PALBA.CZ

Tak tohle vypadá hodně zajímavě, díky za info. A jak píšeš, je svým způsobem ostuda, že něco takového nakonec vydá Francouz...no jo Ale asi to prostě chce občas někoho z odstupem, to samé se dá ostatně aplikovat i na zahraniční události. Je poměrně poučné semtam skouknout zahraniční výklad českých dějin...někdy chybí autorům podstatné údaje a dostatečný vhled, ale u těch schopnějších, co to berou opravdu v kontextu a odpovědně, se člověk cítí trochu jako nahej v trní. Žádný ošudlávání okolo a úlitbičky místním poměrům, ale tak jak to vidí ostatní...pro umělou národní hrdost (rozuměj zbytečné lpění na výkladu událostí, které se tak nikdy nestaly) často nepříjemné čtení, ale veskrze nutné, řekl bych.

Ono tam jde o jednu celkem důležitou věc - a kterou Chaline zmiňuje - a která mě ohromě potěšila - a sice že historik, který chce psát vojenskou historii a bude bádat pouze v archivech bude poněkud mimo pokud se nebude zabývat i věcma ryze praktickýma. Což je věc, kterou si spousta akademiků není ochotna připustit (ačkoli nám "amaterům" to může připadat samozřejmé). Z toho v kostce vyplývá to, co tvrdím už dlouho, že pokud historik umění zabývající se barokním malířstvím - pokud už neumí přímo malovat - tak alespoň po teoretické stránce ví jaká technika a technologie se používala tak stejně i historik vojenství který dělá tu či onu dobu, odvede neskonale lepší práci pokud bude alespoň tušit co a jak funguje v praxi.

edit: A navíc trochu doufám že by tahle knížka mohla oživit zájem o novověký vojenský dějiny.

Dovolím si ještě jednu krátkou citaci z výše zmíněné knihy.

Abychom pochopili Bílou horu v její specifičnosti, musíme se rovněž trochu zabývat náboženskými spisy, které umožňují vzít v potaz dva krajní zážitky, jež jsou nejsilnějším vyhrocením celé události, totiž násilí a nadpřirozeno. Přijetí toho druhého může působit nevoli, stejně jako akceptování prvního. Vyloučit apriori vše nadpřirozené znamená odejmout 17. století jednu z jeho podstatných dimenzí a riskovat, že upadneme do anachronismu a vezmeme věc za nesprávný konec. Abychom se tomu vyhnuli, musíme uvolnit místo jevům v té podobě, v níž je v vnímali a prožívali aktéři bitvy, kteří opravdu věřili v jejich reálnost.Právě na základě této víry jednali karmelitán i vojáci určitým způsobem, jehož důsledky jsou tentokrát už zcela dobře měřitelné. Reálnost vizí Dominika od Ježíše a Marie je otázkou, která je mimo dosah historika, ale historik o nich přesto nemůže mlčet, jako by k nim vůbec nedošlo, neboť právě kvůli nim se karmelitán, ač nebyl pozván, rozhodl zakročit ve válečné radě, aby ji přiměl ke svedení bitvy.

To máš pravdu. V té citaci to postihle moc pěkně. Vždy se mi vybaví popis historiků (a "historiků") za komunistické éry, kteří vše hodnotili pod pohledem marxismu-leninismu a potom v jejich podání neexistovali nic jako náboženské motivy a pod. takže třeba Křížové výpravy byly potom jen ryze koloniálně imperialistické dobývací tažení jichž se účastnili pouze ziskuchtiví feudálové bažící po dalších nevolnících a rozšíření svých statků.
Myslím si ale, že optimální není také opačný přístup, hodnotit dané snažení jen a pouze pod zorným úhlem součastníků (jednoho ze součastníků). Ten je třeba sdělit a současně je třeba využít dějiný odstup a vyšší úroveň poznání. Klasický případe je, když jsem se onehdá bavil s člověkem, který byl proti Rommelově strategii v Normandii (obrana pláží) a doslova přebíral protiargumenty jeho odpůrců z řad německé generality, aniž by je jakkoliv zhodnotil. A zajímavé bylo i to, že vůbec neměl ponětí o smyslu výrazů, které Němci používali, takže aplikoval třeba pojem stratég-taktik v klasickém pojetí, aniž by vzal v potaz, že z hlediska Němců to bylo v daném kontextu spíše o výši velitelské úrovně. ALe to už jsme se nějak rozepsal bokem :-)
Každopádně, kniha vypadá zajímavě, stromeček už nestihnu, ale k narozkám si ji přát budu. :-)

Ohledně kvality švédského vojska.

