Napsal: 3/2/2012, 11:33
několik poznámek k motivaci Jany z Arku.
Před nějakou dobu, sem proštudovával studii Františka J. Holečka, v souvislosti s mým připravovaným článkem o vypálení Chomutova Husity, tady pro Palbu. Autor se tam mimo jiné věnuje i analogiím obrazu “křesťanského rytíře“, slučitelného s bojem proti Antikristovi mimo husitské Čechy. Potažmo božího boje, opírajícího se o prorocký moment a orientovaného k eccelisa triumphans. Právě jednou z takových analogií je i Jana z Arku.
Jana z Arku se prohlašovala za proroka a byla také tak vnímána. V Journal d'un bourgeois de Paris de 1405 á 1449 se píše: „Item, v onom čase byla jedna Panna, jak se říkalo, na březích Loiry, jež se prohlašovala za proroka a říkala: „Ta věc se skutečně stane.“ A zcela se postavila proti regentovi Francie a jeho pomocníkům.“
Jana nebyla v té době jedinou ženou, „která se chopila zbraně“ další takovou byla Pierrette la Bretonne. Ta měla časté vize a bojovala společně ještě se svojí družkou na straně Armagnaků. Po nějaké době byly zajata Burgunďany a upáleny před katedrálou Notre Dame roku 1430. Při výslechu vypověděla, že se jí „Bůh často zjevoval ve svém lidství“.Pierrette byla kajícnicí františkánského observantského kněze Richarda. Ten roku 1429 otřásl obyvateli Paříže svými apokalyptickými proroctvími a zvěstmi o „brzkém příchodu osvoboditele Francie“ a patřil, po roce 1430 k nejbližšímu okruhu Jany z Arku ( a jen tak btw. žádal po Janě aby podpořila ještě další podobnou ženu, která se chtěla zapojit do válečného úsilí – Catherinu z La Rochelle).
Tribunál, který Janu soudil si toho byl dobře vědom. Soudci vyvinuli velké úsilí aby Janě teologicky zpochybnili ideu „Božího boje“ velmi rafinovanými otázkami na obraz na její korouhvi. Korouhev vypadala následovně. Na bílém pozadí byl na ní vymalovaný eschatologický Kristus, sedící na duhovém oblouku a po jeho bocích dva andělé, jeden s lilií a druhý s taseným mečem. Na korouhvi byla i jména Ježíš a Maria.
Vyšetřovatel Jean Beaupére položil Janě ve čtvrtém veřejném výslechu (úterý 27. února 1431) otázku, zda dávala přednost svému meči nebo své korouhvi. Jana odpověděla: „Své korouhvi! Milovala jsem ji mnohem více, čtyřicetkrát víc, než meč“. Na další otázku, kdo tento obraz namaloval odpověděla. „Již jsem vám řekla, že co jsem učinila, jsem udělala z vůle Boží. Sama jsem nosila svou korouhev, když jsem bojovala, abych se vyhnula tomu, že bych někoho zabila. Nikdy jsem nikoho nezabila.“
Další otázky a výslechy se týkaly jejích hlasů až po klíčovou otázku mezi důrazem na církev vítěznou a nebo církev bojující. Soudce se ptal zdali, se Jana podrobuje rozhodnutí církve. Na to měla Jana odpovědět ve svém 6. doplňkovém výslechu: „Podrobují se našemu Pánu, který mne vyslal, Panně a všem blaženým svatým a blaženým světicím ráje“. Zapisovatel konstatoval „Zdá se jí, že náš Pán a Církev jsou jedno a, že se v tom nemají vůbec dělat obtíže a ptá se, proč dělají obtíže jako by nevěděli, že jsou jedno“. Soudce poučuje: „Bylo jí tedy řečeno, že existuje Církev vítězná, kde Bůh, svatí, andělé a spasené duše. Církev bojující, to je papež, náš Svatý Otec, vikář boží na zemi, kardinálové, preláti Církve, duchovenstvo a všichni dobří křesťané a katolíci. Ona dobře shromážděná církev se nemůže mýlit, je řízena Duchem svatým.“
Na opakovanou upřesněnou otázku zdali se Jana chce podrobit takto definované církvi bojující Jana odpověděla – jako heretik. „Přišla jsem ke králi Francie od Boha, Panny Marie, všech blažených světic ráje, vítězné nebeské církve a na jejich příkaz. Této Církvi podřizuji všechny své dobré minulé a budoucí skutky. Pokud jde o to abych se podrobila Církvi bojující nedopovím v této chvíli nic jiného.“
Před nějakou dobu, sem proštudovával studii Františka J. Holečka, v souvislosti s mým připravovaným článkem o vypálení Chomutova Husity, tady pro Palbu. Autor se tam mimo jiné věnuje i analogiím obrazu “křesťanského rytíře“, slučitelného s bojem proti Antikristovi mimo husitské Čechy. Potažmo božího boje, opírajícího se o prorocký moment a orientovaného k eccelisa triumphans. Právě jednou z takových analogií je i Jana z Arku.
