jedna z římských legií. Její jméno znamená „ legii která je loajální a věrná Claudiovi“.
Gaius Iulius Caesar
Jedenáctá a dvanáctá legie byli rekrutovány římským generálem Juliem Caesarem, pro kampaň proti Helvétům v r.58 př.n.l. Caesar také zmiňuje tuto jednotku v jeho popisu boje proti Nerviům, na sklonku roku 57 př.n.l. Tato jednotka se musela také zúčastnit slavných kampaní jako bylo obležení Bourges a Alesie, (Alesii dám jednou samostatný post).
Během občanské války proti Caesarovu oponentu a soupeři Pompeyovi Magnovi, která vypukla v lednu r.49, se jedenáctá zúčastnila Caesarovi invaze do Itálie a zůstává poté nějakou dobu v Apulii. Na jaře r.48 bojovala u Dyrrhachia a účastnila se i bitvy u Farsálu (9 srpna 48), kde Caesar Pompeya na hlavu porazil (Farsál v samostatném postu) a byla rozpustěna v r. 45 př.n.l. Veteráni byli propuštěni v Bovianu ve střední Itálii.
V r. 42př.n.l., byla tato legie reaktivována Caesarovým dědicem Octavianem. Poté, co bojovala za členy druhého triumvirátu proti vrahům Caesara Brutovi a Cassiovi v bitvě u Fillippi, jednotka se vrátila do Itálie a potlačila povstání v Perugii. Pravděpodobně také bojovala v Octavianových kampaních proti Sextu Pompeiovi, synovi Caesarova konkurenta Pompeya Magna, který velmi chytře okupoval Sicilii a omezil tak dodávky potravin do Říma. Nápad měl sice brilantní, ale skončil na hrotech pilů legií Octavianova generála Marka Vipsana Agrippy.
Jedenáctá legie, zde přišla poněkud záhadně a nevysvětlitelně k přídomku“ Fretensis“,který je historicky zmíněn, ale je to velmi zvláštní. Uvedu hned proč. XI. Legie, by totiž dostala stejné jméno, jako již existující X. Legio Fretensis, kterou založil přímo Octavián a dal jí číslo a jméno na památku Caesarovi X.Legie. Další sranda je, že historie Caesarovi X. Legie která v časech Caesarovi vlády patřila k jeho nejoblíbenějším-dostalo se jí čestného jména Equestris, za vlády Octaviánovi bojovala na straně Marka Antonia a po jeho porážce byla potrestána rozpuštěním a zanikla. Nová legie byla nazvána X. Legio Gemina. ( šachy jako v českém parlamentu, doufám že už chápeš Pátrači, že dohledat některé věci není vůbec jednoduché….)
V r. 32, Octavian a jeho spolutriumvir Markus Antonius začali válku, která vyvrcholila námořní bitvou u Actia r.31 př.n.l. kde Octavian porazil svého konkurenta a vyhrál císařský vavřín a nadále byl známý jako Císař Augustus.
Busta Aquila XI. Legie
Jedenáctá byla nyní poslána na Balkán, kde zůstala téměř století. Její první základna není známa, ale po přeskupení římských sil po pohromě v Teutoburgském lese (9září n.l.), legie zůstává na dalmatském břehu v Burnumu (moderní Kistanje), který obývala společně se sedmou legií. Dílčí jednotka zůstala v Gardunu, další legionáři postavili nové cesty a otevřeli tak prostor ekonomickému vývoji.
XI. Legie byla ještě v Burnumu, když se v r.42 guvernér Dalmácie Lucius Arruntius Camillus Scribonianus, vzbouřil proti císaři Claudiovi, který nedlouho před tím převzal vládu v císařství. Vojáci Sedmé a Jedenácté ihned povstání potlačili. Obě legie byly odměněny čestnými tituly Claudia Pia Fidelis, „loajální a věrná Claudiovi“.
V r.58 n.l., odešla VII. Claudia z Burnumu a byla přesunuta k Dunaji. Její dvojče naše jedenáctá legie, zůstala na dalmatském břehu, kde je zmiňována ještě v době sebevraždy císaře Nera v létě r.68.
Novým císařem byl oficiálně jmenován v té době již starý muž Galba, který se dostal ve velmi krátké době do doslova smrtelných problémů ( už v lednu r.69). Proti Galbovi povstal velitel armády Germanie Inferior Vitellius. Jako by to nestačilo, nechal se prohlásit císařem ještě bohatý senátor jménem Otho. Hra o „zlaté koryto“ dopadla tak, že Galba byl zlynčován na Foru a všechny legie musely volit, mezi Othem a Vitelliem. Se Sedmou a Čtrnáctou, naše jednotka sympatizovala s Othem. Velký odřad legie byl vyslán do boje proti Vitelliovi ke Cremoně, ale pěšky to bylo daleko, takže přišli příliš pozdě do bitvy a vítěztví Vittellia už nemohli nijak zvrátit. Nový císař Vitellius je nepotrestal pouze jim vydal příkaz k návratu do Dalmácie.
