÝM, ŽE ICH AUTORI POUŽÍVALI LEN PÍSOMNÉ PRAMENE, Z KTORÝCH SI ÚČELOVO VYBERALI ČASTI, KTORÉ SA IM HODILI PRE ARGUMENTÁCIU ICH NÁZOROV. S PRAMENAMI MATERIÁLNEJ KULTÚRY NIE SÚ VÔBEC OBOZNÁMENÍ A NEBERÚ ICH DO ÚVAHY. Aj argumentácie historickými prámenami sú u niektorých také, najmä u Bobu, že s nimi nemožno polemizovať, možno len napísať novú prácu Preto v našej literatúre nevyvolali kritické a polemické recenzie. Až posledné práce Eggersa, ktoré majú bohatý poznámkový aparát podnietili kritickú recenziu českého historika D. Treštíka v ČCH 1996. Kritické stanovisko zaujal k týmto teóriám aj prof. H. Wolfram, riaditeľ Inštitútu pre rakúske dejiny vo Viedni, ktorý poukázal na nedostatky vyššie uvedených teórií. Podľa neho sa historici musia opierať v prvom rade o písomné. pramene, ktoré vznikli časovo aj územne čo najbližšie k diskutovanému problému, nemožno si vyberať pramene, ktoré sa nám do teórie hodia. Záverom Volfram potvrdzuje pôvodnú lokalizáciu Veľkej Moravy severne od Dunaja, s centrami ležiacimi pri rieke Morave a Nitrou, ktorá mala úlohu druhého mocenského centra. Najnovšie sa k otázke vyjadril R. Martina v štúdii “Najstaršia poloha Veľkej Moravy” z roku 1999, ktorý kriticky polemizuje s viacerými tvrdeniami najmä v prácach Eggersa.“
(T.Štefaničová: Prednáška odznela v cykle profesorských prednášok v Aule UK 23.2.2000)
Takže Irša nemá problém do svého tábora zařadit i lidi názorově zcela odlišné od jeho koncepce. On se totiž liší pouze v tom, že centrum Mojmírova panství hledá v Sedmihradsku a poté, co byl Pribina v roce 833 vyhnán, tak již vidí linii dějin více méně stejnou. Samozřejmě až na názory na postavení Svatopluka a Rostislava, kde oba klade na stejnou úroveň a také na názory ohledně hlavních sídel těchto panovníků. Názory veličiny typu Štefanovičové pak snadno smete ze stolu až s urážlivými výroky a znevážením dosavadní práce této přední slovenské archeoložky.
3.Výběr lokality
Jedním z bodů, který alternativní vykládači dějin Velké Moravy rádi zmiňují, je výběr lokality hlavním pomoravských center jako Pohansko, Mikulčice a Staré Město. Podle jejich názorů by člověk musel být blázen, aby svá hlavní centra, potažmo hlavní město celé Velkomoravské říše, stavěl v krajině, která je podle nich k tomu v důsledku rozsáhlých mokřin nezpůsobilá. Dle dnešních měřítku na život tak zřejmě neočekávají, že naší společní předci si mohli za svá centra vybrat skutečně lokality bohaté na vody, které se nebojím nazvat i mokřinami. Ano. Na jednu stranu zde život nepřinášel určité výhody výšinných hradišť a život zde určitě znepříjemňovali i tolik zmiňovaní komáři, kvůli kterým by alternativec právě tuto lokalitu k bydlení nikdy nevybral. Takže z dnešního úhlu pohledu se na první dojem může zdát, že hlavním centrem by skutečně měla být jen taková lokalita, která poskytuje řádný komfort. Jenomže historie tyto zkreslené názory zcela jasně vyvrací.
