Důstojnictvo rak.-uh. armády
Napsal: 26/12/2011, 15:06
Při čtení knížek: "Vojáci v míru" a "Na bojišti" od Jana Klecandy jsem si uvědomil, že na Palbě jsem se sice už co se K.u.k. Kriegsmarine týče zmínil o tom, jak se stát důstojníkem a popsal jsem i třídy důstojnických platů, ale o důstojnících pozemního vojska toho bylo v tomto směru napsáno dost málo.Sáhl jsem proto do svých starých záznamů, prohrabal je a zplodil toto:
Rakousko-uherské vojenské školství po reformě roku 1874
Pod správu K.u.k. Generalstabu spadaly:
K.u.k. Kriegsschule in Wien
K.u.k. Maria Theresia Militärakademie in Wienner Neustadt
Pod správu K.u.k. Reichskriegsministerie spadaly:
4 Militär-Fach-Hochschule
Pod správu K.k. Landwehrministeria spadaly:
5 Militär-Fachkurse a Kadettenschule
Pod správu Magyar király Honvédelmiminiszterium spadaly:
M.k. Lodowica-Honvédelmiakademia
1 Militär-Niedrig-Realenschule
Pod nepřímou správu K.u.k. Reichskriegsministeria skrze K.u.k. Generalinspektorat der Korps-Offizierschulen spadalo 8 Korps-Kadettenschule
Takový byl stav v roce 1874. Do kadetních škol ročně nastupovalo na 500 nových posluchačů. Ti museli pochopitelně platit školné a absolvovat celý 4-letý výukový program zakončený maturitní a důstojnickou zkouškou. Ti nejlepší pak byli vyřazeni v hodnosti Kadett-Fähnrich, ti lepší jako Kadett-Feldwebel a ti průměrní jako Kadett-Zugsführer.
Být důstojníkem to mělo v Rakousku-Uhersku zvuk. Bylo to prestižní povolání s vyhlídkou na postup a penzi. Důstojnická kariera v Rakousku-Uhersku začínala takto:
Ve věku 11-ti a půl až 12-ti let po ukončení obecné (triviální) povinné 5 leté školní docházky s dobrým prospěchem mohl chlapec pokračovat buď na 3 leté civilní nižší reálné škole zvané lidově „měšťanka“ nebo mohl po složení přijímací zkoušky jít rovnou na Militär-Niedrig-Realenschule (těch do roku 1898 vzniklo 6).
• Absolventi Militär-Niedrig-Realenschule po jejím 4 letém studiu (bez závěrečné zkoušky) museli co-by 14-15 letí jinoši, pokud chtěli pokračovat, přihlásit se buď na Militär-Hoch-Realenschule nebo měli-li výborný prospěch, tak na některou prestižní Militärakademii. Studenti obou typů těchto vojenských středních škol získali po dobu studia titul Zögling (chovanec-frekventant). Na Militärakademiích bylo studium 3 leté, na Militär-Hoch-Realenschule 4 leté, v obou případech zakončené maturitní i důstojnickou zkoušku. Vyobrazení označení Zöglinga viz: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/zoeglinge.html Takže po jejich úspěšném složení se ze Zöglinga stával Kadett bez hodnosti a po samotném vyřazení ze školy, na základě celostudijního prospěchu a podle výsledků během jejich maturitních a důstojnických zkoušek získávali i hodnost. Na Z Militärakademie byli ti nejlepší vyřazeni v hodnosti Kadett-Fähnrich, ti lepší jako Kadett-Feldwebel a ti průměrní jako Kadett-Zugsführer. Z Militär-Hoch-Realenschule byli ti nejlepší vyřazeni v hodnosti Kadett-Feldwebel, ti lepší jako Kadett-Zugsführer, ti průměrní jako Kadett-Korporal a ti horší, kteří prolezli tak tak jako Kadett-Gefreiter. Hodnostní označení Kadettů viz: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/kadett.html
• 14-15 letí absolventi civilních „měšťanek“ mohli po složení přijímacích zkoušek nastoupit k rovněž 3 letému studiu na některou z Korps-Kadettenschule či Fach-Kadettenschule, kde zároveň absolvovali vojenský výcvik a po 4 letech i maturitní a důstojnickou zkoušku.
• Rovněž 11-ti a půl až 12-ti letí chlapci ukončivší obecnou školu s dobrým prospěchem mohli jít na Kadettenschule, ovšem jen na její 3 letou bezmaturitní Vorschule (přípravku) pro další studium na Militärakademii.
• Absolventi Militärakademií tvořili zálohu pro doplňování K.u.k. Generalstabu, kdežto absolventi Korps- und Fach-Kadettenschule doplňovali důstojnický sbor u bojových jednotek a na vojenských institucích. Tímto způsobem bylo v letech 1883-1918 jen pro Infanterii vzděláno 160 000 důstojníků z nichž 2 400 absolvovalo studium na Militärakademiích.
