IX. díl. Velká Británie 1940. Č 28.

[michan]

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 28.

Útoky od 10. července do 18. srpna 1940.




Porada, kterou Říšský maršál svolal na 15. srpna 1940 do Carinhallu
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=288
začínala tím, že všichni přítomní letečtí maršálové, tedy jak velitel II. Letecké armády Kesselring http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=857
, tak velitel III. Letecké armády Sperrle ( se svými štábními důstojníky) museli shodně uznat, že „Adlertag“ – „ Den Orla“, nebyl tak velký úspěch v jaký se doufalo…/ jinak je porada zajímavá tím, jak strana, která hodnocení a závěry prováděla – tedy Němci – si fandí – jsou samozřejmě k sobě málo kritičtí a vše si upravují ve svůj prospěch ( ztráty a pod), vše má na poradě prvky (doprovod Ju 87, vyřazení Bf 110 z přímých stíhacích úkolů a jejich zařazení jako doprovod bombardérů), které se nesou dál, a jsou pak jako závěry převedeny pro blízkou i vzdálenější budoucnost bojů Luftwaffe ( útoky na Radiolokátory) - proto sem průběh porady zařazuji/.
Rozebírali se příčiny, proč nebyl Adlertag úplný úspěch - mezi příčiny všichni zařadili – „Počasí“ a bylo tam zařazeno i ono nedopatření z rána 13. srpna - s plukovníkem Finkem a Paulem Weitkusem ( Paul Wietkus velitel bombardérů – viz Č 23.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4069
2. Letecká armáda, II. Fliegerkorps a tam viz - II./KG 2.), které znamenalo, že bombardéry letěly na operační let bez stíhacího doprovodu. Bylo jen velkým štěstím, že se oba velitelé vrátili ( nebyli sestřeleni) a že celkově den skončil „ve prospěch Luftwaffe“.
Göring upozornil.
Pokud se dá prý věřit závěrům generála Haldera ze štábu OKH, tak poměr ztrát byl 3:1 ve prospěch Němců, to když se započítají všechna letadla ( zde myšleno i ta letadla, která byla zničena na zemi).
Přednášející Göring pak řekl, že ho nejvíce trápí ochrana Stuk Ju 87 http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348
, a že Air Chief Marsal Dowding určitě přikázal svým stíhačům, aby se vyhnuli německým stíhačkám a útočili především na bombardéry všeho druhu ( střemhlavé i dálkové), z nich však především na ty střemhlavé - Ju 87 Stuka.
Göring a jeho štáb tak usoudili, že od této chvíle bude nutné každému útvaru Ju 87 Stuka přidělit 3 útvary stihačů…
První útvar stihačů vždy dorazí nad terč, který má být napaden Ju 87 Stuka, a to ještě před bombardéry a zaměstná Spity a Hurricany, zatímco Ju 87 budou čekat v úkrytu za mraky. Druhý útvar stihačů Luftwaffe poletí společně s Ju 87 a do střemhlavého letu se k nim zapojí. Ten třetí útvar pak poletí jako výškové jištění, připravené zasáhnout kdykoliv si to situace bude vyžadovat, nebo kdy se situace začne vyvíjet nějak vrcholně nebezpečně.
Kesselring a Sperrle sedíce naslouchali, zatímco jejich štábní důstojníci si dělali poznámky a samozřejmě písaři – stenografové pořizovali zápis.
Göring na poradě zdůraznil, že i nadále je prioritou – Zničit RAF!!!
Řekl, cituji:

„ Naše operace musejí být směřovány výlučně proti nepřátelským leteckým silám a proti jejich leteckým továrnám.“

Štáby Göringovi hlásili těžké ztráty mezi leteckými důstojníky bombardérů Luftwaffe. Göring podepsal rozkaz, že v každé posádce bombardéru nadále smí být pouze 1 důstojník.
Dále Göring rozhodl nasadit formaci Skupina 100 - KGr 100 – viz X – Gerät – Č 7.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3997
a u Č 23.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4069
viz u 2. Letecké armády, u 9. Fliegerdivision onu – KGr 100.
Göring pak opětovně vyjádřil svou nespokojenost nad nedobrými výsledky, kterých minulého dne dosáhla Luftflotte III – 3. Letecká armáda.

