North American P-51 Mustang

[Saburo]

Experimentální letouny a zahraniční uživatelé

USAAF byla schopná vést operační činnost v podstatě kdekoliv na světě a proto nepřekvapí fakt, že se snažila i o schopnost vést bojové operace na dalekém zasněženém severu, zvláště po začátku války s Japonskem. Panovali určité obavy o možné invazi Japonských vojsk na Aljašce. Z toho důvodu byly nejvýznamnější stíhací letouny testovány s sněžnými lyžemi místo klasického kolového podvozku. Po takové úpravě mohly letouny operovat ze zasněžených letišť na severu. Těmto pokusům samozřejmě neunikl ani Mustang a dva P-51A 43-6003 a 43-6005 byly vybaveny zatažitelnými lyžemi. Testy probíhaly mezi červencem 1943 a únorem 1944 na základnách Grenier Field ve státě New Hapshire a Ladd Field na Aljašce. Během testů se ukázaly mírné vibrace při rychlostech do 200 m.p.h. (322 km/h) se zasunutými lyžemi. Testy byly prováděny do rychlostí 400 m.p.h. (644 km/h) a vliv lyží na řiditelnost a chování letounu byl shledán nevýrazným. Ale řízení letounu na zemi bylo obtížné z důvodu velkého kroutícího momentu vrtule ve spojení s ne úplně účinnou směrovkou a neexistencí brzd na lyžích. Celkově testy dopadly vcelku úspěšně, ale o použití lyží bylo uvažováno jen v případě nouzových situací.

Příchod Německých proudových letounů na frontu, které byly o více než 100 m.p.h. (160 km/h) rychlejší než Mustangy poháněné Merliny a vědomí, že nasazení vlastních letounů nové generace je hudbou vzdálené budoucnosti, donutilo konstruktéry k hledání modifikace, která by zabezpečila nárůst rychlosti Mustangů aby byly schopné alespoň nějak čelit této Německé výhodě.
NAA ve spolupráci s USAAF hledali nějaké řešení. Bylo uskutečněno vícero testů a měření a jejich výsledkem byl upravený P-51D-25-NA 44-73099. Tento letoun byl vybaven raketovým motorem Aerojet, který byl umístěn ve spodní části trupu za chladičem kapaliny. Dvousložkové palivo pro něj bylo neseno ve dvou přídavných nádržích o obsahu 75 US gal. nesených na křídelních podvěsech. V každé nádrži byla nesena jedna složka a obě byly extrémě hořlavé a korozivní. Nádrže měly daleko aerodynamičtější tvar než běžné přídavné nádrže. 23. dubna 1945 provedl Bob Chilton první letový test této modifikace. Ve výšce 21000 ft (6400 m) při rychlosti 429 m.p.h. (690 km/h) došlo k zážehu motoru a letoun prudce zrychlil až na 515 m.p.h. (835 km/h). Bylo provedeno ještě několik testovacích letů. Určitým problémem se ukázaly palivové nádrže na raketové pohonné hmoty, respektive jejich aerodynamický odpor. Válka nakonec skončila dříve než mohlo dojít k případnému nasazení takto upravených letounů.

Několik Mustangů různých modelů skončilo také v rukách námořníků z US NAVY. Prvním zdá se být P-51 (NA-91, Mustang IA – 41-37426/FD524?), který byl testován někdy od května 1943 a od NAVY obdržel číslo BuNo 57987. Rozsah a výsledky testů jsou pravděpodobně ještě uloženy někde v archívech. Počátkem roku 1944 provedlo námořnictvo porovnávací testy mezi P-51B a F4U-1 a F4U-1A. Mustang ukázal svou mírnou převahu v rychlosti a stoupavosti ve vyšších výškách, ale v nižších měly navrch ve většině parametrů Corsairy a ty byly také lépe ovladatelné při nízkých rychlostech během přistání.
Mustang se nakonec také podíval na palubu letadlové lodi. V průběhu listopadu 1944 byly provedeny palubní testy P-51D-5-NA, 44-14017, který byl předtím vybaven přistávacím hákem umístěným za šachtou ocasního podvozku. Tuto úpravu provedli přímo u NAA. Pilot US NAVY Robert M. Elder provedl s takto upraveným Mustangem sérii vzletů a přistání na letadlové lodi USS Shangri-La, která plula u Atlantického pobřeží USA. Testy proběhly úspěšně a Mustang byl schopen vzlétnout při dobrém protivětru na dráze dlouhé přibližně 600 ft (183 m) bez pomoci katapultu. Ale účinnost směrového kormidla byla vyhodnocena jako velmi nízká, zvláště při nízkých rychlostech s vyšším úhlem náběhu při přistání.
V srpnu 1945, přesněji 31. provedl stejný pilot dva testovací lety s P-51H-5-NA, 44-64420 na základně USN Mustin Field a bylo shledáno, že zvýšená kýlovka u modelů H-5 a výše, zabezpečuje daleko lepší ovladatelnost a stabilitu. Letoun byl pro tyto testy pravděpodobně pouze zapůjčen a zcela jistě neprodělal žádné úpravy.
Další P-51H-5-NA, 44-46192, který obdržel seriál BuNo 09064 získalo NAVY v roce 1948 a letoun putoval na testy k výrobci Grumman. Letoun byl testován v aerodynamickém tunelu při vysokých rychlostech (kolem křídla byly zkoušeny rychlosti 0.6 až 1.4 M).