• Studium na Militärakademiích bylo náročné! I způsob života, který museli frekventanti přijmout by se dal přirovnat k životu mnichů řádu nejpřísnější kázně. I když důstojníci u bojových útvarů uznávali vysoké nároky, které byly na frekventanty Militärakademií kladeny, neměli absolventy Militärakademií v oblibě, protože zvolený způsob jejich výchovy a vzdělání u nich sice podporoval odborné znalosti a disciplinu, vojenské vystupování i snaživost, ale zároveň tyto mladé muže vyzbrojoval velkou mírou ctižádostivosti, služební horlivosti až šplhounstvím a také sebevědomím.
Po ukončení studia na Militärakademii či Kadettenschule nastupovali absolventi co by kadeti na umístěnku k bojovým útvarům. U Infanterie byl poměr absolventů kadetek a vojenských akademií 8-9 : 1, u Kavallerie jen 1 : 1.
Absolventi kadetek se cítili být oproti absolventům vojenských akademií diskriminováni, protože měli pomalejší kariérní postup, tedy i nižší plat. Proto mezi oběma skupinami důstojnictva docházelo ke špičkování a třenicím, vedoucím až k osobní nevraživosti. Tyto rušivé tóny posilovala i skutečnost, že absolventi vojenských akademií se cítili být vzdělanější a tudíž jakousi nadřazenou lepší kastou uvnitř důstojnického sboru a mnozí z nich to dávali ostatním najevo. Že byl jejich pocit oprávněný, dokazuje skutečnost, že jen absolventům Militärakademií se nabízela možnost sloužit v K.u.k. Generalstabu, což bylo snem každého důstojníka. Generalstab, to byl vytoužený cíl v žebříčku karierního postupu.
To, že absolventi Militärakademií skutečně patřili k vojenské elitě vyplývá i z toho, že okamžitě po vyřazení dostali odpovědné velitelské místo nad četami a bývali se svými jednotkami nasazováni do nejožehavějších míst v monarchii. Po 4 letech povinné služby u bojových jednotek na stupních: Zugskommandant – Kompaniekommandantsvertreter – Kompaniekommandant prošli náročným přezkoušením. Ročně ho podstupovaly stovky absolventů Militärakademií, ale jen 400 z nich postoupilo do užší volby. Z těch pak bylo vybráno jen 40 ku dvouletému studiu na vídeňské Kriegsschule. Z těch, kteří tuto školu absolvovali pak mohlo jen 10-12 nejlepších důstojníků doufat, že na sebe obléknou lahvově tmavozelený kabátec důstojníka Generalstabu. Komu se to podařilo, kdo dokázal proniknout až do této armádní špičky, tomu už ve strmé kariéře nestála žádná překážka.
Ve 26 letech byli totiž důstojníci Generalstabu již Hauptmanny či Rittmeistery, zatímco jejich stejně staří kolegové u útvarů na tuto hodnost dosahovali až když dosáhli 35-36 let věku. PO 25 letech odsloužených u ozbrojených sil byl důstojník Generalstabu již Oberstem, kdežto jeho stejně starý kolega u bojového útvaru byl stále jen Hauptmannem či Rittmeisterem.
Absolventi Kadettenschule však měli možnost přihlásit se na vojenskou odbornou vysokou školu - k.u.k. Technische Militärakademie v Mödlingu.
V každodenním životě odděloval důstojníky od ostatní civilní společnosti zdvořilý odstup. Rakouské i uherské tzv. „lepší“ kruhy uznávaly jejich výjimečné postavení a měly je v patřičné úctě. Obecně byla osoba důstojníka spojována s celou řadou ctností, které civilní osoby postrádaly, ale také s obětí, které byly nevojenské osoby ušetřeny a které stavěly důstojníky ve společnosti do zcela jiného světla. Disciplina, oddanost trůnu, osobní statečnost, ráznost, bezpodmínečná nutnost uposlechnutí a splnění rozkazů nadřízených, smysl pro povinnost a kamarádství, zachování stavovské cti i cti osobní... Toto všechno s osobou důstojníka spojovala představa mezi nevojáky..., že je to pan někdo..., státní zaměstnanec. To na civilisty působilo jako droga a ovlivňovalo to i chování důstojníků a přispívalo to ke stírání stavovských rozdílů uvnitř společného vojska i obou zeměbran.
Uvnitř důstojnického sboru ale pochopitelně existovala celá řada protikladných povah. Mnozí důstojníci byli sukničkáři až děvkaři, někteří pijani, hrubiáni,hazardní hráči a nezodpovědní poživační hýřilové – to v osobním životě. V tom služebním existovali horlivci s nadprůměrnými znalostmi, průměrní rutinéři a také podprůměrní tupci a alibisté.
