Grumman F6F Hellcat

[Petr1]

Mám knížku o Hellcatu. Třeba k jeho poškození. Byl tam jeden, který měl ustřelenou hlavu jednoho válce a jiné dva prostřelené. Přesto se doplazil na L.L.. Taky se tam zmiňují že od jisté verze byl standardně montován systém na tlakování Anty-G obleku. Pilotům to moc nevonělo. Dokud to nevyzkoušeli v cvičném souboji. Taky tam zmiňovali tehdy oblíbené rčení.,,Corsair je rychlejší než Hellcat, ale jenom dva dny v týdnu. Zbytek doby je v péči mechaniků.“ Já vím je to přehnané, ale o něčem to vypovídá.

[sa58]

...Taky se tam zmiňují že od jisté verze byl standardně montován systém na tlakování Anty-G obleku...

Tedy, čeština dostává zase na prdel....
Tento příspěvek zde zůstane coby odstrašující příklad...

[Hans S.]

Mám knížku o Hellcatu. Třeba k jeho poškození. Byl tam jeden, který měl ustřelenou hlavu jednoho válce a jiné dva prostřelené. Přesto se doplazil na L.L..

Ano, občas se motorům tímto způsobem podařilo přežít vlastní smrt. Ale to ani tak nedokazuje schopnosti Hellcatu, jako spíše toho samotného motoru. Thunderbolty i Corsairy občas podobná poškození také rozdýchaly. I dvouhvězdicové motory BMW 801 občas podobné "smrtelné" poškození přežili na tak dlouho, aby donesly pilota domů. Jinak ztráta hlavy válce je i není smrtelná. Samy o sobě mohou pracovat i ostatní válce (pokud není zničený ten s hlavní ojnicí), ale pro motor mohou být kritické následky - utržený válec může znamenat rychlý únik mazacího oleje a tedy enormně se zvyšuje šance na zadření motoru. Další problém je ve "zbytcích" válce. Hlavně jde o píst a ojnici, která nyní může (tažena ostatními zdravými válci) dost nešetrně bít do zničeného místa a ještě více ho likvidovat. Ztráty válců se přežívaly málokdy, ale pár případů skutečně zdokumentováno jest.

Taky se tam zmiňují že od jisté verze byl standardně montován systém na tlakování Anty-G obleku. Pilotům to moc nevonělo. Dokud to nevyzkoušeli v cvičném souboji.

Pochybuji, že se tento systém montoval do Hellcatu nějak "standardně" od nějaké verze. Mohl bys uvést zdroj této informace a ideálně nějakou přesnou citaci? Letectvo Spojených států začalo nasazovat tyto obleky v průběhu roku 1944 a určitého rozšíření se dočkaly zřejmě až na sklonku války. Nikde jsem neviděl informaci, že by u válečných Hellcatů byl zaveden tento prvek sériově (koneckonců ani nevím, jestli je vůbec k tomu anti-g obleku potřeba nějaký externí systém.

Taky tam zmiňovali tehdy oblíbené rčení.,,Corsair je rychlejší než Hellcat, ale jenom dva dny v týdnu. Zbytek doby je v péči mechaniků.“ Já vím je to přehnané, ale o něčem to vypovídá.

Je to hodně přehnané Hellcat byl na údržbu sice jednoznačně méně náročný, ale Corsair nepředstavoval nikterak nespolehlivé letadlo. Tímhle se spíše uklidňovali piloti Hellcatů. Corsair byl jako stíhačka úplně někde jinde.

[Petr1]

Bohužel již je to dlouho co jsem to čet. Mám dvě knížky o Hellcatech a v jedné z nich to je. První: Hellcat napsal Barrett Tillman.Druhá: Thunderbirds napsali Lt. Cdr. Roy W. Bruce, USNR (v.v.) a Lt. Cdr. Charles R. Leonard, USN (v.v.). Jestli to najdu dodám víc. K tomu Anti-G obleku. Pokud vím skládá se z kombinézy, možná v té době jen kalhot. Do tohoto oblečení je z tlakových lahví přepouštěn stlačený vzduch (možná dusík). Kombinéza není pod stálím tlakem, ale tlakuje se podle momentálního přetížení. V principu, natlakovaná kombinéza vyvíjí tlak na tělo a zabraňuje (zpožďuje) odkrvení mozku. Tím zabrání zatmění před očima a ztrátě vědomí.

