Churchillovo směrnice k námořní bitvě o Atlantik (6.3.1941)
Napsal: 11/8/2009, 12:48
Historické dokumenty
Churchillovo směrnice k námořní bitvě o Atlantik
6.3.1941
WW2
Jak vyplývá z různých německých prohlášení, začal bitva o Atlantik. V příštích 4 měsících se nám musí podařit znemožnit pokus o přerušení našeho přísunu potravin a našeho spojení se Spojenými státy. K tomu je třeba:
1. Zahájit ofenzívu proti ponorkám a focke-wulfům, kdykoli a kdekoli bude k tomu možnost. Ponorky na moři se musí stíhat, ponorky v loděnicích a v docích bombardovat. Na focke-wulfy a jiné bombardéry, nasazené proti našemu loďstvu, se musí útočit ve vzduchu i v jejich hnízdech.
2. Dát bezdpodmínečnou prioritu vyzbrojení našich lodí katapulty a jinými startovacími zařízeními pro stíhačky, které mají odrazit útočící bombardéry. Návrhy musí být předloženy do jednoho týdne.
3. Urychlit veškerá schválená nebo již prováděná opatření k tomu, aby hlavní síly pobřežního velitelství se soustředily na severozápadních přístupových linkách a aby podpořily stíhacími a bombardovacími svazy východní pobřeží. Lze doufat, že prodlužující se dny a nové trasy brzy sníží nebezpečí ponorek. Tím důležitější je bojovat proti focke-wulfům a junkersům 88, které budou v nejbližší době nasazeny.
Zdroje:
XX.století o sobě, dějiny v dokumentech – Kvaček, Kuklík, Mandelová, Pařízková – Dialog 2005
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tato směrnice jasně ukazuje, jak si Britské velení a jeho nejvrchnější představitelé uvědomovali svou závislost na dodávkách potravin, zbraní a dalších surovin ze Spojených států. Evidentně to byla pupeční šňůra, která dokázala ostrovní říši udržet tak dlouho pod tlakem německé Třetí říše při životě. Velkou výhodou Velké Británie bylo její silné námořnictvo, kterému se Německo nemohlo vůbec rovnat. Což byla podstatně jiná situace, než za První světové války, kde tento poměr námořních sil, nebyl až tak ve větší výhodě pro Anglii. Ovšem nové a modernější zbraně, jako ponorky a námořní letadla, dokázala blokovat vody kolem ostrovů poměrně úspěšně a tak bylo jen otázkou, kdo tento tlak déle vydrží. Tím, že nakonec Spojené státy o 9 měsíců později vstoupili do války, bylo o bitvě o Atlantik de facto rozhodnuto. Ukázkou vzájemné spolupráce na ochranu svých zásobovacích tras z Ameriky byl hon na bitevní loď Bismarck.
Churchillovo směrnice k námořní bitvě o Atlantik
6.3.1941
WW2
Jak vyplývá z různých německých prohlášení, začal bitva o Atlantik. V příštích 4 měsících se nám musí podařit znemožnit pokus o přerušení našeho přísunu potravin a našeho spojení se Spojenými státy. K tomu je třeba:
1. Zahájit ofenzívu proti ponorkám a focke-wulfům, kdykoli a kdekoli bude k tomu možnost. Ponorky na moři se musí stíhat, ponorky v loděnicích a v docích bombardovat. Na focke-wulfy a jiné bombardéry, nasazené proti našemu loďstvu, se musí útočit ve vzduchu i v jejich hnízdech.
2. Dát bezdpodmínečnou prioritu vyzbrojení našich lodí katapulty a jinými startovacími zařízeními pro stíhačky, které mají odrazit útočící bombardéry. Návrhy musí být předloženy do jednoho týdne.
3. Urychlit veškerá schválená nebo již prováděná opatření k tomu, aby hlavní síly pobřežního velitelství se soustředily na severozápadních přístupových linkách a aby podpořily stíhacími a bombardovacími svazy východní pobřeží. Lze doufat, že prodlužující se dny a nové trasy brzy sníží nebezpečí ponorek. Tím důležitější je bojovat proti focke-wulfům a junkersům 88, které budou v nejbližší době nasazeny.
Zdroje:
XX.století o sobě, dějiny v dokumentech – Kvaček, Kuklík, Mandelová, Pařízková – Dialog 2005
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tato směrnice jasně ukazuje, jak si Britské velení a jeho nejvrchnější představitelé uvědomovali svou závislost na dodávkách potravin, zbraní a dalších surovin ze Spojených států. Evidentně to byla pupeční šňůra, která dokázala ostrovní říši udržet tak dlouho pod tlakem německé Třetí říše při životě. Velkou výhodou Velké Británie bylo její silné námořnictvo, kterému se Německo nemohlo vůbec rovnat. Což byla podstatně jiná situace, než za První světové války, kde tento poměr námořních sil, nebyl až tak ve větší výhodě pro Anglii. Ovšem nové a modernější zbraně, jako ponorky a námořní letadla, dokázala blokovat vody kolem ostrovů poměrně úspěšně a tak bylo jen otázkou, kdo tento tlak déle vydrží. Tím, že nakonec Spojené státy o 9 měsíců později vstoupili do války, bylo o bitvě o Atlantik de facto rozhodnuto. Ukázkou vzájemné spolupráce na ochranu svých zásobovacích tras z Ameriky byl hon na bitevní loď Bismarck.