VI. díl. Polsko září 1939. Č 5.

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 5.

Nejbližší spolupracovníci Molotov a Stalin.




Polsko po Versailleské smlouvě a po válce s bolševickým Ruskem je také mnohonárodnostním státem v Evropě. Vedle 69% Poláků v něm žijí Ukrajinci, Bělorusové, Němci a Židé. Maršál Pilsudski a vláda Polska začínají omezovat roli polského sejmu, po roce 1926, a tak stížnosti těchto menšin většinou zůstávají bez odezvy – neřeší se. Že se problémy menšin v Polsku neřeší naráží na intervence Společnost národů ( SN). Maršál Pilsudski a jeho přívrženci odmítají intervence SN až tak dalece, že v září 1934 nejen vypovídají úmluvu o ochraně menšin, ale vláda Polské republiky začne přestat i spolupracovat s mezinárodními orgány v oblasti kontroly užití systému ochrany menšin.
Nejsložitějším problémem v německo-polských vztazích, je svobodné město Gdaňsk ( i kvůli Gdaňsku, jako zámince Německa vzniká v září 1939 2. světová válka).
Město Gdaňsk mělo být přístavem pro Polsko a zároveň nemělo být součástí Polské republiky.
Všechny pokusy Poláku o získání Gdaňska se rozbíjejí na NE, které říká SN.
Polsko se rozhodne SN a celému světu vzdorovat!
Rozhodne se přebudovat rybářskou vesnici Gdyně na velký obchodní a válečný přístav!
A skutečně.
Již v roce 1929 zaznamená Gdyně větší obrat než Gdaňsk a brzy nato se Gdyně stává jedním z největších přístavů v Baltském moři. Ovšem při tom všem se polská zahraniční politika neustále snaží dál začlenit Gdaňsk do Polské republiky a neustále odmítá případné začlenění svobodného města Gdaňsk do Německa ( nekonečný a velice starý spor).
Německo na celou tuto situaci již v roce 1925 odpovídá celní( obchodní) válkou s Polskem. Tato obchodní válka, která velice rychle omezovala vzájemnou obchodní a hospodářskou výměnu mezi Německem a Polskem má horší důsledky pro slabší ekonomiku Polska, a dostává polské hospodářství do značných těžkostí
.
Maršál Pilsudski a jeho přívrženci v armádě ( nazývaní historickou literaturou také – pilsudčíci – patřil k nim i ministr zahraničí Josef Beck) nejednotnost v polské společnosti řeší již v květnu 1926 státním převratem – krvavým státním převratem.
V Polsku, především ve Varšavě, se rozhoří pouliční boje.
Uchopení moci maršálem Pilsudským a jeho přívrženců v Polsku zaznamenává jen ve Varšavě 400 mrtvých a asi 1 000 raněných.
Tato ozdravná opatření, nebo sanační opatření, nenalézají podporu v Polském parlamentu - Sejmu, kde má většinu pilsudského opozice.
A tak pilsudčíci pod vedením svého maršála v roce 1928 „očisťují“ všechny úřady nejen státní moci v Polsku.
V květnu 1930 navrhne maršál Pilsudski uvěznit v brestské pevnosti 88 poslanců Sejmu. Jde většinou o předáky stran, kteří mají v Sejmu většinu. Na maršálovu výzvu je pak skutečně v září 1930 uvězněno více než 80 bývalých poslanců a senátorů v brestské pevnosti.
V Polsku začala vláda autokracie a tato autokracie skutečně ještě více brzdí hospodářský rozvoj Polska a nezbytné sociální reformy.
Od této doby, až do své smrti dne 12. května 1935, panuje vlastně autokraticky v Polsku maršál Pilsudski. Po jeho smrti pak pilsudčíci – v čele s Josefem Beckem - ovládají až do roku 1939 Polsko. Teprve, když skutečně začne být bezprostředně ohroženo Polsko Německou říší a SSSR - přijde v Polsku ke slovu vláda široké národní solidarity.
Zároveň tyto polské vnitřní problémy, v kombinaci se znepokojením nad vzrůstajících mocí sousedního Německa, jeho vzrůstajícím hospodářským rozvojem a úspěchy německé politiky v SN vyvolávají nespokojenost v Polsku.
V této době ( 1930 -1932) se však vynoří i nový problém – Japonci ovládnou Mandžusko ( po 18. září 1931) – a v roce 1932 vyhlašují svou kolonii Mandžukuo - a na východě a jihovýchodě své země se začíná cítit ohroženo Japonskem SSSR.
SSSR tak je přinucen zajistit své hranice na západě, aby se mohl věnovat svým východním a jihovýchodním hranicím, proti stále více vzrůstající moci císařského Japonska.
Prohlášení, tento sovětsko-polský pakt o neútočení, je podepsáno 25. července 1932 a uvolňuje napětí na východní polské hranici.
Ale jaká to byla vlastně situace pro Polsko, jak si Polsko a SSSR věří, o tom svědčí i tato událost.
Německý Reichswehr má v roce 1932 manévry. Téma těchto manévrů je – obrana Reichswehru před neočekávaným útokem armády Polska na Berlín. Čestným hostem celého průběhu manévrů není nikdo jiný než maršál Tuchačevskij!
Polsko o vojenské spolupráci SSSR a Výmarské republiky Německo ví od své výzvědné služby a oddychne si, když je tato spolupráce ukončena nástupem Hitlera k moci v roce 1933.