Pak se začalo hovořit o britských radarech. Především němečtí experti na RL ze štábů jednotlivých armád, ale i z Göringova štábu Luftwaffe, vyjádřili shodný názor, že útoky na ně jsou mimořádně obtížné a ihned se vše rozebralo.

Svislé stožáry RL



jsou velmi špatné terče:

- Pokud se útočí shora, je velice těžké stožáry zahlédnout ( klasické bombardéry).

- Pokud útočí střemhlavé bombardéry – je zde riziko, že útočící střemhlavý bombardér zavadí o stožár RL svým křídlem…

- Když pak bomba vybuchne i těsně vedle stožáru, její rázová vlna projde mřížovou konstrukcí věží RL, aniž by způsobila nějaké vážnější škody…

No a ke konci pak důstojníci hovořili o tom, jestli má vůbec smysl žádat od pilotů Luftwaffe taková rizika, když už zase - den po útoku na RL, jak hlásil a hlásí generál Martini ( šéf signální služby Luftwaffe) – „ Už zase detekují“……???
Göring nad tím zavrtěl hlavou a řekl, cituji:

„ Je pochybné, má-li pokračování v útocích na radarová zařízení smysl, když se uváží, že žádné z těch, na které se útočilo, se nepodařilo z provozu vyřadit.“

…….!!!!!!

V pátek dne 16. srpna 1940 napadaly bombardéry Luftwaffe ( jeden z pramenů hovoří o 1720 vzletech všech letadlech Luftwaffe) letiště v Kentu, Hampshiru a Sussexu a na jižním pobřeží mezi ústím řeky Temže a Wight. Velké škody byly způsobeny, zejména v Tangmere, kde nálet Ju 88 zničil mimo jiné 3 Blenheimy Mk.I. na zemi a 3 další poškodil, k tomu bylo zničeno několik Hurricanů a 1 letoun Magister. V letecké škole č. 2 v Brize Norton se 46 cvičných letadel přeměnilo v „prach a popel“…
Také radarové stanice se stožáry ve Ventnoru na ostrově Wight byly znovu napadeny a stanice se odmlčely…
Napadeny byly toho dne také terče v Essexu a Suffolku a v noci 16. srpna ještě provedla Luftwaffe nálety na Bristol, Newport, Swansea, Portland, Worcester, Chester, Tavistock, Farnborough a na několik letišť.

Den 16. srpna 1940 byl zvlášť těžký pro britského poručíka J. B. Nicolsona ( v některých historických pramenech jsem také nalezl – Nicholson).Viz Nicolson zde:
http://www.unithistories.com/officers/R ... s_N01.html

V probíhající letecké bitvě se jeden německý letecký útvar rozdělil, aby provedl izolované útoky na Ventnor, Tangmere, Lee-on-Solent a na Gosport.
Poručík Nicolson nedaleko letiště pobřežního letectva Gosport narazil se svým Hawker Hurricanem Mk. I. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=391
na Bf 110. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2236
Německému pilotovi se povedlo Nicolsonův Hurrican trefit a zapálit. Že letoun hoří, tak to britský pilot zjistil trochu později, až když byly stěny kabiny rozžhavené do červena a plameny již napadaly jeho kombinézu… Poručík Nicolson, v zápalu boje, ale také proto, že byl „ zatvrzelý buldog“ – chtěl – než sám spadne – „tu německou potvoru“ ( jak později řekl) – „se žraločí přídí s bledým maskováním a černým křížem“ – „sundat z oblohy“.

