Česká literární tvorba týkající se doby 1.světové války

[kacermiroslav]

Česká literární tvorba týkající se doby 1.světové války

1. díl


JAROMÍR JOHN
Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous (16. dubna 1882 – 24. dubna 1952) byl český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský profesor, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik.Jaromír John se narodil v Klatovech, gymnázium absolvoval v Chrudimi (roku 1900). Poté studoval přírodovědu v Praze, po úspěšném ukončení vystudoval přírodovědnou fakultu ještě v Innsbrucku (1907). Od roku 1910 vyučoval na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové.V únoru 1915 narukoval do první světové války na balkánskou frontu. Roku 1916 dostal v Albánii úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny.Roku 1919 se stal redaktorem v Lidových novin.Později se stal členem Devětsilu, působil jako redaktor v časopisech Bytová kultura a Pestrý týden.V letech 1923–1927 externě přednášel dějiny umění na brněnské technice. Dále pracoval v tiskovém odboru vlády.Od roku 1943 žil s Helenou Šmahelovou.

- Listy z vojny, jež jsem psal synovi – 1917
- Večery na slamníku – 1920, rozšířeno a přepracováno 1930, nejznámější sbírka povídek. Představují válku, ale z trochu jiné stránky: z nemocnic, z dobrovolných škol, … Vyprávějí s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve vypjatých situacích.



JAROSLAV HAŠEK
narozen 30. dubna 1883 Praha – 3. ledna 1923 Lipnice nad Sázavou, byl český spisovatel, publicista a novinář. Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia. V této době se seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich čela.Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry).V této době se začal živit pouze literaturou a novinařinou a také začal mít problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se později oženil.V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost.Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat (satiristický časopis - neexistující zvířata), od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak přispíval do: Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů.V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan.Přes Jugoslávii se dostal do Ruska, kde roku 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany (bolševiků). V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil, na základě jeho díla lze říci, že k anarchii měl rozhodně blíže. V Rusku se znovu oženil (po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy).V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj.Znechucen politickým vývojem odešel do Lipnice nad Sázavou, kde později zemřel.V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše.Někdy je Hašek chybně řazen do legionářské prózy. Legionářská próza je psaná legionáři a odehrává se na legiích což se Haška netýká.

- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923), čtyřdílný humoristický román přeložený do 54 jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný, nejvýznamnější Haškovo dílo mnoha lidmi spojované s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady. Toto dílo nestihl dokončit, 4. díl za něj dokončil Karel Vaněk, který se však vzdálil původní myšlence díla. Začíná vycházet na pokračování r. 1925, ale bylo velmi kritizováno (Viktor Dyk, Jaroslav Durych, F. X. Šalda aj.). Příznivců měl román zpočátku málo (jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht v kulturní rubrice Rudého Práva, pozitivní postoj k němu zaujali i bratři Čapkové). Diskuse o hodnotě díla se vedly i později. Proti Švejkovi se postavil např. Václav Černý, přihlásila se však k němu celá plejáda českých literárních teoretiků, umělců, či intelektuálů.
- Za války i za sovětů v Rusku (1925)
- Tajemství mého pobytu v Rusku (1985)
- Když bolševici zrušili Vánoce (2005), neznámé, utajené a pravděpodobné texty



RUDOLF MEDEK
narozen 8. ledna 1890, Hradec Králové – 22. srpna 1940, Praha, byl český spisovatel a voják.Původně byl učitel, ale v první světové válce vstoupil do legií v Rusku, zde se mj. účastnil i Bitvy u Zborova. Po návratu do Českoslovenka se stal plukovníkem, v roce 1929 byl povýšen na brigádního generála.Roku 1919 mu britský král udělil vyznamenání D. S. O. (Distinguished Service Order), ve Francii získal řád Čestné legie, tato vyznamenání po mnichovské dohodě vrátil.V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 Památníku osvobození.Od roku 1929 působil i v politice, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).Roku 1934 je v čele protiněmeckých demonstrací a varoval před bolševismem a hitlerismem Roku 1940 v předvečer jeho smrti byly jeho knihy vyřazeny z knihoven. Nikdy se sem nevrátily.

