Die Glocke - záhadná nacistická technologie
Napsal: 19/10/2012, 22:19
Die Glocke - záhadná nacistická technologie
Die Glocke (neboli „Zvon“) byl přísně tajný vědeckotechnologický přístroj, či zázračná zbraň neboli Wunderwaffe.
Byl antigravitační disk UFO s energií Vril „repulsine“ koncipován poznatky z přírody ?
Kvůli rostoucí spojenecké bombardovací ofenzívě, která způsobila, že konvenční letadla, musela vzlétat a přistávat na letištích, která byla bombardována, což bylo na konci války nebezpečné, tak vertikální vzlet a přistání na zem (VTOL) bylo považováno za logické řešení tohoto problému.
Slyšeli jste něco o Die Glocke? Co si o tom myslíte ?
Zázemí pro tajné nacistické zařízení
Kabely od Die Glocke z podzemí uhelného dolu Waclaw vedly do elektrárny.

K zařízení vedlo množství silových elektrických kabelů z elektrárny podzemním tunelem.
Původně mohly být využívány pro potřeby elektřiny v uhelném dolu, nebo to bylo přestavěné na začátku války.
Kolem toho je asi nejvíce mýtů, ale málo důkazů, kvůli tomu se tzv. vaří z vody.
Přestavěné tunely s boční stěnou pro silové kabely vedly do dolu Waclaw (Wenceslaus Grube).
Henge /přezdívka pro Mucholapku, Hitlerovo Stonehenge/ je typ pravěkého rituálního kruhového monumentu vyskytující se v Británii a též v Bretani u Carnaku ve Francii. Dobrý námět pro počítačové hry typu Wolfenstein.
Igor Witkowski poprvé popsal Die Glocke v knize Prawda o Wunderwaffe
Podle záznamu polských tajných služeb, došlo k výslechu SS důstojníka Jakoba Sporrenberga. Základy této technologie položil údajně matematik Élie Cartan.
Ten ukázal, že již v newtonovské fyzice lze díky principu ekvivalence interpretovat bezsilové pohyby jako přímočaré pohyby podél geodetiky v zakřiveném "Newton-Cartanově prostoročase" (podobně jako Einsteinova teorie gravitace, ale s absolutním časem v newtonovském smyslu).
Historie nacistických létajících talířů
Příběh nacistických létajících talířů, známých také jako Haunebu, či jiné typy UFO a teorie, se objevují po druhé světové válce. Podle tehdejších novinových článků nacisté vyvíjeli tajné létající stroje ve tvaru disku s využitím pokročilých technologií.
Tyto stroje měly být poháněny neznámými antigravitačními pohony, jako např. Die Glocke, ale i známými energetickými zdroji a měly nacistům poskytnout vojenskou převahu.
Myšlenka nacistických létajících talířů se objevila v 50. letech 20. století, kdy italští inženýři a němečtí vědci začali tisku tvrdit, že se na vývoji takových strojů podíleli. V Americe jsou navíc zaznamenána zvýšená pozorování létajících talířů či jiných objektů, tzv. UFO.
Překládám vám některé obrázky z novin či knih.
Schriever a Habermohl pracovali u filiálky BMW v Praze. Pro své diskoplány používali proudové motory BMW.
Poslední Habermohlův design měl rozdílné rozměry lamelových lopatek.
První prototyp BMW "Flugelrad" I V1 měl být zalétán již v srpnu 1943. Na kbelském letišti však uskutečnil pouze třísetmetrový skok ve výšce jednoho metru. S druhým strojem byly údajně obdobné pokusy realizovány na podzim 1944 poblíž letiště Neubiberg.
Několik dalších leteckých projektů třetí říše kruhového tvaru využívalo rotorový pohon.
To se prý týkalo i projektů leteckých min V-7 Feuerball (Ohnivá koule).
A Kugelblitz (Kulový blesk) se zabudovanými pulsačními motory.