A tak souboj pokračoval:

Hořící letoun pronásledoval dvoumotorovou Bf 110 a kropil jí kulometnými dávkami.
Již se mu zdálo, že Němce má, měl Bf 110 uprostřed mířidel. Následovala dlouhá dávka a vítězný výkřik!
Né ten Němec v posledním okamžiku uklouzl z mířidel.
A nový útok a zase Němec uklouzl.
Pak se konečně zdálo Nicolsonovi, že má nejvyšší čas vyskočit… Ale né, neudělal to. Toho banditu musí dostat. Znovu zatáhl za řídící páku, aby opakoval manévr. ( Podle jednoho dole uvedeného pramene Nicolson Bf 110 sestřelil).
Ale.
Hurrican již nereagoval.
Stroj nevydržel to co člověk!
Hurrican odpadl a přešel do svislého pádu…
Když poručík J.B. Nicolson odsouval kryt kabiny již řval bolestí.
V době kdy visel na padáku cítil ukrutnou bolest a jenom tep své krve, která se proháněla jeho popáleninami…
Prakticky 4 minuty zdržení v rozžhavené kabině letadla znamenaly, že utrpěl vážné popáleniny obličeje, krku a nohou…

Dole uslyšel střelbu – nebyl to Bf 110 kdo na něho střílel – to byli britští civilisté, kteří si mysleli, že sestřelen byl Němec.
Když pilot narazil do země tak ještě tím směrem jeden člen z Home Guard poslal 4 rány a jedna kulka J. B. Nicolsona zasáhla.
Na takové pitomosti se nechtěl dívat a tak raději zavřel to co mu z víček zbylo.
Když se konečně zjistilo, že se jedná o britského pilota, sebrali ho a odvezli do nemocnice.
Pilot J. B. Nicolson byl prvním britským pilotem stíhacího letectva RAF, který dostal Kříž královny Viktorie ( Vicoria Cross) a stal se prakticky jediným pilotem, jenž dostal toto vysoké vyznamenání za chrabrost projevenou v průběhu Bitvy o Británii a vlastně celé 2. světové války.
Dnes je místo, na němž J. B. Nicolson tehdy přistál s padákem, označeno pamětní deskou…..

[michan]

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 29.

Mnohá letiště vzpomínaná v textu – u pobřeží kanálu ležící Manston, poblíž Londýna Biggin Hill a Kenley a další.




V třetím týdnu srpna 1940 ( 15. až 21. srpna) zavládlo nad Velkou Británií a kanálem La Manche skutečně letní počasí. Slunce jasně svítilo a nebe bylo bez oblaků.
Jak jeden z historiků řekl, cituji:

„ Ideální podmínky zabíjet, nebo se dát zabít ve vzduchu“

Obě strany zabíjely a byly při své činnosti ve vzduchu zabíjeni.
Na obou stranách leteckých bojů se začala projevovat únava ze stálých operačních letů. Obě strany zaznamenali také své hrdiny.

Den 17. srpna 1940 byl poměrně klidný, to však jenom proti těm předchozím dnům. Proběhly pouze nálety Luftwaffe na Midlans, Merseyside a Jižní Wales.
Němci vlastně také tento den 17. srpna 1940 omezili intenzitu útoků na Velkou Británii z toho důvodu, že bylo třeba stáhnout a přeorganizovat nasazování Ju 87 Stuka, které byly velice zranitelné ( úkol pro Luftwaffe z porady na Carringhallu viz předchozí Č 28.).
V noci podnikly také britské bombardéry nálety přes průliv a přes Severní moře. Byly to další z řady náletů na německé závody petrochemického a zbrojního průmyslu.

Den 17. srpna 1940 je památný několika důležitými událostmi.
Tak především Air Chief Marsal Dowding konečně dostal povolení Ministerstva letectví UK, které v té době tak strašně potřeboval.
Ano,
Dowding dostal svolení k převodu jistého počtu pilotů z Bombardovacího velitelství a Armádní Spolupráce, ke svému Stíhacímu velitelství - ke svému Fighter Command. Dostal také svolení, že se Battle of Britain mohou zúčastnit Poláci z 302. a 303. perutě a tehdy také Čechoslováci z 310. perutě a také Belgičani a Francouzi, kteří byli porůznu rozptýleni v různých perutích.
Dne 17. srpna to ještě samotní piloti nevěděli, ti se to měli dozvědět postupně, rozkazem…

Jinou zprávu se dne 17. srpna 1940 dozvěděl ministerský předseda Churchill a jeho prostřednictvím i Sbor náčelníků štábů Velké Británie.