Za prvé si je třeba uvědomit, jestli krajina tak, jak ji známe dnes, byla totožná s krajinou, kdy byla lokality zvolená za budování slovanských sídel, center. Odpověď nám poskytly např. bohaté archeologické vykopávky z Mikulčic. Ty jasně ukázaly, že tehdejší mikulčické hradiště leželo na písečných dunách převyšující okolní terén, a že tehdejší koryto řeky Moravy leželo zhruba o tři metry níže, než dnes. Za druhé je pak potřeba si uvědomit, že takovýto mokřinový terén protkaný celou řadou říčních ramen, je vynikající fortifikační systém. Nepřítel tak nemá možnost se dostat nepozorovaně k hradišti, protože v rovinném terénu by jeho síly byly vidět na kilometry daleko a tím pádem by posádka hradiště byla včas zmobilizována. Dále celá síť říčních ramen nutila postupovat k hradišti jen v určitém směru a velice opatrně. Prakticky připadal v úvahu jen směr, kterým postupovali kupecké karavany. Odklonění by znamenalo problémy s těžkou obléhací technikou a zásobovacím trénem. Když už se nepřítel dostal na dohled k hradbám, tak byl postaven před otázku překonání vodních příkopů a říčních ramen, která většinu pomoravských hlavních center dobře chránila. Příkopy a ramena tak držela nepřítele mnohdy několik desítek metrů od vlastních hradeb. To, že přístupové mosty by v případě ohrožení mohly být alespoň částečně stržené, snad nemusím zdůrazňovat. Jak vidno, výběr lokality měl své opodstatnění, jak co se obranyschopnosti týče, tak i v běžném životě. Výšinná hradiště totiž musela řešit otázku zásobování vody a ta by byla v případě obležení ve většině případů velice problematická. Případné studny ani cisterny by denní spotřebu vody nemohly pokrývat delší dobu. Naproti tomu hradiště postavená v inundačních oblastech měla problémy s vodou vyřešená a mohla si klidně dovolit i ten přebytek používat na případné hašení ohňů způsobených nepřítelem na dřevěné části hradby i zástavby. Dále by svůj obranný faktor mohlo zahrát i počasí. V letních a podzimních měsících, kdy se nejčastěji konaly vpády na nepřátelská území, hrozily rovněž časté bouřky a přívalové deště. Asi není potřeba popisovat, co by takové počasí mohlo nepřátelskému táboru ležícímu někde v inundační oblasti, způsobit. Tábor ležící dále od záplavové oblasti pak neposkytoval dostatečný servis pro obléhatelé a umožňoval tak daleko větší šanci obráncům v komunikaci s okolím.
Na potvrzení svých slov pak uvádím písemný zdroj pocházející z 10. století, jehož autorem byl arabský kupec Ibráhim ibn Jákúb, který popisuje výběr lokality pro vybudování slovanského hradiště.
“Väčšinu hradov budujú Slovania takýmto spôsobom: Nájdu si lúky, bohaté na vodu a kroviská a vyznačia si na nich okrúhle alebo štvorcové miesto podľa toho, akého tvaru a veľkosti chcú mať hrad. Potom kopú dookola, navršujú zem, ktorú spevňujú doskami a kolmi. Vytvárajú tak valy, ktoré zvyšujú, až kým hradby nemajú požadovanú výšku. Potom vymerajú pre hrad na vhodnej strane bránu a postavia k nej most. Po ňom doň vchádzajú."
(zdroj: Ibráhim ibn Jákúb)
Jak vidno, popis přesně odpovídá lokalitám vybraných našimi předky v českém Pomoraví. Dalším jasně zdokumentovaným případem o výběru místa ke stavbě i hlavního centra, je sám Pribina vyhnaný Mojmírem v roce 833 z Nitry. Po letech, kdy tento exulant bloudil na po různých evropských knížecích a královských dvorech našel zastání v podobě východofranského panovníka, který mu v roce 846 věnoval kus území kolem řeky Valchau a následně jej ustanovil Blatenským knížetem. Pribina pak vybudoval nové sídlo Blatnograd (dnešní Zalavár v Maďarsku) a to přesně dle výše uvedeného popisu, v bažinách. Kdo tomu nevěří, ať tam běží. Zbytky jeho hlavního města se nacházejí v „bažinách“ doposud.
„Když se mezitím naskytla jakási příležitost, propůjčil král na prosbu svých věrných Pribinovi jako beneficum jistou část Dolní Panonie kolem řeky Sála. On tam tehdy počal přebývat a stavět opevnění v jakémsi háji a močálu řeky Sály. I shromažďoval ze všech stran lid a velmi se na onom území povznesl…“
(zdroj: Spis o pokřtění Bavorů a Karatánců, k roku 840-845, kap. 11)
Myslím si, že důkaz i v podání samotného Pribiny je více než průkazný a zcela odpovídající tehdejšímu uvažování slovanských představitelů o výběru lokality. Pokud by tedy chtěl ještě někdo z alternativců argumentovat, že centra v Pomoraví leží v bažinách a nejsou tak vhodná pro život, tak je evidentní, že jejich názor je velice laický a vůbec nereflektuje požadavky tehdejšího člověka. Jasným důkazem jsou pak vlastní hradiště postavená právě v inundačních pásmech.