Technický pracovník Dipl.-Ing. G. Sautier podal zprávu o projektu.
Zdroj: Deutsche Flugkreisel und Flugscheiben in der Presse 1950–1954
Dále po válce existoval v Kanadě skutečný projekt Avro Project 1794.
Tato konstrukce se zdála nadějná a v něčem je podobná s nacistickými projekty.
Mají výfukové lopatky, či trysky. Přitom uspořádání či aerodynamika návrhu je důležitá pro správnou funkčnost. Pro zvednutí talíře z plochy tedy vertikální let, je potřeba směřovat trysky, či proud vzduchu jiným způsobem než poté při samotném dopředném letu ve výše.
Je možné pozorovat přírodu a mechaniku tekutin, jako rakouský vynálezce Viktor Schauberger, který je zakladatelem tzv. vírové technologie.
Schauberger díky pochopení přírodních procesů a jejich využití při řízení rotačních pohybů kapalin uvnitř trubek se naučil využívat dynamiku přírodních pohybů pro vývoj několika zařízení, mezi nimiž byly i diskoidní modely zvané Repulsine.
UFO přebírá jeho pohon Repulsine.
Zařízení vytvářelo vzduchové víry otáčením komory vysokorychlostními elektromotory (od 10 000 až po 20 000 otáček za minutu) a byla tak výkonná, že tažná síla vzduchových proudů urychlovala celý stroj směrem vzhůru.
Různí další vynálezci se snaží obtékání vzduchu, Coandův efekt, či o vytváření vzduchového polštáře pod diskem.
Jako třeba Donald S. Johnson. Pokud se ofukuje horní zaoblená strana, tak to pomáhá vztlaku disku. Ten dále proudí pod disk.
Bylo by ideální, kdyby šel vzduch vírem více pod disk, viz Repulsine.
Existuje podobného jména také Donald A. Johnson, ten se dlouhodobě zajímá o fenomén UFO a udržuje počítačovou databázi.
Mezi těmi, kteří konali, se Viktor Schauberger stal nejzajímavějším díky svému velmi nekonvenčnímu použití tekutiny. Technologie vortexů byla zdokonalena během jeho pobytu ve vazbě v Mauthausenu. Heinkel byl první, kdo jí obdržel, ale výsledky těchto raných diskoidních testů byly nepřesvědčivé, proto odmítl na základě toho jednat.
Rok poté, co byl studován motor Repulsin Model A, jeden z inženýrů společnosti Heinkel jménem Rudolf Schriever navrhl svůj vlastní „Flugkreisel“ (létající gyroskop), který místo diskového motoru Repulsin využíval konvenční proudové motory.
Jeho návrh mu byl odebrán a předán týmu vědců k dalšímu studiu a konstrukci velkého létajícího prototypu. Tým se skládal z Dr. Richarda Mietha, Klause Habermohla a Itala - Dr. Guiseppeho Belluzza, který přišel s vlastním návrhem létajícího disku s proudovým pohonem.
Mezitím BMW začalo pracovat na designu velmi podobném Schrieverovu Flugkreisel, ale s využitím vlastního pohonu BMW. Nestabilita letu v dřívějších návrzích byla řešena různými nápady.
Schaubergerova práce, zejména jeho spolupráce s nacisty, je zdrojem kontroverzí a spekulací, včetně tvrzení o nacistickém UFO. Na kolik se podařilo jeho pohon zdokonalit po vedením SS je otázkou, ale moc času k tomu neměli.
Více Nacistické projekty diskoplánů
Historie elektrárny Ludwikowice
Na počátku 20. století byla v dole Wenceslaus (Wacław) v Ludwigsdorfu (Ludwikowice Kłodzkie) v kolonii Mölke (Miłków) vybudována elektrárna. Patřila společnosti Elektrizitätswerk Schlesien Aktien Gesellschaft. Podle archivní dokumentace se jmenovala Kraftwerk Mölke.