K tomuto dni bylo provedeno utajené vyhodnocení všech ztrát, jež Velká Británie od vstupu do války – 3.září 1939 – do 16. srpna 1940 - utrpěla:

- Celkem padlo 8 266 námořníků.
- Celkem padlo 4 400 vojáků.
- Celkem bylo v důsledku německého bombardování zabito 729 civilních osob.
- Celkem zabitých a nezvěstných bylo 3 851 pilotů.

Brzy bylo, „ Bohužel“, na straně Britů mnohem hůř, zvláště se mělo zvětšovat číslo – civilní ztráty, ale samozřejmě, jak válka pokračovala, měla i ostatní čísla narůstat!

Z části reorganizovaná ( větší ochrana bombardérům) Luftwaffe udeřila plnou silou v neděli dne 18. srpna 1940.
Že se někteří piloti Luftwaffe individuálně, nebo skupinově - přes nesystematický zájem svého velení, aby byl zničen, nebo nějak jinak eliminován ( viz i porada v Carinhallu z 15. srpna 1940 v předchozím článku Č 28) – snažili nějak vyrovnat s britskými radary - tak o tom svědčí i tato jedna příhoda právě z neděle 18. srpna 1940:
Tady je příběh 9 bombardérů Do 17 ze dne 18. srpna 1940.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191
vedených německým poručíkem Lamberty z KG 76, která patřila do I. Fliegerkorps a ta patřila do Luftflottenkomando 2 – čili 2. Letecké armády, které velel letecký maršál Kesselring – celé lze naleznout v tabulce v Č 23.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4069

Poručík Lamberty, který velel devíti Do 17 z KG 76, byl se svými kolegy, piloty z ostatních bombardérů přesvědčen, že musí být cesta jak přemůžou britské Radiolokátory…!!!

Malá výška!
Ano!
Malá výška!

Vedl tedy svou Peruť 9, což bylo 9 bombardérů Do 17, brzy odpoledne 18. srpna 1940, ve 30ti metrech přes kanál La Manche, skoro jako „žraloky nad vodou“…
Když Do 17 přelétly kanál, zvedly se trochu a přelétly pobřeží Anglie, letěly pak dál mezi kopci a v prolétávající krajině byly na porostech vidět vzdušné víry, které vytvářely pruh - to jak nízko bombardéry letěly.
Dorniéry přelétaly pak další pole, louky, strom a živé ploty až se skutečně nepozorovaně ocitlo všech 9 bombardérů nad britským legendárním letištěm Biggin Hill.
Osádky PVO ( PVOS Velké Británie proletěly nezpozorovány) na letišti Biggin Hill – Bofors 40 mm




