PALBA.CZ

Koncem října 1942 se na Guadalcanalu japonské jednotky pokusily široce založeným útokem vytlačit Američany z pozic kolem Hendersonova letiště. Ani ten, ani následná letecká bitva jim však nepřinesly úspěch. Jediným výsledkem byly těžké ztráty na obou stranách.

Severně od Šalamounových ostrovů v té době operovalo japonské námořnictvo, tvořené několika samostatnými skupinami. Admirál Nagumo velel hlavním silám, LL Šókaku, Zuikaku a Zuihó, křižník a osm torpédoborců. Předsunutý svaz admirála Konda se skládal z LL Džunjó a Hijó, bitevních lodí Kongo a Haruna, pěti křižníků a deseti torpédoborců. Třetímu svazu ve složení bitevní lodě Hiei a Kirišima, čtyři křižníky a sedm torpédoborců velel kontraadmirál Abe. Na letadlových lodích se nacházeli všichni zbývající veteráni od Pearl Harboru.
Obrovským problémem Japonců však byl nedostatek paliva.

Džunjó

Ve dnech 13 a 14 října se japonské svazy pohybovaly jižním kurzem a snažily se najít americké loďstvo o němž věděli. Američané se však přímému střetu zatím vyhýbali a v tomto relativním klidu proběhl celý týden.
První ztrátu utrpěli Japonci až 21. října. Po požáru strojovny se LL Hijó musela vrátit do Truku.
24.října se spojily dva americké svazy a nyní skupinu tvořily LL Hornet a Enterprise bitevní loď South Dakota, šest křižníků a čtrnáct torpédoborců. Oba TF existovaly samostatně ale měly společné velení v osobě kontraadmirála Kinkaida. U Rennelova ostrova ještě operoval TF 64 (kontraadmirál Lee) složený z bitevní lodě Washington, tří křižníků a šesti torpédoborců.

Ve 23.10 24. října zjistil americký průzkum Nagumův svaz a další den ráno i Kondovu skupinu. Japonci zatím objevili jen TF 64. Před polednem 25.10 dostal Kinkaid zprávu o Nagumovi a v průběhu několika hodin vyslal celkem 20 letadel na bojový průzkum. Ty se vracely až za tmy a při přistání Američani přišli o 8 strojů.

K dalšímu kontaktu došlo až 26.10. V 07.40 zasáhla puma z Dauntlesu Zuihó. Výbuch zdemoloval část letové paluby a loď se stáhla na základnu. Už v 06.12 oblevil japonský průzkumný letoun jednu americkou LL ale zprávu odeslal až v 06.58. Hned nato kolem 07.25 vyslali Japonci první vlnu (62 letadel) a mezi 08.10 a 08.40 dalších 44 strojů.
V 07.50 vzlétlo k útoku také 48 amerických letounů a o 20 minut později ještě 25.

V 08.55 zpozorovali japonští piloti Hornet. Ten okamžitě zvýšil rychlost na maximum a doprovodné lodě vytvořily kruhovou formaci. Útok začal v 09.10 a trval jen patnáct minut ale Hornet byl v jeho průběhu zasažen třemi pumami, dvěma torpédy a zřítily se na něj dva sestřelené japonské stroje. Loď stála, měla náklon na pravobok a pod zničenou letovou palubou zuřily rozsáhlé požáry. Svaz kolem Enterprise se skryl v přeháňce a vyvázl beze škrábnutí. Japonce stál nálet 38 letadel.

USS Hornet

Mezitím americká úderná vlna napadla Šókaku a poškodila ji tak, že loď nebyla schopná další akce. Také křižník Čikuma byl zasažen 2 půltunovými pumami a torpédem.

Kolem 10.00 napadla druhá japonská skupina Enterprise a zasáhla ji dvěma pumami. Křižník Portland zasáhla tři torpéda ale ani jedno nevybuchlo. Nouzově přistávajícímu Avengeru však vypadlo torpédo a zasáhlo torpédoborec Porter který se později potopil. Významnou roli v obraně Enterprise sehrála South Dakota se svou mohutnou protiletadlovou baterií. Navíc část útoků směřovala proti ní.

USS South Dakota

V 11.21 nalezla Enterprise další skupina letadel. Pumy zasáhly záď křižníku San Juan a věž A bitevní lodě aniž si toho všimla obsluha této věže.

Admirálové Kondó a Abe vyrazili na jih ve snaze přinutit americkou skupinu k dělotřeleckému boji. Američani se však začali stahovat z dosahu a jediné co je zajímalo bylo odtažení ochromeného Hornetu. Ještě před polednem se podařilo uhasit požáry a ve 14.50 se ho podařilo vzát do vleku.

Chvíli nato však loď opět napadli Japonci a mezi 15.23 a 15.55 ji dvakrát zasáhli. Hornet byl opuštěn a torpédoborce se ho pokusily potopit. V 18.51 vrak nalezli Japonci a po marných pokusech o odtažení ho v noci potopili.

Kvůli nízkým zásobám paliva nařídil admirál Jamamoto celou akci ukončit a 30.října se japonské svazy vrátily do Truku.

Tuto bitvu takticky lépe zvládli Japonci. Utrpěli však obrovské ztráty v palubním letectvu. Padlo 148 japonských pilotů. Poškozené lodě se daly opravit, letadla vyrobit ale kvalitní letce nebylo možné nahradit.

Američané ztratili Hornet a Porter ale jen 24 letců. Řada lodí byla poškozena a oba svazy ustoupily ale opět se jim podařilo Japonce na moři zastavit.

