PALBA.CZ

AVISA (Avíza)


Pod názvem Avisa (z francouzského patache d´avis, advice boat) byla do devadesátých let 19.století označovaná malá pomocná válečná plavidla malých rozměrů. Jejich prioritním úkolem bylo předávání zpráv v rámci námořních válečných složek (flotil, eskader…atd.), doručování důležitých depeší, doručování diplomatické pošty a provádění výzvědné služby. Občas byla tato plavidla využívaná i jako torpédoborce nebo dělové čluny (například ve Francii pod názvem avisotorpilleur, aviso colonial, aviso de Ie – IIIe classe).

Rozpoznávací znaky pro tato plavidla, byl jejich malý výtlak, velká rychlost, velmi dobré manévrovací schopnosti a vyšší boky, které plavidlo dokázaly zajistit dobré nautické schopnosti. Často u těchto plavidel zůstala zachována i jejich takeláž. Standardní posádka byla tvořena 80 až 120 muži.. Jako válečné plavidlo měla Avisa i určitou výzbroj, i když převážně lehkou tvořenou děly ráže 37mm až 140mm.

Avisa se nejvíce rozšířila v 80-tých a 90-tých letech 19.století a do svých flotil je zařazovaly všechny námořní velmoci včetně právě se prudce rozvíjejícího císařského Německa. To v roce 1895 spustilo na vodu poslední ze svých avis a to loď Hela. Avisa byla mnohdy používaná i v bitvách, i když s různým výsledkem. Jedním příkladem za všechny byla námořní bitva ze Španělsko-Americké války, u Cavite 1.května 1898. Zde mělo španělské loďstvo k dispozici ve své eskadře hned tři avisa. Ovšem jejich zbraně nic nezmohli proti americkým pancéřovaným lodím. Všechna avisa v této bitvě šla ke dnu. Kariéra tohoto typu plavidel neměla dlouhého trvání. Brzy jejich úkoly převzaly menší chráněné a lehké křižníky a torpédoborce.


Alacrity (1885)
Velká Británie
Nejvíce těchto plavidel postavila tradiční námořní velmoc, Velká Británie, jejíž avisa dokonce měla standardně i nejsilnější výzbroj. Typickým avisem bylo Britské plavidlo Alacrity spuštěné na vodu roku 1885. Jeho výtlak činil 1.727 t. Výzbroj byla tvořena 10 děly ráže 57mm. Sestreskou lodí byla HMS Surprise.

TTD – HMS Alacrity
--------------------------------------------------------------------
* Délka: 76,2 m
* Šířka: 9,9 m
* Ponor: 4,3 m
* Výtlak (standardní): 1.727 t
* Výzbroj: 10 x 57 mm
* Výkon pohonné jednotky: 2.333 kW (3.173 k)
* Rychlost: 17,9 uzlů (32,2 km/h)
* Posádka: 114 mužů



Kersaint (1897)
Francie
Ve Francii byl typickým představitelem avis, plavidlo Kersaint, který byl spuštěn na vodu roku 1897. Jednalo se plavidlo o velmi malém výtlaku, pouhých 1.297 t a rychlostí 19 uzlů. Co se výzbroje týče, tak pro boj proti těžším plavidlům měl jedno dělo ráže 139mm a dalších 5 děl ráže 100mm a 7 rychlopalných děl ráže 37mm.

TTD – Kersaint
--------------------------------------------------------------------
* Délka: 68,7 m
* Šířka: 10,5 m
* Ponor: 4,6 m
* Výtlak (standardní): 1.297 t
* Výzbroj: 1 x 139 mm, 5 x 100, 7 x 37 mm
* Výkon pohonné jednotky: 1.470 kW (2.000 k)
* Rychlost: 19 uzlů (35,2 km/h)
* Posádka: 146 mužů





Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986

Přidávám pár fotek francouzských avis.



Linois


Forbin


Limier


Volta


Kersaint


Caton


Mégère[/align]

Technické detaily (ve francouzštině) jsou zde.

Pánové,všechna čest, začíná to být zajímavé. Nezkusíte to rozšířit o další loďstva? Měla třeba rakousko - uherská marína plavidla tohoto typu? To by mě zajímalo a to tak že velmi. Pochlapte se ještě víc!

kacermiroslav-pro mě úplná novinka.Slyším poprvé o tomtp druhu lodí. Díky moc, super článek.