- byly dokonale překvapeny, když se jim bez ohlášení a s ohlušujícím řevem přehnaly nad hlavou Do 17 a začaly shazovat pumy.
Potom však začaly Bofors také svou palbu. K tomu se přidala další britská obrana( včetně střelby z pušek a kulometů). Do vzduchu vylétly rakety a z nich se otevřely malé padáčky. Od padáčků visela lana do cesty německým bombardérům Do 17. Jedno z těchto lan odřízlo Do 17, s kterým letěl poručík Lamberty, kus křídla.
http://www.aviartnutkins.com/battle_of_britain/BB6.php
Další bombardér Do 17 se zřítil sestřelen PVO Biggin Hillu - Boforsem 40 mm.
Jeden, v pořadí třetí Do 17, postihl jiný osud – jeho pilot dostal kulku přímo do srdce a bombardér chvíli sám od sebe létal kolem celého letiště. Posádce tohoto Do 17 se podařilo mrtvého pilota vytáhnout z jeho sedačky a palubní inženýr se snažil bombardér dotáhnout zpět na základnu.
Palubní inženýr řídil tohle letadlo samostatně poprvé a za svůj odvážný a pozoruhodný výkon byl vyznamenán „ Železným křížem“.
No a poručík Lamberty, tak to bylo to druhé ztracené letadlo nad Biggin Hillem v tomto ojedinělém a samostatném pokusu podletět v malé výšce PVO a PVOS Velké Británie…
Když Lambertymu hořelo uražené levé křídlo u jeho bombardéru, rozhodl se nouzově přistát. Teplota uvnitř kabiny pro posádku byla velmi brzy nesnesitelná. Dornier Lamberta narazil do země, 3x odskočil a vrazil do živého přírodního plotu, s jedním křídlem zaraženým do stromu. V kabině pak začal oheň pohlcovat vše - součástky žhnuly červeným žárem a začínaly se kroutit a tavit Lamberty uviděl britskou domobranu ( Home Guard), která si je brala na mušku svých zbraní a samozřejmě nemohl vědět co bude dál. Ze žhnoucí pece se musel vytáhnout tak, že uchopil rozžhavený kov holýma rukama. Když doklopýtal ještě napůl omámený a v šoku na trávu, neměl v té chvíli, jak později říkal - žádné bolesti.
Britové na něho stále mířily a on netušil, jestli někdo vystřelí?
Zamával na ně a otřel si ruce o kombinézu.
Domobranci uviděli, že si vlastně Němec otřel o kombinézu kusy vlastní kůže i s ohořelým masem, jeho vlastním masem, které z něho odpadávalo.
Sundali hlavně svých zbraní a někteří se odvrátili.
Nakonec k němu přece jen přišli a odváděli ho ještě s jedním členem jeho osádky bombardéru Do17, stejně zle popáleným, jako byl on sám.
Lamberty domobrance požádal, aby mu vytáhli z kombinézy cigaretu. Prohledali mu kapsy a vytáhli balíček anglických cigaret, které si pilot koupil na Němci okupovaném britském ostrově Gurnsey ( viz mapa a pojednání o obsazení ostrovů UK v kanálu La Manche v Č 2.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3981
).
Jednu cigaretu mu zapálili.
Lamberty se jen tak usmál a jak byl mlád, plný „svých vlastních ideálů doby“, tak pouze prohodil, cituji:
„Doopravdy smutný jsem z toho, že si myslím, že teď si dlouho nezalétám…“

Náhle se s ohlušujícím rachotem přivalila druhá vlna bombardérů Do 17, tentokrát doprovázená Bf 109
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2585
a začaly shazovat bomby na letiště Biggin Hill a Kenley. Ohromné tlakové vlny přitlačily britské domobrance a zraněné německé piloty k zemi na delší dobu., dobu, po kterou okolo nich létaly ocelové střepiny a předměty různého druhu.

Nálet na Kenley dne 18. srpna 1940.




Nálety zničily na letišti Kenley 10 hangárů, 4 Hawker Huricane Mk. I., 4 další jiná letadla a mnoho dalších letadel bylo poškozeno. V Kenley byla zničena i operační místnost.
Poškozen znovu a opět byl i Biggin Hill.
Když se domobranci se zajatci postavili a dali se na pochod, byly již všechny příjezdové silnice přecpány hasičskými vozy. Nad Biggin Hillem a Kenley stoupaly husté sloupy kouře. V tomtéž stavu byla i letiště Croydon a West Malling.

A nyní k našim 9ti Do 17, které tak tajemně podklouzly pod PVOS Velké Británie a překvapily i PVO Biggin Hillu.
Tak z 9 byly 2 sestřeleny a zničeny úplně a zbývajících 7 Do 17 se vydalo zpět domů stejnou cestou, kterou přiletělo, když těsně přelétávaly živé ploty. Všech sedm Do 17 bylo nějakým způsobem zasaženo protiletadlovou palbou Britů – PVO - a tvořilo různě „kulhající, kouřící“ skupinku, „která mířila do svého hnízda“ – na svou základnu.
No a 2 Do 17 musely nouzově přistát v kanále a Briti si je vyzvedli v záchranném člunu.
Bylo jich tedy jen 5.
Pět Do 17 prolétávalo, lízalo bílou pěnu, kterou zvedal vítr z vln La Manche, a 3 Do 17 z těchto 5ti přistály nouzově ve Francii, kde se jim to každému povedlo, a to více méně úspěšně i když všichni s poškozením.
Poslední 2 bombardéry svůj let dotáhly až do Cormeilles-en-Vexin ( viz Č 23
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4069
domovské letiště KG 76).
Jeden z těchto 2 posledních bombardérů Do 17 je ten, který na domovské letiště dotáhl palubní inženýr – první samostatný let – když byl pilot zabit ( popsáno v začátku příběhu).