- Lví srdce – 1919, básnická sbírka oslavující legie, nejvýznamnější báseň –-- Zborov – oslavuje vítězství v bitvě u Zborova.
- Ohnivý drak – 1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
- Veliké dny – 1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu o Zborova
- Ostrov v bouři – 1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci.
- Mohutný sen – 1926, líčí účinkování legií na severu (Zborova) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
- Anabase – 1927, poslední měsíce na dálném východě
- Plukovník Švec – 1928, divadelní hra o veliteli složena ze tří dějství (Penza,Kazaň,Aksasovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
- Legenda o Barabášovi – 1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.



JOSEF KOPTA
narozen 16. června 1894 – 3. dubna 1962, byl český spisovatel a novinář.
Původním povoláním byl bankovní úředník. V první světové válce vstoupil do československých legií v Rusku.Po návratu z války se věnoval pouze literární činnosti. Byl redaktorem Národního osvobození a Lidových novin.Celé jeho dílo se věnuje legionářské problematice, pokoušel se o objektivní přístup, ale stojí na straně legionářů.

- Cestou k osvobození – 1919, poezie
- Nejvěrnější hlas, poezie
- Třetí rota – 1924 na osudech jedné roty sleduje nejen osudy vojáků, ale i politickou situaci v Rusku po roce 1914.
- Třetí rota na magistrále – 1927, líčí přechod přes Sibiř
- Jak vznikala Třetí rota – 1929
- Třetí rota doma – 1934, o osudech legionářů po návratu do vlasti o střetu jejich ideálů a skutečnosti.
- Hlídač č. 47 – 1926, o osudu traťového hlídače, který dočasně ohluchne a po návratu sluchu předstírá hluchotu, přičemž se dozvídá co si o něm kdo myslí.
- Cesta do Moskvy – 1928
- Legionářské povídky – 1. díl 1928, 2. díl 1936
- Naše legie v Rusku – 1932
- Modrá linie – 1935
- Jediné východisko – 1930
- Červená hvězda – 1931
- Chléb a vína – 1936



FRANTIŠEK LANGER
narozen 3. března 1888 – 2. srpna 1965, byl český spisovatel, dramatik a vojenský lékař.V roce 1914 úspěšně dokončil studium medicíny. Ihned poté byl odveden jako voják na haličskou frontu, kde padl do zajetí. V roce 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéflékařem 1. pluku československých legií v Rusku. Po návratu z první světové války (1920) pracoval jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin. V letech 1935–1938 působil jako dramaturg Městského divadla na Vinohradech. V roce 1939 emigroval, přes Polsko do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví československé armády, po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii. V roce 1945 se vrátil do Československa. Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

- Železný vlk
- Listy z kroniky legií
- Jízdní hlídka – v tomto legionářském díle oslavil lidské hrdinství a solidaritu.



IVAN OLBRACHT
vlastním jménem Kamil Zeman, (6. ledna 1882 – 30. prosince 1952) byl český spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec (1947).Jeho otcem byl spisovatel Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman), který se vyznačoval velkým sociálním cítěním, které přenášel i do svých knih.Studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, nedokončil vysokou školu v Praze ani Berlíně, kde se snažil o studia práv a filosofie.Od roku 1905 působil jako redaktor Sociální demokracie ve Vídni v Dělnických listech, později v Praze v Právu lidu. Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu.Za 1. republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory. Poprvé roku 1926 ve Slezské Ostravě a podruhé roku 1928 na Pankráci. 1929 z KSČ vystoupil.Na Podkarpatské Rusi založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi, do kterého se přihlásilo mnoho osobností kulturního světa (např. František Xaver Šalda, Vítězslav Nezval). Založil zde i školu. Tento kraj byl totiž v této době nesmírně zaostalý a mezi lidmi zde stále kolovaly záhadné legendy o hrdinech, ale i čarodějnicích, které se skrývají v neprostupných lesích. Jeho dílo je velmi ovlivněno sociálními otázkami, socialismem a revoltou proti měšťácké společnosti. Dalším výrazným zlomem v jeho tvorbě byla návštěva Podkarpatské Rusi, usadil se zde ve vesnici Koločava, kde shromažďoval materiál k připravovanému dílu. Podkarpatské Rusi a její problematice se věnoval celá 30. léta, toto období bývá považováno za vrchol jeho literární tvorby. Díky jeho postavám, které se dostávají do vypjatých situací, a na nichž zkoumá jejich psychiku se řadí také k psychologické literatuře.