• Občas, hlavně v době války, se mohl důstojníkem stát vyšší poddůstojník, který se např. vyznamenal nějakým výjimečným statečným činem, jímž se přičinil o úspěch celé své jednotky. Důstojníkem se tak mohl za zásluhy stát např. méně vzdělaný, ale osobně statečný a z vojenského hlediska velmi schopný a praktický vyšší poddůstojník. Tací však nebyli mezi ostatními důstojníky nijak oblíbeni.
Existovala však ještě další možnost, jak se stát důstojníkem:
Absolventi civilních středních škol, pokud se hned po úspěšném složení maturitní zkoušky sami dobrovolně přihlásili k vojenské prezenční službě, stali tzv. Einjährig-Freiwilligeren (jednoročními dobrovolníky se zkratkou EF). EF měli vyhlídku na rychlejší zisk nižších poddůstojnických hodností a v případě dalšího tříletého závazku coby délesloužící se z nich stávali vyšší poddůstojníci. Pokud EF závazek nepodepsal, odcházel po roce do civilu jako např. Zuksführer-EF in die Reserve. Délesloužící poddůstojníci-bývalí EF po odsloužení závazku skládali důstojnickou zkoušku. Pokud odešli do civilu, mohli odejít jako Fähnrich in die Res. Pokud podepsali další tříletý závazek, mohli získat na jeho konci hodnost Leutnant.
Absolventi civilních vysokých škol, např. mladí lékaři, právníci, inženýři či učitelé chodili na vojnu jako EF automaticky. První 2 měsíce absolvovali základní výcvik a pak šli do kurzů podle svých odborností. Na konci roční prezenční vojenské služby skládali důstojnické zkoušky a do civilu pak odcházeli v hodnosti Leutnant in die Reserve.
S vojenskými cvičeními pak mohlo docházet k povyšování, avšak v mírových dobách to nebylo časté, zpravidla jen jednou.
Z jakých společenských tříd důstojníci pocházeli?
34% pocházelo z rodin drobných komunálních úředníků
18% pocházelo z rodin šlechtického velkostatku
15% pocházelo z rodin důstojníků
12% pocházelo z rodin státních úředníků
11% pocházelo z rodin živnostníků, obchodníků, sedláků a různých podnikatelů
10% pocházelo z rodin délesloužících poddůstojníků
Důstojníci a délesloužící poddůstojníci, kteří se chtěli oženit, museli o povolení ke sňatku požádat. Délesloužící poddůstojníci žádali Regimentskommandanta resp. Bataillonskommandanta (pokud šlo o samostatný Bataillon), kdežto důstojníci museli žádat o povolení ke sňatku písemně služební cestou K.u.k. Militärkanzlei ve vídeňském Hofburgu a tak vlastně skrze ni samotného panovníka. Spolu se žádostí musel každý žádající důstojník doložit, že jeho snoubenka je vhodnou osobou, tzn., že nesměla být nikdy soudně trestána, nesměla požívat pověsti padlé dívky či ženy volných mravů a měla pocházet z počestné rodiny. Pokud žadatel o sňatek dostal souhlas, mohla mu být ovšem zároveň stanovena tzv. kauce. Kauce byla finanční částka, kterou bylo nutno zaplatit a bez jejíhož zaplacení neměl císařský souhlas platnosti. Kauce se stanovovala podle věku a hodnosti podle zásady: čím nižší hodnost a věk, tím vyšší kauce. Důstojníkům od majora výše nebo starším 45 let se už kauce nestanovovala.
Důstojníci a délesloužící vyšší poddůstojníci mohli pochopitelně požádat i o propuštění z aktivní služby do Reservy. Jako akceptovatelný důvod bylo možno argumentovat jen špatným zdravotním stavem nebo závažnými rodinnými důvody (Např. že šlo o jediného syna, který se musel na místo náhle zesnulého otce nebo bratra ujmout vedení panství, továrny nebo se musel postarat o osiřelé nezletilé sourozence). Další možností už bylo přeložení do Reservy jen z trestu. Rezervistou se stával každý důstojník před odsloužením 25 let vojenské služby.
Po odsloužení těchto 25 let měl pak každý důstojník i délesloužící poddůstojník nárok na výsluhovou rentu, která činila 1/3 jeho původního platu a to až do smrti. Pokud byl ovšem dotyčný odsouzen vojenským soudem a z ozbrojených sil byl propuštěn z trestu, na výsluhovou rentu ztratil nárok.
Na penzi, která činila 80% původního platu měl důstojník a délesloužící poddůstojník nárok po 40 odsloužených letech, tedy kolem 60. rokem věku.
Důstojníci byli penzionováni hned po dosažení tohoto služebního věku jaksi automaticky, kdežto generálové, pokud si o penzi sami nepožádali, sloužili dále.
Do penze s poděkováním posílal císař ty generály, kteří byli neúspěšní (např. Potiorek) i před dosažením 60 let.
Zasloužilí důstojníci a generálové bývali často těsně před penzionováním povýšeni o stupeň výše tzv. ad honoris (pro čest), avšak bez nároku na penzijní stupeň náležející k této hodnosti.