Jana z Arku se prohlašovala za proroka a byla také tak vnímána. V Journal d'un bourgeois de Paris de 1405 á 1449 se píše: „Item, v onom čase byla jedna Panna, jak se říkalo, na březích Loiry, jež se prohlašovala za proroka a říkala: „Ta věc se skutečně stane.“ A zcela se postavila proti regentovi Francie a jeho pomocníkům.“
Jana nebyla v té době jedinou ženou, „která se chopila zbraně“ další takovou byla Pierrette la Bretonne. Ta měla časté vize a bojovala společně ještě se svojí družkou na straně Armagnaků. Po nějaké době byly zajata Burgunďany a upáleny před katedrálou Notre Dame roku 1430. Při výslechu vypověděla, že se jí „Bůh často zjevoval ve svém lidství“.Pierrette byla kajícnicí františkánského observantského kněze Richarda. Ten roku 1429 otřásl obyvateli Paříže svými apokalyptickými proroctvími a zvěstmi o „brzkém příchodu osvoboditele Francie“ a patřil, po roce 1430 k nejbližšímu okruhu Jany z Arku ( a jen tak btw. žádal po Janě aby podpořila ještě další podobnou ženu, která se chtěla zapojit do válečného úsilí – Catherinu z La Rochelle).
Tribunál, který Janu soudil si toho byl dobře vědom. Soudci vyvinuli velké úsilí aby Janě teologicky zpochybnili ideu „Božího boje“ velmi rafinovanými otázkami na obraz na její korouhvi. Korouhev vypadala následovně. Na bílém pozadí byl na ní vymalovaný eschatologický Kristus, sedící na duhovém oblouku a po jeho bocích dva andělé, jeden s lilií a druhý s taseným mečem. Na korouhvi byla i jména Ježíš a Maria.
Vyšetřovatel Jean Beaupére položil Janě ve čtvrtém veřejném výslechu (úterý 27. února 1431) otázku, zda dávala přednost svému meči nebo své korouhvi. Jana odpověděla: „Své korouhvi! Milovala jsem ji mnohem více, čtyřicetkrát víc, než meč“. Na další otázku, kdo tento obraz namaloval odpověděla. „Již jsem vám řekla, že co jsem učinila, jsem udělala z vůle Boží. Sama jsem nosila svou korouhev, když jsem bojovala, abych se vyhnula tomu, že bych někoho zabila. Nikdy jsem nikoho nezabila.“
Další otázky a výslechy se týkaly jejích hlasů až po klíčovou otázku mezi důrazem na církev vítěznou a nebo církev bojující. Soudce se ptal zdali, se Jana podrobuje rozhodnutí církve. Na to měla Jana odpovědět ve svém 6. doplňkovém výslechu: „Podrobují se našemu Pánu, který mne vyslal, Panně a všem blaženým svatým a blaženým světicím ráje“. Zapisovatel konstatoval „Zdá se jí, že náš Pán a Církev jsou jedno a, že se v tom nemají vůbec dělat obtíže a ptá se, proč dělají obtíže jako by nevěděli, že jsou jedno“. Soudce poučuje: „Bylo jí tedy řečeno, že existuje Církev vítězná, kde Bůh, svatí, andělé a spasené duše. Církev bojující, to je papež, náš Svatý Otec, vikář boží na zemi, kardinálové, preláti Církve, duchovenstvo a všichni dobří křesťané a katolíci. Ona dobře shromážděná církev se nemůže mýlit, je řízena Duchem svatým.“
Na opakovanou upřesněnou otázku zdali se Jana chce podrobit takto definované církvi bojující Jana odpověděla – jako heretik. „Přišla jsem ke králi Francie od Boha, Panny Marie, všech blažených světic ráje, vítězné nebeské církve a na jejich příkaz. Této Církvi podřizuji všechny své dobré minulé a budoucí skutky. Pokud jde o to abych se podrobila Církvi bojující nedopovím v této chvíli nic jiného.“