Na Rakousko-Uhersko jsem nenarazil. Zatím:)
Ale co třeba jedna německá rarita? Kolesové aviso, jedna ze starších lodí tohoto typu.



S.M.S. Loreley
Postaven 20.05.1859 v Danzigu.
Délka: 48,07m
Šířka: 6,6m
Ponor: 3,02m
Výtlak: 430t
Výzbroj: 2 12liberní děla
Rychlost: 9,1 uzlů
Vyřazen v roce 1870.

Zdroj: http://www.kaiserliche-marine.de/

Czarnian-no to je tedy "prababička" Jakou ta loď se dvěma děly mohla mít bojovou hodnotu? Navíc kolesový parník.....

Czarnian - to je nádhera. Já jsem věděl, že tady jsou kluci šikovní. Počkám si na ty rakousko - uherské a věřím že dlouho čekat nebudu. Co se člověk všechno nedoví.

Abych se přiznal, tak o Rakousko-Uherských Avisech jsem zatím nikde nic nenašel. Ale může to být způsobeno i tím, že za Aviso se dá považovat jakákoliv loď, která byla prostě pro tuto "kurýrní" službu vyčleněna. takto třeba zejména ve Francii působily Torpédové dělové čluny, někdy označována jako "torpédová avisa" nebo "torpédové křižníky". Pokud tedy budeme výchazet z této informace, tak Rakousko-Uhersko postavilo v druhé polovině 19.století několik plavidel jako torpédové dělové čluny "torpédové křižníky". Ovšem samo R-U námořnictvo tato plavidla označovalo jako "Torpedoschiffe".

Prvním z nich byla Zara a Spalato. Spuštěny na vodu roku 1879. Délka 55 m, výtlak 850 t, rychlost 14 uzlů, výzbroj 4x90mm, 4x47mm, 3x37mm, 4xT. Rychlost těchto plavidel byla ale pouhých 14 uzlů a tak se na roli Avisa příliš nehodila.


Dalším plavidel tohoto typu v R-U mocnářství byla Sebeniko (1882, 57 m, výtlak 900 t, výzbroj 4x90mm, 4x47mm, 3x37mm, 4xT. Ale i u ní byl handicap rychlost pouhých 14 uzlů.

Další lodí byla Lussin (1883, výtlak 1.011 t). Za lodě, které byla R-U Marina schopna použít v roli Avisa se tak dají považovat až sesteská plavidla Panther a Leopard z roku 1885 (výtlak 1.582 t, výzbroj 2x120mm, 9x47mm, 1x37mm, 6xT). Jejich rychlost 18,4 uzlů již byla o něčem jiném než u lodí předchozích.

Jako poslední byla loď Tiger (polosestra předchozích lodí Panther a Leopardu), která byla na vodu spuštěna roku 1887. Výtlak 1.684 t, výzbroj 4x120mm, 6x47mm, 4x37mm, 4xT, rychlost 18,7 uzlů).


Zdroje:
Válečné lodě (2) - Hynek, Klučina - 1986

Tak proto jsem asi na RU avisa nenarazil.

Ještě něco ke zmiňované Hele.





SMS Hela
Postavena 28.03.1895 v Bremen.
Délka: 100m
Šířka: 11m
Ponor: 4,5m
Výtlak: 2040t
Výzbroj: 4 děla 8,8cm, 6 děl 5cm
Rychlost: 19,5 uzlů
Posádka: 178 mužů.
13.září 1914 potopena v Severním moři britskou ponorkou E9.

Asi to tak bude. Rakousko - uherská marína prostě neměla tuto třídu specifikovanou, na tom není nic zvláštního. I tak jsem ale nadšen - jsou to zajímavé věci a hezké lodě.

Pátrači, když jsi takový ctitel námořních tradic našich pradědků, měl bych pro tebe jeden tip na výlet. V Lysicích u Blanska je malý zámek, brácha jednoho z majitelů (Ervín Dubský) nejen že vyprášil kožich Makarónům u Visu, ale dotáhl to na kontradmirála a právě v Lysicích žil na penzi. A zbylo tam toho po něm dost, odhaduju, že cca čtvrtina exponátů je tam po něm. A protože obeplul zeměkouli a všude nakupoval suvenýry, jsou tam i takový věci jako originál samurajský meče atp.
Akorát, když tam budeš, vyhni se místní hospodě. Ten jejich "portugalskej řízek" (asi obalená podrážka holin nebo něco podobnýho) mě tlačí v břiše ještě teď, když si na to vzpomenu.

