PALBA.CZ

Roland Garros

francouzské stíhací Eso v První světové válce, průkopník letectví, první letec, který jako první podnikl let přes Středozemní moře, vítěz řady mezinárodních leteckých soutěží, zkušební pilot firmy Morane-Saulnier atd.

Roland Garros se narodil dne 6. října 1888 v Saint-Denis (ostrov la Réunion u Madagaskaru, který patří Francii). Studia na obchodní akademii absolvoval v Paříži (École des Hautes Études Commerciales de Paris), přestože se v mládí chtěl stát hudebníkem. K létání poprvé přičichnul v roce 1909 na letadle navrženém brazilským konstruktérem Albertem Santos-Dumontem (*1873 - +1932). V roce 1911 se dostal k tehdy vynikajícím jednoplošným strojům Francouze Blériota (na stroji stejného konstruktéra provedl Ing. Kašpar první let v Českých zemích z Pardubic do Prahy), se kterým se zúčastnil několika leteckých závodů po celé Evropě (první místo v závodě Paříž-Madrid a druhá místa v závodech Paříž-Řím a Paříž-Londýn-Paříž). V stejném roce se stal zkušebním pilotem firmy Morane-Saulnier, se kterou spolupracoval i za války na vývoji skutečného stíhacího letounu. Díky této spolupráci se mohl jako předváděcí pilot dostat do USA, Německa a řady dalších zemí. V prosinci 1912 pak ustanovil světový rekord s výstupem do 6.000 metrů. V roce 1913 se mu podařil husarský kousek, když jako první člověk přeletěl Středozemní moře v čase 7 hod a 53 minut (23.září). K letu si zvolil trasu mezi Fréjus (Saint-Raphaelu) ve Francii a Bizertou v Tunisu (725 km) a to na stroji Morane-Saulnier typ „H“ s motorem Gnome 60CV. Těsně před válkou ještě stihl vyhrát letecké závody v Monaku. Když pak v srpnu 1914 vypukla První větová válka, vyslyšel Garros volání své vlasti a vstoupil do Francouzské armády. Ovšem nebyl by to Garros, aby to šlo vše tak hladce. Dne 3. srpna 1914 se totiž zrovna nalézal v Německu, kde byl jedním z účastníků letecké exibice. Večer odjel do města, kde zjistil, že byla vyhlášená válka mezi Německem a Francii, což pro něho znamenalo, že jako občan nepřátelského státu má být zatčen a internován. Němci ale na něho zapomněli stejně jako na jeho letoun, a tak se mu podařilo nikým nepozorován, za pomoci několika německých přátel, večer odstartovat. Vzhledem k tomu, že jeho letecký návrat byl uskutečněn v noci, musíme znovu smeknout před jeho schopnostmi, protože v té době se za tmy téměř nelétalo a málokdo toho byl vůbec schopen. Jelikož letěl nad německými jednotkami, které mašírovaly k hranicím, mohl po svém přistání podat ihned čerstvé informace.

Garros právě překonal Středozemní moře


První světová válka
Jako jeden z mála, měl Garros zkušenosti s pilotováním letadel už před válkou a tak bylo logické, že nastoupil k letectvu, jako pozorovatel (Eskadrille MS23). Do té doby se letadla prakticky k žádnému jinému účelu, než pozorování, nepoužívala. Ovšem i pozorování mělo svůj velký význam. Díky letadlům se Němci dokázali vypořádat s Ruskou armádou ve Východním Prusku a pro změnu Britové unikli z hrozícího obklíčení u Monsu. Kategorie jako stíhací, bombardovací atd. si vynutil až průběh války. Ne nadarmo se jim později říkalo Rytíři nebes, protože rytířskost v porovnání se zákopovou válkou na zemi, vydržela ve vzduchu poměrně dlouho a to i v době, kdy letadla po sobě střílela při každém kontaktu. V prvních měsících války se tak nepřátelští piloti ve vzduchu většinou jen míjeli a zdravili se. Vzhledem k malému množství letadel, která měla válčící státy k dispozici, byla často náhoda se s nepřítelem potkat. Vše se ale mělo jednoho dne změnit, přestože řada důstojníků a generálů měla na letadla svůj osobitý názor. Takto se na jejich adresu například před válkou vyjádřil francouzský generál Ferdinand Foch: „Aviatika je krásný sport. Vždy jsem si přál, aby se důstojníci v tomto sportu trénovali, aby si navykli riskovat. Jako nástroj války je ale aviatika k ničemu.“