[alibaba]

K tomu Anti-G obleku. Pokud vím skládá se z kombinézy, možná v té době jen kalhot. Do tohoto oblečení je z tlakových lahví přepouštěn stlačený vzduch (možná dusík). Kombinéza není pod stálím tlakem, ale tlakuje se podle momentálního přetížení. V principu, natlakovaná kombinéza vyvíjí tlak na tělo a zabraňuje (zpožďuje) odkrvení mozku. Tím zabrání zatmění před očima a ztrátě vědomí.

Nejsou pretlakovane nahodou jenom kalhoty? Z noh se da vytlacit celkem dobre krev ale z tela si to nevim celkem dobre predstavit.

[Hans S.]

Ano, "tlakované" jsou pouze kalhoty. Zpočátku byla používána voda (pokud se pamatuji), ne vzduch..ten až o něco později. nevím, jestli stihl být vzduch odzkoušen za WWII, nebo až po ní.

[Petr1]

Nevíte náhodou jaké jsou průměrné hodnoty snesitelné bez a s anti-G oblekem. Zajímalo by mne, jak velkou měl pilot výhodu. Pakliže to drak letounu vydržel. V jedné knížce jsem četl že na u nás vyráběném Mezku. Udělal navrátivší se pilot z Anglie zálet nového letounu. Stejný jaký dělali v Anglii. Po přistání byla konstatována celková únava draku a uvolněné nýtové spoje. Ta kniha byla o Mezcích v Izraeli a výcviku jejich pilotů u nás. Hellcat takové problémy zřejmě neměl.

[JiK]

Na vysavaci (F-16) se vcelku bezne toci (s oblekem a dobre trenovanym pilotem) 9.0-9.8G, kratkodobe by se dalo rozdychat a prezit asi i vic...kolik bude nejspis dost tajne.

[alibaba]

Na vysavaci (F-16) se vcelku bezne toci (s oblekem a dobre trenovanym pilotem) 9.0-9.8G, kratkodobe by se dalo rozdychat a prezit asi i vic...kolik bude nejspis dost tajne.

Neni nahodou prave u F-16 omezeny limit do 9g kvuli zivotnosti draku.
O pretizeni je celkem dobre napsano tady.

[Hans S.]

F-16 je obecně limitován snad na 6 - 9 G a to dle podvěšené výzbroje. Víc mu nedovolí Fly-By-Wire systém. Nicméně je to asi tak o 30 let vpředu oproti mé oblasti zájmu, tedy nechám se rád poučit.

Na Ralfa Schumachera při nehodě na GP USA v Indianapolis (2005, 2006?) působilo krátkodobě přes 70 G a byl v podstatě úplně v pořádku. Dlouhodobě je netrénovaný člověk schopný vydýchat okolo 3 - 5 G. Trénovaný tak 5 - 7 G. Speciální obleky v dobách WW2 byly schopné zvýšit odolnost zhruba o 1 G (což není málo), u dnešních nevím. Pochybuji, že bys našel člověka, který by byl schopný dlouhodobě vydýchat 9G.

Ad zalétávání Mezku: dost off-topic v tomto tématu . Konstrukce Bf 109 byla relativně dosti odolná, řízení Bf 109 tužší, než u britských protějšků. Spíše bych toto odsunul kamsi k nepodloženým legendám. Kovy mají docela zajímavé zobrazené v tzv. [velerově] křivce (omluvte fonetický překlad, na zkoušky mi výslovnost stačí a metalurgií se živit nehodlám). Tzn. únava se projeví po určitém počtu cyklů (ohyb sem a tam). Je docela málo pravděpodobné, že by pilot dokázal během letu unavit kov natolik, že by byl na hranici životnosti.
Jestli to lze označit za únavu materiálu? Pochybuji. Naopak by byl ale možná schopný docílit v určitých směrech deformací. Jít za hranici meze kluzu, případně i meze pevnosti - a konstrukční prvek tak poničit/zničit. Ta letadla nebyla nezničitelná. Dala se často nevhodným přispěním rukou a trimu i rozlámat ve vzduchu. Jednalo by se ale o nekázeň a hloupost daného pilota. Jistě byl před letem poučen, jak nový letoun zalétávat dle předpisů. Zalétávat jej dle britských zvyklostí je naivní až neskutečně hloupé.
Bez podrobnější analýzy je ale toto zcela bezpředmětné. Pro technika to takříkajíc nemá takřka žádného významu. A jen tak mimochodem: Pokud si vše představuji správně, tak při prudkých manévrech jsou přetěžovány především nosníky. Vše na letadlech se navrhovalo na zhruba 1,5 až 2,0- násobné přetížení proti maximálnímu plánovanému provoznímu. Tedy u stíhaček WW2 (tipuji) asi tak na 10 - 15 G. Kupříkladu Fw 190 byl schopen nějakých těch 12 G rozdýchat sice s nenávratnými deformacemi, ale bez větších rizik.

