Jo, určitě o nějaký maličký výcuc se pokusit můžu:
Protisovětské jednotky se vyskytovaly ve všech třech pobaltských republikách, podobně jako v dalších státech pod vlivem Sovětského svazu, například Ukrajině nebo Rumunsku. S nárůstem Stalinových represí se čím dál tím více obyvatel uchylovalo k partyzánskému odboji, nejvyšší počet bojovníků se udává asi 170 000. Název Lesní bratři je odvozen od jejich způsobu boje, využívali zalesněného a téměř neobydleného terénu Pobaltí, kde stavěli propracované systémy bunkrů. Vznikaly různé typy jednotek- od malých neorganizovaných skupinek po dobře vyzbrojené a sehrané týmy.
K jednotlivým republikám:
I. Estonsko: V této zemi neslo hnutí název Metsavennad. Mezi lety 1944 až 1953 čítalo okolo 15 000 mužů. Jejich hlavní základny se nacházely v oblasti měst Tartu a Viru, dále v krajích Pärnumaa (jihozápad Estonska, na pobřeží Rižského zálivu) a Läänemaa (kraj leží na západě pevninské části Estonska při pobřeží Baltu ). Od listopadu 1944 do téhož měsíce 1947 zorganizovali 773 ozbrojených útoků a zabili asi tisícovku sovětských vojáků.
II. Lotyšsko: Organizaci zde říkali Meža brāļi, nejaktivněji působili v příhraničních oblastech. Na východě měli vazby s estonskými partyzány, v západních regionech s Litevci. Počet aktivních bojovníků byl kolem 15 000, občasně se do bojů zapojilo dalších 40 000 lidí. Vytvořili asi 700 nezávislých jednotek, správní centrum se nacházelo na ulici Matīsa v Rize. Uskutečnili 3 000 akcí, během nichž zabili 1562 nepřátel a okolo pěti set jich zranili. První zmínky o boji za nezávislost se datují do roku 1939, za německé okupace byla řada velitelů Lesních bratrů zajata a popravena. Propracovanější odpor se formoval v posledních měsících války, kdy do jednotek vstupovali kromě vojáků i lotyšští civilisté. Poslední bojující jednotky se vzdaly roku 1957.
III. Litva: Zde zněl název Miško broliai (to se omlouvám, že jsem tam předtím napsala chybu a vypadlo mi koncové i). V této zemi byl odboj organizovaný nejlépe, roku 1949 ovládali téměř celé území Litvy. Vyzbrojení byli pestrou škálou zbraní- od kulometů Maxim přes německé a sovětské samopaly. Vyznamenali se řadou úspěšných atentátů, osvobozováním zajatých partyzánů nebo tiskem ilegálních novin. V říjnu 1956 byl zatčen velitel hnutí za svobodu Adolfas Ramanauskas, některým se podařilo uprchnout na západ- třeba Juozasi Lukšovi, který sepsal své paměti a když se roku 1951 vrátil do Litvy, zastřelili ho. Poslední litevský bojovník Pranas Končius byl zabit 6. července 1965, údajně se sám zastřelil, aby nepadl do zajetí.
Slíbená zajímavost na závěr- Poslední partyzán bojoval do roku 1978, jmenoval se August Sabbe a pocházel z Estonska. Přežil všechny sovětské zátahy, až roku 1978, když mu bylo 69 let, ho dostihli dva příslušníci KGB. Skrýval se na rybářské lodi pod maskou chudého rybáře. Jakmile si všiml že je prozrazen, skočil do vody a utopil se. Nicméně sovětská tajná policie tento příběh často zpochybňuje.
Obrázek litevských partyzánů