Lord napsal: Nevím zda jde o stejného Švamberka, který píše o rocku ale i o Koreji. Švamberk byl novinář a publicista, tak holt psal trochu zábavnou formou.
Je to jeho syn, Lorde – to on to patrně poněkud upravil a publikoval článek na Novinkách.cz, patrně aby „své“ knize udělal reklamu. Jasně to vyplývá i z odkazu, který jste mi VY poslal.
Toto je od vás: Původní článek, lze nalézt i pár fotek …
http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/1 ... oreji.html
A toto je ode mne (ty fotky jsou tam také):
Česko-korejská společnost
Czech-Korean Society ° ° 체크코리아협회
http://cks-korea.cz/akce-2010/korejska- ... i-primeri/
Co se týče mých námitek, hrubě zkreslujete mé příspěvky a to se mi vůbec nelíbí. Z toho důvodu musím, ačkoliv se mi do toho vůbec nechce, některé věci tady zopakovat, dříve než to tu definitivně zapíchnu a ušetřím vás tak dalšího obtěžování. Podle vašeho „zábavného pojetí“ jsme se o práci člena Dozorčí komise neutrálních států pro dohled nad dodržováním příměří na Korejském poloostrově dozvěděli tyto veledůležité (a občas i mírně lechtivé) informace:
Na posteli jsem vystřídal Lubomíra Fišera, příštího náměstka ústředního ředitele četky, který po roce 1968 prchl s čerstvě pojatou novou manželkou Katkou do Kanady. Postel byla tak proleželá, že se dalo bezpečně usuzovat na hlavní náplň předchůdcovy činnosti.
Na jakou náplň usuzujete vy? Prováděl snad člen Dozorčí komise neutrálních států dohled nad dodržováním příměří na Korejském poloostrově v posteli?
Styčný důstojník hlásil pravidelně, co přistálo nebo odpluje z přístavu nebo z některého z obou letišť, a my jsme s mechanickými počítačkami v ruce zjistili, kolik mužů přijelo nebo odjelo, potvrdili jsme si navzájem výsledky, pode -psalo se lejstro a šlo se domů.
Hrála se hra na kontroly a inspekce, při nichž se běžně potvrzovalo jako naprostá pravda to, co která ze stran nahlásila.
Tak toto byla ta hlavní náplň činnosti člena Dozorčí komise neutrálních států pro dohled nad dodržováním příměří na Korejském poloostrově. Právě jsme se dozvěděli, že se pouze hrála „hra“ na kontroly a inspekce a že se běžně potvrzovalo jako naprostá pravda to, co která ze stran nahlásila a co vůbec pravda být nemuselo. Generál Šejna by pravděpodobně řekl: a také to pravda nebylo.Mně se tají dech a zvedá se mi žaludek a říkám si, co to je? Autor je ale v pohodě, protože hlavní náplní člena Dozorčí komise neutrálních států pro dohled nad dodržováním příměří na Korejském poloostrově byla postel.
Nejpozoruhodnější postavou v Pchanmundžomu byl MUDr. Ludvík Souček ... Naše chrupy mu příliš starostí nenadělaly, hřešil na to, že jsme jeli všichni s čerstvě opravenými zuby, a vymyslel si náhradní činnost ...
Náhradní činnost za co ... Ještě jsme se ani nedozvěděli, proč tam vlastně byl. Samozřejmě, že nevyslýchal zajatce. V tu dobu už bylo po válce a on podle všeho ani nepracoval v naší nemocnici, takže pokusy to také nebyly, on o tom autor sám říká, že o tom stejně vůbec nic neví, ale proč tam ten Souček vlastně byl? Byl tam jako zubař pouze pro potřeby našich pracovníků? Jaká byla jeho funkce, jaký měl úkol? Kdy tam přijel, kdy začínala jeho mise a kde? Kdy skončila? Přeci tam nebyl celou dobu a s kým vším tam byl ... To je to základní, co bychom se chtěli dozvědět, když už se do toho autor pustil, ale o tom nevíme vůbec nic. Víme jen, že ...
Ludvík Souček se příliš nevyvaloval v peřinách, ale často sedal na vlak a vyjížděl daleko na sever ...
Nebudu to opakovat. Přečtěte si recenzi o několik komentářů výše, ta to všechno začala, a potom laskavě spolkněte jedovaté komentáře o panu Hedvíčkovi, protože kdyby to tak bylo, jakože já tomu vůbec nevěřím, protože co to je, co nám autor předkládá, drby a jenom drby, ale kdyby to tak opravdu bylo, tak co vy víte? Vždyť by ten Ross Hedvíček docela dobře mohl mít i pravdu ... Dejte pravdě šanci! Drby pravdu neobhájí, drby pouze vzbudí další a další podezření! Autor zjevně neměl Součka rád, záviděl mu, ale obdivoval ho, jak to tam měl zařízené – co tam měl zařízené? Autor neví
... co kdo komu vyprávěl, ale po Panmundžonu se pak rozšířila zvěst, že kluci na Čančinkangu se mají, už třetí tam dostal tripla.
A vzkaz pro Rosse Hedvíčka a pro generála Šejnu: „Podle zkušenosti sborné pana Švamberka to byl kec, ale podle pravidla „si non e vero e buon trovato“ se to traktovalo dál. Perché no?“ Ano, proč ne. Přesně to si asi myslí i Ross Hedvíček. A já se táži. Čím chce autor ten obsáhlý odstavec o MUDr. Součkovi doložit?