Každý důstojník a generál měl právo na příkazníka (vojenského sluhu čili pucfleka). Penzionovaní generálové, kteří byli vdovci či starými mládenci na něj měli nárok i v penzi.
Vojenské vzdělávací ústavy.
Kadettenschule:
Kadettenschule für Infanterie - Wien, zřízena r.1869, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Infanterie - Budapest, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Prag, zř.r.1860.
Kadettenschule für Infanterie - Königsfeld bei Brünn, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Pozsony, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Innsbruck, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Temesvár, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Nagyszeben, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Triest, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Libenau bei Graz, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Lobzów bei Krakau, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Karlovac, zř,r,1880.
Kadettenschule für Infanterie - Marburg, zř.r.1894.
Kadettenschule für Infanterie - Petrovarad, zř.r.1895.
Kadettenschule für Infanterie - Lemberg, zř.r.1899.
Kadettenschule für Infanterie - Kassa, zř.r.1904.
Kadettenschule für Kavallerie - Mährisch Weißkirchen, zřízena r.1878, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Artillerie - Wien, zřízena r.1869, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Artillerie - Traiskirchen, zř.r.1903.
Kadettenschule für Sappeuren -Hainburg, (studium 4 roky).
Militär-Realenschule:
Militär-Niedrig-Realenschule - Kysek, zřízena r.1874, (studium 4 roky).
Militär-Niedrig-Realenschule – Sankt Hyppolit, zř.r.1875.
Militär-Niedrig-Realenschule - Eisenstadt, zř.r.1879.
Militär-Niedrig-Realenschule - Fischau, zř.r.1881.
Militär-Niedrig-Realenschule – Ens, zříz. 1881
Militär-Niedrig-Realenschule - Strass, žř.r.1904.
Militär-Hoch-Realenschule - Mährisch Weißkirchen, zřízena r.1875, (studium 3 roky).
Militär-Hoch-Realenschule – Kismarton, zříz. 1875
Militärakademie:
k.u.k. Maria Theresia Militärakademie – Wiener Neustadt, zřízena r.1752, (studium 3 roky).
k.u.k. Technische Militärakademie - Mödling, zřízena r.1717, (studium 3 roky).
M.k. Ludovikaakademia – Budapest, zřízena 1808, (studium 3 roky).
K.k. Franz Joseph Militärakademie – Wien, zřízena 1896, (studium 3 roky).
Odborné vzdělávací ústavy pro důstojníky ve Vídni a okolí:
Militär-Kriegschule, zřízena r.1852.
Administrativ-Militär-Fachkurs - Wien, zřízena r.1895.
Armee Schüßsenschule – Bruck am Leitha, zřízena r.1887.
Artillerien Hoch-Schule - Wien, zřízena r.1873.
Militär-Anstalt für Rittfahrtlehreren - Wien, zřízen r.1836.
Militär-Anstalt für Rittfahrtlehreren und Fahrtwerklehreren – Schloßhof, zřízen r.1899.
Militär-Lehrkurs für Fachlehreren und Turnlehreren – Wiener Neustadt, zřízena r.1881.
Telegraphischeschule für Infanterie - Dolin, zřízena r.1904.
Telegraphischeschule für Kavallerie, zřízena r.1888.
Militär-Luftschifferungsanstalt, zřízen r.1883.
Militär-Veterinären und Hochschule – Wien, zřízena r.1900.
Militär-Kartographisches Institut – Wien, zříz. 1906
Militär-Medizinbezirksschule – Wien, zříz. 1900
Medizin-chirurgische Hoch-Schule – Wien, zříz. 1785
Pokud byla důstojníkovi udělena hodnost titulárně, znamenalo to, že mu byla hodnost propůjčena. Její uživatel měl práva z této hodnosti vyplývající, mohl zastávat funkci tabulkově určenou pro danou hodnost, ale nedostával plat ani později penzi k takové hodnosti náležející.
Hodnost udělená ad honoris znamenala jen čestnou hodnost. Její nositel mohl na uniformě nosit hodnostní označení, ale nic více. Takovým způsobem se povyšovala prakticky z vděku za prokázané dlouholeté služby těsně před penzí nebo i v penzi.
Byl-li důstojník či generál dán k dispozici nejvyššímu velení (Zur Verfügung gestellt das Oberkommando), znamenalo to, že je bez funkce a velitelského postu. Dotyčný sice zůstával formálně v činné službě a každý den se musel hlásit na posádkovém velitelství nebo na Territorial-Korpskommandu, zda pro něho není zařazení, ale jinak byl bezprizorní a pobíral jen 2/3 svého původního platu. Být dán k dispozici, to bylo zpravidla za trest či pro neschopnost).