- Podivné přátelství herce Jesenia – 1919, psychologický román o přátelství dvou herců, Jan Veselý – lehkomyslný, dobrovolně jde do války, stará se pouze o sebe, Jiří Jesenius – klidný, domácí typ, chce spíše pomáhat druhým. Jan Veselý si bere dívku za manželku, mají dítě, je na ruské frontě chycen a popraven Rakušany jako zrádce, dítěte a ženy se ujímá Jesénius, mistrné zachycení Prahy a Vídně za 1. světové války.

[kacermiroslav]

Česká literární tvorba týkající se doby 1.světové války

2. díl


JAROSLAV KRATOCHVÍL
narozen 17. ledna 1885 – 20. března 1945, byl český spisovatel.Kratochvíl maturoval na gymnáziu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku (Německo), studia ukončil v roce 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku. Po návratu z Ruska (1920) získal místo úředníka státních lesů a statků.V letech 1927 – 1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován do Terezína, kde zemřel.Jeho díla jsou výrazně levicová, některá by mohla být označena jako agitační. Ve svých dílech vystupoval jako kritik legií, nebo spíše legendy, která o legiích byla šířena.

- Cesta revoluce – popis jeho dojmů a zážitků z legií
- Prameny – dvoudílný román, sympatizuje s říjnovou revolucí



VÁCLAV KAPLICKÝ
narozen 28. srpna 1895, Sezimovo Ústí – 4. října 1982, Praha, byl český prozaik, publicista a epický básník[zdroj?]. Především je znám jako autor historické beletrie.Narodil se na samotě Červený Dvůr nedaleko Kozího Hrádku. Studoval na gymnáziu a reálce v blízkém Táboře, kde po tu dobu bydlel (1904-1914) v domě na náměstí blízko školy (viz foto), roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do první světové války a dostal se na haličskou frontu. Zde byl v roce 1916 zajat, poté vstoupil do československých legií. Roku 1918 byl delegátem zakázaného vojenského sjezdu, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku.Po návratu do Československa (1919), se stal zaměstnancem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů, krátce na to byl (1919-1922) úředníkem ministerstva národní obrany.V letech 1922–1950 pracoval v několika nakladatelstvích (např. Čin, Pokrok, Družstevní práce, Melantrich), nejprve jako úředník a později jako pomocný redaktor. Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře. Snažil se o prohloubení lidové četby kritickým pohledem zejména na sociální problémy, ale později se věnoval výhradně historické próze a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská, doba čarodějnických procesů a bezpráví, a také různá povstání, vzpoury a lidový odpor.Václav Kaplický je pochován na čestném místě - vyšehradském Slavíně. Busta na jeho hrobě je dílem sochaře Břetislava Bendy, autora. řady portrétů známých kulturních osobností.

- Gornostaj, 1936 – román o čsl. legiích, o části legionářů, kteří nesouhlasili s velením a byli internováni na ostrově Gornostaj - je založen na historické skutečnosti



BOŽENA BENEŠOVÁ
rozená Zapletalová, (30. listopadu 1873 – 8. dubna 1936) byla česká spisovatelka.Větší část svého mládí prožila v Uherském Hradišti a Napajedlích, kde se i vdala. V roce 1908 se přestěhovala do Prahy. Představitelka psychologické prózy, její postavy zápasí s vnitřní osamělostí a sobectvím. Většinou se jedná o mladé lidi z maloměsta. Na její tvorbu mělo velký vliv dílo R. Svobodové.