Elektřina byla vyráběna generátory poháněnými parními turbínami. Pára se vyráběla v parních kotlích. Voda potřebná pro tento proces byla dodávána z přítoku z řeky Włodzica přes čerpací stanici, která se nacházela v bezprostřední blízkosti pozemku č. 3 na ulici Główna v Ludwikowicích v Kladsku.
Budova čerpací stanice a její podzemní dvoukomorový vodojem se dochovaly dodnes.
Z čerpací stanice byla voda čerpána potrubím do úpravny vody, která byla umístěna v budově elektrárny.
Bez ohledu na tento vodovodní systém elektrárna využívala druhý přívod vody vytvořený v její blízkosti, kde byl uměle přehrazen tok v počáteční části podzemního vodního kanálu.
Elektrárna zásobovala elektřinou Ludwikowice Kłodzkie a okolní obce, stejně jako uhelný důl v Nowé Rudě.
Chladící věže č. 1, 2 a 3
V roce 1910 byly pro potřeby provozu elektrárny postaveny dvě sousedící chladicí věže, které byly umístěny mezi budovou elektrárny a hlavním rozváděčem, ze strany Hausdorfu (Jugów). Sloužily k chlazení cirkulující vody z elektrárny. V archivní dokumentaci jsou označeny čísly 1, resp. 2. Měly kapacitu 3000 m3/h a 2500 m3/h.
Zpočátku se jednalo o elektrárnu s nízkým výkonem (9,6 MW). V průběhu let byl závod rozšiřován.
V té době byla postavena chladící věž č. 3 vedle budovy elektrárny na straně dolní části Ludwikowic Kłodzkie. Tato věž se objevuje na plánech dolu Wacław z roku 1921.
Chladící věž č. 4
V roce 1939 bylo záměrem znovu zvýšit kapacitu elektrárny Mölke. Z tohoto důvodu musel být mimo jiné modernizován rozvod vody a páry.
V té době byla zahájena výstavba nové chladicí věže. Měla nahradit chladící věž č. 3, která byla zbourána. Vzhledem ke své dvojnásobné velikosti byla nová chladící věž (č. 4) postavena na jiném místě.
Je na prostorné zemní terase na úpatí hory Włodyka, asi 60 metrů v přímé linii od budovy elektrárny.
Všimněte si přívodů vody či páry do/ z elektrárny.
Vyvýšená terasa byla zřejmě postavena včetně opěrné zdi a technických tunelů.
Tato stavba plošiny s věží neexistuje na půdorysu důlní oblasti Wacław, který byl vypracován v roce 1938, zatímco se objevuje na plánu muniční továrny Dynamit AG Ludwigsdorf ze srpna 1940 (tato továrna byla postavena na místě u dolu Wacław). A to může být zajímavé...
Na tomto základě lze usuzovat, že budova byla postavena v letech 1939–1940.
Některé tunely mohly pokračovat až pod kopec do tajných prostor, ale jsou dnes zablokované, případně zatopené. Jsou tam i ložiska černého uhlí.
Vesnice Jugów je vzdálena od Molke severovýchodním směrem cca 1 km. Osówka je odtud vzdušnou čarou asi 7 km. WŁODARZ má největší štoly, je severozápadním směrem 10 km.
Na hoře Włodyka (německy Bauerberg) – kopec (682 m n. m.) v lesích jsou zamaskované betonové bunkry. V roce 1939 byl důl Waclaw uzavřen údajně z důvodu velkého rizika výbuchu plynů.
Během druhé světové války, v letech 1943-45, zde prováděla Todtova organizace rozsáhlé důlní a stavební práce.
Po tomto období zůstaly na povrchu i uvnitř hory četné stopy v podobě: štol, železobetonových bunkrů, strážních věží, skladišť, větracích šachet a dlážděných lesních cest procházejících svahy. Dodnes nebyly některé objekty prozkoumány.