Tady a ještě mnoho desítek let po skončení 2. světové války se praly všechny PVO a PVOS světa s tzv. „ „Nízkoletícími cíli“- tento nekončící boj vylepšoval útočník později o „ kopírování terénu“ – REB a další prostředky.
Útok a adekvátní obrana proti „ Nízkoletícím cílům“, popsání toho, je na několik – troufnu si říci knih a je to nekonečný boj…

Chtěl jsem tomuto těžkému boji i v budoucnu – „Nízkoletícím cílům zde ještě v plenkách“ - věnovat aspoň tento jeden příběh…

[michan]

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 30.

Neděle 18. srpna 1940 byla pro Brity v Battle of Britain těžkým dnem, ale zároveň je vnímán, jako slavný den
Těžký den proto, že Luftwaffe zase plnou silou zaútočila.
Letiště Kenley ( hovoříme o zničených 10ti hangárech, zničené operační místnosti, o zničených letadlech a dalších zařízeních v Č 29.) a letiště v Tangmere byla značně poškozena a škody byly způsobeny i na dalších letištích, vzpomínaném Biggin Hillu a také Manstonu ( tato 2 letiště, mimo přímých útoků na ně, měla, jak jsem již psal, tu smůlu, že byla v náletovém směru Luftwaffe a tak když britské stíhačky někdy např. odehnaly německé bombardéry od původních cílů, nebo se bombardéry chtěly zbavit pum – závada, poškození atd, nebo musely volit „náhradní cíle“ – „šup s tím na Manston a Biggin Hill“), zasažen byl 18. srpna také Croydon, a West Malling.
http://www.danhamblin.btinternet.co.uk/pages/bob.htm

Tou lepší stránkou neděle dne 18. srpna 1940 ( četl jsem v některých podkladech i – „slavnou stránkou dne“) bylo, že bylo zničeno 71 letadel Luftwaffe a Briti – RAF - ztratila oproti tomu 27 stíhaček. Jedním dechem pak historici dodávají, že piloti RAF začínali být u konce se svými silami a že se nelze divit, neboť mnozí z nich museli již několik dní podnikat i 4 operační lety denně. Právě zde, u tohoto dne je pak vzpomenuto, že hodně britských pilotů padlo a nebo utrpělo zranění.
Nemocnice v „East Grimsted“ byla plná strašlivě popálených letců se spálenými obličeji, rukama, vlasy a celým tělem. Tito piloti tvořili první skupinu lidí později nazývanou - „ pokusní králíci“ – protože plastičtí chirurgové na nich museli experimentovat, aby jim vrátili - původní vzhled – lidský vzhled.

Jedno z leteckých „es“ v Bitvě o Británii - Douglas Bader ( létal s protézami na obou nohou – v roce 1933 při letecké havárii přišel o obě nohy – svou pílí a cvičením se mimo jiné naučil hrát golf – po vzniku 2. světové války se vrátil zpět do kokpitu a patřil mezi letecká esa – je to na celý příběh) – došel večer 18. srpna 1940 k následujícímu závěru, který si poznamenal, cituji:

„ Göring odvolal své letce z boje, aby si mohli odpočinout, lízat rány a sečíst, kolik museli zaplatit – a tuto cenu představovala ztráta přibližně 375 zničených letadel.“

Kam a do čeho Bader viděl, tolik zničených letadel napsal..