- Úder
- Podzemní plameny
- Tragická duha



KAREL NOVÝ
vlastním jménem Karel Novák (8. prosince 1890 – 23. listopadu 1980), byl český spisovatel a novinář.Pocházel z chudých poměrů. Ve druhé světové válce bojoval na frontě, byl zajat a odveden do koncentračního tábora.Jeho tvorba bývá řazena do kritického realismu, často se zabýval sociální tematikou. Lze říci, že jeho díla jsou jakýmsi opakem ruralismu.

- Atentát – (později vyšlo pod názvem Sarajevský atentát), 1935, tento román se pokouší zobrazit srbské atentátníky (Principa a Čabrinoviće) jako vlastenecké hrdiny. Z románu je cítit, že autor sympatizuje s atentátem na Františka Ferdinanda d´Este.



ANNA MARIA TILSCHOVÁ
(1873 Praha - 1957) byla česká prozaička, představitelka mladší vlny české realistické až naturalistické prózy počátku dvacátého století.Narodila se v Praze, v prostředí tzv. měšťanské generace. Její literární orientace byla ovlivněna realistickým hnutím a náměty čerpala zejména z osobních zkušeností. Určujícím zážitkem byla sebevražda jejího manžela a později i jejího bratra.Ve své tvorbě chtěla zachytit proces rozkladu rodinných vztahů v měšťanské společnosti, pocit prázdnoty života a další příznaky krize měšťanského světa. Její tvorba se blíží naturalismu. Romány se vyznačují podrobným vylíčením prostředí a psychologickými studiemi postav. Největším přínosem A. M. Tilschové je tematické obohacení české literatury, zejména o obraz pražské společnosti.

- Haldy, 1927 - sociální románovou kroniku z válečného Ostravska



KAREL KONRÁD
(28. března 1899 – 11. prosince 1971) byl český spisovatel a novinář, člen skupiny Devětsil.Studoval na lounské reálce spolu s K. Bieblem, kde v roce 1917 odmaturoval. Prakticky ihned po maturitě musel narukovat. Po první světové válce studoval chemii na technice, poté dějepis a zeměpis na Univerzitě Karlově, žádný z oborů nedokončil.V roce 1925 pracoval jako redaktor v Rudém právu, zde se nepohodl a odešel z redakce, vrátil se až v letech 1945–1948.V roce 1930 založil časopis Trn, který redigoval až do roku 1933.Od roku 1946, se zapojil do činnosti ve filmovém studia Barrandov, kde pracoval až do roku 1957, kdy odešel do penze.K. Konrád poměrně hodně cestoval procestoval Francii, Itálii, Jugoslávii a Polsko.

- Rozchod! – 1934, autorovy vzpomínky na mládí, vystupují zde skuteční lidé, ale jejich příběhy jsou smyšlené. Hrdiny jsou studenti, kteří museli zanechat studia a odejít na vojnu. Kniha je pojmenována podle rozkazu po kterém všichni touží.



FRÁŇA ŠRÁMEK
(19. ledna 1877, Sobotka – 1. července 1952, Praha) byl český básník, spisovatel, dramatik a buřič.Narodil se v Sobotce, roku 1885 se s rodiči přestěhoval do Písku, toto město si velmi oblíbil, odehrává se v něm velká část jeho divadelních her a románů. Za svých studentských let bydlel v domě U koulí čp. 31 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 se odstěhoval do Roudnice nad Labem, kde získal maturitu.V roce 1899 nastoupil na jednoroční vojenskou službu, která mu byla za trest o rok prodloužena. Zde se již projevily jeho antimilitaristické postoje. V září 1914 vážně onemocněl.Po skončení vojenské služby začal studovat práva. Studia ukončil v roce 1903 a začal se věnovat literatuře.Dostal se do Prahy, kde se připojil k časopisu Nový kult, jejíž vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní.Během první světové války narukoval na ruskou frontu. V září 1914 byl kvůli revmatismu v brněnské nemocnici, v červnu 1915 narukoval na frontu do Itálie a Rumunska.Za druhé světové války na protest proti fašismu nevycházel z domu, tento protest byl často zveličován, ale nejednalo se o něco významného, protože to nikde neohlásil a o jeho protestu vědělo velmi málo lidí.Roku 1946 se stal národním umělcem. Jeho tvorba byla ovlivněna impresionismem, antimilitaristickými až pacifistickými postoji. F. Šrámek se angažoval v anarchistickém hnutí a stal se významným představitelem tzv. generace anarchistických buřičů.Všechna jeho díla jsou silně levicová, ovlivněná anarchismem. Jeho díla měla značný vliv na mladou generaci mezi světovými válkami. Některé jeho básně se staly revolučními písněmi proletářů.