V dnešní době je naše společnost zahrnuta daty a informacemi, které se na nás řítí ze všech stran, ze všech těch desítek až stovek televizních stanic celého světa, různých periodik, či internetových stránek. Prakticky každá dnešní domácnost ve vyspělém světě, do kterého se počítá i naše Česká republika, vlastní televizi se satelitním příjmem a připojením na Internet. Dnešní člověk se tak může dostat ať jako divák televizních stanic, nebo čitatel miliónů internetových stránek k nepřebernému množství dat a informací. Jak ale rozlišit, které z těchto zdrojů můžeme považovat svým obsahem za důvěryhodné a které ne? Myslím si, že v té obrovské záplavě všech možných typů informací, je to prakticky nemožné. A v tom je bohužel mnohdy ten problém. Především pak Internet nabízí pohled jednotlivců na tu či onu problematiku a dokáže se tvářit jako důvěryhodný zdroj. Čitatel, neznajíce pak detailů obsahu, se může s myšlenkou takto prezentovanou ztotožnit, aniž by se však tato zakládala na pravdě. Jaké následky z toho můžou vzejít, to je jiná otázka. Ale pokud to budeme hnát do extrémů, tak od hospodských rvaček, kde jeden zastává názory prezentované tím čí oním médiem, zatímco druhý vychází z jiných zdrojů, se můžeme dostat k různým skupinám, které se s prezentovanou myšlenkou/názorem/hypotézou ztotožňují. Od menších skupin, se pak tento úhel pohledu může dostat do širšího povědomí a šířit se dále a dále, aniž by se ve skutečnosti zakládal na reálném základu. Je otázkou, zda původní zdroj své názory hlásá s vědomím rozporu s reálným základem, nebo jestli je tak učiněno na základě neznalosti. Netroufám si rozlišovat, která z variant je horší. Když se pak člověk, který něco o daném tématu ví, chce zapojit do diskuse, může se pro svou odlišnost názoru stát terčem posměchů (v tom lepším případě), nebo rovnou urážek i toho nejtvrdšího kalibru. Takový přístup jistě k slušné komunikaci (především na Internetu) nepřidá, a devalvuje jak obsah stránek, tak především deprimuje účastníky diskuse. Samozřejmě za předpokladu, že si někdo v tomto typu komunikace vyloženě nelibuje.
Na Internetu tak můžeme najít i četné stránky, které svým obsahem zkoumají a probírají různá historická témata s větším či menším úspěchem. Nejinak tomu je i v případě společných dějin Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků. Bohužel ale v případě našeho východního souseda, se zejména po rozdělení Československa, vyrojila celá řada publikací, které hledají a nacházejí údajně zamlčovanou „pravdu“ o dějinách mimo jiné Sámova kmenového svazu a Velkomoravské říše. S rozvojem mediální techniky, se pak tyto názory v hojné míře dostali i na Internet, kde jsou často bouřlivě diskutovány obhájci i oponenty. Některé názory a závěry těchto mnohdy „erudovaných“ historiků pak nacházejí velkou odezvu v širokém publiku, protože razí názory, které dnešní obyvatelé (a nejen u našich východních sousedů) chtějí slyšet. Bohužel, i když se může jednat o počin jedinců, či menších celků, se kterými se většina historiků názorově neztotožňuje, je jejich názor mnohdy politicky využíván a zneužíván a dostává se i do oficiálních míst, jako je například oficiální internetová stránka prezidenta Slovenské republiky, či dříve dokonce učebnice dějepisu. V poslední době je pak tato názorová skupina historiků, politiků, umělců u našich východních sousedů prezentována v kauze sochy krále Svatopluka na nádvoří Bratislavského hradu. Když pomineme diskusi kritizující vlastního tvůrce, který je spojován s komunistickým režimem, či vzhled a symboliku sochy samotné, tak se dostáváme k vlastní podstatě sochy, kterou je „slovenský“ král Svatopluk. To má ale háček, protože spojitost s textem na podstavci, který zní „Svatopluk – král starých Slováků“, je více než pochybná. Je pravdou, že tento kontroverzní nápis již byl v listopadu 2010 odstraněn, nicméně vášnivá diskuse ale stále trvá. Otázkou tak tedy zůstává, zdali takovéto kontroverzní nápisy na skulpturách, či textech v tisku, v médiích a zejména na internetu, mají opodstatnění. Pokud by měli, tak pak samozřejmě by se opravdu museli přepisovat učebnice dějepisu a to nejen u našich východních sousedů.
Jelikož mě tato otázka zajímá již dlouho, chtěl bych se jí trochu věnovat a pokusit se shrnout celou problematiku a podívat se na ni z jedné i druhé strany. Samozřejmě na toto téma by bylo nejlepší, kdyby se k němu vyjádřili evropské špičky v daném oboru. Odborné kruhy ale mají v tomto podle všeho již dávno jasno a je pod jejich úrovní se k tomuto tématu vyjadřovat, protože většinu těchto mediálních (internetových) zdrojů, považují za neseriózní. Samozřejmě je pak pro ně ztrátou času, se k daným publikacím rádoby historiků, které vyrůstají jak houby po dešti, vyjadřovat a věnují se dále smysluplné odborné práci a publikaci.
1. Sedmihradský původ
Už pred rokom 822 pod Nitru patrili Pomoravie a bratislavský Hrad s jeho územím. S Mojmírovou expanziou súvisí aj zničenie Pobedimu, hradiska v Majcichove a iných. Nálezy hrotov šípov v Pobedime priamo dokladajú, že útočníci pochádzali z juhovýchodnej Európy, že išlo o sedmohradských Moravanov (Antov), čiže hradisko zničili Mojmírovi vojaci, v čom panuje takmer jednoznačná zhoda, s tým rozdielom, že českí a slovenskí autori sa domnievajú, že Mojmír útočil z českej (čiže bývalej slovenskej) Moravy.