Britové také provedly různé experimentální úpravy a podrobili Mustangy řadou testů. Například Mustang I z druhé série (NA-83) AM106/G byl zkoušen s kanony Vickers 'S' ráže 40 mm, které byly nesené v pouzdrech pod křídly, pod každým jeden. Tyto zkoušky sice dopadly úspěšně, ale nakonec nevedly k použití této výzbroje u jednotek. Dále Mustang II (NA-99) FR901 testoval Britské přídavné nádrže, ale protože tato verze již měla podvěsy, které umožňovaly nést přídavné nádrže, nedošlo k zavedení těchto experimentálních. Byly též testované Britské neřízené rakety s jejich neforemnými odpalovacími lyžinami, k jejich nasazení nakonec pravdě podobně došlo v omezené míře v Itálii a jako jejich nosiči byly použity zde nasazené Mustangy III. Celkem bylo ve Velké Británii použito k různým testům a experimentům až 25 letounů Mustang.

Zahraniční uživatelé

Kromě Velké Británie a už zmíněné Austrálie našly Mustangy cestu k dalším uživatelům. Někteří z nich získali první kusy již za 2. světové války, ale většina zahraničních uživatelů získala Mustangy po válce v rámci výprodeje přebytečných zásob.

Kanada
Příslušníci Královského letectva (RCAF Royal Canadian Air Force) měli možnost sedlat Mustangy již během 2. sv. války a to v 5-ti squadronách. Létali na modelech Mustang I, III a IVA. Po válce nakoupila Kanada 130 P-51D. V roce 1956 byly hodnoceny jako zastaralé a byly vyřazeny, i když několik kusů sloužilo ještě několik let k různým účelům.

Francie
Francie byla jedna z mála zemí používající P-51B/C/D už během 2. sv. války a to od počátku roku 1945 (12 kusů). Letouny zůstaly ve službě do padesátých let (kolem 15-ti kusů P-51B/C/D a jeden K-6).

Jižní Afrika
V říjnu 1944 byla 5th SQ SAAF (South African Air Force) operující ve Středomoří přezbrojena z Kittyhawků na P-51 a používala je do října 1945. Další dvě Squadrony, 1st a 2nd již konflikt nestihly. Po vypuknutí Korejského konfliktu, 2nd 'Cheetah' SQ byla nasazena v rámci sil OSN a obdržela F-51D od USAF se kterými bojovala do konce roku 1952, kdy byla přezbrojena na proudové letouny.

Čína
První Čínští piloti bojovali s Mustangy proti Japonsku v rámci Chinese-American Composite Wings (3rd a 5th FG(P) ) a dalších jednotek. V té době obdrželi Číňané přibližně 50 Mustangů ale používali také „vypůjčené“ od USAAF. Po skončení 2. sv. války během občanské války v Číně používaly P-51 obě strany, jak Nacionalisté tak Komunisté. Šlo o letouny které tam zanechali Američané. Po útěku Nacionalistů na Taiwan v roce 1949 získali Nacionalisté další Mustangy přímo od Američanů, ale také z jiných zdrojů a sloužily do poloviny 60-tých let.

Německo a Japonsko
Nejvýznamnější soupeři USA ve světovém konfliktu získaly několik exemplářů Mustangů s různým stupněm poškození po nouzových přistáních. V Německu se podařilo uschopnit několik letounů P-51B/C a také asi tři P-51D (některé přidělené kódy : T9+CK, T9+FK, T9+HK a T9+PK).
Na druhé straně světa, v Číně padl jeden téměř nepoškozený P-51C (44-10816) do rukou Japonským vojákům a byl následně uschopněn a přelétnut do Japonska, kde byl intenzivně testován. Jeden z nejlepších Japonských pilotů mjr. Jasuhiko Kuroe tvrdil, že mít P-51 neobával by se žádného Japonského letounu...