Byl-li důstojník či generál poslán na dlouhodobou dovolenou (Die langfristige Urlaub), bylo to elegantní odstavení dotyčného nepohodlného důstojníka či generála, kterého pro jeho předešlé zásluhy nebylo slušné dát k dispozici nejvyššímu velení. Délka takové dovolené nebývala stanovena, byla tedy na neurčito. Během té doby mohl dotyčný bydlet doma odkud pocházel, na svém panství či v nějakém penzionu a pobíral nadále plný plat.
Rakousko-uherské vojenské školství po reformě roku 1874
Pod správu K.u.k. Generalstabu spadaly:
K.u.k. Kriegsschule in Wien
K.u.k. Maria Theresia Militärakademie in Wienner Neustadt
Pod správu K.u.k. Reichskriegsministerie spadaly:
4 Militär-Fach-Hochschule
Pod správu K.k. Landwehrministeria spadaly:
5 Militär-Fachkurse a Kadettenschule
Pod správu Magyar király Honvédelmiminiszterium spadaly:
M.k. Lodowica-Honvédelmiakademia
1 Militär-Niedrig-Realenschule
Pod nepřímou správu K.u.k. Reichskriegsministeria skrze K.u.k. Generalinspektorat der Korps-Offizierschulen spadalo 8 Korps-Kadettenschule
Takový byl stav v roce 1874. Do kadetních škol ročně nastupovalo na 500 nových posluchačů. Ti museli pochopitelně platit školné a absolvovat celý 4-letý výukový program zakončený maturitní a důstojnickou zkouškou. Ti nejlepší pak byli vyřazeni v hodnosti Kadett-Fähnrich, ti lepší jako Kadett-Feldwebel a ti průměrní jako Kadett-Zugsführer.
Být důstojníkem to mělo v Rakousku-Uhersku zvuk. Bylo to prestižní povolání s vyhlídkou na postup a penzi. Důstojnická kariera v Rakousku-Uhersku začínala takto:
Ve věku 11-ti a půl až 12-ti let po ukončení obecné (triviální) povinné 5 leté školní docházky s dobrým prospěchem mohl chlapec pokračovat buď na 3 leté civilní nižší reálné škole zvané lidově „měšťanka“ nebo mohl po složení přijímací zkoušky jít rovnou na Militär-Niedrig-Realenschule (těch do roku 1898 vzniklo 6).
• Absolventi Militär-Niedrig-Realenschule po jejím 4 letém studiu (bez závěrečné zkoušky) museli co-by 14-15 letí jinoši, pokud chtěli pokračovat, přihlásit se buď na Militär-Hoch-Realenschule nebo měli-li výborný prospěch, tak na některou prestižní Militärakademii. Studenti obou typů těchto vojenských středních škol získali po dobu studia titul Zögling (chovanec-frekventant). Na Militärakademiích bylo studium 3 leté, na Militär-Hoch-Realenschule 4 leté, v obou případech zakončené maturitní i důstojnickou zkoušku. Vyobrazení označení Zöglinga viz: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/zoeglinge.html Takže po jejich úspěšném složení se ze Zöglinga stával Kadett bez hodnosti a po samotném vyřazení ze školy, na základě celostudijního prospěchu a podle výsledků během jejich maturitních a důstojnických zkoušek získávali i hodnost. Na Z Militärakademie byli ti nejlepší vyřazeni v hodnosti Kadett-Fähnrich, ti lepší jako Kadett-Feldwebel a ti průměrní jako Kadett-Zugsführer. Z Militär-Hoch-Realenschule byli ti nejlepší vyřazeni v hodnosti Kadett-Feldwebel, ti lepší jako Kadett-Zugsführer, ti průměrní jako Kadett-Korporal a ti horší, kteří prolezli tak tak jako Kadett-Gefreiter. Hodnostní označení Kadettů viz: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/kadett.html
• 14-15 letí absolventi civilních „měšťanek“ mohli po složení přijímacích zkoušek nastoupit k rovněž 3 letému studiu na některou z Korps-Kadettenschule či Fach-Kadettenschule, kde zároveň absolvovali vojenský výcvik a po 4 letech i maturitní a důstojnickou zkoušku.
• Rovněž 11-ti a půl až 12-ti letí chlapci ukončivší obecnou školu s dobrým prospěchem mohli jít na Kadettenschule, ovšem jen na její 3 letou bezmaturitní Vorschule (přípravku) pro další studium na Militärakademii.
• Absolventi Militärakademií tvořili zálohu pro doplňování K.u.k. Generalstabu, kdežto absolventi Korps- und Fach-Kadettenschule doplňovali důstojnický sbor u bojových jednotek a na vojenských institucích. Tímto způsobem bylo v letech 1883-1918 jen pro Infanterii vzděláno 160 000 důstojníků z nichž 2 400 absolvovalo studium na Militärakademiích.