Tady je dobré říci, že novější polské dějiny připomínají, že to byl nejen A. Hitler, který chtěl zvrátit po svém nástupu Versailleskou smlouvu a navrátit Říši území - německá území a koridor.
Ano - byli to i komunisté Polska, kteří na mezinárodním fóru, v Essenu 1. ledna 1933, bojují za právo svobodného rozhodnutí obyvatel Slezska a koridoru až do odtržení od Polska, a chtějí, aby byl dobrovolně připojen Gdaňsk k Velkoněmecké říši.

Jak víme, Hitler po nástupu k moci usiluje o prolomení politické izolace v Evropě a ve světě.
Již předtím usiloval maršál Pilsudski o to, aby donutil Francii, s kterou byl smluvně vázán v obraně, k preventivnímu útoku na Německo, jehož moc stoupala.
Neuspěl.
Maršál Pilsudski si byl zároveň vědom, když s touto myšlenkou neuspěl, že Polsko v této době hospodářsky Německo potřebuje.
A tak se překvapený svět po 26. lednu 1934 doví, že byla podepsána německo-polská dohoda o nenapadení.
Tato dohoda velice zvětší prestiž A. Hitlera a říše v Evropě a ve světě.
Soused Německa Polsko bedlivě sleduje dál vzrůst Velkoněmecké říše, ale vůbec nerozeznává, jakou cestou se bude nacistické Německo ubírat.
Zároveň se také, jako mnoho států světa, nechá uchlácholit vnitřně přesvědčením, že SSSR, jeho ozbrojené složky, je plně paralyzováno stalinskými čistkami.
Je tady Mnichov 1938.




O vztahu Polsko versus ČSR jsme mluvili v článku Č 2, zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2411
a o politice Polska vůči ČSR v době Mnichova zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2740

Polsko v době Mnichova ohlašuje svůj nárok na Slezsko za řekou Olší pražské vládě, předává jí krátkodobé ultimátum a hrozí užitím síly.
Wehrmacht pak ráno 1. října 1938 obsazuje Sudety.
O den později, tedy již 2. října 1938 překračuje armáda Polské republiky, její jednotky, řeku Olši.
Do předtím české části Těšína slavnostně vjíždí maršál Rydz-Śmigly.

Český Těšín 2. října 1938.




Ale nemylme se pakt německo-polský z roku 1934 bylo jen odložení skutečných záměrů Velkoněmecké říše a Adolfa Hitlera.
Účet, skutečný záměr Německa, bude vystaven Polsku brzy. Nejen ze západu, ale i z východu přijdou rány…

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 6.

Když budeme dle historických podkladů mapovat říjen 1938 až 1.září 1939 v Evropě, kde nesporně rozhodujícím faktorem ke vzniku 2. světové války je německo-sovětská dohoda o neútočení z 23. srpna 1939, se svým tajným dodatkem, musíme začít již v říjnu 1938.
Tedy jen několik dní, či týdnu po obsazení Sudet Wehrmachtem a připojení k Velkoněmecké říši a obsazení Těšínska polskou armádou.
Pojďme a dosti podrobně si toto období z historicky dochovaných dokumentů zmapujme.