Švédsko a Švýcarsko
Obě tyto země přišli běhen války k několika exemplářům podobnou cestou jako předchozí. Několik pilotů se rozhodlo nouzově přistát na území neutrálních států z různých důvodů (závady a bojová poškození neumožňující návrat domů).
Švédsko po skončení války zakoupilo 157 Mustangů z přebytků USAF v Evropě (původní smlouva zněla na 170 kusů). 24. listopadu 1954 provedl Švédský Mustang poslední let.
Švýcaři po válce nakoupili 130 Mustangů a sloužily do roku 1958.
Protože Švýcaři, Švédi a Italové vybírali Mustangy ve stejné době a na stejném místě, sklad v Oberpfaffenhofenu, docházelo údajně k vykrádání letounů jednotlivými týmy mezi sebou. Šlo o odstavené letouny a každý chtěl získat ty nejlepší kusy...

V průběhu 2. světové války létali s Mustangy také příslušníci dalších národů, vzpomenu jen Polský Wing v řadách RAF. Sověti kteří obdrželi minimálně čtyři kusy Mustangů I od Britů a tyto pravděpodobně vyzkoušeli na Severní frontě. Ale výsledek nebyl pro Mustang příliš povzbudivý a zněl : těžký, podmotorovaný a neobratný tudíž nevhodný... Rusové měli naprosto jiné představy o stíhacím letadle. Dále pravděpodobně získali několik exemplářů poháněných Merliny zanechaných na Ukrajinských letištích z důvodu závad při takzvaných Kyvadlových náletech, ale bližší údaje chybí.
Po ukončení války zakoupili a užívali Mustangy také tyto státy : Indonézie, Izrael, Itálie, Holandská Východní Indie, Nový Zéland, Jižní Korea a několik států Střední a Jižní Ameriky.

[Skeptik]

Saburo, nejprve díky za skvělý seriál se spoustou, pro mne, nových informací.
Mám rozdělanou I-16 a doufám, že výsledek bude alespoň z 80% tak zajímavý.
Nicméně přeci jen si dovoluji doplnit něco o P-51, a to o jeho epizodě u VVS RKKA.
Do SSSR nebyly dodány 4 ks, ale 10. Všechny z UK.
První dva dorazily do SSSR 16. prosince 1941, poslední kus pak 14. května 1942.
Minimálně jeden z nich byl v červnu a červenci 1942 zkoušen v NII VVS (zkušební institut VVS) - zkušebním pilotem byl V. E. Golofastov.
Výsledky zkoušek byly poměrně zajímavé, protože se poměrně hodně liší od těch prováděných v USA či UK (a to i s přihlédnutím k faktu, ze se jednalo o olétaný stroj s původním motorem V-1710-39).
Poz. Uvedené hodnoty jsou pouhým přepisem z ruských publikací. Originál protokolu jsem zatím neobjevil, tak kdyby někdo věděl, kde hledat .....
Maximální rychlost při bojovém /forsážním/ režimu motoru ... 600 km/h
Maximální rychlost při nominálním výkonu mela být, dle výšky letu, o 10 - 50 km/h nižší, než u Jak-7B (zde samozřejmě porovnáno s novým prototypem pro sériovou výrobu - tzv. etalonem - ale i tak, zajímavé).
Prototyp Jaku-7B, který v té době rovněž procházel zkouškami, dosahoval na nominální výkon na úrovni země rychlost 515 km/h a maximálku měl 570 km/h měl ve 4.000 m.
Stoupavost Mustangu byla naměřena nižší než u všech zkoušených sovětských i německých stíhaček té doby. Obdobné to mělo být i s obratností resp. dobou zatáčky o 360°.
Rovněž bylo shledáno, že Mustang potřebuje příliš dlouhou dráhu a není tak použitelný na většině sovětských frontových letišť.
Naopak pozitivně bylo, jako již standardně, hodnoceno vybavení kabiny, radiostanice a silná výzbroj.

Většina, pravděpodobně všechny, Mustangů bylo předáno 6. záložní brigádě na letišti v Ivanovu, pro účely výcviku - primárně pilotů, kteří přelétávali letadla v rámci lend-lease.