• Studium na Militärakademiích bylo náročné! I způsob života, který museli frekventanti přijmout by se dal přirovnat k životu mnichů řádu nejpřísnější kázně. I když důstojníci u bojových útvarů uznávali vysoké nároky, které byly na frekventanty Militärakademií kladeny, neměli absolventy Militärakademií v oblibě, protože zvolený způsob jejich výchovy a vzdělání u nich sice podporoval odborné znalosti a disciplinu, vojenské vystupování i snaživost, ale zároveň tyto mladé muže vyzbrojoval velkou mírou ctižádostivosti, služební horlivosti až šplhounstvím a také sebevědomím.
Po ukončení studia na Militärakademii či Kadettenschule nastupovali absolventi co by kadeti na umístěnku k bojovým útvarům. U Infanterie byl poměr absolventů kadetek a vojenských akademií 8-9 : 1, u Kavallerie jen 1 : 1.
Absolventi kadetek se cítili být oproti absolventům vojenských akademií diskriminováni, protože měli pomalejší kariérní postup, tedy i nižší plat. Proto mezi oběma skupinami důstojnictva docházelo ke špičkování a třenicím, vedoucím až k osobní nevraživosti. Tyto rušivé tóny posilovala i skutečnost, že absolventi vojenských akademií se cítili být vzdělanější a tudíž jakousi nadřazenou lepší kastou uvnitř důstojnického sboru a mnozí z nich to dávali ostatním najevo. Že byl jejich pocit oprávněný, dokazuje skutečnost, že jen absolventům Militärakademií se nabízela možnost sloužit v K.u.k. Generalstabu, což bylo snem každého důstojníka. Generalstab, to byl vytoužený cíl v žebříčku karierního postupu.
To, že absolventi Militärakademií skutečně patřili k vojenské elitě vyplývá i z toho, že okamžitě po vyřazení dostali odpovědné velitelské místo nad četami a bývali se svými jednotkami nasazováni do nejožehavějších míst v monarchii. Po 4 letech povinné služby u bojových jednotek na stupních: Zugskommandant – Kompaniekommandantsvertreter – Kompaniekommandant prošli náročným přezkoušením. Ročně ho podstupovaly stovky absolventů Militärakademií, ale jen 400 z nich postoupilo do užší volby. Z těch pak bylo vybráno jen 40 ku dvouletému studiu na vídeňské Kriegsschule. Z těch, kteří tuto školu absolvovali pak mohlo jen 10-12 nejlepších důstojníků doufat, že na sebe obléknou lahvově tmavozelený kabátec důstojníka Generalstabu. Komu se to podařilo, kdo dokázal proniknout až do této armádní špičky, tomu už ve strmé kariéře nestála žádná překážka.
Ve 26 letech byli totiž důstojníci Generalstabu již Hauptmanny či Rittmeistery, zatímco jejich stejně staří kolegové u útvarů na tuto hodnost dosahovali až když dosáhli 35-36 let věku. PO 25 letech odsloužených u ozbrojených sil byl důstojník Generalstabu již Oberstem, kdežto jeho stejně starý kolega u bojového útvaru byl stále jen Hauptmannem či Rittmeisterem.
Absolventi Kadettenschule však měli možnost přihlásit se na vojenskou odbornou vysokou školu - k.u.k. Technische Militärakademie v Mödlingu.
V každodenním životě odděloval důstojníky od ostatní civilní společnosti zdvořilý odstup. Rakouské i uherské tzv. „lepší“ kruhy uznávaly jejich výjimečné postavení a měly je v patřičné úctě. Obecně byla osoba důstojníka spojována s celou řadou ctností, které civilní osoby postrádaly, ale také s obětí, které byly nevojenské osoby ušetřeny a které stavěly důstojníky ve společnosti do zcela jiného světla. Disciplina, oddanost trůnu, osobní statečnost, ráznost, bezpodmínečná nutnost uposlechnutí a splnění rozkazů nadřízených, smysl pro povinnost a kamarádství, zachování stavovské cti i cti osobní... Toto všechno s osobou důstojníka spojovala představa mezi nevojáky..., že je to pan někdo..., státní zaměstnanec. To na civilisty působilo jako droga a ovlivňovalo to i chování důstojníků a přispívalo to ke stírání stavovských rozdílů uvnitř společného vojska i obou zeměbran.
Uvnitř důstojnického sboru ale pochopitelně existovala celá řada protikladných povah. Mnozí důstojníci byli sukničkáři až děvkaři, někteří pijani, hrubiáni,hazardní hráči a nezodpovědní poživační hýřilové – to v osobním životě. V tom služebním existovali horlivci s nadprůměrnými znalostmi, průměrní rutinéři a také podprůměrní tupci a alibisté.
• Občas, hlavně v době války, se mohl důstojníkem stát vyšší poddůstojník, který se např. vyznamenal nějakým výjimečným statečným činem, jímž se přičinil o úspěch celé své jednotky. Důstojníkem se tak mohl za zásluhy stát např. méně vzdělaný, ale osobně statečný a z vojenského hlediska velmi schopný a praktický vyšší poddůstojník. Tací však nebyli mezi ostatními důstojníky nijak oblíbeni.