Až do 70. let dvacátého století dominovala vrcholu hory charakteristická kuželovitá halda s kovovým výložníkem, která byla využívána jako stavební materiál.
https://sowieszczyty.pl/wlodyka-tajemnicza-gora/
Přístupný na vlastní riziko je tunel s potokem, který vede skoro až k Mucholapce, viz video. Popis a historie oblasti.
https://www.youtube.com/watch?v=vaxAR8wpMhg
Stavební práce za války a poválečné využití, co víme ?
Během druhé světové války byl rozvoj elektrárny údajně brzděn, a tak chladící věž č. 4 nebyla zcela dokončena. Mělo se jednat o otevřený typ, skládající se z komínové věže, vnitřních zařízení a otevřené železobetonové nádrže na chlazenou vodu.
Postavena však byla pouze samotná nádrž a masivní dvanáctiúhelníková základna pro chladicí věž. Tato základna se skládá z 12 železobetonových sloupů vzájemně spojených v horní části železobetonovým prstencem, ze kterého vystupují ocelové prvky pro upevnění konstrukce komínové věže.
Nádrž, která byla vybudována ve vnitřní části, sloužila jako zásobárna vody pro chladicí okruh v provozovaných chladicích věžích č. 1 a 2.
Z téměř celé hladiny dna této nádrže vyčnívalo velké množství železobetonových kvádrových sloupů čtvercového průřezu, které měly podpírat vnitřní vybavení chladicí věže.
Sloupy byly uspořádány v řadách ve vzdálenosti asi 1,2 metru od sebe. Předpokládalo se, že se na ně umístí potrubí a sprinklery. To se ale nikdy nestalo.
Jsou vidět i na výše uvedeném leteckém snímku z prosince 1944. Žádný létající talíř tam není
Akvamarínovou barvou mělo být natřené samotné koupaliště, stěny a dno nádrže, včetně sloupů až po válce. Tím je záhada asi vyřešena!
Podpěrné sloupy byly po válce částečně vytrhány. Místo sloužilo jako koupaliště.
Každopádně hezký popis elektrárny Ludwikowice bez mýtů.
https://odkrywca.pl/fakty-bez-mitow-o-c ... klodzkich/
Článek byl doplněn o poslední aktualizace. Nové zdroje, poznatky, a teorie.
Die Glocke (neboli „Zvon“) byl přísně tajný vědeckotechnologický přístroj, či zázračná zbraň neboli Wunderwaffe.
Byl antigravitační disk UFO s energií Vril „repulsine“ koncipován poznatky z přírody ?
Kvůli rostoucí spojenecké bombardovací ofenzívě, která způsobila, že konvenční letadla, musela vzlétat a přistávat na letištích, která byla bombardována, což bylo na konci války nebezpečné, tak vertikální vzlet a přistání na zem (VTOL) bylo považováno za logické řešení tohoto problému.
Slyšeli jste něco o Die Glocke? Co si o tom myslíte ?
Zázemí pro tajné nacistické zařízení
Kabely od Die Glocke z podzemí uhelného dolu Waclaw vedly do elektrárny.

K zařízení vedlo množství silových elektrických kabelů z elektrárny podzemním tunelem.
Původně mohly být využívány pro potřeby elektřiny v uhelném dolu, nebo to bylo přestavěné na začátku války.
Kolem toho je asi nejvíce mýtů, ale málo důkazů, kvůli tomu se tzv. vaří z vody.
Přestavěné tunely s boční stěnou pro silové kabely vedly do dolu Waclaw (Wenceslaus Grube).
Henge /přezdívka pro Mucholapku, Hitlerovo Stonehenge/ je typ pravěkého rituálního kruhového monumentu vyskytující se v Británii a též v Bretani u Carnaku ve Francii. Dobrý námět pro počítačové hry typu Wolfenstein.
Igor Witkowski poprvé popsal Die Glocke v knize Prawda o Wunderwaffe
Podle záznamu polských tajných služeb, došlo k výslechu SS důstojníka Jakoba Sporrenberga. Základy této technologie položil údajně matematik Élie Cartan.