V říjnu 1942 byly 3 z nich odeslány k vojskovým zkouškám na frontu - k 5. GIAP.
Tam s nimi létali velitel pluku Zajcev (2x HSS), Popkov (2x HSS) a Onufrienko (nejzkušenější pilot pluku + HSS).
Zkušenosti s Mustangem I byly ale veskrze negativní. Letadlo sice bylo rychlé, ale jeho obratnost byla hodnocena jako žalostná. Nakonec piloti neměli odvahu na Mustanzích uskutečnit jediný bojový let - a to přes to, že pluk byl v té době vyzbrojen LaGGy-3 !!!
Na neupravených polních letištích měli Mustangy další problém - překlápěli se na čumák. Všechny tři nakonec skončily s poškozenými vrtule mi a protože náhradní nebyly, byly odeslány do zázemí.

Jeden z Mustangů byl předán Žukovského akademii vzdušných sil, kde létal ještě v roce 1946 a následně byl vystaven jako exponát.
Minimálně jeden kus byl předán CAGI k aerodynamickým zkouškám.

Ačkoli se objevilo několik informací o bojovém nasazení Mustangů na východní frontě či v rámci PVO, tak v reálu to vypadá, že všechny skončily ve výcviku či jako studijní materiál.

[Saburo]

Díky za informace a doplnění.
Napsal jsem "minimálně čtyři..." protože těch jsou známé seriály, u ostatních asi ne.
Tahle věta mě dostala:
"Nakonec piloti neměli odvahu na Mustanzích uskutečnit jediný bojový let - a to přes to, že pluk byl v té době vyzbrojen LaGGy-3 !!!"

A jsně ukazuje naprosto odlišný způsob vedení leteckých bojů a samozřejmě taktiky na východě a západě. Mimochodem, Britové používali Mustangy I, IA a II do konce války a nestěžovali si. Sloužily minimálně u jedné SQ v rámci 2nd TAF na kontinentu (už jich nebylo dost pro vyzbrojení více SQ).

[Farky]

Výsledky zkoušek byly poměrně zajímavé, protože se poměrně hodně liší od těch prováděných v USA či UK (a to i s přihlédnutím k faktu, ze se jednalo o olétaný stroj s původním motorem V-1710-39).

To je normální, u spousty letadel naměřili v SSSR hodně odlišné výkony oproti USA nebo UK. Někdy lepší, někdy horší. Může to být rozdílnou hmotností, použitým benzínem, odlišným maximálním výkonem motoru atd. U Mustangu naměřili maximální rychlost 483 km/h u země a 587 km/h ve výšce 4600 m. Což se mimochodem liší jen o pár kilometrů oproti hodnotám které naměřili u P-40E a P-39D-2.

Maximální rychlost při nominálním výkonu mela být, dle výšky letu, o 10 - 50 km/h nižší, než u Jak-7B (zde samozřejmě porovnáno s novým prototypem pro sériovou výrobu - tzv. etalonem - ale i tak, zajímavé).
Prototyp Jaku-7B, který v té době rovněž procházel zkouškami, dosahoval na nominální výkon na úrovni země rychlost 515 km/h a maximálku měl 570 km/h měl ve 4.000 m.

Ty hodnoty z těch zkoušek Jaku-7B jsou maximální dosažené, rychleji to prostě v té době nelétalo. Porovnání s Jakem-7B s M-105PF je sice zajímavé, ale když jsme řekli A, měli bychom říct i B. Reálná rychlost takových Jaků u frontových jednotek byla z mnoha důvodů kolikrát nižší až o 50 km/h.

Zkušenosti s Mustangem I byly ale veskrze negativní. Letadlo sice bylo rychlé, ale jeho obratnost byla hodnocena jako žalostná. Nakonec piloti neměli odvahu na Mustanzích uskutečnit jediný bojový let - a to přes to, že pluk byl v té době vyzbrojen LaGGy-3 !!!

Ta poslední věta je básnická licence, nebo to opravdu někdo někde napsal? Ty informace (negativní hodnocení, rychlé ale neobratné) pocházejí od Popkova a ten pokud vím nikdy nenapsal že to letadlo bylo tak špatné/nevhodné, že se neodvážili ho použít v boji. Napsal že se Mustangy nezúčastnily žádného bojového letu, důvody neuvedl.

[Skeptik]

U Mustangu naměřili maximální rychlost 483 km/h u země a 587 km/h ve výšce 4600 m.

Farky, tak nějak podvědomně jsem doufal, že to doplníš resp. že přidáš odkaz na protokol z těch zkoušek

Porovnání s Jakem-7B s M-105PF je sice zajímavé, ale když jsme řekli A, měli bychom říct i B. Reálná rychlost takových Jaků u frontových jednotek byla z mnoha důvodů kolikrát nižší až o 50 km/h.

Toť ten důvod, proč je v závorce psáno, že se jednalo o etalon Jaku-7B předaný ke zkouškám = "ruční" a mnohem kvalitnější výroba

Ta poslední věta je básnická licence, nebo to opravdu někdo někde napsal?