V Grand Hotelu v Berchtesgadenu se 24. října 1938 sejde ministr zahraničí Říše Joachim von Ribbentrop s polským velvyslancem v Německu Józefem Lipským.
Ribbentrop tady Lipskému navrhuje úplné vyřešení všech otevřených otázek, které jsou mezi Německem a Polskem.
Touto schůzkou je zahájena celá řada německo-polských rozhovorů, které se budou konat až do jara ( března) 1939.
Lipský zde ještě v říjnu 1938 Ribbentropovi důrazně potvrdí, že připojení Gdaňska k říši nepřipadá v úvahu a spor může přerůst ve válku mezi Říší a Polskem. Zároveň slíbí, že všechny návrhy pana Ribbentropa předá do Varšavy.
Lipský pak do Varšavy mimo jiné píše, cituji:
„ …. Možnou oblastí vzájemné spolupráce mezi oběma zeměmi je podle názoru německého ministra zahraničních věcí společná akce v záležitostech koloniálních a otázka emigrace Židů z Polska a rovněž společná politika ve vztahu k Rusku, založená na zásadách Paktu proti Kominterně…“
V tom samém říjnu 1938 však již německý velvyslanec v Moskvě, von Schulenburg, dojednává s lidovým komisařem zahraničních věcí SSSR otázky, že se tisk a rozhlas obou zemí, SSSR a Německé Říše v budoucnosti zdrží kritiky A. Hitlera a J. V. Stalina.
To jen ten první krok, který postupně vede ke sblížení Berlína s Moskvou a jejíhož sblížení bude první obětí za 11 měsíců Polsko.
Ještě 11 měsíců…

Tady je nutno říci, že zpravodajská služba SSSR, ale především její největší a nejdůležitější vyhodnocovač Stalin měl o vyjednáváních a polsko-německých vztazích ty nejlepší zprávy přímo z německého vyslanectví ve Varšavě. Vše co putovalo z Berlína do Varšavy, pro velvyslance Německa ve Varšavě von Moltkeho, šlo přes poradce I. třídy von Schelihu ve Varšavě.
Diplomat von Scheliha byl od února 1937, pod krycím jménem – Árijec – činný agent sovětské tajné služby. Von Schelihu naverboval pro Moskvu dopisovatel „ Prager Presse“ Herrnstadt, když von Scheliha udržoval styk s KGB přes – „ Alta“, což bylo krycí jméno Herrnstadtovy přítelkyně Ilzsy Stöbeové, dopisovatelky švýcarských novin v Polsku.
Všechny tajné informace o rozhovorech německo-polských tedy Stalin věděl a i to mělo vliv na průběh dalších událostí ( příklonu SSSR k Říši).

Hitler přijímá dne 5. ledna 1939 v Berchtesgadenu polského ministra zahraničí Józefa Becka.
V probíhajících rozhovorech Hitler v úvodu hovoří o společných zájmech Německa a Polska ve vztahu k Rusku a pak po úvodu dodá, že každá polská divize činná proti Rusku znamená ušetření odpovídající divize německé a že je důležitá existence silného Polska.
Toto vše je poslední rozhovor, který spolu měli Hitler a Beck ( oficiální rozhovor Říše a Polsko).
Beck tam tehdy vyjadřuje jen připravenost Polska vyvázat Gdaňsk zpod protektorátu SN a podřídit Gdaňsk polsko-německé svrchovanosti. Co je však pro Polsko osudné?
Ministr zahraničních věcí Polska Beck se nechce připojit k dalekosáhlým plánům Adolfa Hitlera ( Drang nach Osten).
Beck tam hovoří o tom, že ač je Polsko antikomunisticky naladěné, nebude se podílet na protisovětských akcích.
To přitom v tuto dobu vlastně klade Polsko Německu odpor, v době, kdy Polsko není ještě jištěno Velkou Británií a má kvůli Mnichovu špatné, vlastně neexistující, vztahy s Francií….
Hitler jen všeobecně zopakuje, že Německo chce udržovat politickou linii zahájenou dohodou z roku 1934 a zopakuje – 1 divize polská směrem k Rusku ušetří 1 divizi německou.