(zdroj: http://irsa.blgz.cz)
Tzv. sedmihradský původ Moravanů, nebo alespoň té části, kterou známe pod vládou Mojmíra I. (+ cca 846) je hlavní myšlenkou jednoho z alternativních historiků Rudolfa Irši. Dle jeho názoru vládl Pribina nejen Nitransku, ale i českému Pomoraví a to nejpozději od roku 822, který si autor zřejmě vzal za milník vzhledem k tomu, že v tomto roce prvně v písemných pramenech vystupují Moravané. Bohužel ani po ¾ roce diskuse jsem se nedostal k tomu, jak na to Sedmihradsko přišel.
Zbraně východního typu - Jedním z jeho argumentů jsou totiž nálezy hrotů šípů pocházejících z východu. Jenomže šipky tzv. východního typy jsou ve skutečnosti řapovité šipky spojované až s Maďary. Hroby s šipkami, které způsobily mrtvým zranění a smrt se týkají pouze několika nalezišť. Slovenský Bešeňov poskytl jeden hrob se třemi šipkami vězícími v těle pohřbeného. Na jižní Moravě byly odkryty 4 hroby na třech lokalitách Břeclav – Pohansko, Brankovice, Staré Město. Přinejmenším v prvních dvou případech (dva hroby na Pohansku a jeden hromadný hrob čtyř těl v Brankovicích). Dále se hroby s řapovitými šipkami této kategorie vyskytují už jen v Německu. Zajímavé je pak, že tyto šipky rozeseté po půlce Evropy nejsou spojované se Sedmihradskem. Takže podle p.Irši zřejmě přišli Mojmírovi Moravané z východu ze Sedmihradska se zbraněmi, které tam nikdo v té době neznal. Zajímavé je také to, že pokud by si přinesli nějaké pro východ typické zbraně (prý typické pro Rumunu a Bulhary), proč jsou na území Velké Moravy hrobové nálezy mečů spojované pouze se západním typem zbraní. Důkaz v podobě východních zbraní tak zcela padá.
Hmotná kultura - Rovněž ani nálezy hmotné kultury, kterých je v Sedmihradsku skutečně málo, nepřinesli žádná potvrzení slov alternativců. Není pochyb o tom, že pokud by z toho směru Moravané přišli, že by si s sebou vzali i svůj majetek, zvyklosti běžného života i pohřebního ritu atd. Jenomže opět nic, co by se dalo spojovat s Moravany v prostoru Sedmihradska, nenacházíme a stejně tak ani na Nitransku či Pomoraví. Takže podle všeho si Moravané nejenom že s sebou nevzali na cestu do středu Evropy zbraně, ale ani žádnou keramiku a další věci každodenního života. Rovněž je zajímavé, že když již podle této teorie podnikli ze Sedmihradska cestu do Nitry, aby odtud vypudili Pribinu, že jako barbaři sotva přišli, tak hned začali kopírovat kostrové pohřby, jako místní obyvatelé, kteří již byli křesťanstvím zasaženi. Samozřejmě čitatel hned pochopil, že to bylo myšleno cynicky. Prostě tato představa nejen mě přijde naprosto nelogická. Prostě nějaký kmen o desítkách tisíc obyvatelích se najednou rozhodl zaútočit z východu na západ, ale žádné stopy nejen po tomto boji, ale především po usazení v nových zemích, neexistují. Je mi jasné, že p.Irša, kdyby odpovídal, tak hned poznamená, že na Moravu přišla jiná vládnoucí kasta, kterou právě on spojuje s Mojmírem. Na této informaci ale kus pravdy je. Podle J.Stloukala skutečně do Pomoraví přišla z jihovýchodu nějaká bojovnická skupina, která se poněkud antropologicky odlišovala od zde sídlícího obyvatelstva. Jenomže podle autora výzkumu přišla z jihovýchodu a nikoliv z východu, ale především stalo se tak již koncem 7. a začátkem 8. století. Nějaké ztotožnění s bojovníky, kteří v roce 833 napadali Nitru, tak vůbec nepřipadá v úvahu.
Útok z východu - Dalším z „úžasných“ argumentů, který od alternativců slýchám je, že Mojmír na Pribinu zaútočil z východu. Abych to lépe vysvětlil. Prý se šipky, o kterých jsem psal výše, našli především na jihu nitranského opevnění. O tom kolik a kde se jich skutečně našlo, jste si již názor udělali sami a o tom zbytku snad taky. Některým lidem se holt dá těžko vysvětlit, že když už chcete dobývat nepřátelské hradiště, že jej nemusíte bezpodmínečně dobývat z pochodu a přesně ze směrů, odkud se těch X desítek nebo stovek ze svých domovů vydali.