Potvrzuji, že se jedná o "básnickou licenci"
Jinak to vyjádření pochází skutečně od Popkova, který měl říci, že (cituji volně):
"Dojem z Mustangů byl velmi negativní. Letadlo bylo sice velmi rychlé, ale těžké jako žehlička. Obratnost byla velmi nedostatečná a letadlo potřebovalo dlouhou dráhu na vzlet."
Z tohoto vyjádření, plus skutečnosti, že přes vyzbrojení pluku "pouhými" LaGG-3, s Mustangem neuskutečnili ani jeden bojový let, jsem si dovolil odvodit tu "básnickou licenci".
Nebo snad existuje i jiné vysvětlení pro to, proč při bojových letech nepoužili Mustanga a dále raději létali "Lakirovanyj Garantirovanyj Grob" ?????

[Tempik]

Řekl bych, že existuje vysvětlení, které sice nebude tak básnické, ale o to pravděpodobnější (a už tu padlo) - sověti nepotřebovali letadlo s vlastnostmi Mustanga, respektive je neuměli využít. Mustang nebylo vhodné letadlo pro narychlo vycvičené piloty, nebo pro piloty, kteří jsou vycvičení pro klasický dogfight nízko nad zemí. Respektive nebyl vhodný pro styl boje, který VVS vedlo.

Ale ať beru z obou stran mince:
Saburovo tvrzení, že Mustang I byl k plné spokojenosti používán u 2. TAF až do konce války je také trochu nekompletní. Na konci 44 bylo jen pár letounů pro průzkum a navádění artilerie, nebylo už u klasických bojových perutí. A i předtím byli Mustangy I používané jako bitevní letadla.

[Skeptik]

Mustang nebylo vhodné letadlo pro narychlo vycvičené piloty, nebo pro piloty, kteří jsou vycvičení pro klasický dogfight nízko nad zemí. Respektive nebyl vhodný pro styl boje, který VVS vedlo.

Tempíku, absolutní souhlas, až na to, že u 5.GIAP jej létali ti nejzkušenější z nejzkušenějších, tedy žádná ořezávátka, a ani Ti pro něj nenašli uplatnění. Prostě absolutně jiný způsob boje na východní frontě.

[Farky]

Farky, tak nějak podvědomně jsem doufal, že to doplníš resp. že přidáš odkaz na protokol z těch zkoušek.

Nikdy jsem po tom protokolu nepátral (a pátrat asi ani nebudu), ale věřím že se dá vykutat kdesi v hlubinách ruské části internetu. Jako zdroj jsem pro Mustanga použil knížku vydanou CAGI v roce 1993, tu z které čerpá výkonostní grafy asi 99% lidí co se zabývá sovětskými letadly za Velké vlastenecké války.

Toť ten důvod, proč je v závorce psáno, že se jednalo o etalon Jaku-7B předaný ke zkouškám = "ruční" a mnohem kvalitnější výroba.

Já to vím, ty to víš, pár dalších zasvěcenců to ví. Běžný čtenář Palby ale netuší jak obrovský rozdíl ve výkonech byl mezi "vymazleným" předsériovým letadlem a "odfláknutým" sériovým kusem. Proto jsem to raději doplnil.

Nebo snad existuje i jiné vysvětlení pro to, proč při bojových letech nepoužili Mustanga a dále raději létali "Lakirovanyj Garantirovanyj Grob" ?????

Netroufal bych si tvrdit, že raději létali s LaGGem, protože to nevíme. Klidně to mohlo být tak že stihli jen pár seznamovacích letů, pak to rozbili a bylo po zkouškách. Já si prostě jen stěží dokážu představit, jak sovětští piloti mající za úkol vyzkoušet nějaké letadlo na frontě s ním prostě odmítnout letět do boje jen proto že si myslí že není dobré. V SSSR, kde se krutě trestalo za jakýkoliv sebemenší náznak zbabělosti? Těžko.
Nehledě na to, že znám nejméně jedno hlášení 3.VA zmiňující použití Mustangů v boji během září 1942, pravda ne u 5.GIAP.

Saburovo tvrzení, že Mustang I byl k plné spokojenosti používán u 2. TAF až do konce války je také trochu nekompletní. Na konci 44 bylo jen pár letounů pro průzkum a navádění artilerie, nebylo už u klasických bojových perutí. A i předtím byli Mustangy I používané jako bitevní letadla.