Zdvořile děkuji tza dobrý tip. Já normálně dobývám hradní trosky. Tak se na to pro jednou vykašlu a bude ze mě hodný turista.

POrtugalský řízek? neboj. Já jsem na smažák, protože je stejně nejlepší.

K výše uvedenému německému Avisu SMS Hela bych ještě rád uvedl jeho pořizovací náklady 2,7 Mio Marek. Což v porovnání s křižníky v té době v císařství stavěné (třída Nymphe a Gazelle) bylo výrazně levnější plavidlo. Chráněné křižníky třídy Nymphe a Gazelle měli pořizovací náklady kolem 4,5 - 4,9 Mio Marek. Asi to ale i svědčí o bojové hodnotě takových Avis.

Na Pantheru sloužil děda. Byl za války aktivován (Panther- děda byl normálně mobilizovanej) a sloužil jako školní lod pro důstojníky torpedoborců a ponorek. Asi i kvůli do určité míry kompletní výzbroji (děla, rychlopalná děla, torpedomety). Děda sloužil původně na SMS Triglav, ale když ten se potopil v bitvě u Drače, tak než dědu vytáhli, dostal šílenej zápal plic, tak mu dali "teplej flíček" na Pantheru...

A nemáš po dědovy nějaké fotografie a nebo rekvizity jako třeba součásti uniformy a nebo námořnickou knížku? Na Palbě máme o torpédových křižnících třídy Panther samostatné vlákno a tam by se ty obrázky hodily.

Nebo nemas po svem dedovi nejakou zpravu,popis, te bitvy u Drace?to by taky byl skvely material.

Rakousko-Uhersko
"Aviso"

Pojem „aviso“ (francouzsky aviso, německy Aviso) označoval v 19. století malou rychlou válečnou loď určenou především pro spojovací službu, průzkum, přepravu rozkazů, doprovod panovníka nebo reprezentativní úkoly. Šlo o kategorii stojící někde mezi dělovým člunem, jachtou a lehkým křižníkem. Ve francouzském a německém námořnictvu se tento typ rozšířil poměrně výrazně, zatímco rakousko-uherské námořnictvo používalo označení „aviso“ jen omezeně a poněkud nejednotně. Rakousko-uherská Kriegsmarine nikdy nevytvořila samostatnou velkou kategorii avis, jakou znalo například Německo nebo Francie. Přesto několik lodí bylo buď přímo oficiálně označeno jako aviso, nebo plnilo obdobnou funkci. Problém historiků spočívá v tom, že rakousko-uherské námořnictvo používalo často souběžně více klasifikačních označení a některé lodě byly během služby překategorizovány.

Za první skutečné rakouské aviso bývá označována parní loď SMS Greif. Původně šlo o civilní kolesový parník Jupiter spuštěný na vodu roku 1857, který byl později převzat rakouským námořnictvem a přestavěn pro vojenské účely. Loď byla používána jako spojovací a štábní plavidlo a v dobových dokumentech se skutečně objevuje označení „Aviso“. Rakouské námořnictvo však po roce 1866 začalo stále více přecházet na klasifikaci: torpédovka,
torpédoborec, křižník, dělový člun. Kategorie aviso tím postupně mizela. Přesto existovalo několik dalších lodí, které funkci avis fakticky plnily.

Významnou roli v tomto směru sehrála císařská jachta SMS Miramar. Tato loď byla spuštěna na vodu roku 1873 a oficiálně sloužila jako dvorní a reprezentační plavidlo císaře Františka Josefa I. V praxi však často plnila stejné úkoly jako avisa. Miramar byla elegantní parní jachta s pomocným oplachtěním, vybavená poměrně luxusně na poměry rakousko-uherského loďstva. Během své služby navštívila desítky přístavů a často doprovázela hlavní flotilu při manévrech.

