Mapa bojových situací mezi 15. až 22. září 1939.
Situace ve východním Polsku je okolo 21. září 1939 velice nepřehledná. Protože je nutné, aby nedocházelo ke konfliktům mezi SSSR a Wehrmachtem a Wehrmacht se má stahovat z východního Polska vydá vrchní velitel generálplukovník von Brauchitsch celou řadu nařízení, ve kterých se mimo jiné říká, že jednotlivé jednotky i celé útvary Wehrmachtu se budou stahovat po etapách, pokud možno ve vzdálenosti 25 km od Rudé armády. Velitelé jednotlivých divizí, nebo pluků smějí navazovat kontakt se Sověty v případě, že by tito při svém postupu vpřed předehnali německé jednotky.
Vyjasňování situací mezi Sovětskými a německými důstojníky.
Zranění němečtí vojáci zůstanou spolu s lékaři a zdravotním personálem v nemocnicích a budou evakuováni až později. Samotnou kořist, kterou vojáci Wehrmachtu získali, mají podle možností vzít s sebou a jen v nouzi ji mohou přenechat Rudé armádě. Válečný materiál Wehrmachtu, který nebude ihned stažen zpět, zůstane na místě pod německou stráží a bude odvezen později. Zvláštní pozornost je pak nutno věnovat zanechaným poškozeným novým modelům tanku PzKpfw IV. Tyto poškozené tanky musí být pečlivě střeženy a ochraňovány německou stráží před každou cizí osobou.
Dne 21. září 1931 musí v městě Grodno po poledni ustoupit polské jednotky před sovětskou přesilou a stahují se opět přes řeku Němen do blízké obce Hoza.
Tento den se u Lvova přibližuje Rudá armáda k již předtím obléhaným polským postavením. Polský velitel obrany Lvova nařizuje zahájit palbu na postupující Rudou armádu. Přibližně po hodině dostává generál Langner, velitel polské obrany Lvova zprávu, že Rudá armáda se stahuje a chce vyjednávat. Poblíž vesnice Lesienice pak čeká na generála Langnera sovětský politický komisař sboru Makarov a další sovětský důstojník v hodnosti generála.
Polský velitel obrany Lvova generál Langner se jich zeptá, co si přejí. Dostane se mu odpovědi, že Rudá armáda bojuje proti Němcům a že potřebuje projet se svými tanky Lvovem. Na to jim generál Langner odpoví, že se Sovětským svazem Polsko válku nevede a že pro sovětské tanky je dost místa na jih a na sever od města. A že mimo toho by mohl jednat jen s velitelem o hodnost vyšším. Tak se rozejdou.
Po několika hodinách přinesou do Lvova generálu Langnerovi zprávu, že sovětský velitel tankového sboru v hodnosti generála jej zve, aby se 22. září 1939 dostavil v 8 hodin k jednání do Winnik.
Dne 21. září 1939 se zbývající části jednotek generála Sosnkowského (chtěli se probít do Lvova), jež jsou u obce Laszki Murowane obklíčeny Rudou armádou, vzdávají. Některým jednotlivcům se podaří probít se do Maďarska, mezi těmi kteří se probijí do Maďarska je i generál Sosnkowski a velitel polské 11. pěší divize Karpatské plukovník Prugar-Ketling.
Ještě večer dne 21. září 1939 se v městě Grodno tvrdě bojuje, přestože již hlavní komunikační tahy ve městě obsadily sovětské tanky.
Sem také patří zpráva, která se dne 21. září 1939 objeví v hlášení Agentury United Press ze Stockholmu, cituji:
„Strážce majáku na malém ostrově na východ od Stockholmu dnes spatřil nevelkou loď, na které se nacházeli dvě osoby. Ukázalo se, že to jsou 2 estonští strážní, jež spoutala a vzala s sebou posádka polské ponorky Orel (Orzel). Oba Estonci byli drženi na palubě Orla jako zajatci a poté, po vyplutí na širé moře byli vysazeni do člunu. Veslovali směrem k švédskému pobřeží.
Určitý počet sovětských lodí i nadále hledá Orla, po kterém zmizely všechny stopy.“
A je tady pátek dne 22. září 1939.
Brzy ráno dostává generál Langner záruky od Sovětů, při jednáních ve Winnikách se zástupcem maršála Timošenka generálem Kuročkinem a je zdůrazněno „na čest sovětského důstojníka“, že budou dodržovány tyto podmínky, cituji:
„Obyvatelstvo Lvova si po vydání města podrží plnou volnost pohybu a jak důstojníci, tak vojáci dostanou možnost odejít do Maďarska, nebo Rumunska, aby se přes tyto země dostali do Francie a mohli dále bojovat proti Německu.“
Dále bylo ujednáno, že město Lvov bude předáno ve 13 hodin. Polským důstojníkům bylo oznámeno, aby se mezi 14. a 15. hodinou shromáždili před postaveními sovětského 18. sboru, zde by odevzdali zbraně a konečně se odebrali do Winnik, kde údajně dojde k propuštění.