Mustangy s Allisonem sloužily u 2. TAF přece vždycky jen u squadron taktického průzkumu. Je pravda že lítaly i mise typu Ranger, Rhubarb atd., ale nevím jestli bych to úplně nazval použitím jako bitevní letadla (protože nenosily pumy). Primárním úkolem pro ně vždycky byl průzkum, už od dob prvního nasazení během Jubilee.

[kopapaka]

Netroufal bych si tvrdit, že raději létali s LaGGem, protože to nevíme. Klidně to mohlo být tak že stihli jen pár seznamovacích letů, pak to rozbili a bylo po zkouškách. Já si prostě jen stěží dokážu představit, jak sovětští piloti mající za úkol vyzkoušet nějaké letadlo na frontě s ním prostě odmítnout letět do boje jen proto že si myslí že není dobré. V SSSR, kde se krutě trestalo za jakýkoliv sebemenší náznak zbabělosti? Těžko.

Ono taky záleží na tom, co měli zkoušet. Docela klidně mohlo jít o vyzkoušení provozu u frontové jednotky a to ještě nutně neznamená rozkaz k bojovému letu.A pokud jim příliš neseděl, tak klidně mohli preferovat LaGG, v říjnu 42 už to s kvalitou a výkony bylo přeci jen trochu lepší...

[Saburo]

Britové koupili Mustangy aby jimi vybavili jednotky určené ke spolupráci s armádou, což já si soukromě překládám jako jednotky určené k ničení pozemních jednotek protivníka (hodně zjednodušeně), jedno jakým druhem zbraní (bomby, kulomety, rakety...). Proto jim nevadily ne úplně dobré vlastnosti Mustangů s Allisony ve větších výškách.
Jejich používání pro průzkum vyplynulo také z jejich schopností (dolet, rychlost a také schopnost přežít).
Na konci války (přelom 44/45) jimi byla jimi vyzbrojena už jen 26th SQ, která byla nasazovaná pro taktický průzkum (v roce 45), předpokládám ale že byl spojený s napadnutím objevených jednotek, zvláště když ty nebyly v okamžitém dosahu vhodnějších prostředků (Typhoony...).
Ale v počátku, když jich bylo dost (byly nasazané u více jednotek) prováděly převážně lety kde hlavním bylo ničení nalezených prostředků protivníka i když samozřejmě také prováděly průzkum, informace o nepříteli zajímaly každého a nikdy jich nebylo dost.
Těžko můžeme očekávat, že nechaly vlak, kolonu, atd. kterou objevili někde u Holandsko Německých hranic jen tak a odletěly domu podat o ní hlášení. Jejich úkolem bylo tu kolonu najít a napadnout.

Používání jakéhokoliv letounu v pár kusech je hloupost, ale přesto Mustangy I,IA a II Britové používali na frontě až do konce, což o něčem vypovídá.

Trochu kostrbaté, sry.

[kenavf]

Z tých posledných príspevkov som trocha zmätený.Doteraz som všade čítal alebo počul informácie aký bol Mustang prelomový stroj, už len kvôli jeho doletu aby mohol sprevádzať bombardéry a teraz tu čítam že v porovnaní s inými strojmi spojencov to nebolo až také dobré,resp že bol vlastne horší(obratnosť,..).Pritom vo väčšine tabulkách o najlepší stíhací strojWWII ho dávajú na prvé miesto.
Zle som to pochopil alebo mi niečo uniklo?

[kopapaka]

Z tých posledných príspevkov som trocha zmätený.Doteraz som všade čítal alebo počul informácie aký bol Mustang prelomový stroj, už len kvôli jeho doletu aby mohol sprevádzať bombardéry a teraz tu čítam že v porovnaní s inými strojmi spojencov to nebolo až také dobré,resp že bol vlastne horší(obratnosť,..).Pritom vo väčšine tabulkách o najlepší stíhací strojWWII ho dávajú na prvé miesto.
Zle som to pochopil alebo mi niečo uniklo?

Tady narážíme na otázku, co je horší a co lepší...
Pro srovnání, v SSSR byli jediní, kteří ( přes vyšší cenu ) upřednostňovali P-39 před P-40 a vyšší výkony Aircobry jim dávaly za pravdu.

Výš zmiňované LaGGy se koncem roku 42 běžně používaly k těsnému doprovodu šturmoviků a třeba v této funkci byl lepší obratnější LaGG. Jen o trochu vyšší rychlost nebyla až tak důležitá, dolet už vůbec. Za účinější rychlost by piloti nejspíš dali ( něčí ) ruku, odlehčené LaGGy někdy lítaly jen s 1x12,7 mm a 1x7,62 mm kulometem. A teď si vem, že Mustang měl už laminární profil, to znamená nutnost udržován povrchu křídel v co nejvyšší čistotě.
Je to paradox, ale LaGG-3 byl pro takový úkol prostě lepší než supermoderní a výborně vybavený Mustang.
Podobných "paradoxů" bys našel tuny...