Nyní je asi nutné, k pochopení všeho co následovalo, dobře sledovat projev Stalina na XVIII. sjezdu strany dne 10. března 1939, neboť jsou tam prvky změny politiky SSSR ( odklon od Francie a Velké Británie), cituji důležité pasáže:
„ ….Charakteristický je humbuk, který zahájil anglo-francouzský a americký tisk v otázce sovětské Ukrajiny. Představitelé tohoto tisku až do ochraptění křičeli, že Němci jdou na sovětskou Ukrajinu, že mají nyní v rukou tzv. Zakarpatskou Ukrajinu, která má téměř 700 tisíc obyvatel, že Němci nejpozději na jaře téhož roku připojí sovětskou Ukrajinu, která má 30 miliónů obyvatel, k tzv. Ukrajině Zakarpatské. Vše nasvědčuje, že tento podezřelý humbuk měl za cíl podnítit zášť Sovětského svazu vůči Německu, otrávit ovzduší a vyprovokovat konflikt s Němci bez zřejmých důvodů.
…Ještě charakterističtější je to, že někteří politici a tiskoví publicisté z Evropy a USA, jimž došla trpělivost v očekávání výpravy proti sovětské Ukrajině, sami začínají demaskovat skutečné kořeny nezasahování. Otevřeně hovoří a píší černé na bílém, že Němci je ukrutně zklamali, když místo aby vyrazili na východ, proti Sovětskému svazu, se, jen se podívejte, vydali na západ….
…..Politika je politika, jak říkají staří, protřelí buržoazní diplomaté. Je ale třeba říci, že velká a nebezpečná hra, do které se pustili přívrženci politiky nevměšování, může skončit jejich velkým překvapením.“
Stalin svým projevem otevírá dveře Hitlerovi…

Pak následuje mezi 12. až 15. březnem 1939 scénář popsaný v článku č. 16, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2531
Hitler obsazuje Československo , když předtím vznikl Slovenský štát viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2705

Den 15. března v Praze.





Hitler dává pokyn dne 3. dubna 1939 k vytvoření plánu na napadení Polska – „ Fall Weiss“, jenž je hotov do 11. dubna 1939, znění pokynu si řekneme, cituji:

„ Současné postavení Polska vyžaduje učinit kromě plánu obrany východních hranic vojenské přípravy s cílem vyloučit jednou provždy jakékoli ohrožení z té strany, jestliže se to ukáže jako nutné……
1. Politické úkoly a cíle:
Vztahy Německa k Polsku jsou založeny na zásadě vyhýbání sporům, kdyby však Polsko svou politiku ve vztahu k Němcům změnilo, politika se opírá až do současnosti o stejné zásady jako naše, a zaujalo hrozivé postavení, mohla by nastat nutnost konečného řešení záležitosti bez ohledu na pakt s Polskem.
Naším úkolem by v tomto případě bylo zničit polskou vojenskou sílu a vytvořit na Východě situaci, která by uspokojila požadavky našeho národa. Svobodné město Gdaňsk bude prohlášeno nedělitelnou částí Říše nejpozději na počátku konfliktu.
Politické vedení pokládá v takovém případě za svůj úkol izolovat pokud možno Polsko, to znamená omezit válku pouze na Polsko…

2. Vojenské závěry.
Velký cíl vytváření německých ozbrojených sil je i nadále určen nepřátelstvím západních demokracií. „Fall Weiz“ vytváří pouze prvek ostražitosti v těchto přípravách a nemůže být v žádném případě chápán jako nutný vstup do vojenského účtování se západními nepřáteli…

3. Úkoly ozbrojených sil.
Úkolem Wehrmachtu je zničení polských ozbrojených sil. Pro tento cíl je třeba směřovat k náhlému útoku a náležitě jej připravit.
Skrytá nebo otevřená mobilizace nebude provedena dříve než den před útokem a možná v poslední chvíli…“

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 7.

A řekněme si další, historicky doložené dokumenty, které měly bezprostřední vliv na uzavření Paktu sovětsko-německého o nenapadení i s jeho tajnými dodatky, jak je stejně uvádí všichni historici popisující tuto dobu mezi Mnichovem a napadením Polska 1939. Některé z těchto dokumentů, pro jejich závažnost, budeme citovat doslova. Podotýkám, že jejich autentičnost je potvrzena z archivů i u – Použitá literatura – na konci každého mého dílu.

Ve čtvrtek 4. května 1939 je jmenován lidovým komisařem zahraničních věcí SSSR Molotov, když je mu zároveň ponechána funkce předsedy rady lidových komisařů. Odstoupil Litvinov, který byl spjat s rozhovory s Francií, ale především s Velkou Británií, před a v době Mnichova.
Molotov, jako nejbližší spolupracovník Stalina bude lépe plnit jeho vůli.

V Polsku od března a dubna 1939 probíhají, stejně jako před rokem v ČSR v tu dobu, akce německé menšiny proti Polskému státu a polská armáda byla na těchto územích Polska v dubnu 1939 částečně mobilizována ( zůstane tak až do další mobilizace srpen a září 1939).

