Rád bych znovu poukázal na to, jakým způsobem někteří z alternativních historiků překrucují fakta a vytvářejí z nich nové, líbivé teorie, které pak nacházejí své vděčné posluchače, protože jim nabízejí přesně ten úhel pohledu na historii, kterou tito chtějí slyšet. V takovém případě se čtenáři předloží pouze část zdrojů, bez posouzení návaznosti na další dobové zdroje a jen se hezky obalí do formy, která na čtenáře působí odborně a věrohodně. Za vzor takto modifikovaných dějin jsem si vzal knížku „Najstaršie dejiny slovenských kráľovstiev na Slovensku“ od R.Irši (
http://irsa.blgz.cz/img-srchttpb-wz-czu ... balka.html). Z celé knížky jsem pak použil pouze některé pasáže týkající se především teorie o dvou královstvích a to Rostislavově a Svatoplukově. Úvahy na téma hlavního sídla Velké Moravy, které autor klade do Nitry, jsem se již několikrát vyjadřoval na jiných místech a myslím, že i dost srozumitelnou formou, aby bylo všem jasné, že tato lokalita je autorem značně přeceňována.
Najstaršie dejiny slovenských královstiev
1/ Vznik slovanských kráľovstiev, ako rovnocenných na sebe nezávislých správnych celkov na území dnešného Slo¬¬venska, možno datovať do obdobia krátko po roku 796, kedy bola Avarská ríša porazená Frankmi. Ob¬javujú sa prvé správy o slovenských kráľoch sídliacich okolo Dunaja v susedstve Panónie (v roku 803, 7 rokov po porážke Avarov). Prvým po mene známym panovníkom nad Dunajom je Pribina (828). Kráľovstvo s centrom v Nitre vystu¬puje odvtedy ako samosprávny celok s vlastným panovníkom. Z písomných prame¬ňov z nasledujúceho obdobia poznáme už dvoch kráľov – Rastislava (od 846), Svätopluka (od 862) a neskôr aj tretieho - Koceľa. Nitra bola sídlom Svätopluka. K spojeniu obidvoch kráľovstiev pod vládou jedného panovníka prišlo po tom, čo Ras¬tislav zajatý Svätoplukom bol zbavený vlády nad svojím kráľovstvom. V roku 871 Svätopluk pripojil Rastislavove kráľovstvo k svojmu. Svätopluk Rastislavove kráľovstvo a jeho starobylé (staroslávne) mesto (Hrad) nedobyl, ale oslobodil od Frankov, čo malo nesmierny význam pre jeho pozíciu v novozískanom kráľovstve, kde sa tiež stal kráľom, rovnako ako vo svojom nitrianskom kráľovstve.
Mirek: Teorie o dvou, potažmo třech slovanských knížectvích ve střední Evropě zní na první pohled logicky, protože se opírá o určité zdroje. V tom nemůžu autorovi nic vyčítat. Není to zcela vymyšlená teorie, ale hypotéza pracující s určitými prameny. Rád vás s těmito prameny seznámím. V první řadě se jedná o „Pověst dávných let k letům 6396-6406 (rok 862)“, kde je psáno:
A) „Slované a jejich knížata (králové) Rostislav i Svatopluk a Kocel žili pokřtěni a poslali k císaři Michalovi…“, na jiném místě je pak psáno „sezval všechny filozofy a pověděl jim, co všechno sdělila slovanská knížata (slovanští králové).“
B) Dále je k tomuto účelu vytržen z kontextu tento text z Fuldských análů, k roku 870
„Svatopluk, synovec Rostislavův, dbal vlastních zájmů a svěřil se [v ochranu] Karlomanovi spolu s celým královstvím, které držel.“
C) „Stalo se v ty dny, že Rostislav, kníže-(král) slovanský, se Svatoplukem vypravili poselství z Moravy k císaři Michaelovi…“ (Život sv. Metoděje, kap. V.)
Takže na první pohled se skutečně může zdát, že slovanská knížata Rostislav, Svatopluk a Kocel vládli samostatným královstvím. Jenomže háček je v tom, že první zdroj pochází ze vzdálené Kyjevské Rusi z počátku 12. století a tak se oprávněně pochybovat o jeho věrohodnosti. Autor zcela jistě znal tyto panovníky, ale neměl přesné informace, protože jej od reality dělilo stovky let a tisíc kilometrů. Měl tedy nějaké povědomí, ale neznal skutečné pozadí celého příběhu. Samozřejmě někdo k tomu může mít námitky, ale o nedůvěryhodnosti tohoto zdroje hovoří sám autor „Pověstí dávných let“, když mezi slovanská knížata (krále) řadí i Kocela. Ten totiž vládl Blatenskému knížectví, které zdědil po svém otci Pribinovi, který jej dostal od franského krále. Blatenské knížectví bylo vazalem Franské říše.