[Petr1]

Je mi jasné že to o Mezcích není zrovna košér informace. Jenom si nemůžu vybavit jiný příklad že ne každá konstrukce snese tvrdší zacházení a opravdu jsem to četl.
Teď mi kamarád vyprávěl, že Němci za WW-2 testovali jakési podélné šněrování na stehnech. Nevím ale co je na tom pravdy.

[Hans S.]

Ano, ne všechny konstrukce snášejí velká přetížení. Ale Bf 109 není úplně ideální příklad..najdeš jistě vhodnější letouny

[Farky]

Na vysavaci (F-16) se vcelku bezne toci (s oblekem a dobre trenovanym pilotem) 9.0-9.8G, kratkodobe by se dalo rozdychat a prezit asi i vic...kolik bude nejspis dost tajne.

Špičkoví letečtí akrobati si běžně "nakládají" 12-14 G a to bez Anti-G kalhot. Samozřejmě opravdu velmi krátkodobě, v řádu desetin vteřiny. U vojenských pilotů to bude podobné, Anti-G kalhoty totiž při krátkodobém prudkém přetížení zas tolik nepomáhají, nemají tak rychlou reakční dobu. Navíc silně pochybuji že by počítač piloty pustil mimo povolenou letovou obálku. Jaké maximální přetížení vydrželi piloti za WWII je těžké říct, neexistovali palubní zapisovače.

[Hans S.]

G-metry i se zapisovači v té době už nějaký ten čas existovaly, technika na tom zase tak špatně nebyla, aby nedokázala změřit přetížení Někde jsem měl uvedeno, že při testování Corsairu přístroj po letu ukázal 12 G (jestli si vzpomínám, v připravovaném článku to bude konkrétní).

[Farky]

Špatně jsem to napsal - palubní zapisovače (včetně G-metrů) samozřejmě existovali. Já jsem tím myslel to, že jím nebyli vybaveny sériové letouny použité v boji. Právě tyhle údaje (z boje, ne z testů) by mně nesmírně zajímali. Nepochybuji totiž o tom, že v boji šli piloti až na samou mez možností, dál než při testech (šlo jim koneckonců o život, ne nějaká data).

[Tempik]

Nenasměroval by mě někdo, nebo neshrnul naszení Hellcatu (i u britů) v Evropě? Setkali se někdy reáloně s Luftwaffe?

[Farky]

Vezmu to v rychlosti, začnu u Britů.

První akcí britských Hellcatů byla Operace Tungsten –

Operace Tungsten (3. duben 1944) byl úder z britských letadlových lodí na Tirpitz kotvící v norském Kaafjordu. Hellcaty dvou jednotek operujících z eskortní letadlové lodi HMS Emperor (D98) měly za úkol především zaútočit na postavení Flaku v oblasti cíle. Těmito jednotkami byly No 800 NAS (Naval Air Squadron) a No 804 NAS. Luftwaffe se neukázala, jediným ztraceným Hellcatem byl stroj ve kterém seděl S/Lt. Hoare (Novozélanďan) z No 800 NAS. Poškodil ho Flak, nouzově přistál poblíž mateřské lodi a byl vyloven.

Na řadu přišla série ofenzivních operací proti lodní dopravě u Norska, kterých se zúčastnila i HMS Emperor s Hellcaty na palubě. 26.4.1944 se odehrála Operace Ridge Able, během které byly potopeny 3 nákladní lodě u Bodo. Flak si vyžádal ztráty Hellcatů – zraněný S/Lt. Brine z No 804 NAS sice dokázal svůj poškozený F6F posadit na palubu Emperoru, ale zemřel ještě v kokpitu. Nevrátil se S/Lt. Roncoroni (No 800 NAS), byl sestřelen Flakem poblíž Bodo. Podařilo se mu nouzové přistání, následně byl vzat do zajetí.