[kenavf]

Chápem že spôsob nasadenia na východnej fronte bol iný,z toho vyplynul aj úspech Aircobry na východe,zatial čo na západe bola nevhodná(iná výška súbojov).A Mustang mal asi veľmi nízky"Duračnyj koeficient-Blbuvzdornost" ale to vyzerá ako by bol aspoň o triedu horší,keď doň nikto ani nechcel zasadnúť do boja.Veď podľa tých komentárov ich nechceli asi ani v Anglii a tam mohol snáď fungovať za lepších podmienok.

[Alfik]

Jeho přelomovost byla právě v tom profilu.
Nešlo ani tak o to aby byl co nejrychlejší. Ostatně nebyl. A to ani po zástavbě anglických motorů.
Šlo o to, že na západní frontě byla zcela jiná potřeba. Operovalo se ve velkých výškách, z velké vzdálenosti (z Anglie až na Německem). Bombardéry trpěly nepřítomností stíhacího krytí, které by bylo schopno pokrýt alespoň 80%-90% cesty tam a zpět. Tuto úlohu nemohly splnit ani jinak např. v Tichomoří velmi oblíbené Lightningy.
Zbytek udělala celkem běžná a pochopitelná propaganda (viz např. "Cadillac oblohy" - kdo na nějakém leteckém dnu nahlédl do kabiny, ví o čem píšu...).
Za zmínku např. stojí, že v CAGI se s laminárními profily pracovalo také, již ve 30. letech (ve stejné době jako v NACA). Jenže v SSSR celkem správně usoudili, že nevýhody (v jejich podmínkách) převyšují nad výhodami.
Prostě a jednoduše opravdu nelze nalézt "nejlepší" stíhačku. Pro každý účel, a pro jiné bojiště, pro jiný způsob nasazení, se jako "nej" ukazovala pokaždé jiná.

[Saburo]

To že každé bojiště 2. sv. války bylo jiné a mělo zákonitě odlišné potřeby tu asi nikdo nezpochybní.
Mustang s motorem Allison byl nechtěný v Americe a to hodně a z mnoha důvodů, mimochodem někteří vysocí důstojníci argumentovali stejně jako sověti...
Britové naštěstí měli jiný názor a nakonec i sami Američené zjistili, že opravdu nemají nic lepšího (P-47 byl jiná kapitola a kategorie) a objednali P-51A. Který byl v podstatě nasazen jen v oblasi Čína, Indie a Barma a rozhodně tam tento model ostudu neudělal. Protivníky byly nejobratnější letouny Osy a to Ki-43 a vynikající přepadové Ki-44 (85.Sentai) s kterými létali alespoň z počátku (43/44) velice dobře vyškolení piloti.
A konec služby v Evropě jen u jedné perutě byl způsoben nedostatkem těchto letounů (už se více jak rok nevyráběly) a né tím, že je nechtěli. Kdyby je nechtěli tak by určitě nedrželi při životě jedinou peruť těchto letounů a s tím související logistiku zvlášť když v té době měli letounů všech ostatních typů na rozdávání (kromě prodových samozřejmě). Jo, snad akorát byly určité problémy s Typhoonama.

[Tempik]

Kenavfe, ale tu je řeč o prvních Mustanzích z roku 41/42 a s motorem Allison. Tam opravdu o žádné extra užitečné letadlo nešlo (fanoušci mustangu prominou). Ve chvíli, kdy byl ale dán do draku Mustangu Merlin, trochu se na tom letadle ještě máklo, tak ve 44 to bylo opravdu nadupané letadlo. Němci prakticky neměli nic, co by s ním mohli co do rychlosti zpočátku vůbec srovnat. Měli Bf 109 G-6, měli Fw 190 A-7/8 a nad těmi měl Mustang ve výškách kolem 5-8 km (kde létali B-17/24) opravdu solidní výkonový náskok a i co do obratnosti na tom byl velmi slušně oproti těmto protivníkům v této výšce. V podstatě až s příchodem Bf 109 K, Fw 190 D a pak Ta 152 dokázali němci srovnat (či mírně překonat) nadvládu Mustangu v těchto výškách. Mustang měl samozřejmě své slabiny, ale rozhodně to bylo dobré letadlo. Jako eskortní stíhač suveréně nejlepší.

[Saburo]

Během okamžiku hafo reakcí.