“Když se však mezitím naskytla jakási příležitost, tu na prosbu věrných zmíněného krále propůjčil král Pribinovi jako beneficium jistou část dolní Panonie kolem řeky, která se nazývá Sála. (Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců, kap. 11.)
Dá se velice vážně pochybovat i o tom, že by zrovna Kocel byl jedním z iniciátorů vyslání poselstva do Byzance (i když jej papež ve svém listu „Sláva na výsostech Bohu“ z roku 869 uvádí mezi adresáty. To ale mohlo být až na popud pozdějších Kocelových kroků), když jeho otce rok předtím zabili v boji právě Moravané. Sám pak Kocel svou podřízenost vůči Franské říši sděluje v darovací smlouvě z roku 861 sepsané v Řezně, když o sobě píše,
„že JAKÝSI hrabě Slovanů, jménem Kocel“ . Slovo JAKÝSI je použito i u jeho otce Pribiny a s největší pravděpodobností značí podřízenou vazbu. V opačném případě by se totiž muselo pochybovat, že by v královském městě Řezně neznali svého souseda. A navíc, když by Kocel vládl samostatnému panství, tak proč by tuto darovací smlouvu sepisoval právě na půdě franského města? Další důkaz Kocelovi podřízenosti je podán k roku 865, když je ve Spisu o pokřtění Bavorů a Karantánců (kap. 13) psáno, že
„slavil ctihodný salcburský arcibiskup Adalvín narození Kristovo v Kocelově hradě…“. Z textu je patrná církevní podřízenost vůči Franské říši. Dalším jasným důkazem je darovací smlouva z roku 868, kde mezi svědky figuruje celá řada franských velmožů včetně hraběte Ratboda (markrabě Východní marky). Kdo by chtěl toto zpochybňovat, by nás nejdříve musel přesvědčit o tom, že je „logické“, že si pro svědky zajedu přes hranici svého panství. Myslím, že podklady z Kyjevské Rusi tak opravdu musíme brát s velkou rezervou a rozhodně na nich nelze stavět nějakou teorii.
V případě dvou dalších zdrojů (B a C) je to také ve skutečnosti vcelku jasné. U bodu „B“ je nutno dodat další pokračování textu,
„Proto se Rostislav na synovce mocně rozhněval, činí mu tajné nástrahy a nařizuje, aby ho zardousili, když nic zlého nebude při hostině tušit.“ Asi si lze těžko představit, že by se Rostislav rozhněval na svého samostatného souseda a dokonce měl prsty tak dlouhé, že by se jeho sluhové mohli veřejně dostat ke Svatoplukově stolu a tam jej na Rostislavův příkaz zardousit. K tomu je potřeba si ještě jednou přečíst i samotný úvod,
„Svatopluk, synovec Rostislavův, dbal vlastních zájmů a svěřil se [v ochranu] Karlomanovi…“. Je opět naprosto patrné, o co tu šlo. Rostislavův synovec Svatopluk začal vést vlastní zahraniční politiku, což znamená, že se musel odklonit od dosavadní politiky, kterou vedl s Rostislavem. A proč by jí vedl s Rostislavem, když by byl nezávislým vládcem? Evidentně tak zde nemohlo jít o nějaké spojenectví, ale o naštvaného panovníka Rostislava, který se na svého synovce rozhněval tak, že jej rozkázal zabít, protože se Svatopluk spřáhl s úhlavním nepřítelem. A proč to Svatopluk udělal? Zřejmě právě proto, aby se mohl s pomocí Franské říše na svém strýci osamostatnit.
V případě bodu „C“ se pak jedná o dobový pramen a proto je potřebné jej srovnat s dalšími stejně starými prameny. Z nich je patrné, že za vládce Moravy je vždy označován pouze Rostislav a Svatopluk je brán jako nejpřednější z předních moravských velmožů, se kterými se Rostislav ohledně poselstva do Byzance radil.
„Když se pak Filozof vrátil do Konstantinopole, Rostislav, vládce Moravy..“ (Život Konstantina-Kyrila s přenesením sv. Klimenta, Římská legenda, kap. 7)
„Neboť Rostislav, kníže (král) moravský, Bohem podnícen držel radu se svými knížaty a s Moravany a vypravil (poselství) k císaři (Michalovi)…“ (Život Konstantina Filozofa, kap. XIV).