Trasa vypálených hradišť - Velice diskutované téma pak jsou zničená hradiště Pobedim, Bojná a Majcichov. Tato hradiště byla totiž zničená ohněm v první třetině devátého věku a podle archeologů tak lze jejich zánik spojovat právě s Mojmírovým vpádem na Nitransko. Je pak velice zajímavé, že Iršovi právě trasa těchto zničených hradišť slouží za důkaz o správnosti jeho teorie. Když se pak podíváte na mapu, tak vám asi stejně jako mě, tato „logika“ nějak neklape. Ale bohužel je to tak. Alternativec Irša se asi domnívá, že Mojmír se svými muži vytáhl ze Sedmihradska, nepozorovaně se dostal až k Nitře, které se podle archeologů musel zřejmě zmocnit bez boje, protože žádné stopy nebyly nalezeny. Odtud vyhnal Pribinu, který prchnul na Majcichov, který se následně stal terčem moravského útoku, poté se mu opět podařilo uprchnout pro změnu do Bojné a nakonec, když i ona vzplála, do Pobedimi. Ta nakonec také lehla popelem a teprve až po tomto X-tém úniku se Pribina vydal směrem do Franské říše, kde jej přijal markrabě Východní marky Ratbod. Když už p.Irša pochopil, že asi tento jeho argument není tak zcela neprůstřelný, tak začal ihned vytvářet novou verzi, kterou tedy podle svých slov ještě nemá dokončenou, ale její hlavní myšlenkou je, že Mojmír se svým lidem vyrazil ze Sedmihradska směrem přes Dunaj, podél jižního břehu se pak protáhl Panonii a nakonec svou cestu završil v Pomoraví. Nevím jak na vás, ale na mě tato zatím nedokončená verze, je ještě více přitažená za vlasy, než ta původní. Když pominu již výše uvedené chyby ve stylu, chybějící keramiky, zbraní východního typu atd. tak je nepochopitelné, že by tato téměř biblická Mojžšíšova, tedy Mojmírova cesta, zůstala bez pozornosti Bulharské a Franské říše, kteří sváděli dlouhé a vleklé boje právě v Panonii. A přitom těmto bojům a prostorům je věnováno hned několik letopisů. Další chybičkou na této teorii je, že původní obyvatelé Pomoraví by se muselo nově příchozím vzdát bez boje, po kterém opět nejsou žádné stopy. Urážlivé výroky ve stylu, že Moravané, potažmo Češi byli vždy zrádci, nechávám bez komentáře. Naopak si dovolím vložit pár komentářů slovenského historika A.Hrnka, který se vyjádřil na svém blogu k této otázce následovně.
„Tak pardon. To, že sa odmietam baviť o alternatívnych “historkách”, neznamená, že nie sú takmer isté dôkazy, odkiaľ Mojmír I. zaútočil na Nitru. Veľká Morava tu nespadla z neba, ale bola zavŕšením vývinu, ktorý sa na strednom Dunaji začal niekedy na konci 5. storočia, pokračoval Samovou ríšou a vznikom VM. Tento vývin je presne podľa písomných prameňov doložiteľný aj archeológiou. To, že centrum Samovej ríše bolo na dolnom Pomoraví vrátane Devína je teória prevažne prijímaná historikmi. Minimálne jedine toto je priestor, kde mohlo dôjsť k reálnemu vojenskému stretu medzi Slovanmi a Avarmi. Jedine južná Morava a západné Slovensko mohli byť nápomocné Karolovi Veľkému pri rozvrátení Avarskej ríše. No a perlička nakoniec: Archeológovia zdokumentovali celú sériu hradísk od Vlárskeho priesmyku až po Nitru, ktoré boli napočudovanie zničené okolo roku 830. Dokonca ten “rajd” skončil až v Spišských Tomášovciach vyvrátením pôvodného hradiska Nitrianskeho kniežatstva. Zničené hradiská Pobedim, Majcichov, Bojná hovoria o veľmi tvrdom bojovom strete pred tým, kým sa vojská dostali do oblasti Nitry, ktorá sa už nebránila. Žiadne zničené hradiská na juh od Nitry v tomto období neboli.“
(zdroj: http://www.hrnko.sk, 21.2.2013)
Tento názor je o to cennější, i když v mnohém s panem Hrnkem v jiných tématech nesouhlasím, že se jako jeden z mála historiků k alternativcům vyjádřil. A aby toho nebylo málo, tak si dovolím od stejného autora ještě jednou citaci.