Květen 1944 přinesl souboje britských Hellcatů s Luftwaffe. 8. Května, během další ofenzivní akce (Operace Hoops), byly Hellcaty napadeny skupinou Bf 109 a Fw 190 náležející do JG 5. Po boji byly Hellcatům přiznány 2 Bf 109 a 1 Fw 190. Sestřely nárokovaly S/Lt. Devitt (1 Bf 109), Novozélanďané S/Lt. Hoare a S/Lt. Scarves (1 Bf 109 ve spolupráci) a Lt. Richie (1 Fw 190). JG 5 ve skutečnosti ztratila 1 Bf 109G-6 (Fw. Berger) a dva Bf 109G-2 (Ofw. Otto a Uffz. Brettin). Němcům byly uznány 3 F6F, dva nárokoval Uffz. Hallstick a jeden Ltn. Prenzler. Hellcaty byly ztraceny dva, jeden z nic ještě před začátkem souboje následkem zásahu Flaku. Pilotem onoho Hellcatu sestřeleného stíhači z JG 5 byl S/Lt. Thompson.

14. května 1944 HMS Emperor a HMS Striker (ta Hellcaty nenesla) zaútočily svými palubními stroji na lodě u Rorviku (Operace Potluck Able). 18 Helcatů z Emperoru (9 od No 800 NAS, 9 od No 804 NAS) nachytalo poblíž cíle 5 He 115 z Küstenfliegergruppe 406 (piloti Oblt. Gramberg, Oblt. Zimmermann, Oblt. Ladewig, Ltn. Zarstens a Fw. Jänisch). Výsledek se dá odhadnout – všech 5 He 115 bylo rozstříleno (2 ve vzduchu, 3 po urychleném přistání na hladině). Vítězství nárokovaly S/Lt. Richie (1 He 115 + 1 ve spolupráci), Lt. Cdr. Orr (1 He 115 + 1 ve spolupráci), S/Lt. Hoare ( 1 He 115) a S/Lt. Hooker (1 He 115). V tomto případě nároky přesně odpovídají skutečným ztrátám. Při návratu z této akce na HMS Emperor byl S/Lt. Hollway nucen opustit svůj Hellcat na padáku (měl částečně vysunutý podvozek), nikdo ho již více nespatřil.
14. května 1944 to bylo naposledy, co se britské Hellcaty setkaly ve vzduchu s Luftwaffe.

18. června 1944 zanikla No 804 NAS, stroje i piloti přešly do No 800 NAS.
Další operací britských Hellcatů stojící za zmínku je vzdušná podpora spojeneckého vylodění v jižní Francii 15. srpna 1944 (Operace Dragoon). HMS Emperor, teď již pouze s No 800 NAS na palubě, se operace zúčastnila jen krátce (15. – 24. srpna). Hellcaty podnikly 252 operačních letů, převážně útoků na pozemní cíle na podporu pozemních vojsk. Z různých příčin přišla No 800 NAS za tuto dobu o 11 Hellcatů.
Poté se HMS Emperor přesunula v rámci svazu letadlových lodí do Egejského moře, kde útočila na lodní dopravu a německé posádky na tamních ostrovech a ostrůvcích.

V listopadu 1944 byla HMS Emperor se svými Hellcaty stažena z bojových operací na evropském bojišti a následně převelena do Indického oceánu.

Ještě jedna britská jednotka vyzbrojená Hellcaty se v Evropě podílela na bojových operacích – No 1840 NAS.



17. července 1944 se 18 Hellcatů No 1840 NAS zúčastnilo dalšího útoku na Tirpitz (Operace Mascot). Útok byl neúspěšný, Hellcaty operovaly z letadlové lodi HMS Furious.

22. – 29. srpna 1944 došlo k další sérii náletů na Tirpitz (Operace Goodwood I – IV), Hellcaty od No 1840 NAS byly opět u toho. Tirpitz byl lehce poškozen, Brity to stálo mimo jiné i 3 Hellcaty. Při Operaci Goodwood létala No 1840 NAS z HMS Indefatigable.