USS Enterprise - pohřeb padlých

Docela velká chyba vyklouznutí torpéda které mělo za následek potopení lodě,hmm "maličkosti" rozhodují...

Zase pro amíky byla ztráta L.L. taky myslím docela podstatná...

V té době ano. oni totiž krátce před bitvou přišli ještě o Wasp, takže jim zůstala jenom Saratoga a poškozená Enterprise.

Ale o dva měsíce později už pacifická flotila dostala nový Essex a pak co pár měsíců další LL této třídy.

Guadalcanal byl hodně chtěnej ostrov,takový úsilí do toho japonci a dali a nakonec na tom úsilí dojeli,třeba v jiných bitvách.

Taky asi věděli proč když je pak začali drtit amíci bombardérama přímo. Všechny větší města v plamenech během jediné noci....

Ani ne tak chtěnej, jako spíš nebezpečnej pro toho kdo ho neměl.

A navíc mentalita národa Japoncům nedovolovala jen tak sbalit kufry a zmizet. Oni byli přece nejlepší na světě a nemohli si připustit porážku od podlidí. Stejný názor jako u nacistů, jenom přivedený do extrému.

Však se ta nebezpečnost taky pak ukázala....

Nevím jestli šlo o názor,jako spíš o "tradice" a ideu náboženství která tohle nedovolovala...urážka celé rodiny těch kdo ustoupili,nebo zběhli atd.

Jo a právě proto se spojenci nebo Němci v bezvýchodné situaci vzdávali, kdežto Japonci bojovali do posledního muže.
Když se přišlo na to, že se voják vzdal, rodina se ho veřejně zřekla. Ale i potom byli jeho příbuzní v okolí považováni za černé ovce a prakticky vyloučeni ze společenského života.

Známé je například tablo devíti řidičů miniponorek kteří se zúčastnili útoku na Pearl Harbor 7.12.1941. Bylo jich původně deset ale ppor. Kazuo Sakamaki jako jediný akci přežil a padl do zajetí. On byl formálně vyloučen z japonského námořnictva a byly vymazány veškeré záznamy o jeho službě. Devět jeho kolegů kteří padli byli posmrtně povýšeni o dva stupně a prohlášeni za gunšiny (válečné bohy).

Morálka Japonců obecně byla velice vysoká prakticky až do konce války...ba často i dlouho po ní, viz. oni osamělí bojovníci v džunglích. Co jim chybělo byly zdroje, výrobní kapacity...a popravdě často i rozvaha, útoky typu "Banzai!" a podobně neměli proti palebné převaze mnoho nadějí na úspěch.

Japonci dodnes pracují jako muklové. Japonci mají dodnes jinou mentalitu. To co dokáží na tak relativně malém území, Japonsko je hodně hornaté a zalidněné, bez surovin atd. Je velice pozoruhodné. Je to v genech nebo kultuře?

Dokonce jsem četl jak skupina Japonců vyběhla proti americkým tankům z bambusovými tyčemi až tak daleko sahal jejich fanatismus. Nebo Japonec vykopal jámu, vlezl si do ní i s bombou, a když nad ním přejížděl tank, tak kamenem bouchl na rozpuška a vylétl do povětří, ovšem tank taky
Dneska by byli označeni za sebevražedné atentátníky ...

Jsou zdokumentovány případy, kdy si Japonec vylezl na americký tank s dělostřeleckým granátem a kamenem nebo kladivem.
Co tam dělal si domyslete sami, ale určitě se neopaloval.

Jenomže tohle nebyl fanatismus, ale životní filozofie.

Touto "taktikou" nebo způsobem boje,myšlení si taky vypracovali skvělou pověst a jejich protivnívi k nim měli v tomhle patřičnou úctu - to je třeba dobře vidět na době než amíci dostali dostatečné letadlo které by se vyrovnalo Zeru a to se američani báli akždého letadla které jen trochu vypadalo jako Zero.A to nejen kvůli jejich kvalitám jak letadel tak pilotů,alei třeba díky tomu že často kolovali o japoncích historky,nebo prostě se staly události kdy osamělý jap. letoun zaútočil na celou formaci síhačů,svaz bombradérů nebo se sám vrhl na útok proti letišti či něčemu jinému po tom co byl zbytek jeho jednotky sestřelen...

Akorát životní hodnota byla totálně v prde..

Haness píše:Však se ta nebezpečnost taky pak ukázala....

Nevím jestli šlo o názor,jako spíš o "tradice" a ideu náboženství která tohle nedovolovala...urážka celé rodiny těch kdo ustoupili,nebo zběhli atd.

Někde jsem četl,že v té době prý panoval názor, že Japonec je až do určitého věku (kolem 30, možná trochu víc) jakoby dlužníkem svých rodičů. Snad za to, že ho vychovali, nevím. A když zemře mladší, tak jeho duše musí žít dál s tím dluhem.
Ale pokud zemře za císaře nebo za Japonsko v boji, tak se dostane do toho jejich nebe (nebo co to mají), stane se z něj válečný bůh,a jeho rodné město bude jeho památce a jeho příbuzným prokazovat úctu. A ten dluh se jakoby smaže.

Jenom stručně reprodukuju to co si pamatuju.
Ale po japonských ztrátách v 2WW myslím, že v tom jejich nebi musel být dost velký nával.

Není to že je jako dlužen svojí rodině a taky ještě něco jako že pokud je v armádě tak je služebníkem svého národa - to znamená že pokud zběhne,ustoupí,nebo je zajat tak je tím právem zatracován on i jeho rodina - to je myslím to proč jsou tam na to tak přísní - ale těch věcí je myslím daleko víc.