„Rozumiete? Zopakujem ešte raz: ten priestor je plný! Nič sa tam nezmestí! Celá tá teória je ako škrabanie sa pravou rukou za ľavým uchom poza temeno hlavy! Vo všetkých vedách platí, že najjednoduchšie riešenie je najsprávnejšie! A ešte mi povedzte, ako by asi Ľudovít Nemec odstraňoval Mojmíra I. a nahrádzal ho niekde v Kluži alebo nedajbože v Niši? Ako by sa tam dostal? Okrem iného už od r. 395 tie kraja patrili východnej ríši a Byzantínci by určite protestovali, ak by sa im tam miešal niekto z Cách. A potom, prečo by sa Rastislav uzatvoril na Devíne, ak by sa mohol stiahnuť do Aradu, kam by určite žiaden Frank, nieto ešte ozbrojený nedošiel!“
(zdroj: http://www.hrnko.sk, 21.2.2013)
Pilgrimova falza - Pro vás většinu je věc ohledně sedmihradského původu Mojmíra I. a jeho lidu asi jasný, jenomže p. Irša na to šel od lesa, protože jemu prostě stačí argumentovat ve stylu, že písemné prameny (zatím nedoložil jaké) mu dávají za pravdu a především, že archeologické prameny jsou naprosto nedůvěryhodné. Tím vyřadil prakticky jediný zdroj, který ve skutečnosti je schopen na většinu otázek tohoto typu odpovědět, protože písemné prameny jsou za těch cca tisíc let již důkladně probrané a těžko něco nového odhalí. A jelikož p.Irša tedy podle všeho uznává jen argumenty pocházející z rukou písařů, tak jsem mu opakovaně jako jeden z protiargumentů předložil tzv. Plgrimova falza. Abych vysvětlil, o co se jedná. Jedná se o soubor falešných listin s tím, že nás zajímavá falzum pocházející z druhé poloviny 10. století, které představuje údajný list papeže Evžena II. List je adresován čtyřem biskupům a vévodům Tudundovi, jakož i Mojmírovi, velmožům a vojskům Hunie, která se nazývá Avarie, a Moravy. Samozřejmě, že Irša tento zdroj smetl ze stolu se slovy, že to prostě je falzum. Evidentně mu tak nedochází, že i když to je falzum, které bylo proti někomu namířené, takže autor z 10. století rozhodně neměl v úmyslu jednou za tisíc let mást slovenské alternativce. Naopak. Tato falza vyhotovena pasovským biskupem Pilgrimem měla být důkazem christianizace Mojmírovy Moravy ze strany Pasova a tím pádem by si Pasov mohl Moravu církevně nárokovat. A vzhledem k tomu, že jedním s adresátů je papež Evžen II držící pontifikát v letech 824-827, tak můžeme směle tvrdit, že v té době musel Mojmír I. být již dávno v Pomoraví a být cílem christianizace, která pak skutečně v roce 831 vyvrcholila pokřtěním vládnoucí kasty (viz. Záznamy o pasovských biskupech). Ostatně christianizace Pomoraví je doložena již k přelomu století a to nejen kosterními nálezy, ale také nejstaršími sakrálními stavbami, které jsou archeology kladené právě do tohoto období. Takže Pilgrimova falza jasně vyvracejí celou dosavadní Iršovu teorii a to i bez ohledu na to, že se jedná o falza a že pocházejí z druhé poloviny desátého století. Koneckonců p.Irša vcelku rád jako zásadní zdroj používá J.Thurmair-Aventina, tedy zdroj pocházejí z počátku 16. století. K tomuto zdroji se vrátím v dalším příspěvku.
2.Alternativci
Zaujalo mě, jak p. Irša vcelku bez problémů řadí do zástupu svých soukmenovců další zahraniční alternativní historiky, kteří se snaží stejně jako on, přijít s něčím novým. Co ale je zatím vždy snadno odbornou veřejností vyvráceno. A to vůbec nemluvím o tom, že tito „soukmenovci“ mají přitom úplně odlišné názory na prezentování Velké Moravy. To je jako bychom chtěli na jedné straně mít oponenta, který tvrdí, že Země je kulatá a na druhé straně jednoho alternativce, který tvrdí, že má tvar banánu, další že je to tvar hrušky, další třeba brambory atd. Jenomže p. Iršovi přesně tyto oponenty s diametrálně odlišnými názory řadí k sobě.
Tak například Sklenár (18. století) klade Nitru na jih na hranici Moesie a Panonie. Obdobnou teorií v roce 1971 publikoval I.Boba, který centrum Velké Moravy klade do Sirmia. Ten měl následovníky Nagyho, a Kristá. Všechny tyto názory ale vyvrátil již slovenský historik P.Ratkoš. Znovu pak tuto teorií otevřel Japonec T.Senga, který ale znovu klade jádro nejen Velké Moravy, ale i samotné Svatoplukovi říše do prostoru mezi Tisou a Dunajem. Nicméně Senga nedokázal odpovědět třeba i na tak základní otázku, jako jak tento stát vznikl a jeho teorie pak dostává další trhlinu, protože zcela opomíjí rozsah tehdejší Bulharské říše. Další, kdo se zoufale snažil umístit Velkou Moravu na jih, byl Eggers, jehož teorie, aby fungovala, musela doznat celé řady změn. Například v podobě přemístění Bulharů mezi Moravany a Potisí, Pribinu pak do prostoru mezi Dunaj a Tisu atd. Tím zcela popírá jasná fakta například z Geografu Bavorského, či anglosaského Orosia nebo ve vyjmenování východních Slovanů ve Fuldských análech k roku 822. Tuto další teorií vyvrátil opět slovenský historik a to R.Marsina. Poměrně je zajímavém, jak se k těmto názorům vyjádřila přední slovenská archeoložka T.Štefaničová.