Polskému velvyslanci v Paříži zasílá ministr zahraničí Józef Beck 19. května 1939 – Přísně tajné – dokument z tajných polsko-francouzských jednání. Jeho znění cituji:

„ Tajná francouzsko-polská jednání. Protokol společných polsko-francouzských štábních rozhovorů, kterým předsedali: z polské strany divizní generál Tadeusz Kasprzycki, ministr vojenství, z francouzské strany generál Maurice Gamelin, náčelník generálního štábu.
Francouzské a polské vrchní velení, jednajíce v rámci rozhodnutí zaujatých oběma vládami, poté:
a/ co se seznámily se svými hledisky na německé síly a strategické možnosti:
b/ výměně informací o síle Polského vojska a francouzské armády a jejich možnostech v otázce mobilizace a soustřeďování:
V případě německé agrese proti Polsku nebo v případě ohrožení životních zájmů Polska v Gdaňsku, což by vyvolalo ozbrojenou akci Polska, zahájí francouzské ozbrojené síly automaticky akce následujícím způsobem:
1/ Francie ihned zahájí vzdušné akce v souladu s dříve dohodnutým plánem.
2/ Ve chvíli, kdy bude část francouzských sil připravena ( kolem třetího dne+1), přistoupí Francie postupně k útočným akcím s omezeným cílem.
3/ Jakmile se projeví hlavní německé úsilí proti Polsku, zahájí Francie hlavními silami ofenzivní akce proti Německu ( počínaje od 15. dne+1).
I. V první fázi války zapojí Polsko všechny své síly do obranných akcí proti Němcům a k ofenzivním akcím bude přecházet, jakmile to dovolí okolnosti za podmínek dohodnutých oběma velitelstvími.
II. Naopak, jestliže většina německých sil zaútočí na Francii, zejména přes Belgii nebo Švýcarsko, což bude mít za následek zahájení ozbrojených akcí francouzskou armádou, bude Polské vojsko všemožně usilovat, aby vázalo co největší část německých sil za všeobecných podmínek dohodnutých oběma veleními.
III. Aby bylo možné zesílit vyzbrojení a vybavení polské armády, pokládají obě vrchní velení za nutné přistoupit ve vlastním zájmu, aby byla ihned přes Francii zaslána materiální a finanční pomoc polské vládě. Tato pomoc umožní výrazně zvětšit síly polské armády a rozvinout v Polsku vojenský průmysl jak pro potřeby Polska, tak pro potřeby jeho spojenců na východním bojišti.
IV. Obě vrchní velení pokládají za nezbytné pokračovat v podrobnějších jednáních, která mají rozpracovat směrnice obsažené v nynějším protokolu.

Podepsán……………..Kasprzycki………….podepsán………..Gamelin.

A ve slovíčkaření se při diplomatických jednáních, to buď veřejně, nebo tajně, nebo mezi diplomaty Velkoněmecké říše a SSSR, nebo jejich tajnými službami, začínají otupovat rozpory mez dvěma diktaturami, ještě nedávno si tak antagonisticky vzdálenými a přitom v mnohém blízkými. Půjde o území, půjde postupně o sféry vlivu.

Německý velvyslanec v Moskvě von Schulenburg hlásí o svém rozhovoru s Molotovem do Berlína v tajném telegramu ze dne 20. května 1939,
že z rozhovoru s Molotovem plyne, že sovětská vláda pokládá hospodářské rozhovory za nevhodné do té doby, než se nalezne politická základna.. Když se několikrát von Schulenberg zeptal Molotova – co sovětská vláda rozumí pod – politická základna – Molotov vždy odpověděl, že tady se musí obě vlády u toho zastavit….
V závěru Schulenburg vyjádřil dojem, že Molotov chce získat čas a prozatím se na Německo nevázat, a zároveň, že vyzývá Německo, aby udělalo první krok v přípravě politických propozic k případnému, nějakému, většímu kroku.

Zároveň se v Německu – v novém Říšském kancléřství - koná porada za účasti Adolfa Hitlera a špiček Velkoněmecké říše - dne 23. května 1939, ze které plyne, že už nejde jen o Gdaňsk. Svědčí o tom tento historický zápis, cituji:

„ Rozhodnutí vedoucího/Pouze prostřednictvím důstojníka.
Hlášení o poradě dne 23. května 1939.
Místo: kabinet Vůdce, nové říšské kancléřství.
Službu konající pobočník – podplukovník generálního štábu Schmundt.
Účastníci: Vůdce, polní maršál Göring, velkoadmirál Raeder, generálplukovník von Brauchitsch, generálplukovník Milch, generál dělostřelectva Halder, generálmajor Bodenschatz, kontraadmirál Schniewindt, plukovník generálního štábu Jeschonnek, plukovník generálního štábu Warlimont, podplukovník generálního štábu Schmundt, korvetní kapitán Albrecht, kapitán von Below.
Účel: informace o situaci a politických cílech:
Problém – Polsko – nelze oddělit od konfliktu se Západem. Polská vnitřní soudržnost proti bolševismu je problematická. Z toho důvodu je Polsko pochybnou překážkou proti Rusku.
Válečný úspěch s rychlým rozuzlením na západě není jistý podobně jako postavení Polska.
Polský režim si neporadí se sovětským nátlakem. Polsko si je vědomo nebezpečí německého vítězství na západě a bude usilovat odebrat nám toto vítězství.
Odpadá tedy otázka šetřit Polsko a zůstává rozhodnutí zaútočit na ně při první naskytující se příležitosti.
Není třeba se domnívat, že se opakují Čechy. Dojde k boji. Úkolem je izolace Polska. Rozhodující věcí je úspěch této izolace

Za věrnost zápisu: Schmundt, podplukovník.

Do tohoto všeho dění se, jak 26. května informuje agentura DNB, ozývají nářky německé menšiny v Polsku, proti které zasahují polské státní orgány:
V Polsku se vedoucí Jungdeutsche Partai již jako poněkolikáté, tentokrát se dvěma peticemi, obrátil na polského premiéra….
Říká v nich, mimo dalších požadavků, že jsou v posledním týdnu, stále více vězněni představitelé německé národnosti Jak na východních, tak na západních územích Polska. Prý jsou celé dny i týdny zadržováni bez udání důvodů a členové jejich rodin nejsou informováni o místě pobytu uvězněných….

A pokračují diplomatické námluvy Říše se SSSR.
Rada sovětského zastupitelství v Berlíně Astachov hovoří dne 17. června 1939 s velvyslancem Říše v Moskvě von Schulenburgem a shodnou se na tom, že se atmosféra mezi oběma zeměmi zlepšuje…
Astachov pak dokonce již otevřeně řekne, onoho 17. června 1939, že, cituji dle historického dokumentu:
Kromě toho celkem otevřeně prohlásil, že dobré německo-sovětské vztahy mohou být pro obě země pouze ku prospěchu, když veškeré dějiny dokazují, že Německu a Rusku vždy bylo dobře, když byly přáteli, a špatně, když byly v rozepři…“

Další signál pak vyšle do světa německý deník „ Deutsche Allgemeine Zeitung“ když pod titulkem - Zklamání v Anglii. – mimo jiné píše o tom, že jsou v Londýně naivní, když věří, že SSSR bude šťastné, když bude moci posloužit demokratickým zemím. Říká dále, že sověti neprojeví nejmenší ochotu jít do války pro demokracie Západu, když Západ nedá stejné záruky SSSR, když mu nedá volnou ruku a nezajistí jeho podporu.

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 8.

Dalším krůčkem k sblížení mezi SSSR a Říší, je, jak vyplyne z tajného telegramu ze dne 29. června 1939 – rozhovor mezi Molotovem a Schulenburgem.
Do Berlína z Moskvy toho dne ( 29. června 1939) jde, že tento rozhovor trval 1 hodinu a Schulenburg Molotova informuje, že vlivné osobnosti Říše a především ministr zahraničí von Ribbentrop by přivítali normalizaci vtahů mezi Německem a sovětským Ruskem.
Schulenburg pak říká, že pro to Říše dodala řadu důkazů a jmenuje: zdrženlivost německého tisku o uzavření paktů o neútočení SSSR a pobaltských států a přání obnovit hospodářské rozhovory. Schulenburg pak v tomto historicky doloženém tajném telegramu dodává, cituji:
„ Z uvedených faktů vyplývá, že Němci nemají špatné záměry vůči Sovětskému svazu…..
Německá strana nadále využije každou případnou příležitost, aby projevila svou dobrou vůli….
Získal jsem dojem, že sovětská vláda si velmi přeje poznat naše stanovisko a udržet s námi kontakt……“

Důležitá informace je popisována dne 1. července 1939 v „ United Press“ , že německá vláda s předstihem, a Polsko se podivuje, informuje o tom, že ve dnech 25. – 27. srpna 1939 navštíví Gdaňsk německý křižník Königsberg ( ve skutečnosti je to pak Schleswick-Holstein – který vystřelí první salvu 2. světové války).