------------------------------------------------------------

Hellcaty ve slubách US Navy se podílely na jediné operaci proti Němcům, byla to již zmíněná Operace Dragoon. Dvě americké eskortní letadlové lodě měly na své palubě jednotky vyzbrojené F6F-5.

USS Tulagi (CVE-72) hostila VOF-1, což byla jednotka mající za úkol především řízení dělostřelecké palby z lodí. Na palubě USS Kasaan Bay (CVE-69) pak sídlila stíhací VF-74. Primárním úkolem obou jednotek byla podpora pozemních vojsk, jinými slovy útoky na pozemní cíle (mimo zmíněného navádění palby).



VF-74 na palubě USS Kasaan Bay během Operace Dragoon.

19. srpna 1944 zahlédla čtveřice F6F z VOF-1 tři He 111, kvůli nedostatku paliva ale Američané nemohli zaútočit (dva Hellcaty dokonce musely sednout kvůli stavu paliva na HMS Emperor). Později téhož dne se piloti VOF-1 přece jenom dočkali – Lt. Pouncel a Ens. Wood sestřelili jeden He 111 ve spolupráci, Ens. Robinson si připsal další He 111. Ens. Wood měl šťastný den, protože o chvíli později si na své konto připsal další sestřel He 111.
Také VF-72 ten den skórovala – Lt. Cmdr. Bass ráno sestřelil jeden Ju 88, odpoledne Lt. Castanedo a Ens. Hullard společně poslali k zemi Do 217.

21. srpna se stali obětí Hellcatů VOF-1 tři Junkersy Ju 52 nedaleko Marseille. Dvě „Tante Ju“ si připsal Lt. Olszewski, jeden sestřelil Ens. Yenter. Byl to poslední boj amerických F6F proti Luftwaffe.



F6F-5 od VF-74 zachycený během Operace Dragoon.

Hellcaty US Navy podporovaly Operaci Dragoon dva týdny, během této doby měly zničit 825 vozidel (a dalších 334 poškodit) a znehybnit 54 lokomotiv. Nebylo to ovšem zadarmo – VOF-1 a VF-74 ztratily dohromady 17 Hellcatů a 7 pilotů, mezi nimi byl i jeden z vítězů nad Lufwaffe, Lt. Cmdr. Bass.

Pro úplnost ještě zmíním, že během Operace Dragoon se na Korsice nacházela odloučená jednotka nočních stíhačů od VF-74 létající na F6F-3N.

[Tempik]

Děkuji moc Farky. I v té "rychlosti" je to dostatečně vyčerpávající odpověď. Zdá se tedy, že i na evropslém válčišti to byli výkonově dostatečné stroje, i přes jejich palubní původ.

[Farky]

No, napsal bych to asi tak, že Hellcaty byly dostatečně dobré pro situace, kterým musely v Evropě čelit. Narozdíl od Pacifiku nikdy nemusely vybojovat vzdušnou nadvládu nad bojištěm, nikdy vlastně neprošly opravdu těžkou zkouškou v roli stíhače.

Pravdou je, že F6F byl co se týká výkonů horší než stroje Luftwaffe, tedy Bf 109 a Fw 190. Hellcat rychlostně nestačil ani na tak zoufale nevýkonné letadlo jako byl Bf 109G-6. Bylo to na evropské poměry spíš lehce podprůměrně výkonné letadlo. ALE - bylo spolehlivé, pevné, snadné na pilotáž, nenáročné na obsluhu a na výrobu. Bylo to mezi britskými piloty zdaleka nejoblíbenější palubní stíhací letadlo. Ne kvůli výkonům, tam jasně vévodil Corsair, ale právě kvůli tomu že byl sice ve všem průměrný, na druhou stranu nebyl v ničem výrazně podprůměrný. Což se o ostatních palubních stíhačích Jeho Veličenstva říct rozhodně nedá.

Vím, že si britské Hellcaty (btw verze Mk.I, tedy F6F-3) dokázaly poradit s Messerschmitty od JG 5, ale zas takovou váhu bych tomu nepřikládal. Stejný výkon proti JG 5 zopakovaly v březnu 1945 (!) i Martlety VI (Britové v tomhle mači tenkrát vyhráli myslím 3:0).

[skelet]

Pro širokou veřejnost připomenu, že Martlet byl více známý jako Grumman F-4F Wildcat.