„VŠETKY UVEDENÉ PRÁCE SA VYZNAČUJÚ TÝM, ŽE ICH AUTORI POUŽÍVALI LEN PÍSOMNÉ PRAMENE, Z KTORÝCH SI ÚČELOVO VYBERALI ČASTI, KTORÉ SA IM HODILI PRE ARGUMENTÁCIU ICH NÁZOROV. S PRAMENAMI MATERIÁLNEJ KULTÚRY NIE SÚ VÔBEC OBOZNÁMENÍ A NEBERÚ ICH DO ÚVAHY. Aj argumentácie historickými prámenami sú u niektorých také, najmä u Bobu, že s nimi nemožno polemizovať, možno len napísať novú prácu Preto v našej literatúre nevyvolali kritické a polemické recenzie. Až posledné práce Eggersa, ktoré majú bohatý poznámkový aparát podnietili kritickú recenziu českého historika D. Treštíka v ČCH 1996. Kritické stanovisko zaujal k týmto teóriám aj prof. H. Wolfram, riaditeľ Inštitútu pre rakúske dejiny vo Viedni, ktorý poukázal na nedostatky vyššie uvedených teórií. Podľa neho sa historici musia opierať v prvom rade o písomné. pramene, ktoré vznikli časovo aj územne čo najbližšie k diskutovanému problému, nemožno si vyberať pramene, ktoré sa nám do teórie hodia. Záverom Volfram potvrdzuje pôvodnú lokalizáciu Veľkej Moravy severne od Dunaja, s centrami ležiacimi pri rieke Morave a Nitrou, ktorá mala úlohu druhého mocenského centra. Najnovšie sa k otázke vyjadril R. Martina v štúdii “Najstaršia poloha Veľkej Moravy” z roku 1999, ktorý kriticky polemizuje s viacerými tvrdeniami najmä v prácach Eggersa.“
(T.Štefaničová: Prednáška odznela v cykle profesorských prednášok v Aule UK 23.2.2000)
Takže Irša nemá problém do svého tábora zařadit i lidi názorově zcela odlišné od jeho koncepce. On se totiž liší pouze v tom, že centrum Mojmírova panství hledá v Sedmihradsku a poté, co byl Pribina v roce 833 vyhnán, tak již vidí linii dějin více méně stejnou. Samozřejmě až na názory na postavení Svatopluka a Rostislava, kde oba klade na stejnou úroveň a také na názory ohledně hlavních sídel těchto panovníků. Názory veličiny typu Štefanovičové pak snadno smete ze stolu až s urážlivými výroky a znevážením dosavadní práce této přední slovenské archeoložky.
3.Výběr lokality
Jedním z bodů, který alternativní vykládači dějin Velké Moravy rádi zmiňují, je výběr lokality hlavním pomoravských center jako Pohansko, Mikulčice a Staré Město. Podle jejich názorů by člověk musel být blázen, aby svá hlavní centra, potažmo hlavní město celé Velkomoravské říše, stavěl v krajině, která je podle nich k tomu v důsledku rozsáhlých mokřin nezpůsobilá. Dle dnešních měřítku na život tak zřejmě neočekávají, že naší společní předci si mohli za svá centra vybrat skutečně lokality bohaté na vody, které se nebojím nazvat i mokřinami. Ano. Na jednu stranu zde život nepřinášel určité výhody výšinných hradišť a život zde určitě znepříjemňovali i tolik zmiňovaní komáři, kvůli kterým by alternativec právě tuto lokalitu k bydlení nikdy nevybral. Takže z dnešního úhlu pohledu se na první dojem může zdát, že hlavním centrem by skutečně měla být jen taková lokalita, která poskytuje řádný komfort. Jenomže historie tyto zkreslené názory zcela jasně vyvrací.