- Tělo (1919)
- Žasnoucí voják - obyčejný člověk ve válce nic neznamená



KAREL POLÁČEK
narozen 22. března 1892 – 19. října 1944 Osvětim, byl český spisovatel a novinář.Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, jeho otec byl židovský obchodník. Od roku 1907 žil v Praze, kde absolvoval gymnázium. Poté začal studovat práva, začíná první světová válka a Poláček odchází z Prahy, vrací se až po jejím skončení.Psát začal z existenčních důvodů, působil jako redaktor Lidových novin odkud byl v r. 1939, pro svůj židovský původ, propuštěn. Do lidových novin psal zejména sloupky a soudničky.V roce 1943 byl uvězněn v Terezíně a poté transportován do Osvětimi, kde zemřel.Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy. Patřil k nejvýznamnějším českým humoristům (často používal satiru i sarkasmus), orientaci v jeho díle komplikuje fakt, že některá jeho díla byla vydána pod jménem některého z jeho přátel.Poláček se snažil s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost. Je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů např.: Ten mně může být ukradenej.

- Okresní město – 1936, jedná se nejrozsáhlejší Poláčkův román, který se odehrává v malém českém městě těsně před první světovou válkou. Charakterizuje zde jednotlivé společenské vrstvy, upozorňuje na přetvářku, podlézavost a faleš. Charakteristika je ironická až zesměšňující, především u vyšších vrstev.
- Hrdinové táhnou do boje – 1936
- Podzemní město – 1937
- Vyprodáno – 1939



JAN WEISS
narozen 10. května 1892 v Jilemnici – 7. března 1972, byl ministerský úředník,český spisovatel, prozaik. Je považován za jednoho zakladatelů české sci-fi. Národní umělec.Studium gymnásia začal v Hradci Králové (1903-1908), dokončil jej a maturoval roku (1913) v Dvoře Králové. Pak začal ve Vídni studium práv, ale v roce 1914 musel narukovat do první světové války. Nejdříve bojoval na italské a poté na ruské frontě. V roce 1916 byl u Tarnopole zajat, a zbytek války prožil jako zajatec – prošel zajateckými tábory Tockoje a Berezovka na Sibiři, kde prodělal skvrnitý tyfus. Roku 1919 se přidal k československým legiím, k záložnímu pluku v Žitomiru. Zde začal psát. Po návratu do Československa (1920) působil na ministerstvu veřejných prací. Po okupaci (1939) musel odejít do výslužby, ale v r. 1945 se na ministerstvo vrátil. Od roku 1947 se věnoval pouze literatuře. V roce 1957 obdržel titul zasloužilého umělce. První povídky tiskl od roku 1924 časopisecky, ovšem prvním literárním dílem zachovalým v rukopise bylo drama Penza z roku 1918. První knihy mu vydali roku 1927. Pozdější dílo je zaměřeno na sci-fi literaturu, tato díla se velmi často zabývají prolínáním snů a skutečnosti. V románech napsaných po druhé světové válce se zabýval budoucností.

- Barák smrti, 1927 zážitky z války
- Bláznivý regiment 1930, také o prožité válce
- Dům o tisíci patrech – 1929, románový přepis horečnatých vizí vojáka nakaženého tyfem. Tomuto vojákovi (Petr Brok) se svět promění v tisíci patrový dům, kde probíhají procesy jako v běžném životě. Ty jsou však umocněny představami o uvězněné princezně. Román je podobenstvím válečného světa.