Garros v březnu 1914

Válka jaká probíhala na zemi a na moři, se přenesla i do vzduchu. Při jednom ze svých letů Garros vytáhl služební revolver a šestkrát vystřelil na německé letadlo (zřejmě vystřílel plný zásobník). Sice nic netrefil a nepříteli tak kromě šoku nezpůsobil žádné škody, ale tento jeho počin stál u myšlenky, vyzbrojit letadla a sestřelovat nepřátelské pozorovatele, kteří vyzrazovali svým nadřízeným, co se děje na frontě i za ní. (Za první skutečné vojenské využití letadla, když pomineme průzkum, se dá zřejmě považovat akce italského poručíka Gavottiho, který v roce 1911, během konfliktu s Tureckem, se pokoušel ručními granáty bombardovat nepřátelské pozice v severní Africe).

Samozřejmě i sám Garros přemýšlel, jak zlepšit palebnou schopnost svého letadla. Na základě svých zkušeností věděl, že se nemůže spolehnout na svou osobní zbraň s malým dostřelem a přesností, mířit na pohybující se letadlo a sám zároveň pilotovat svůj stroj. Proto v prosinci 1914, se souhlasem svého nadřízeného kapitána de Vergnetta (Eskadrille MS.23) navštívil francouzského výrobce letadel firmu Morane-Saulnier. Ke svému pokusu si vybral stroj typu „L“, který nechal zkušebně, za dohledu konstruktéra Raymonda Saulniera, vybavit kulometem umístěným před kokpitem. (Raymond Saulnier se pokoušel vybavit letoun zbraní již od jara 1914). Takto umístěna zbraň ale střílela skrz okruh vrtule, a jelikož v té době ještě nebyla k dispozici synchronizace, byl Garros nucen problém vyřešit jiným způsobem. V místě, kde by kulka provrtala vrtuli, nechal nasadit ocelový klín (sekáček), který měl za úkol zabránit proniknutí střel skrz vrtuli. Samozřejmě velká část munice (asi desetina), byla tímto sekáčkem zastavena, ale ostatní mohli vesele pokračovat na nepřítele. Poměrně primitivní zařízení spolu s kulometem umístěným před kokpitem v ose letadla mělo ale velkou účinnost. Pilot dosáhl na zbraň a mohl jí nabíjet, případně jednou rukou se pokusit odstranit problém se zaseknutím zbraně. Další výhodou bylo právě umístění, kdy mohl pilot mířit celým letadlem a nikoliv jako v jiných případech, kdy byl kulomet vykloněn od trupu a kde se střílelo více méně odhadem. Ovšem „sekáček“ (deflektor) přinášel i jisté nevýhody. Otřesy značně trpěla vrtule a její uchycení přes hřídel k motoru. Životnost tak prudce klesala a také rychlost letounu asi o 15km/h klesla (účinnost vrtule klesla asi o 8-10%). Přesto se ale jednalo o účinný prostředek a Garros s ním dne 1. dubna 1915 zaznamenal první sestřel v historii letectva s letadlem k tomu určenému (nepočítám do toho sestřely, když po sobě letci stříleli z pušek, pistolí atd., které s sebou vzali do kokpitu). Kdo přesně s nápadem „sekáčku“ přišel, nevíme. Nejčastěji se mluví právě o Garrosovi, či Saulnierovi, ale také o Garrosvě příteli Eugenu Gilbertovi či mechanikovi Julesu Hue.