Ten ukázal, že již v newtonovské fyzice lze díky principu ekvivalence interpretovat bezsilové pohyby jako přímočaré pohyby podél geodetiky v zakřiveném "Newton-Cartanově prostoročase" (podobně jako Einsteinova teorie gravitace, ale s absolutním časem v newtonovském smyslu).
Historie nacistických létajících talířů
Příběh nacistických létajících talířů, známých také jako Haunebu, či jiné typy UFO a teorie, se objevují po druhé světové válce. Podle tehdejších novinových článků nacisté vyvíjeli tajné létající stroje ve tvaru disku s využitím pokročilých technologií.
Tyto stroje měly být poháněny neznámými antigravitačními pohony, jako např. Die Glocke, ale i známými energetickými zdroji a měly nacistům poskytnout vojenskou převahu.
Překládám vám některé obrázky z novin či knih.
Schriever a Habermohl pracovali u filiálky BMW v Praze. Pro své diskoplány používali proudové motory BMW.
Poslední Habermohlův design měl rozdílné rozměry lamelových lopatek.
První prototyp BMW "Flugelrad" I V1 měl být zalétán již v srpnu 1943. Na kbelském letišti však uskutečnil pouze třísetmetrový skok ve výšce jednoho metru. S druhým strojem byly údajně obdobné pokusy realizovány na podzim 1944 poblíž letiště Neubiberg.
Několik dalších leteckých projektů třetí říše kruhového tvaru využívalo rotorový pohon.
To se prý týkalo i projektů leteckých min V-7 Feuerball (Ohnivá koule).
A Kugelblitz (Kulový blesk) se zabudovanými pulsačními motory.
Technický pracovník Dipl.-Ing. G. Sautier podal zprávu o projektu.
Zdroj: Deutsche Flugkreisel und Flugscheiben in der Presse 1950–1954
Dále po válce existoval v Kanadě skutečný projekt Avro Project 1794.
Mají výfukové lopatky, či trysky. Přitom uspořádání či aerodynamika návrhu je důležitá pro správnou funkčnost. Pro zvednutí talíře z plochy tedy vertikální let, je potřeba směřovat trysky, či proud vzduchu jiným způsobem než poté při samotném dopředném letu ve výše.
Je možné pozorovat přírodu a mechaniku tekutin, jako rakouský vynálezce Viktor Schauberger, který je zakladatelem tzv. vírové technologie.
Schauberger díky pochopení přírodních procesů a jejich využití při řízení rotačních pohybů kapalin uvnitř trubek se naučil využívat dynamiku přírodních pohybů pro vývoj několika zařízení, mezi nimiž byly i diskoidní modely zvané Repulsine.
UFO přebírá jeho pohon Repulsine.
Zařízení vytvářelo vzduchové víry otáčením komory vysokorychlostními elektromotory (od 10 000 až po 20 000 otáček za minutu) a byla tak výkonná, že tažná síla vzduchových proudů urychlovala celý stroj směrem vzhůru.
Různí další vynálezci se snaží obtékání vzduchu, Coandův efekt, či o vytváření vzduchového polštáře pod diskem.
Jako třeba Donald S. Johnson. Pokud se ofukuje horní zaoblená strana, tak to pomáhá vztlaku disku. Ten dále proudí pod disk.
Bylo by ideální, kdyby šel vzduch vírem více pod disk, viz Repulsine.
Existuje podobného jména také Donald A. Johnson, ten se dlouhodobě zajímá o fenomén UFO a udržuje počítačovou databázi.
Mezi těmi, kteří konali, se Viktor Schauberger stal nejzajímavějším díky svému velmi nekonvenčnímu použití tekutiny. Technologie vortexů byla zdokonalena během jeho pobytu ve vazbě v Mauthausenu. Heinkel byl první, kdo jí obdržel, ale výsledky těchto raných diskoidních testů byly nepřesvědčivé, proto odmítl na základě toho jednat.