Závěry typu nejlepší letadlo apd. jsou takové na nic i když jsem jich také pár četl a občas k nim bylo dlouhé zdůvodnění...
Mustang nebyl nejlepší stíhačkou 2. sv. války (a ani žádné jiné letadlo!), ale byl v obou verzích velice dobrým v účelech pro které byl zkonstruován. To že nevyhovoval sovětům, je mi šumák, pro ně nebyl vyráběn. Všude jinde obstál velmi dobře i proti letounům které byly v některých parametrech lepší.
Laminární křídlo měl třeba i Japonský Raiden, to nebylo tím co by Mustang odlišovalo od ostatních.
Mimochodem kolik sériových a ve větším množství nasazených stíhaček bylo rychlejší? P-47N, rok 45 v pacifiku a dál? Sorry Ta-152 neberu, bylo jich pár a rozhodně potřebovaly dodělat a proudové vynechme.

Neprominou Tempíku!

[Farky]

Ono taky záleží na tom, co měli zkoušet. Docela klidně mohlo jít o vyzkoušení provozu u frontové jednotky a to ještě nutně neznamená rozkaz k bojovému letu.A pokud jim příliš neseděl, tak klidně mohli preferovat LaGG, v říjnu 42 už to s kvalitou a výkony bylo přeci jen trochu lepší...

Může být. LaGG nebylo v té době už úplně špatné letadlo, pořád bylo výkonově o rok a víc pozadu za soudobým Bf 109, ale takhle pozadu bylo všechno co Sověti měli (letadla z Lend-Leasu nevyjímaje). A když si to tak vezmu, tak Mustang byl horší zrovna v těch parametrech které chtěli piloti LaGGů nejvíc zlepšit.

Britové koupili Mustangy aby jimi vybavili jednotky určené ke spolupráci s armádou, což já si soukromě překládám jako jednotky určené k ničení pozemních jednotek protivníka (hodně zjednodušeně), jedno jakým druhem zbraní (bomby, kulomety, rakety...).

V tom případě si to soukromě překládáš chybně. Mustangy RAF s Allisonem byly primárně určeny k provádění taktického průzkumu, ne k útokům na pozemní cíle.

... ale to vyzerá ako by bol aspoň o triedu horší,keď doň nikto ani nechcel zasadnúť do boja.

Tak přesně tohle je důvod proč by se nemělo nic jen tak plácat do větru. Že se kdokoliv bál Mustanga osedlat v boji je nepodložená spekulace. Tečka.

[Tempik]

...ale byl v obou verzích velice dobrým v účelech pro které byl zkonstruován.

Opravdu nechci, abych byl brán jako opozice pro Mustangy, ale tady musím říct, že pro účel za jakým byl zkonstruován se opravdu dcela nepovedl. Původně to mělo být letadlo pro brity a jejich boj s Luftwaffe na počátku války. Tam Mustang nejen že selhal, ale i přišel pozdě. Nakonec musely být díry u RAF zaplněny P-40, které měl vlastně Mustang nahradit, či doplnit hned v počátku války, kdy hrozilo vylodění němcema v anglii. Tedy i ty P-40 našli uplatnění až v africe, ale ani tam se Mustang nedostal.

Jinak plně souhlasím s tvrzením, že nejlepší stíhací letadlo je jen nesmyslný termín pro laiky. US fan boys budou preferovat Mustangy, jiní tu preferují Lavočky, někdo jinej třeba Fockewulfy. Jak by dopadli tyto letadla, kdyby jste jim proházeli majitele? Co by dělali amíci s lavočkama? Maximálně tak doprovázeli B-17 někam nad kanál. Němci by s Mustangem těch B-17 taky moc nesestřelili a kolik Fockewulfů by byli schopní sověti udržet v chodu ve svých podmínkách a jak by si cenili stroje, který by pro ně byl ještě méně obratný, než Mustang, který už byl pro ně nevhodný?

[Farky]

Tempe, Mustang I byl i ve velké výšce skoro stejně rychlý jako ten nejlepší Spitfire Mk.V (+16 lb boostu), maximálně o nějakých 10 mph pomalejší (říkají britské testy sériových mašin). K tomu super dolet a lepší chování ve střemhlavém letu. Spitfire byl samozřejmě obratnější a lépe stoupal (i když v "zoom climbu" byl Mustang výrazně lepší). To, že Britové doslova pitomě poslali Mustangy k Army Co-Operation Command místo k Fighter Command (tehdy možná pojmenované ADGB) v době kdy si je v podstatě beztrestně podávaly Fockewulfy je jiná story . I když - získali tím fantastické průzkumné letadlo, tak to až tak úplně pitomé rozhodnutí nebylo.