Pátrač to pospal skvěle. Soustředil se na konkrétní praktické věci, tak bych si dovolil podat ještě jeden pohled a to trošku z obecnější úrovně. Švédové po delší době zavedli řekněme "profesionalizaci" armády. Tedy výrazné zlepšení celé vojenské organizace a to nejen samotné armády, ale i toho, co se kolem týká v rámci uspořádání státu. Gustav Adolf zde po delší době opět přišel se sofistikovaným pojetím válečným operací, které se po pádu říše Římské vytratily. To se nejviditelněji projevilo v otázce dělostřelectva. Ač už byly různé pokusy o zlepšení, teprve ve švédské armádě se dělostřelectvo zakořenilo jako základní součást vojska. Vykristalizovala tu tak pozdější základní trojice pěchota - jízda - dělostřelectvo. Švédové poté zase zavedli jako zásadní taktický prvek vzájemnou spolupráci jednotlivých druhů vojsk a tím i kombinaci jejich silných stránek (a potlačování těch slabých). Dnes už je to bráno jako samozřejmost, ale v průběhu středověku se k tomuto musely opět dopracovávat. Vzpomeň me, většinu bitev středověku rozhodoval vždy spíše určitý druh zbraně (lukostřelci, těžká jízda, pěchota apod.). To s sebou také neslo popsat tyto kladné s záporné stránky a na základě nich přizpůsobovat taktiku nasazení. Zmíněna tu byla jiná základní formace pěchoty, zmíním i jiné postupy nasazení jezdectva, kdy se opět vrací útok z trysku namísto postupného ostřelování nepřítele.

Navíc Gustav Adolf provedl změny, které nebyly závislé jen na jeho osobě, ale vytvořil celý životaschopný systém. Je to změna oproti dřívějšku, kdy obvykle vojenské umění skvétalo a padalo s daným vojevůdcem. Klasický případ Karel Veliký, který taktéž předvedl prvotřídní organizaci válečného "stroje", aby se ten po jeho smrti opět zadřel.

Dalo by se tak říci, že Švédové nic nového nepřinesly, spíše jen oprášili už známé. Ale to také není pravda, byť většinu jejch postupů už bylo známo z dřívějška, jen nově aplikováno na "moderní" výzbroj a výstroj (švédské nasazení dělostřelectva bylo rozpracováno na základě toho, co bylo známo o nasazení římských válečných strojů proti pěchotě, katapultů a balistů). Základní bylo to, že se zde aplikovaly změny na nové státní resp. politické zřízení, což je velmi důležitý aspekt, mnohdy opomíjený.

Samozřejmě to nikdy nezaručovalo vždy švédské vítězství, ale umožňovalo to určitý náskok k němu. Gustav Adolf také zcela nevytvořil kompletní novou armádu, ale položil k ní jednoznačné a pevné základy, na nichž mohli jeho následovníci stavět.

Když, už jsme u knih tohoto tématu, co kniha "Pod císařským praporem"? Vyplatí se investovat? Málo to není, ale jestliže by to stálo za to... Díky.

Zemakt píše:Když, už jsme u knih tohoto tématu, co kniha "Pod císařským praporem"? Vyplatí se investovat? Málo to není, ale jestliže by to stálo za to... Díky.

Podle mě ne.

No moc toho tedy nenamluvis. Cizim jazykem krom pisl deutsch nevladnu, takze cizi zdroje skrtam. Nebo je pes zakopanej jinde?

Zemakt píše:No moc toho tedy nenamluvis. Cizim jazykem krom pisl deutsch nevladnu, takze cizi zdroje skrtam. Nebo je pes zakopanej jinde?

No ptal si se jestli za to za to stojí - já tvrdím že ne Ale jestli neumíš nějakej cizi jazyk tak moc na výběr není.

Ta kniha za ty peníze stojí, mám ji doma a myslím si, že je to první pokus o objektivní pohled na naše dějiny v rámci velkého soustátí. Možná jsou i jiné knihy, které jsou lepší, ale tato je základ.

Ale možná lepší než ji kupovat je si ji půjčit, udělat si obrázek a potom se rozhodnout?

Pátrač píše:Ale možná lepší než ji kupovat je si ji půjčit, udělat si obrázek a potom se rozhodnout?

Souhlas

Edit: v zásadě vycházím z toho jak na mě ta kniha působila to za a) a za b) co o ni řikali lidi kteří se K u K armádě věnují "aktivně". Samozřejmě Zemakte - pokud nevládneš cizím jazykem - jinou možnost moc nemáš.

Dzin píše:To máš pravdu. V té citaci to postihle moc pěkně. Vždy se mi vybaví popis historiků (a "historiků") za komunistické éry, kteří vše hodnotili pod pohledem marxismu-leninismu a potom v jejich podání neexistovali nic jako náboženské motivy a pod. takže třeba Křížové výpravy byly potom jen ryze koloniálně imperialistické dobývací tažení jichž se účastnili pouze ziskuchtiví feudálové bažící po dalších nevolnících a rozšíření svých statků.
Myslím si ale, že optimální není také opačný přístup, hodnotit dané snažení jen a pouze pod zorným úhlem součastníků (jednoho ze součastníků). Ten je třeba sdělit a současně je třeba využít dějiný odstup a vyšší úroveň poznání.