Tato kapitulační listina byla podepsána ze sovětské strany generály Kuročkinem a Jakovlevem, plukovníky Dědovem a Fotčenkem a rovněž politickým komisařem Makarovem.
A tady je právě ta hrůza, že to jsou tito polští důstojníci (a nejen tito – přes ruské sliby), kteří tak skvěle po celé dny čelí u Lvova německé přesile, že jsou to právě tito důstojníci, kteří jsou později na Stalinův rozkaz povražděni v Katyni.
Východně od Bugu se ještě 22. září 1939, v rámci Severní fronty, drží jednotlivé improvizované polské jednotky. Je to skupina Dubno plukovník Hanka-Kulesza s větším počtem dělostřeleckých baterií, se smíšeným jízdním plukem, motocyklovým praporem a dalšími zbytky různých polských jednotek. Tento den se přesouvají ve směru na Lvov a dnes dorazí do obce Kamionka Strumilowa.
Polská vojenská skupina plukovníka Koce, která byla rozmístěna ve Vladimiru Volyňskem a Kowelu se přemisťuje do oblasti Krasnystaw.
Více na sever u Kamien Koszyrski v tuto chvíli odpočívá samostatná operační skupina generála Kleeberga. Generál Kleeberg zde již nyní 22. září 1939 velí pěší jednotce, která je složena ze záložníků, dále vojáků rozbitých jednotek a různých nižších jednotek, jejichž síla již tento den odpovídá 2 divizím.
Generál Kleeberg zde čeká na skupinu KOP, která ustupuje před Rudou armádou. Tuto silnou skupinu vede generál Rückemann-Orlik, který ji sestavil z pohraničních vojsk. Ty v sobě zahrnovaly brigádu Sboru ochrany pohraničí (KOP), praporu KOP Snow, z praporu námořníků říční flotily z Pinsku, dále 135. pěšího pluku plukovníka Tabaczynskiho, 5 pevnostních praporů a řady menších jednotek.
Po spojení těchto všech vojenských jednotek bude mít generál Kleeberg velkou sílu a my uvidíme, co s ní bude chtít dělat. Jedno je třeba říct již zde 22. září 1939.
Generál Kleeberg bude chtít pokračovat v boji. Řekněme si rovnou, generál Kleeberg bude chtít útočit a osvobodit Varšavu (je jasné, že to vše bude z nedostatku informací doby a již nefungujícího hloubkového průzkumu).
Dne 22. září 1939 Sověti dobudou definitivně město Grodno.
A jak se zachovají?
Zachovají se tak, že po ovládnutí města okamžitě začínají masové represálie a zatýkání po celém městě. A co je horší, na takzvané „Psí hoře“ je ten den postříleno několik stovek polských obránců města Grodna.
Dne 22. září 1939 se jižním směrem, k maďarské hranici, přesouvá polská jízda generála Podhorského. Jsou to zbytky Podlaské jízdní brigády a Suwalská jízdní brigáda. Právě tento den, dne 22. září 1939, zreorganizoval generál Podhorský své jednotky a vytvořil z nich jízdní brigádu pod velením plukovníka Milewského se třemi jízdními pluky a jízdní brigádu plukovníka Plisowského se dvěma jízdními pluky a jednou jízdní divizí.
Mapa širšího okolí Lvova.
Ten den také táhnou východně od Zamošče polské jednotky generála Dab-Biernackého na Tomasów Lubelski ( na mapě hledat v okolí Lvova). U Czesnik a Barchaczowa bojuje polská 39. záložní pěší divize proti mnohem větším německým silám a je zatlačena k obci Labunie.
Dne 22. září 1939 se ze všech opevněných míst ještě brání Varšava, Modlin a Hel.
Dne 22. září 1939 předává Sovětům Brest Litevský německý 19. ts generála tankových vojsk Guderiana. Toto předávání Brestu Litevského se děje za formální ceremonie, která je spojena se společnou přehlídkou sovětských a německých vojsk dne 23. září 1939. Za sovětskou stranu se účastní této ceremonie velitel sovětské tankové brigády generál Krivošejn.
Guderian a Krivošejn při přehlídce v Brestu.
Přátelství při předávání v Brestu.
Samotná přehlídka v Brestu.
Německý 19. ts generála tankových vojsk Guderiana se pak po skončení ceremoniálu vydává na místo svého nového určení, kterým je Východní Prusko.
Tento den, tedy 22. září 1939, také v jižním Polsku předává Wehrmacht Rudé armádě naftovou pánev v Drahobyči.
Generál Langner si pak k tomuto dni poznamenává, cituji:
„Po poledni vstoupila sovětská vojska do Lvova a na mnoha místech zahájila palbu na polské vojáky, kteří se vzdávali.“