Další lodí blízkou kategorii aviso byla SMS Fantasie, rovněž dvorní jachta a spojovací plavidlo. Rakousko-uherské námořnictvo totiž dlouho preferovalo spíše kombinaci: štábní jachty, malého křižníku, kurýrní lodi, namísto specializovaného typu aviso. Koncem 19. století začaly úlohu avis prakticky přebírat malé torpédové křižníky a později lehké křižníky. Typickým příkladem byl SMS Panther nebo pozdější třída Zenta. Formálně však už nebyly označovány jako aviso, nýbrž jako „Torpedokreuzer“ nebo „Kleiner Kreuzer“.

Zajímavé je, že rakousko-uherské námořnictvo mělo pro podobná plavidla poměrně specifické podmínky. Jaderské moře bylo relativně malé, hlavní základny v Pule a Kotoru ležely blízko sebe a pobřeží bylo hustě pokryto telegrafní sítí. Potřeba samostatných avis tedy byla menší než například u Francie s její koloniální říší nebo Německa operujícího v Severním moři a Atlantiku.

Itálie
Aviso

Kategorie aviso měla v rámci Regia Marina poměrně dlouhou kontinuitu, ale její skutečný význam spadá především do období od sjednocení Itálie do první světové války. Do roku 1918 vznikla řada menších rychlých plavidel označovaných jako avviso, jejichž úkoly se pohybovaly mezi spojovací službou, průzkumem, koloniální patrolou a částečně i rolí lehkých křižníků. Na rozdíl od pozdějších jednotek šlo o lodě ještě úzce navázané na původní smysl avis jako „poslíčků flotily“, i když už často nesly relativně silnou výzbroj. Jedním z prvních představitelů této kategorie byla Vedetta, spuštěná na vodu roku 1866. Šlo o malou parní loď se smíšeným oplachtěním, která byla určena především pro spojovací službu mezi eskadrami nově sjednoceného italského loďstva. V té době ještě nebyla klasifikace ustálená a Vedetta se konstrukčně blížila dělovému člunu, ale její rychlost a účel ji řadí mezi raná avisa.

Krátce poté následovala Staffetta, dokončená roku 1867. I tato loď byla určena pro kurýrní a průzkumné úkoly a představovala přechod mezi tradičními kolesovými a moderními šroubovými parníky. V 60. letech 19. století tak vznikla první generace italských avis, která byla ještě relativně malá a slabě vyzbrojená. Další vývoj vedl k větším a schopnějším jednotkám. Významným krokem byla třída Esploratore aviso, spuštěná na vodu sice již roku roku 1863, ale do služby jako Aviso byla zařazená až koncem 19.století. Tyto lodě už měly ocelový trup, vyšší rychlost a byly schopné operovat samostatně i na delší vzdálenosti. Jejich role se rozšířila o koloniální službu a průzkum před hlavní flotilou.

Na přelomu 70. a 80. let 19. století vznikla další skupina avis, reprezentovaná například lodí Messaggero, dokončenou roku 1885. Tyto lodě už byly plně parní, bez oplachtění, a jejich konstrukce odpovídala moderním trendům námořního stavitelství. Zvyšoval se jejich výtlak i výzbroj, což je přibližovalo malým křižníkům. Vrchol předválečného vývoje představovala třída Tripoli aviso. Její hlavní jednotka Tripoli byla spuštěna na vodu roku 1886. Tyto lodě byly výrazně větší než předchozí avisa, dosahovaly vyšší rychlosti a nesly silnou dělostřeleckou i torpédovou výzbroj. Byly určeny nejen pro spojovací službu, ale i pro bojové operace, průzkum a nasazení v koloniích. V praxi se tak dostávaly na hranici mezi avisem a lehkým křižníkem.

Další jednotky této linie, například Goito (spuštěn 1887) a Montebello (spuštěn 1888), ukazují, jak se italská avisa postupně vyvíjela směrem k univerzálním lehkým lodím schopným širokého spektra úkolů. Tyto lodě byly nasazovány nejen ve Středozemním moři, ale i v koloniálních oblastech, kde plnily hlídkovou a reprezentační funkci. Na přelomu století však začala kategorie aviso postupně zanikat jako samostatný typ. Technologický pokrok, zejména zavedení bezdrátové telegrafie, odstranil potřebu specializovaných spojovacích lodí. Jejich úlohu převzaly torpédoborce a lehké křižníky, které nabízely vyšší rychlost, lepší výzbroj a větší flexibilitu. V italském námořnictvu se proto po roce 1900 již nové lodě jako avisa prakticky nestavěly. Do první světové války tak Itálie vstupovala s několika staršími jednotkami tohoto typu, které byly často přeřazeny k pomocným nebo koloniálním úkolům. Jejich původní role spojovacích lodí byla již zastaralá, ale stále mohly sloužit jako hlídkové jednotky nebo podpůrná plavidla.