No tohle nebylo jen u nás - speciálně Francouzi k marxismu tíhly - a někteří tihnou dodnes celkem dost. Kupodivu třeba 19. století s tímto nemělo problém a bralo propojení politiky a naboženství zcela normálně. Francouzská historiografie má vůbec tendenci vymýšlet různé dějinné teorie jak třeba dlouhé trvání a tak podobně. Ale abych se vrátil k tomu co chci říct - rozdělovat náboženské a politické problémy je podle mého soudu dost nesmysl - oni tehdy taky příliš nerozdělovali.

Bleu, Pátrač: díky. Do narozenin daleko , to se stihnu do knihovny dokopat. Jinak šťastný nový rok všem a nejen v tomto vláknu .

Tak už o Chalinově knize píše i Kovařík - a stejně pochvalně.

"Doslova mě oslnila O. Chalinem napsaná a nakladatelstvím Karolinum vydaná kniha BÍLÁ HORA. Pokud vás zajímá Třicetiletá válka 1618-1948, najdete jakousi půlrecenzi zde:
http://napoleon-knihy.blogspot.cz/ "

Internetová encyklopedie dějin Brna
12 říjen v 6:32 ·
STALO SE PŘED... 80 lety
Otevření hrobky Louise Raduita de Souches (12.10.1936)
Na snímku je známý náhrobek Jeana Louise Raduita de Souches (http://1url.cz/FCM5), vrchního velitele úspěšné obrany Brna proti Švédům v roce 1645.
Zdaleka nejen Brňané vědí, že zmíněný náhrobek se nachází v kostele sv. Jakuba.
V našem dnešním ohlédnutí se vrátíme o 80 let zpět, kdy tamní hrobka byla otevřena.
Jisté stojí za přečtení i záznam farní kroniky, která k této události uvádí:
„Jinak v kryptách nenalezeno nic pamětihodného, ovšem až na hrobku věhlasného obhájce Brna proti Švédům Raduita de Souches.
Hrobka tato objevena 12. října 1936 o 14. hod. za přítomnosti architekta Josefa Poláška, stavitele Bartoše, redaktora Ančíka, zedníků Červinky a Kosíka (první sestupoval dolů p. Červinka, jenž vůbec byl velmi obratný) a faráře svatojakubského. Kronika o ní mluví a tradice označovala místo pod sv. Priskou v malovaném okně za místo hrobky Raduita de Souches.
Odstranili jsme spodek chórové lavice, jež náhrobní kámen přikrývala, zpytovali železným sochorem ve velikém nánosu písku, blata a prachu terén – a ozval se zvuk pojednou věštící náraz na kámen náhrobní. Jest uťatý a jen 1,10 x 1,05 m. Tímto otvorem ovšem veliká rakev Raduit de Souchesova nemohla býti dobře spuštěna. Stalo se tak z kaple Raduit de Souchesovy, jež dříve u kostela byla a vybočovala do ulice. Později byla zrušena, otvor zazděn a zbyla jen část schodů, jimiž druhdy se do hrobky vstupovalo. Ostatní část sestupu bylo nám konati po žebři.
Raduit de Souches poručil si v testamentě, aby byl dán nejdříve do rakve měděné a tato do rakve dubové. Nalezen však pořad opačný: rakev dubová a vložena do rakve měděné... V rakvi nalezeny zbytky tělesných pozůstatků ve stavu už dosti zetlelém. Vedle rakve de Souchesovy nalezeny zbytky asi dubové rakve, dle všeho jeho manželky...
Odborník, přednosta Státního památkového úřadu, vyslovil se v tom smyslu, že s rakví de Souchesovou dají se porovnati co do krásy jen rakve z proslulé kapucínské hrobky vídeňské.“
Na závěr jen doplníme, že náhrobek byl původně umístěn v kapli Raduitovy rodiny, jež stávala při jižní zdi kostela na hřbitově, který kostel sv. Jakuba obklopoval.
Po zrušení hřbitova v roce 1783 byl náhrobek přemístěn do kostela, v jehož kryptě ostatky Jeana Louise Raduita de Souches v měděné rakvi dodnes odpočívají.
Ostatky maršála byly několikrát zkoumány, naposledy v roce 1980.
Hrobka v kostele sv. Jakuba byla znovu otevřena dne 27. 5. 2003. To umožnilo, aby brněnský biskup Vojtěch Cikrle mohl v sobotu 16. 8. 2003 (395 let ode dne narození velitele obrany Brna) slavnostně uložit jeho ostatky znovu tam, kde si sám přál odpočívat.

https://www.facebook.com/Internetov%C3% ... 454831238/