Dalších úspěchů se dočkal ještě 15. a 18.dubna 1915. (Letečtí historikové někdy první sestřel připisují Eugenu Gilbertovi, který jej měl docílit v lednu 1915). Z Garrose se tak de facto během jednoho měsíce (dubna) stala válečná národní celebrita, skutečný první stíhač První světové války, který tak položil základy stíhacího letectva a takovým elitám jako TOP GUN. Stručnou charakteristiku stíhače popsal generál Robin Olds, který sám byl úspěšným pilotem za Druhé světové války (13 sestřelů) i ve Vietnamu (4 sestřely).

„Stíhací pilot je zvláštní typ člověka - je agresivní, věří si, má potřebu soutěžit a ještě něco, chce být dobrý, vlastně - touží být nejlepší. Nikdy nechce stát na druhém místě. Blankytné nebe je pro stíhače arénou, ve které zápasí s protivníkem. Miluje to. Tohle ten, co létá po určených tratích a vlastně jen startuje a přistává, nikdy nepochopí. Takoví lidé znají pouze sklepení nekonečného modrého prostoru. Stíhač je člověk, který létání miluje. Když vidí mraky, vnímá především jejich krásu. Dívaje se pod sebe na zem, vidí něco vzdáleného, něco s čím nemá moc společného - je přece ve vzduchu!“

Jako zbraň na letounech Morane-Saulnier tp „L“ byl použit pěchotní kulomet Hotchkiss M1909 ráže 8 mm (zbraň pocházela z návrhu barona A.Odkolka z Vídně a firma Hotchkiss zakoupila její patent před rokem 1895). Jednalo se o zbraň, která byla do výzbroje francouzské armády přijata v roce 1909 s ráží 8mm Lebel (8x50R Lebel). Byl to vzduchem chlazený kulomet, pracující na principu odběru plynů z hlavně. Zásobování municí bylo zajištěno nábojovým pásem pro 24 ks munice. Hmotnost armádní verze činila 12,25 kg (délka 1187 mm, délka hlavně 596mm) s účinným dostřelem 3.800 metrů a kadencí kolem 450-500 ran za minutu. Efektivní mířená kadence střelby klesala na 120 ran za minutu při obvykle 10 až 15 ranových dávkách (burst).

Pilot Morane-Saulnier se zásobníkem na 24 nábojů

Nicméně dne 18. dubna 1915 se svým strojem (pro poruchu motoru, který utrpěl průstřel) musel Garros nouzově přistát na území obsazeném Němci. Toho dne letěl totiž bombardovat železniční stanici Kortrijk (Courtrai) ve Flandrech. Cestou letěl poměrně nízko nad nepřátelskou linii a natrefil na transportní vlak nedaleko Ingelmünsteru. Německá železniční stráž (Bahnschutzwache) po něm ihned zahájila palbu z pušek a jedna z kulek zasáhla podle všeho palivové čerpadlo. Přestože se Garros pokušel uniknout, byl nakonec nucen k nouzovému přistání. Svědectví k „sestřelu“ nám podává výpověď Feldwebelleutnanta Schlendstedta, velitele Bahnschutzwache:

„V přibližně 7 hodin večer 18. dubna se dvě nepřátelská letadla, letící velmi vysoko, objevila nad územím mezi Sainte-Katherine a Lendelede. Jeden byl zasažen naším protiletadlovým kanónem a zmizel z dohledu ve směru na Menin. Druhý odletěl nad Lendelede v severovýchodním směru. V té chvíli jsme uviděli na jih směřující vlak, blížící se na železniční trati Ingelmunster- Kortrijk. Náhle odlétající letoun přešel do prudkého střemhlavého letu v úhlu přibližně 60 stupňů a klesl z výšky okolo 2000 metrů na asi 40 metrů. Letěl v zatáčce nad vlakem a když začal s křídly téměř svislými znovu stoupat k nebi, svrhnul na vlak bombu. Naštěstí minula cíl a ten nebyl poškozen. Bomba dopadla kolem 40 metrů východně od trati a výbuchem vytvořila kráter asi jeden metr hluboký a dva metry široký. Strojvedoucí zastavil vlak. Když letoun zaútočil na vlak, vojáci Bahnschutzwache na můj rozkaz zahájili palbu. Stříleli jsme na něj ze vzdálenosti pouhých 100 metrů, když přelétal. Poté co odhodil bombu na vlak, zkoušel uniknout, s vypínajícím motorem znovu nastoupal do přibližně 700 metrů, celou dobu pod palbou našich vojáků. Ale neočekávaně se letoun začal kolébat sem a tam po nebi, motor ztichl a pilot začal klouzavým letem klesat směrem na Hulste. Okamžitě jsem sedl na své kolo a hnal jsem se za letadlem spolu s několika vojáky mé jednotky, kteří mě doprovázeli pěšky. Jakmile letoun přistál, pilot jej zapálil a utekl do statku v Hulstu. Byl jsem první na místě u hořícího letadla. Někteří další se zanedlouho přidali ke mně a mým mužům, včetně několika dragounů z Württembergské jezdecké brigády, kteří po letci pátrali v Hulstu.“