Von Schulenburg zasílá tajný telegram do Berlína dne 4. července 1939 o setkání italského velvyslance v Moskvě s Poťomkinem sekretářem SSSR. Italský velvyslanec mimo jiné hovořil o německo- sovětských rozhovorech a pak dodal, cituji:
„..že, podle jeho informací si německá vláda vážně přeje normalizaci vztahů. K tomu Poťomkin dodal, že dohoda Sovětského svazu a Německa by byla nejúčinnější zárukou míru..“.

Ale v měsíci červenci 1939 probíhají také trojstranné rozhovory mezi Velkou Británií, Francií a SSSR, ze kterých vydá agentura Havas v Paříži 11. července 1939 tuto informaci, cituji
„ Ministr zahraničních věcí Bonnet a rozhodující místa na Quai d´ Orsay v pondělí studovali Molotovovu odpověď na poslední francouzsko-britské návrhy na uzavření trojstranného paktu. V anglických a francouzských diplomatických kruzích se říká, že v některých bodech se vskutku projevuje jednota názorů, avšak vzhledem k novým Molotovovým požadavkům narážejí rozhovory stále na závažné obtíže..“

Jednoznačné stanovisko Polska hlásí Agentura „ Reuter“ dne 19. července 1939, ze zprávy maršála Rydze-Śmyglého, který řekl, cituji:
„ Chceme vyčerpat všechny možnosti k pokojnému vyřešení problému Gdaňska, jestliže však bude Německo trvat na svém plánu anexe, bude Polsko bojovat, i když bude osamoceno a bez spojenců. Celý národ až po posledního muže a ženy je připraven bojovat za nezávislost Polska, a jestliže říkáme, že pro Gdaňsk půjdeme do boje, bude představovat boj o naši nezávislost…“

A pak se koná ten nejdůležitější rozhovor mezi Německou říší a SSSR, o kterém informuje tento tajný telegram, ze dne 27. července 1939. Rozhovory vyjasní nedořešené otázky mezi oběma státy a brzy se začne pracovat na smlouvách. Rozhovory mezi německými a sovětskými diplomaty se konaly v Obchodě s vínem a vinárně Julia Ewesta v Berlín W 8 Behrenstraze 26a, poblíž Wilhemstraze. Pro závažnost, neboť později vznikla smlouva s dodatky, o parcelování území Polska a sfér zájmů, a jejím důsledkem bylo přepadení Polska. Opět tedy znění z dochovaného tajného telegramu, cituji:

„ V souladu s instrukcí jsem včera pozval na večeři sovětského chargé d´ affaires Astachova a vedoucího zdejší obchodní mise SSSR Babarina. Rusové se zdrželi asi do půl jedné. Rozhovor o politických a hospodářských otázkách, které nás zajímaly, byl Rusy veden ochotně a zajímavou formou, tak, že bylo možné volně a zásadně pojednat o jednotlivých, ministrem zahraničních věcí Říše vyjmenovaných tématech…
Co může nabídnout Rusku Anglie? V nejlepším případě účast v evropské válce a nepřátelství Německa, tedy nic takového, o co by Rusko mělo usilovat. A co můžeme nabídnout my? Neutralitu a neúčast v evropském konfliktu a, přeje-li si Rusko, německo-ruskou dohodu, zohledňující vzájemné zájmy, což by jako v dřívějších dobách bylo výhodné pro obě strany.
Během rozhovorů se Astachov stále vracel k otázce baltských států… Pokud jde o Polsko, řekl, že Gdaňsk tak či onak připadne Říši a rovněž otázka koridoru musí být vyřešena. Zeptal se, zda je Němcům nakloněno obyvatelstvo na územích dříve patřících k Rakousku, zejména v Haliči a na Ukrajině. V této otázce jsem se omezil na prohlášení, že ze žádné z vyjmenovaných otázek nevyplývá střet německo-ruských zájmů…
Astachov na závěr zdůraznil, jakou důležitost pro něj rozhovor měl. Předá jeho obsah do Moskvy a domnívá se, že bude mít vliv na další průběh událostí….
Podepsán Schnurre.“

Velvyslanec Říše ve Varšavě von Moltke informuje, v tajném telegramu ze dne 1. srpna 1939, Berlín o náladě v Polsku, cituji:
„Pro postavení Polska má mimořádný význam nálada obyvatelstva a vůle k odporu na původních polských územích. Obyvatelstvo tam již po 4 měsíce snáší částečnou mobilizaci a politickou nejistotu a neprojevuje, přinejmenším dosud příznaky zhroucení, dokonce ani výraznější pokles nálady, když nehovoříme o tom, že nebyly zaznamenány příznaky poraženectví…“