Legie se postavila na stranu Vespasiana a byla mezi vítězi po druhé bitvě u Cremony (v říjnu 69). V roce 70, byla částí expedičních sil generála Cerialise, který potlačil Bataviánskou vzpouru. Po dosažení tohoto cíle, byla legie poslána na starou základu XXI.Legio Rapax, do Vindonissia (dnešní Windisch) v Germanii Superior. V Dalmácii, byla jedenáctá nahrazena IIII. Legio Flavia Felix.
Coin XI. Legie Claudia
Bylo nalezeno mnoho archeologických důkazů po působení legie ve Windischi, včetně objevu pecí v Rupperswil a několika menších sloupů na cestě směrem k Alpám. Vojáci také prováděli stavební úpravy v dnešním Baden-Badenu. Jedenáctá bojovala na východní části Rýna v letech 73/74 a v roce 83, se zúčastnila pod velením Domitiana války proti Chattům . Poté zřejmě zůstala v Mainzu, v době míru základny I. Legio Adiutrix a XIV. Legio Gemina.
V r.101n.l., třicet let po příchodu legie do Windische, byla vyslána do Brigetia (Szöny) v Panonii Inferior. Odtud se zřejmě zúčastnila Trajanovi invaze do Dácie v letech 101-106, která je zpodobněna na slavném Trajanovu sloupu v Římě.
Před r.114, byla jedenáctá Claudiova legie převelena do Durostorum v Moesii Inferior, současné Silistry blízko delty Dunaje. Zde zůstala legie na dobu téměř čtyř staletí. Několik nápisů dokládá v Moesii přítomnost vojáků XI. Legio Claudia, I. Legio Italica a V. Legio Macedonica. Mezi jinými aktivitami, legie budovala pevnost v Draschne v údolí Buzau v jihovýchodních Karpatech spolu s V. Legio Macedonica a dále byla pověřena byrokratickými úkoly v provinciálním hlavním městě Tomisu.
Během vlády Hadriána, odřad jedenácté legie byl vyslán do Judey, potlačit vzpouru Šimona Bar Kosiby (132-136), jedné z nejobtížnějších válek Říma.
Když byl guvernér Panonie Superior Lucius Septimius Severus prohlášen císařem v dubnu r.193, jedenáctá ho ihned podpořila. V bleskovém tažení pochodoval na Řím, ale naše jednotka se tohoto tažení nezúčastnila, protože Durostorum bylo příliš daleko od Itálie. Sehrála však roli v Severově další kampani proti jeho východnímu konkurentu Pescenniu Nigerovi. Vojáci I. Legio Italica a XI. Legio Claudia obléhali Byzantium, dobyli Cilicianskou bránu a bojovali v Issus. Je pravděpodobné, že se také zúčastnili Severovi kampaně proti Parthskému impériu, které vyvrcholilo v Ctesiphonském pytli (r.198).
Fragment nástěnné fresky s bitvou u Ctesiphonu
Během konfliktu mezi císařem Gallienem (260-268) a jeho konkurentem Postumem, jedenáctá legie podporovala prvně zmíněného, za což byla odměněna přídomkem Pia V Fidelis V ('pětkrát věrná a loajální) a Pia VI Fidelis VI. Jiné jednotky byly oceněny za stejnou službu přídomky Pia VII Fidelis VII, ale jedenáctá mezi ně nepatřila. Můžeme se pouze dohadovat, co bylo důvodem toho, že její loajalita byla oceněna při stejných zásluhách o stupeň méně, nevíme ani, kterým císařem jí byly uděleny tituly Pia Fidelis I. až IV. V r.295 n.l., odřad jedenácté legie bojoval v Egyptě a o tři roky později, další jednotka legie bojovala v Mauretanii. V r.302 člen Claudiovi legie jménem Julius byl umučen k smrti v Durostorum za to, že byl křesťan. Muž jménem Hesychius byl další legionář který byl zabit ze stejných důvodů.
V počátku pátého století, jedenáctá Claudiova legie ještě střežila dolní Dunaj v Durostorum. Co se stalo později, zůstává bohužel skryto rouškou zatím neodhaleného tajemství.
Znakem této původně Caesarem založené legie, by měl být býk, ale tento symbol nebyl doposud nikde být nalezen. Co však archeologické nálezy odhalily je to, že legionáři nosili symbol mořského boha Neptuna. Alternativním symbolem mohla být vlčice s dvojčaty Romulem a Remem, je to však pole teoretických dohadů-i když alespoň sporadicky doložených historickými zmínkami či nálezy. Chápu že tak úplně toto nekonvenuje s tím, co jsem psal Ljubov, ovšem nelze dnes nahlédati důvodů, které mohly vést konkrétní legii ke změnám vůči zažitému stereotypu.