Přestože se pokusil letadlo zničit, aby nepadlo do nepřátelských rukou, jeho nejdůležitější části, jako kulomet a vrtule se sekáčkem, zůstaly neporušené. Údajně se tyto fragmenty z Garrosova letadla dostali do rukou německého konstruktéra holandského původu Anthonyho Fokkera (1890-1939), který žasl nad jednoduchostí nápadu. Sám pak tento nápad dotáhl k dokonalosti, když sestrojil synchronizaci kulometu s vrtulí. Nicméně dnes již víme, že v té době Fokker už alespoň půl roku pracoval na projektu synchronizace. Je možné, že Garrosův stroj skutečně viděl a nějakou inspiraci si z něho vzal (třeba jak nepostupovat:-), ale v každém případě již brzy měli Němci k dispozici stroje Fokker třídy E, vybavené jedním synchronizovaným kulometem, s kterým prakticky smetli spojenecké letce z oblohy.

K zajetí Garrose se vyjádřil jeden z důstojníků Württemberské kavalérie, který tomu byl přítomen.

„Když jsem jel se dvěma dalšími dragouny podél příkopu, jeden z nich náhle vykřikl ´Támhle je!´, já otočil koně zpět a razil si cestu k němu a viděl, že již tasil šavli. Když pilot viděl mě a třetího dragouna blížícího se s puškou, rychle vstal. Spatřiv pilota vrazit ruce do kapes, jsem několikrát zvolal 'Levez les bras!' a 'Hands up!', než to udělal. Ale když jsem zkontrolovali jeho kapsy, našli jsme jen nějaké mince a pár kusů papíru. Z jedné i druhé strany jsme ho popadli za zápěstí a vedli jsme jej pryč. Byl to dobře vypadající tmavovlasý Francouz, s vysokým bílým čelem, lehce zahnutým nosem a malým černým vousem. Se stisknutými rty se na nás ohromeně díval rozšířenýma očima. Nicméně zůstal klidný. Byl z pravé strany pokrytý bahnem; chtěl se schovat v příkopu a ukryl se před námi mezi trsy trávy. Dragoun, který ho spatřil, viděl pohyb trávy v příkopu a kus modré uniformy. Pilot měl kabát z modré látky s tuhým límcem, na něm dvě mosazná křídla. Na hrudi nesl rudou stužku vyznamenání. Byl prostovlasý a jeho černé vlasy byly přilepeny na čele směsicí potu a krve. Neviděli jsme žádné zřejmé zranění. Zřejmě se poškrábal, když lezl skrz trnitý živý plot, kde jsme ho chytili. Dragoun, který pilota zajal, byl pochválen v rozkaze velitele divize; dragoun koneckonců zajal francouzského nejlepšího a nejsmělejšího leteckého důstojníka jménem Roland Garros.“