Existovala však ještě další možnost, jak se stát důstojníkem:
Absolventi civilních středních škol, pokud se hned po úspěšném složení maturitní zkoušky sami dobrovolně přihlásili k vojenské prezenční službě, stali tzv. Einjährig-Freiwilligeren (jednoročními dobrovolníky se zkratkou EF). EF měli vyhlídku na rychlejší zisk nižších poddůstojnických hodností a v případě dalšího tříletého závazku coby délesloužící se z nich stávali vyšší poddůstojníci. Pokud EF závazek nepodepsal, odcházel po roce do civilu jako např. Zuksführer-EF in die Reserve. Délesloužící poddůstojníci-bývalí EF po odsloužení závazku skládali důstojnickou zkoušku. Pokud odešli do civilu, mohli odejít jako Fähnrich in die Res. Pokud podepsali další tříletý závazek, mohli získat na jeho konci hodnost Leutnant.
Absolventi civilních vysokých škol, např. mladí lékaři, právníci, inženýři či učitelé chodili na vojnu jako EF automaticky. První 2 měsíce absolvovali základní výcvik a pak šli do kurzů podle svých odborností. Na konci roční prezenční vojenské služby skládali důstojnické zkoušky a do civilu pak odcházeli v hodnosti Leutnant in die Reserve.
S vojenskými cvičeními pak mohlo docházet k povyšování, avšak v mírových dobách to nebylo časté, zpravidla jen jednou.
Z jakých společenských tříd důstojníci pocházeli?
34% pocházelo z rodin drobných komunálních úředníků
18% pocházelo z rodin šlechtického velkostatku
15% pocházelo z rodin důstojníků
12% pocházelo z rodin státních úředníků
11% pocházelo z rodin živnostníků, obchodníků, sedláků a různých podnikatelů
10% pocházelo z rodin délesloužících poddůstojníků
Důstojníci a délesloužící poddůstojníci, kteří se chtěli oženit, museli o povolení ke sňatku požádat. Délesloužící poddůstojníci žádali Regimentskommandanta resp. Bataillonskommandanta (pokud šlo o samostatný Bataillon), kdežto důstojníci museli žádat o povolení ke sňatku písemně služební cestou K.u.k. Militärkanzlei ve vídeňském Hofburgu a tak vlastně skrze ni samotného panovníka. Spolu se žádostí musel každý žádající důstojník doložit, že jeho snoubenka je vhodnou osobou, tzn., že nesměla být nikdy soudně trestána, nesměla požívat pověsti padlé dívky či ženy volných mravů a měla pocházet z počestné rodiny. Pokud žadatel o sňatek dostal souhlas, mohla mu být ovšem zároveň stanovena tzv. kauce. Kauce byla finanční částka, kterou bylo nutno zaplatit a bez jejíhož zaplacení neměl císařský souhlas platnosti. Kauce se stanovovala podle věku a hodnosti podle zásady: čím nižší hodnost a věk, tím vyšší kauce. Důstojníkům od majora výše nebo starším 45 let se už kauce nestanovovala.
Důstojníci a délesloužící vyšší poddůstojníci mohli pochopitelně požádat i o propuštění z aktivní služby do Reservy. Jako akceptovatelný důvod bylo možno argumentovat jen špatným zdravotním stavem nebo závažnými rodinnými důvody (Např. že šlo o jediného syna, který se musel na místo náhle zesnulého otce nebo bratra ujmout vedení panství, továrny nebo se musel postarat o osiřelé nezletilé sourozence). Další možností už bylo přeložení do Reservy jen z trestu. Rezervistou se stával každý důstojník před odsloužením 25 let vojenské služby.
Po odsloužení těchto 25 let měl pak každý důstojník i délesloužící poddůstojník nárok na výsluhovou rentu, která činila 1/3 jeho původního platu a to až do smrti. Pokud byl ovšem dotyčný odsouzen vojenským soudem a z ozbrojených sil byl propuštěn z trestu, na výsluhovou rentu ztratil nárok.
Na penzi, která činila 80% původního platu měl důstojník a délesloužící poddůstojník nárok po 40 odsloužených letech, tedy kolem 60. rokem věku.
Důstojníci byli penzionováni hned po dosažení tohoto služebního věku jaksi automaticky, kdežto generálové, pokud si o penzi sami nepožádali, sloužili dále.
Do penze s poděkováním posílal císař ty generály, kteří byli neúspěšní (např. Potiorek) i před dosažením 60 let.
Zasloužilí důstojníci a generálové bývali často těsně před penzionováním povýšeni o stupeň výše tzv. ad honoris (pro čest), avšak bez nároku na penzijní stupeň náležející k této hodnosti.
Každý důstojník a generál měl právo na příkazníka (vojenského sluhu čili pucfleka). Penzionovaní generálové, kteří byli vdovci či starými mládenci na něj měli nárok i v penzi.
Vojenské vzdělávací ústavy.