Takže jak vidno, teorie o dvou, třech slovanských knížectví má celou řadu velkých trhlin a rozhodně se nedá tak přesvědčivě prezentovat, jak se R.Irša snaží. Nehledě na tom, že Rostislav je za vládce Moravy (moravských Slovanů) uváděn v celé řadě dobových pramenů od roku 846 až do svého zajetí v roce 870. Rovněž je Rostislav adresátem celé řady listin a to jak z Byzance, tak z Říma, což opět dokládá, že hlavním aktérem žádosti o cyrilometodějskou misi byl právě on (ŽK Filozofa, kap. XIV, XV – List papeže Mikuláše I. z roku 864). Naproti tomu Svatopluk jako vládce nějaké části Velké Moravy nikde zmiňován není a to přestože Nitransko bylo západnímu světu známo nejpozději od roku 828, kdy zde byl vysvěcen Pribinův kostel.
2/ Bol to nitriansky kráľ Svätopluk, ktorý získal Rastisla¬vove kráľovstvo (resp. využil ľudové povstanie a nechal sa prehlásiť za jeho panovníka, keď predtým domáceho pa-novníka odstránil) a nie naopak, a aby to nebolo málo, v ďalšom zdôvodňujeme, že aj Rastislavove „Starobylé mesto“ ležalo na dnešnom Slovensku. Rastislav bol Svätoplukov príbuzný, čo upanovníckych rodov je tu samozrejmosťou. To však nie je vôbec podstatné, lebo Pribina, Rastislav a Svätopluk mali svoje sídla na dnešnom Slovensku, vládli Slovenom a preto boli slovenskými kráľmi.
Tvrdenie,že pred Svätoplukom vládol v Nitre Rastislav je zjavne nesprávne.Je to len predpoklad predpokladajúci, že jedno kráľovstvo bolo voči dru¬hému nadriadené, a to podriadené malo sídlo v Nitre. Pre tento predpo¬klad chýba opora v dôkazoch. Naopak, aj nasledovné roky ukázali, že aj po vyhnaní Pribinu je Nitra významnejším mestom, neskôr tu sídli Svätopluk I., najvýznamnejší spomedzi nitrianskych Svätoplukovcov, ktorý si nakoniec podmaní aj susedné Rastislavove kráľovstvo (so sídlom v Bratislave, ktoré sa predtým osamostatnilo až v roku 846 v dôsledku franského zásahu a po ťažkých bojoch, čo dokladajú franskí kronikári). Neskôr všetky tri kráľovstvá (vrátane Koceľovho) vystupujú ako rovnocenní partneri na medzinárodnej scéne (napr. v problematike cyrilometodskej misie). Pomoraviebolo v tom čase súčasťou Nitrianskeho kráľovstva a preto sa v prameňoch nespomína. V Nitre vládol po Pribinovi Mojmírov brat a po ňom jeho potomkovia. Rastislav vládol v inom slovenskom kráľovstve, ktoré malo sídlo v Bratislave. Po Rastislavovi aj tu vládol Svätopluk. Dobové pramene nerozlišujú medzi postavením Svätopluka a Rastislava. Je z nich celkom jasné, že išlo o dvoch suverénnych panovníkov, ktorí sa usilovali rozšíriť svoju moc na územie svojho suseda, vrátane záujmového územia Franskej ríše, ktorá si zasa nárokovala ich územie.
Mirek: Opět velice troufalé závěry, tentokráte bez jakýchkoliv důkazů. Volba Bratislavy jako Rostislavova sídla je postavená zcela na vodě. Jistě se jednalo o důležitou pohraniční pevnost, ale těžko si lze představit, že by hradiště o 5,5 hektarech s jednou církevní stavbou stavěnou ke všemu z nasucho kladených kamenů (pouze poté z vnějších stran omítnutých) a s jedním menším profanním palácem (přízemní z opět na sucho kladených kamenů), by mohl být tou neuvěřitelnou Rostislavovou pevností. Nehledě na to, že část hradeb nebyla ani opatřena tradiční kamennou plentou, což výrazně snižovalo její obranyschopnost. A to ani nemluvím o tom, tu existovala pouze menší sídlištní aglomerace atd. Naproti tomu autor zcela ignoruje moravské lokality jako Staré Město u Uherského Hradiště, Valy u Mikulčic, či Břeclav-Pohansko, které Bratislavu, jako údajné Rostislavovo sídlo, doslova válcují. Na toto téma je dobré si přečíst, co jsem již napsal v článku o hledání hlavního sídla Velké Moravy, kde jsem provedl podrobné srovnání s Nitrou, Mikulčicemi a Starým Městem.
To co je R.Iršou tvrzené v dalším odstavci ohledně významu Nitry, je opět již podrobně popsané ZDE: (
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=269&t=5884) i v předchozím bodě, ohledně existence tří samostatných knížectví. Není pochyb o tom, že Nitra byla významným centrem, ale zdaleka nemá na Staré Město u Uherského Hradiště.