Rusko
Avisa

V rámci Imperial Russian Navy nikdy nevznikla pevně definovaná a oficiálně široce používaná kategorie „aviso“ v západoevropském smyslu. Přesto ruské námořnictvo před rokem 1918 provozovalo řadu plavidel, která tuto roli fakticky plnila. V ruské terminologii byla obvykle vedena jako „posylnoje sudno“ (spojovací loď), torpédový křižník nebo menší lehký křižník, přičemž jejich hlavním úkolem byla rychlá komunikace mezi eskadrami, průzkum, doprovod a služba u torpédových sil. Zvláště v 80. a 90. letech 19. století, tedy v období před rozšířením bezdrátové telegrafie, měly tyto lodě značný význam. Za jednu z typických raných jednotek této kategorie lze považovat Leytenant Ilyin, spuštěnou na vodu roku 1886. Spolu se sesterskou lodí Kapitan Saken představovala typ malého, rychlého plavidla určeného k vedení torpédových člunů a současně ke spojovací službě. Tyto lodě nesly relativně lehkou výzbroj, ale vynikaly rychlostí a dobrou manévrovatelností. V mnoha ohledech odpovídaly německým či italským avisům, i když byly v Rusku vedeny spíše jako torpédové křižníky.

Další významnou skupinou byly lodě třídy Kazarskii, stavěné v letech 1889 až 1893. Jednalo se o jednotky Kazarskii, Voyevoda, Posadnik, Vsadnik, Gaidamak a Griden. Tyto lodě byly již větší a univerzálnější. Jejich hlavním úkolem bylo vedení torpédových flotil, průzkum a rychlé spojení mezi jednotkami, což je přesně role, kterou v jiných námořnictvech plnila avisa. Konstrukčně šlo o poměrně lehce pancéřované a rychlé lodě, které byly schopny operovat samostatně i jako součást větších svazů. Specifickým případem byla loď Abrek, spuštěná na vodu roku 1896. Tato jednotka sloužila v letech 1899 až 1904 ve Středomoří a plnila především spojovací a reprezentační úkoly. V roce 1914 byla znovu mobilizována a oficiálně označena jako aviso. Později byla využívána jako mateřská loď pro menší jednotky, což ukazuje, jak flexibilně byly tyto lodě nasazovány podle aktuálních potřeb loďstva.

Na počátku 20. století se objevují i menší jednotky, které byly do role avis zařazeny dodatečně. Příkladem je Leytenant Burakov z roku 1905. Původně šlo o torpédový člun postavený ve francouzském Le Havru, který byl později klasifikován jako aviso. Sloužil především ke spojovacím a hlídkovým úkolům, než byl roku 1917 ztracen na mině. Tento případ dobře ilustruje, jak ruské námořnictvo používalo označení „aviso“ spíše funkčně než konstrukčně. Podobně byla využívána i loď Amurets, rovněž z roku 1905. Tato jednotka byla po revoluci přejmenována na Zhelezniakov, ale již před rokem 1918 plnila úkoly odpovídající avisům, tedy spojovací a podpůrnou službu u menších námořních sil. Její pozdější kariéra jen potvrzuje, že šlo o univerzální typ plavidla vhodný pro široké spektrum pomocných úkolů. Vedle těchto konkrétně doložených lodí se v historických pramenech objevují i další jména, například Olen, Orlik a Poryv. Tyto jednotky jsou uváděny jako plavidla plnící spojovací a hlídkové úkoly, tedy roli typickou pro avisa, i když jejich přesná klasifikace se v jednotlivých pramenech liší.

Btw slovo "aviso", v češtině avízo, znamená "zpráva". Používá se dodnes jako označení např. poštovní zprávy o zásilce, buď příjemci, že ji má na poště, nebo jako potvrzení o dodání odesílateli
Z čehož vyplývá, že šlo původně o kurýrní lodě.