Co se Gyrose tyče, tak se nesmířil s tím, že by měl zůstat v německém zajetí a po několika neúspěšných pokusech se mu nakonec podařilo uprchnout (Magdeburg 14.února 1918). Do Francie se po dobrodružném útěku dostal 15.dubna 1918 a po svém návratu byl povýšen do hodnosti poručíka a stává se důstojníkem Čestné legie. Znovu nastoupil k letectvu (Eskadrille SPA.26) a létal, ale to již byla jiná letecká válka, než ta, kterou opustil v dubnu 1915. Po svém návratu se dostal do Eskadrille 26, která byla vybaveny stroji SPAD XIII s motorem Hispano Suiza 200CV. Do své smrti zaznamenal celkem tři jistá sestřelená nepřátelská letadla. Jeho život se ale naplnil dne 5.října 1918, když byl nedaleko Vouziers v Ardénách, jeden den před svými 30. narozeninami, na svém stroji SPAD sestřelen. Jeho katem se zřejmě stalo německé letecké eso Hermann Habich z Jasta 49 (celkem 7 sestřelů), i když zcela jisté to není. Toho dne totiž Garros se svým číslem prováděl hlídkování, když se náhle od svého kolegy oddělil. Ten nebyl schopen Garrose rychle následovat a tak z dálky jen viděl, jak se jeho stroj ve vzduchu roztrhl a vybouchnul. Jelikož se zřítil na nepřátelském území, uspořádali mu pohřeb Němci. Jeho hrob na městském hřbitově krátce poté objevili francouzští vojáci, kteří odtud vyhnali Němce.


Letecká vítězství Rolanda Garrose za WW1
01. 01.04.1915
02. 15.04.1915
03. 18.04.1915
04. 02.10.1918 (není zcela potvrzeno, stejně jako další dva údajné sestřely)

Roland Garros kromě letectví, byl i velkým příznivcem tenisu, který v té době stejně jako letadla, zažíval velký rozkvět. V roce 1927 bylo po něm pojmenované tenisové centrum v Paříži, které v době svých studií navštěvoval (Le Stade de Roland Garros). Jistě jste o tomto tenisovém French Open, kde se hrají grandslamové turnaje, v televizi mnohokrát při sledování sportovních zpráv a přenosů slyšeli. Tak teď už víte, po kom nese svůj název. Kromě tenisu, se Garrosovo jméno dostalo i do názvu mezinárodního letiště na Réunionu, které nese oficiální název L'aéroport de La Réunion Roland Garros (Letiště Rolanda Garrose na Réunionu). Také přední francouzský výrobce automobilů Peugeot vzpomněl na Garrose výrobou limitované edice modelu 205 s označením Rolanda Garrose. Auta byla vybavena speciální barvou a koženým interiérem a získala si velký úspěch, pro který byla rozšířena i na další modely Peugeot řady 106, 206, 207, 306 a 806.


Závěr
Přestože Roland Garros nedosáhl pěti sestřelů, které by jej podle terminologie zavedené ve Francii opravňovali užívat titul leteckého esa (Tři jistá vítězství a tři pravděpodobná. Ke každému sestřelu bylo potřeba mít potřebný počet svědků, kteří v případě tří nedoložených sestřelů v potřebném množství chybí), přesto si jej plně zaslouží, protože to byla naprosto výjimečná osoba, která posunula letectví zase o kus dál. A to ať se to tyká jeho předválečné či válečné kariéry. Přestože se nedožil konce války (ta bylo ukončena o měsíc později), tak Francie ani rodný Réunion na něho nezapomněli, o čemž se můžeme mi středoevropané dozvídat při pravidelných tenisových turnajích Rolanda Garrose z Paříže.


Zdroje:
• Němeček Václav – Vojenská letadla 1 – Praha 1974
• http://www.fiddlersgreen.net/models/air ... ullet.html
• http://www.ctie.monash.edu.au/hargrave/ ... lnier.html
• http://www.aerospaceweb.org/question/we ... 0303.shtml
• http://www.vieillestiges.com/Historique ... ros-R.html
• http://www.flickr.com/photos/angells60640/3792362231/
• http://letouny.webz.cz/letadla/morane_saulnier_n.html
• http://www.theaerodrome.com
• http://www.firstworldwar.com
• http://www.acepilots.com
• http://www.wikipedia.org
• http://www.valka.cz
• http://www.palba.cz