No a pak informuje ministr zahraničí Říše von Ribbentrop svého velvyslance v Moskvě von Schulenburga, v tajném telegramu, o svých jednáních s velvyslancem SSSR Astachovem, dne 3. srpna 1939. A tady je již i nabídka Říše ( na nejvyšší úrovni) pro SSSR o parcelování Polska, cituji:

„ Včera večer jsme přijali sovětského chargé d´affaires… Měl jsem v úmyslu pokračovat s ním ve Vám známém rozhovoru, který již dříve s mým souhlasem iniciovali pracovníci ministerstva zahraničních věcí. Navázal jsem na jednání o obchodní smlouvě… a označil jsem tuto dohodu jako správnou etapu na cestě k normalizaci německo-ruských vztahů, jestliže by byla vítána…
Naše ochota ve vztahu k Moskvě je známá, jde nyní o to, jakou cestou se chtějí dát tamní vládcové. Jestliže se Moskva zatvrdí, budeme vědět, na čem jsme a jak máme jednat, zatímco v opačném případě nebude problém mezi Baltem a Černým mořem, který bychom společně nedokázali vyřešit. Prohlásil jsem, že u Baltu je dost místa a že ruské zájmy v žádném případě nemusí kolidovat s našimi. Pokud jde o Polsko, zde rozvážně a s chladnou myslí pozorujeme další vývoj situace. V případě polské provokace zúčtujeme s Polskem v průběhu týdne. V souvislosti s touto možností jsem učinil poněkud choulostivou narážku, zda bychom se mohli s Ruskem dohodnout, pokud jde o osud Polska…..
Volba náleží, jak jsem řekl, Moskvě. Jestliže tam naše stanoviska vzbudí zájem, bude moci pan Molotov zakrátko tento problém projednat s hrabětem Schulenburgem….
Vedl jsem rozhovory a nedával najevo sebemenší spěch. Chargé d´affaires, který jevil zájem, mnohokrát usiloval o konkretizaci rozhovorů, a proto jsem mu dal najevo, že budu připraven na chvíli, kdy mi bude oficielně sdělen zásadní zájem sovětské vlády „o nové dělení“. Jestliže bude Astachov v tomto smyslu instruován, pak se z naší strany projeví zájem o rychlé uskutečnění.
Podepsán Ribbentrop.“

Následoval pak dne 10. srpna 1939 další, 1 hodinu trvající rozhovor mezi tajemníkem ministerstva zahraničí Říše Schnurrem a velvyslancem SSSR v Berlíně Astachovem, o kterém podává Schnurre toto hlášení, zařazené do „ Tajné“. Z hlášení cituji:

„ ….Astachov se dnes u mne objevil… na hodinovou rozmluvu…
Předložil následující:
V průběhu našich rozhovorů diskutovaná otázka, zda se má do preambule dohody o úvěrech přidat politický smysl, byla prostudovaná rovněž v Moskvě. Má se tam za to, že bude lépe, nebude-li úvěrová a hospodářská dohoda vázána s politickými formulacemi. Rovnalo by se to předčasnému otevírání budoucnosti.
Odpověděl jsem…, že naše stanovisko je podobné. Astachov potom prohlásil, že opět dostal z Moskvy pokyn, aby zdůraznil, že sovětská vláda si přeje zlepšit vztahy s Němci… Využil jsem této příležitosti, abych… řekl Astachovovi to, co následuje:
….polská posedlost velikostí, podporovaná Anglií, pobízí Polsko ke stále novým provokacím. I nadále doufáme, že se Polsko vzpamatuje tak, aby bylo možné dosáhnout mírového řešení. Jestliže se to nestane, může se ukázat, že navzdory naší vůli a navzdory naším přáním bude muset nastoupit vojenské řešení. Jestliže jsme… vůči Moskvě prokázali připravenost k velkorysému vyvážení zájmů, je pro nás rovněž důležité vědět, jaké stanovisko zaujímá polská vláda k polským záležitostem. Neboť Moskva, po neúspěchu politických rozhovorů, vede v současné době vojenská jednání s Anglií a Francií. Pro nás je však těžké uvěřit, že navzdory zjevnému stavu zájmů bude chtít sovětská vláda stanout po boku Anglie a obdobně jako Anglie být garantem polských aspirací, diktovaných mánií velikosti…
Podepsán Schnurre.“

Zdánlivé nespěchání v rozhovorech mezi Říší a SSSR se velice zrychlí v druhé polovině srpna 1939. O tom a dalším příště.


Použitá literatura:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99 a 3/05.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.