Kadettenschule:
Kadettenschule für Infanterie - Wien, zřízena r.1869, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Infanterie - Budapest, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Prag, zř.r.1860.
Kadettenschule für Infanterie - Königsfeld bei Brünn, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Pozsony, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Innsbruck, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Temesvár, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Nagyszeben, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Triest, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Libenau bei Graz, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Lobzów bei Krakau, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Karlovac, zř,r,1880.
Kadettenschule für Infanterie - Marburg, zř.r.1894.
Kadettenschule für Infanterie - Petrovarad, zř.r.1895.
Kadettenschule für Infanterie - Lemberg, zř.r.1899.
Kadettenschule für Infanterie - Kassa, zř.r.1904.
Kadettenschule für Kavallerie - Mährisch Weißkirchen, zřízena r.1878, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Artillerie - Wien, zřízena r.1869, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Artillerie - Traiskirchen, zř.r.1903.
Kadettenschule für Sappeuren -Hainburg, (studium 4 roky).
Militär-Realenschule:
Militär-Niedrig-Realenschule - Kysek, zřízena r.1874, (studium 4 roky).
Militär-Niedrig-Realenschule – Sankt Hyppolit, zř.r.1875.
Militär-Niedrig-Realenschule - Eisenstadt, zř.r.1879.
Militär-Niedrig-Realenschule - Fischau, zř.r.1881.
Militär-Niedrig-Realenschule – Ens, zříz. 1881
Militär-Niedrig-Realenschule - Strass, žř.r.1904.
Militär-Hoch-Realenschule - Mährisch Weißkirchen, zřízena r.1875, (studium 3 roky).
Militär-Hoch-Realenschule – Kismarton, zříz. 1875
Militärakademie:
k.u.k. Maria Theresia Militärakademie – Wiener Neustadt, zřízena r.1752, (studium 3 roky).
k.u.k. Technische Militärakademie - Mödling, zřízena r.1717, (studium 3 roky).
M.k. Ludovikaakademia – Budapest, zřízena 1808, (studium 3 roky).
K.k. Franz Joseph Militärakademie – Wien, zřízena 1896, (studium 3 roky).
Odborné vzdělávací ústavy pro důstojníky ve Vídni a okolí:
Militär-Kriegschule, zřízena r.1852.
Administrativ-Militär-Fachkurs - Wien, zřízena r.1895.
Armee Schüßsenschule – Bruck am Leitha, zřízena r.1887.
Artillerien Hoch-Schule - Wien, zřízena r.1873.
Militär-Anstalt für Rittfahrtlehreren - Wien, zřízen r.1836.
Militär-Anstalt für Rittfahrtlehreren und Fahrtwerklehreren – Schloßhof, zřízen r.1899.
Militär-Lehrkurs für Fachlehreren und Turnlehreren – Wiener Neustadt, zřízena r.1881.
Telegraphischeschule für Infanterie - Dolin, zřízena r.1904.
Telegraphischeschule für Kavallerie, zřízena r.1888.
Militär-Luftschifferungsanstalt, zřízen r.1883.
Militär-Veterinären und Hochschule – Wien, zřízena r.1900.
Militär-Kartographisches Institut – Wien, zříz. 1906
Militär-Medizinbezirksschule – Wien, zříz. 1900
Medizin-chirurgische Hoch-Schule – Wien, zříz. 1785
Pokud byla důstojníkovi udělena hodnost titulárně, znamenalo to, že mu byla hodnost propůjčena. Její uživatel měl práva z této hodnosti vyplývající, mohl zastávat funkci tabulkově určenou pro danou hodnost, ale nedostával plat ani později penzi k takové hodnosti náležející.
Hodnost udělená ad honoris znamenala jen čestnou hodnost. Její nositel mohl na uniformě nosit hodnostní označení, ale nic více. Takovým způsobem se povyšovala prakticky z vděku za prokázané dlouholeté služby těsně před penzí nebo i v penzi.
Byl-li důstojník či generál dán k dispozici nejvyššímu velení (Zur Verfügung gestellt das Oberkommando), znamenalo to, že je bez funkce a velitelského postu. Dotyčný sice zůstával formálně v činné službě a každý den se musel hlásit na posádkovém velitelství nebo na Territorial-Korpskommandu, zda pro něho není zařazení, ale jinak byl bezprizorní a pobíral jen 2/3 svého původního platu. Být dán k dispozici, to bylo zpravidla za trest či pro neschopnost).
Byl-li důstojník či generál poslán na dlouhodobou dovolenou (Die langfristige Urlaub), bylo to elegantní odstavení dotyčného nepohodlného důstojníka či generála, kterého pro jeho předešlé zásluhy nebylo slušné dát k dispozici nejvyššímu velení. Délka takové dovolené nebývala stanovena, byla tedy na neurčito. Během té doby mohl dotyčný bydlet doma odkud pocházel, na svém panství či v nějakém penzionu a pobíral nadále plný plat.