Rok poté, co byl studován motor Repulsin Model A, jeden z inženýrů společnosti Heinkel jménem Rudolf Schriever navrhl svůj vlastní „Flugkreisel“ (létající gyroskop), který místo diskového motoru Repulsin využíval konvenční proudové motory.
Jeho návrh mu byl odebrán a předán týmu vědců k dalšímu studiu a konstrukci velkého létajícího prototypu. Tým se skládal z Dr. Richarda Mietha, Klause Habermohla a Itala - Dr. Guiseppeho Belluzza, který přišel s vlastním návrhem létajícího disku s proudovým pohonem.
Mezitím BMW začalo pracovat na designu velmi podobném Schrieverovu Flugkreisel, ale s využitím vlastního pohonu BMW. Nestabilita letu v dřívějších návrzích byla řešena různými nápady.
Schaubergerova práce, zejména jeho spolupráce s nacisty, je zdrojem kontroverzí a spekulací, včetně tvrzení o nacistickém UFO. Na kolik se podařilo jeho pohon zdokonalit po vedením SS je otázkou, ale moc času k tomu neměli.
Více Nacistické projekty diskoplánů
Historie elektrárny Ludwikowice
Na počátku 20. století byla v dole Wenceslaus (Wacław) v Ludwigsdorfu (Ludwikowice Kłodzkie) v kolonii Mölke (Miłków) vybudována elektrárna. Patřila společnosti Elektrizitätswerk Schlesien Aktien Gesellschaft. Podle archivní dokumentace se jmenovala Kraftwerk Mölke.
Elektřina byla vyráběna generátory poháněnými parními turbínami. Pára se vyráběla v parních kotlích. Voda potřebná pro tento proces byla dodávána z přítoku z řeky Włodzica přes čerpací stanici, která se nacházela v bezprostřední blízkosti pozemku č. 3 na ulici Główna v Ludwikowicích v Kladsku.
Budova čerpací stanice a její podzemní dvoukomorový vodojem se dochovaly dodnes.
Z čerpací stanice byla voda čerpána potrubím do úpravny vody, která byla umístěna v budově elektrárny.
Bez ohledu na tento vodovodní systém elektrárna využívala druhý přívod vody vytvořený v její blízkosti, kde byl uměle přehrazen tok v počáteční části podzemního vodního kanálu.
Elektrárna zásobovala elektřinou Ludwikowice Kłodzkie a okolní obce, stejně jako uhelný důl v Nowé Rudě.
Chladící věže č. 1, 2 a 3
V roce 1910 byly pro potřeby provozu elektrárny postaveny dvě sousedící chladicí věže, které byly umístěny mezi budovou elektrárny a hlavním rozváděčem, ze strany Hausdorfu (Jugów). Sloužily k chlazení cirkulující vody z elektrárny. V archivní dokumentaci jsou označeny čísly 1, resp. 2. Měly kapacitu 3000 m3/h a 2500 m3/h.
Zpočátku se jednalo o elektrárnu s nízkým výkonem (9,6 MW). V průběhu let byl závod rozšiřován.
V té době byla postavena chladící věž č. 3 vedle budovy elektrárny na straně dolní části Ludwikowic Kłodzkie. Tato věž se objevuje na plánech dolu Wacław z roku 1921.
Chladící věž č. 4
V roce 1939 bylo záměrem znovu zvýšit kapacitu elektrárny Mölke. Z tohoto důvodu musel být mimo jiné modernizován rozvod vody a páry.
V té době byla zahájena výstavba nové chladicí věže. Měla nahradit chladící věž č. 3, která byla zbourána. Vzhledem ke své dvojnásobné velikosti byla nová chladící věž (č. 4) postavena na jiném místě.
Je na prostorné zemní terase na úpatí hory Włodyka, asi 60 metrů v přímé linii od budovy elektrárny.