Skutečností je, že dne 19. srpna 1940 nedošlo k žádnému německému útoku na Británii.
Winston Churchill jednomu spolupracovníku ten den řekl, cituji:

„Dělají velkou chybu, umožňují-li nám oddech“

A pak následující den, tedy 20. srpna 1940 pronesl v Britském Parlamentu Winston Churchill, mimo jiné tyto památné věty ( trochu krkolomnější souvětí, je třeba pozorně vnímat, případně přečíst několikrát), z nichž nejznámější je ta věta předposlední, cituji:

„ Vděčnost každé rodiny na našem ostrově, v celé naší říši a doslova v celém světě mimo obydlí viníků, vychází vstříc britským letcům, kteří bez ohledu na přesilu, navzdory neustálým útokům a smrtelnému nebezpečí svou zručností a oddaností obracejí vývoj světové války.
V celých dějinách lidských střetů ještě nikdy tak mnoho lidí nevděčilo za tolik počtu bojovníků tak malému.
Všechna srdce bijí pro stíhací piloty, jejichž skvělé akce vidíme den za dnem na vlastní oči….“

Skutečností pak bylo, že za oněch 5 dní intenzivních leteckých bojů a bombardování – od „ Dne Orla“ – 13. srpna 1940 do 18. srpna 1940 se Hitlerově letecké moci – Göringově Luftwaffe – nepodařilo dosáhnout splnění podmínky, jíž si stanovily pro zahájení Invaze – „Operace Seelöwe“ – a to - zlomení letecké síly Velké Británie – zničení RAF.

A nyní něco o číslech!
Již několikrát zaznělo - obě strany přehánějí počty sestřelů - skutečnost byla taková a taková.
Nedělám si iluze, že úplně a přesně vše osvětlím. Je to jeden z pohledů oné doby:
V jednom historickém podkladu ( podobné to bylo i v dalších historických podkladech a i čísla se podobala, leč zde to vysvětlení bylo logicky sestaveno – prameny jsou vždy na konci všech 3 článků…) se mě vysvětlení počtu sestřelů a manipulace s čísly líbila a tak je sem dávám, prosím je to jen jako jedno z mnoha vysvětlení.

Je jasné, že si Ministerstvo letectví Velké Británie velice pečlivě sledovalo počty padlých a nezvěstných pilotů. Sledovalo si také počet zničených stíhaček ve vzduchu a také zničených na zemi.
V deseti dnech – od 8. do 18. srpna 1940 tak zjistilo, že zabito nebo pohřešováno bylo 91 pilotů.
Ve vzduchu bylo zničeno 240 stíhaček a 30 stíhaček bylo zničeno na zemi.

No a teď něco o Luftwaffe.
Ve štábu Luftwaffe měl ztráty a údaje o RAF na starosti major Beppo Schmidt, šéf a zároveň spoluautor tzv. - „ Studie v modrém“ ( vše o možnostech RAF, včetně výroby a prognóz a také další vývoj RAF). O ztráty Lufftwaffe se z Berlína, kde sídlil, moc nezajímal – „ nebyla to jeho káva“ – měl sledovat vše o RAF.
K vypracovávání zpráv a posudků pro štáb Luftwaffe a OKH mu mělo sloužit několik věcí:

1/ Zprávy z odposlechu Britů.
2/ Operační výslechy po letu a hlášení o všem co piloti zaregistrovali při svém bojovém letu – dostával je od 2.,3. a také 5. Letecké armády.
3/ Hlášení z leteckých průzkumů - zprávy o pohybech britských perutí po celém území UK.