Za prvé si je třeba uvědomit, jestli krajina tak, jak ji známe dnes, byla totožná s krajinou, kdy byla lokality zvolená za budování slovanských sídel, center. Odpověď nám poskytly např. bohaté archeologické vykopávky z Mikulčic. Ty jasně ukázaly, že tehdejší mikulčické hradiště leželo na písečných dunách převyšující okolní terén, a že tehdejší koryto řeky Moravy leželo zhruba o tři metry níže, než dnes. Za druhé je pak potřeba si uvědomit, že takovýto mokřinový terén protkaný celou řadou říčních ramen, je vynikající fortifikační systém. Nepřítel tak nemá možnost se dostat nepozorovaně k hradišti, protože v rovinném terénu by jeho síly byly vidět na kilometry daleko a tím pádem by posádka hradiště byla včas zmobilizována. Dále celá síť říčních ramen nutila postupovat k hradišti jen v určitém směru a velice opatrně. Prakticky připadal v úvahu jen směr, kterým postupovali kupecké karavany. Odklonění by znamenalo problémy s těžkou obléhací technikou a zásobovacím trénem. Když už se nepřítel dostal na dohled k hradbám, tak byl postaven před otázku překonání vodních příkopů a říčních ramen, která většinu pomoravských hlavních center dobře chránila. Příkopy a ramena tak držela nepřítele mnohdy několik desítek metrů od vlastních hradeb. To, že přístupové mosty by v případě ohrožení mohly být alespoň částečně stržené, snad nemusím zdůrazňovat. Jak vidno, výběr lokality měl své opodstatnění, jak co se obranyschopnosti týče, tak i v běžném životě. Výšinná hradiště totiž musela řešit otázku zásobování vody a ta by byla v případě obležení ve většině případů velice problematická. Případné studny ani cisterny by denní spotřebu vody nemohly pokrývat delší dobu. Naproti tomu hradiště postavená v inundačních oblastech měla problémy s vodou vyřešená a mohla si klidně dovolit i ten přebytek používat na případné hašení ohňů způsobených nepřítelem na dřevěné části hradby i zástavby. Dále by svůj obranný faktor mohlo zahrát i počasí. V letních a podzimních měsících, kdy se nejčastěji konaly vpády na nepřátelská území, hrozily rovněž časté bouřky a přívalové deště. Asi není potřeba popisovat, co by takové počasí mohlo nepřátelskému táboru ležícímu někde v inundační oblasti, způsobit. Tábor ležící dále od záplavové oblasti pak neposkytoval dostatečný servis pro obléhatelé a umožňoval tak daleko větší šanci obráncům v komunikaci s okolím.
Na potvrzení svých slov pak uvádím písemný zdroj pocházející z 10. století, jehož autorem byl arabský kupec Ibráhim ibn Jákúb, který popisuje výběr lokality pro vybudování slovanského hradiště.
“Väčšinu hradov budujú Slovania takýmto spôsobom: Nájdu si lúky, bohaté na vodu a kroviská a vyznačia si na nich okrúhle alebo štvorcové miesto podľa toho, akého tvaru a veľkosti chcú mať hrad. Potom kopú dookola, navršujú zem, ktorú spevňujú doskami a kolmi. Vytvárajú tak valy, ktoré zvyšujú, až kým hradby nemajú požadovanú výšku. Potom vymerajú pre hrad na vhodnej strane bránu a postavia k nej most. Po ňom doň vchádzajú."
(zdroj: Ibráhim ibn Jákúb)
Jak vidno, popis přesně odpovídá lokalitám vybraných našimi předky v českém Pomoraví. Dalším jasně zdokumentovaným případem o výběru místa ke stavbě i hlavního centra, je sám Pribina vyhnaný Mojmírem v roce 833 z Nitry. Po letech, kdy tento exulant bloudil na po různých evropských knížecích a královských dvorech našel zastání v podobě východofranského panovníka, který mu v roce 846 věnoval kus území kolem řeky Valchau a následně jej ustanovil Blatenským knížetem. Pribina pak vybudoval nové sídlo Blatnograd (dnešní Zalavár v Maďarsku) a to přesně dle výše uvedeného popisu, v bažinách. Kdo tomu nevěří, ať tam běží. Zbytky jeho hlavního města se nacházejí v „bažinách“ doposud.
„Když se mezitím naskytla jakási příležitost, propůjčil král na prosbu svých věrných Pribinovi jako beneficum jistou část Dolní Panonie kolem řeky Sála. On tam tehdy počal přebývat a stavět opevnění v jakémsi háji a močálu řeky Sály. I shromažďoval ze všech stran lid a velmi se na onom území povznesl…“
(zdroj: Spis o pokřtění Bavorů a Karatánců, k roku 840-845, kap. 11)
Myslím si, že důkaz i v podání samotného Pribiny je více než průkazný a zcela odpovídající tehdejšímu uvažování slovanských představitelů o výběru lokality. Pokud by tedy chtěl ještě někdo z alternativců argumentovat, že centra v Pomoraví leží v bažinách a nejsou tak vhodná pro život, tak je evidentní, že jejich názor je velice laický a vůbec nereflektuje požadavky tehdejšího člověka. Jasným důkazem jsou pak vlastní hradiště postavená právě v inundačních pásmech.