3/ Obidve Svätoplukovekráľovstvá obývali Slo¬veni, kto¬rí sa len miestne nazývali aj podľa zemepisných celkov na kto¬rých žili alebo podľa významných hradísk okolo ktorých žili. Po odtrhnutí slovenskej Moravy českým štátom sa tam vytvorili podmienky na formovanie sa mo¬ravského povedomia, moravskej národnosti, zatiaľ čo na Slovensku slovenské povedomie zostalo dodnes. Pritom názov Morava je pre českú Moravu novšieho dáta, ako označovanie tohto územia slovenským. Veď ešte napr. v Reginovej kronike k roku 876 je Svätoplukove kráľovstvo nazývané „kráľovstvom Slovenov“, čiže Slovákov (obvykle sa to prekladá ako„kráľovstvo Slovanov“). Až český kronikár Kosmas pozná „Svätopluka, kráľa Moravy“, čo je odrazom dobových českých snáh preniesťkráľovstvo zo Slovenska prostredníctvom Moravy doČiech. Absencia údajov o Morave vo franských kronikách neznamená, že franskí panovníci si v tom čase neuplatňovali nárok na územie Nitrianskeho kráľovstva, ale znamená, že toto kráľovstvo sa nenazývalo „moravským“, ale slovenským.
Mirek: Tady autor Irša zřejmě úmyslně zapomíná na celou řadu dobových pramenů, které právě tvrdí opak toho, co hlásá Irša.
1/„Neboť Rostislav, kníže (král) moravský…“ (Život Konstantina Filozofa, kap. XIV)
2/ „bi le[t] •60• vъ němь jestь pri / luči že sě vъ ty dni rostislavъ knězь slově / nьskъ..“ (Život Metodějův, kap.V)
3/ „Slověnomъ živuštimъ kreštenymъ i knęzi ichъ, Rostislav…“ (Život Konstantina Filozofa)
4/ „Et inde post non multos dies Aquisgranni veniens Karlum filium suum in terram Sclavorum, qui dicuntur Sorabi, qui sedent super Albim fluvium“. („A odtud po nemnoha dnech přišel do Cách a poslal svého syna Karla do země Slovanů, kteří se nazývají Srbové, kteří sídlí na řece Labi…“) – Letopisů království Franků, k roku 806
5/ „Carlus iunior in Boemanos Sclavos cum exercitu a patre missus…“ („Mladší Karel byl poslán otcem s vojskem proti českým Slovanům…“) – Fuldské letopisy k roku 805
6/ „Sclavi, qui vocantur Behemi…“ („Slované, kteří se nazývají Češi…“).- Fuldské letopisy k roku 869
7/ „rex Marahensium Sclavorum“ (894)
8/ „Arnolfus rex, concessit Zuentiboldo, Marahensium Sclavorum regi, ducatum Behemensium“ („Král Arnulf odstoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů české vévodství“), Regio k roku 890
9/ „Marahensibus Sclavis“ (846), „Marahensium Sclavorum a Marahenses“ (855), Widukind
10/ „Po mnozěchъ že vremjaněch sěli sutъ Slověni po Dunajevi, gdě jestь nyne Ugorьska zemlja i Bolgarьska. I ot těchъ Slověnъ razidošasja po zemlě i prozvašasja imeny svojimi, gdě sědše na kotorom městě. Jako prišedše sědoša na rěcě Morava i prozvašasja Morava…“
11/ „..in terram Sclauorum, qui Muraui dicuntur…“ („… DO ZEMĚ SLOVANŮ, KTEŘÍ SE NAZÝVAJÍ MORAVANÉ) – Citace z listu bavorských biskupů papeži Janovi IX. z roku 900.
Kromě latinských a německých textů se také můžeme podívat do textů moravského původu, kde se píše „Moravjene, Morav(l)jane, nebo „ljudje Moravještii“…..a mnoho dalších jako v překladu „na Moravě, s Moravany, moravského krále, Moravané, Moravská říše, Moravyn“… (vše ŽK, ŽM, Služba Cyrilovi).
Vedle těchto pár příkladů bych mohl napsat stovku dalších, kde je jasně zmiňováno, že Moravané jsou lid/kmen/národ, tedy stejně, jako jsou stejnými zdroji uváděni Češi, Srbové a další Slované, kteří přišli se západním světem do styku, a u kterých nikdo netvrdí, že se jedná pouze o zeměpisné údaje. O to, jestli je jejich jméno odvozeno od krajiny, či krajina od nich, je vcelku v této fázi nepodstatné.
Doufám, že jsem jasně ukázal, že celá řada názorů R.Irši je postavená na vodě, ignoruje skutečná fakta, nebo rovnou úmyslně falšuje dějiny. Bohužel s takovým přístupem se můžeme setkat na více internetových zdrojích :-(