Tak např k ad. 3/ - Skutečnost, že britská 255. peruť se 9. srpna přesunula z Witteringu do Hornchurche posoudil major Schmidt tak, že peruť byla zničena… Nevěděl vůbec nic o tom, že 74. peruť se měla podle plánu dne 14. srpna přemístit do Witteringu čistě a prostě v rámci stálého střídání perutí.
No pokud jde o ztráty Britů tak z takovýchto podobných zpráv od jednotlivých Leteckých armád a z dalších kanálů ( add. 1 až 3) vycházelo majoru Beppo Schmidtovi, že od 8. do 18. srpna 1940 Britové ztratili 644 stíhaček…
Když číslo srovnával s se svou „Studií v modrém“ vyšlo mu, že RAF má maximálně 430 stíhaček a to může skutečně nasadit 300 stíhaček ( bojeschopných)
Skutečnost však byla, že RAF jich měla přibližně 650.
Rozpor mezi čísly, dalekosáhlý omyl odborníků Luftwaffe, omyl německé zpravodajské služby se těžko vysvětluje.
Jak vysvětlit britské číslo 270 zničených ( 240+30) a to, že k disposici je asi 650 stíhaček?
No a čísla Němců – 644 zničených a 300 bojeschopných?
A ta čísla Německá ani Britská nebyla propagandistická, ale pro generální štáby.
A to dával Schmidt ještě rozumnější čísla, než OKH, která mělo číslo, že Britové mají jen 150 bojeschopných stíhaček.

Obě válčící strany pracovaly s čísly, zvláště co se týká sestřelů, která byla jen iluze!
Britská strana měla tu určitou výhodu, že si mohla vraky letadel spočítat, rozházené po širé krajině.
Němci se o svých letadlech dozvěděli podle toho, kolik se jich, někdy i postupně, vrátilo na své základny. O ztrátách Britů se Němci mohli většinou skutečně jen dozvědět z hlášení svých pilotů.
A piloti se často i v dobrém úmyslu mýlili. Věděli, že vypálili dávku a uviděli kouř, který se vyvalil z nepřátelského letadla. Viděli, že se letadlo řítí k zemi, nebo do moře a mysleli si, že je letadlo sestřelené. V mnoha případech to však znamenalo, že se jen odpoutal z boje a vracel se na základnu…
Britové měli rozkaz neopouštět formaci jen proto, aby pronásledoval zasažené letadlo ( rozkazy se i porušovaly). Musel tak nárok na sestřel kolikrát vznášet bez dalšího prozkoumání… Často se také stávalo, že 2, nebo 3 stihači a ještě k tomu z jiných útvarů, střílely na to samé letadlo. Protože letadlo bylo skutečně zničeno uvedli ho jako zničené všichni 3, takže se započítalo 3x. Důstojník, který měl sestřel doložit měl také své problémy. Byl třeba převelen k jiné peruti, nebo byl sám při operačním letu sestřelen a nebo byl ve vzduch, když se hlášení předávalo atd…
Ne vždy, i z objektivních důvodů, v dané době, byla dodržována objektivní přesnost.
I z propagačních důvodů, s vlivem na morálku lidí toho kterého státu, se i ztráty toho druhého zveličovaly a vlastní se zmenšovaly.

Air Chief Marsal Dowding byl , z důvodů rozporů hlášení o ztrátách pilotů a letadel Němců a Britů – jak on říká – „ u křížového výslechu“ u ministra Letectví – a to v srpnu 1940.
Ministr letectví Velké Británie měl starosti, jaké účinky na americký lid budou mít ty ohromné rozdíly mezi tvrzeními o sestřelech u obou válčících stran….
Dowding ministrovi odpověděl, cituji:

Američané brzy rozeznají, kde je pravda – pokud by čísla, uváděná Němci byla pravdivá, budou do týdne v Londýně – jinak tam nebudou…“

Samotní Britští piloti k tomu říkají, že si dobře uvědomovali, že čísla jsou příliš vysoká.
Jedno z vysvětlení, která k tomu piloti dodávali bylo, že v srpnu a září byli ti nejzkušenější piloti příliš unaveni, aby mohli dosahovat takového velikého počtu sestřelů a ti čerství a noví piloti toho nebyli schopni. Tehdy prý piloti věděli, že nároky některých perutí jsou velmi pochybné, ale z největší části byly nepřesnosti výsledkem nezkušenosti. Dříve – a mysleli tím červenec 1940 – když všichni piloti byli zkušenými veterány z bojů ve Francií a nad Dunkerque, byly vznášené nároky přesnější…


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případná doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=0
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=20