Všimněte si přívodů vody či páry do/ z elektrárny.
Vyvýšená terasa byla zřejmě postavena včetně opěrné zdi a technických tunelů.
Tato stavba plošiny s věží neexistuje na půdorysu důlní oblasti Wacław, který byl vypracován v roce 1938, zatímco se objevuje na plánu muniční továrny Dynamit AG Ludwigsdorf ze srpna 1940 (tato továrna byla postavena na místě u dolu Wacław). A to může být zajímavé...
Na tomto základě lze usuzovat, že budova byla postavena v letech 1939–1940.
Některé tunely mohly pokračovat až pod kopec do tajných prostor, ale jsou dnes zablokované, případně zatopené. Jsou tam i ložiska černého uhlí.
Vesnice Jugów je vzdálena od Molke severovýchodním směrem cca 1 km. Osówka je odtud vzdušnou čarou asi 7 km. WŁODARZ má největší štoly, je severozápadním směrem 10 km.
Na hoře Włodyka (německy Bauerberg) – kopec (682 m n. m.) v lesích jsou zamaskované betonové bunkry. V roce 1939 byl důl Waclaw uzavřen údajně z důvodu velkého rizika výbuchu plynů.
Během druhé světové války, v letech 1943-45, zde prováděla Todtova organizace rozsáhlé důlní a stavební práce.
Po tomto období zůstaly na povrchu i uvnitř hory četné stopy v podobě: štol, železobetonových bunkrů, strážních věží, skladišť, větracích šachet a dlážděných lesních cest procházejících svahy. Dodnes nebyly některé objekty prozkoumány.
Až do 70. let dvacátého století dominovala vrcholu hory charakteristická kuželovitá halda s kovovým výložníkem, která byla využívána jako stavební materiál.
https://sowieszczyty.pl/wlodyka-tajemnicza-gora/
Přístupný na vlastní riziko je tunel s potokem, který vede skoro až k Mucholapce, viz video. Popis a historie oblasti.
https://www.youtube.com/watch?v=vaxAR8wpMhg
Stavební práce za války a poválečné využití, co víme ?
Během druhé světové války byl rozvoj elektrárny údajně brzděn, a tak chladící věž č. 4 nebyla zcela dokončena. Mělo se jednat o otevřený typ, skládající se z komínové věže, vnitřních zařízení a otevřené železobetonové nádrže na chlazenou vodu.
Postavena však byla pouze samotná nádrž a masivní dvanáctiúhelníková základna pro chladicí věž. Tato základna se skládá z 12 železobetonových sloupů vzájemně spojených v horní části železobetonovým prstencem, ze kterého vystupují ocelové prvky pro upevnění konstrukce komínové věže.
Nádrž, která byla vybudována ve vnitřní části, sloužila jako zásobárna vody pro chladicí okruh v provozovaných chladicích věžích č. 1 a 2.
Z téměř celé hladiny dna této nádrže vyčnívalo velké množství železobetonových kvádrových sloupů čtvercového průřezu, které měly podpírat vnitřní vybavení chladicí věže.
Sloupy byly uspořádány v řadách ve vzdálenosti asi 1,2 metru od sebe. Předpokládalo se, že se na ně umístí potrubí a sprinklery. To se ale nikdy nestalo.
Jsou vidět i na výše uvedeném leteckém snímku z prosince 1944. Žádný létající talíř tam není
Akvamarínovou barvou mělo být natřené samotné koupaliště, stěny a dno nádrže, včetně sloupů až po válce. Tím je záhada asi vyřešena!
Podpěrné sloupy byly po válce částečně vytrhány. Místo sloužilo jako koupaliště.
Každopádně hezký popis elektrárny Ludwikowice bez mýtů.
https://odkrywca.pl/fakty-bez-mitow-o-c ... klodzkich/
Článek byl doplněn o poslední aktualizace. Nové zdroje, poznatky, a teorie.