Tak. Tolik, Lorde, k tomu o hygieně, o záchodech a šukání . Já nevím, kde jste to přečet, u mne určitě ne. I když stručná zmínka o hygieně (opravdu velmi stručná, autor ji jen tak utrousil, jakoby mu spadla do mísy) není pro mne bez zajímavosti a určitě by si zasloužila větší pozornost než drby o MUDr. Součkovi, nebylo to pro mne to hlavní – pouze mne pobavila představa, jak členové komise pana Švamberka pašují do Československa v socialistické diplomatické poště americké komiksy, které ukořistili na záchodě. Pro autora bylo ale důležitější, že ...
... Ludvík využil poměrné blízkosti a železničního spojení a navázal přátelské vztahy nejen s bratrským špitálem, ale i tamní kolegyní. Vlakem z Kesongu to nebylo daleko a zanedlouho si půjčil řidiče s gazikem a přivezl z kesonského nádraží maďarskou kolegyni, které přijel ukázat, jak žijeme uprostřed demilitarizovaného pásma v Pchanmundžomu (sic!)
Co je to poměrná blízkost, Lorde? Jezdil Souček na vlak na kole nebo tam chodil pěšky? Nebo snad Mudr. klusal na koni? Nebudu to dál rozebírat a pokusím se ještě jednou ve stručnosti nastínit, proč mne zaskočil dobrodružný a téměř dovolenkový pobyt našich novinářů v Koreji, a krátce zopakuji,jak žili podle mých informací odborníci, kteří pro svou práci musí studovat prameny v cizích jazycích a bez latiny se neobejdou a kterým patrně tým novinářů tlumočil, neboť proto tam údajně byl, jaký jazyk že to ovládali ti novináři, činštinu nebo korejštinu? Mým záměrem bylo dokumentovat rozdíl na jedné jediné příhodě, která ale podle mne úplně stačí.
V období od r. 1953 byli členové dozorčí komise umístěni v ubykacích, které by se daleko spíše daly nazvat obrovskými stany. Zima tam byla neskutečná, jako na Sibiři, mínus pětačtyřicet stupňů celsia nebylo žádnou výjimkou, a ubykace byly zvenčí vytápěny systémem děr a tunelů kolem „ubykací“a také a hlavně pod zemí, neboli pod podlahou „ubykace“. Z udusané podlahy uvnitř se doslova kouřilo, podlaha byla místy úplně rudá a často se po ní nedalo ani chodit a stalo se i, že pod nic netušícími spícími členy komise chytlo jejich doslova polní lože! Tedy, že pod nimi začala hořet postel.
Jednotlivé země byly od sebe oddělené. Zvlášť byl tábor Čechoslováků, zvlášť tábor Poláků, atd. a každý z nich byl zvlášť obehnán ostnatým drátem! Jeden každý z nich byl navíc obklíčen a hlídán po zuby ozbrojenými empíky. Ovšem jednotlivé tábory byly od sebe také odděleny na základě politické příslušnosti k socialistickému táboru nebo americkému táboru nebo tedy chcete-li táboru nesocialistickému, tedy OSN. Každý tento tábor byl tedy v rámci svého bloku a v rámci dalšího tábora tentokrát politického opět oddělen kilometry ostnatého drátu a obklíčen po zuby ozbrojenou armádou. Všechny tyto tábory společně, tj. např. Poláci zvlášť, Čechoslováci zvlášť, dohromady odděleni a obklíčení v rámci socialistického tábora, Švýcaři zvlášť, Švédové zvlášť atd, dohromady odděleni a obklíčení v rámci neutrálních států západního tábora, každý zvlášť i dohromady obklíčen kilometry ostnatého drátu a po zuby ozbrojenými empíky tvořili ovšem také jeden velikánský objekt, nad kterým také musel být vykonáván dohled a tak celý tento cirkus tvořil další velikánský tábor obklíčený opět kilometry ostnatého drátu a armádou. A ta armáda hlídačů musela být přeci také obklíčena ve svém vlastním vojenském táboře kilometry ostnatého drátu a ozbrojenými hlídači, to dá rozum! Tady byl údajně mír a byli jsme zadrátovaní také.
Na místo, kde prováděli úkony, které spadaly do jejich kompetence, byli členové komise převáženi pancéřovými vozy a hlavně (!) jezdili pod ozbrojeným dohledem a s ozbrojeným doprovodem. A to všichni! Lékaři neměli výjimku, pane! Tady šlo o válku, žádný happening to nebyl ... A občas se po členech komise i střílelo.
Zpátky k postelím. Když jednou pod členem polské komise chytlo lůžko, tak naprosto zpanikařil a nakonec začal hořet i on sám. Myslím, že mu bylo úplně jedno, jestli je jeho postel proleželá nebo ne. Vyběhl ven a volal o pomoc. Jeden Korejec s výkřikem „Amerikanskije“ vtrhl do českého tábora a zahrabal se tam někam pod postel. Český lékař (lékaři byli samozřejmě v komisi také), chtěl běžet Polákovi na pomoc, ale český Stbák (nebo-li kontráš), který to tam hlídal a byl vlastně nekorunovaným šéfem české „výpravy“, se mu postavil do cesty a chtěl ho zastavit. Tehdy český lékař praštil s Stbákem na rozpálenou udusanou zem a řítil se skrz český ostnatý drát k polskému ostnatému drátu, kde na něj vojáci, jakmile se vzpamatovali, namířili samopaly. Polákům se naštěstí nakonec podařilo uhasit požár, který se mezitím rozpoutal, vlastními silami. Není mi známo, jestli postižený Polák přežil. Dotyčný český lékař se ovšem dodnes diví, kde v sobě vzal tu sílu praštit s autoritou o zem a jak to, že to nakonec, tváří v tvář samopalům, přežil.
Podle toho, jak tlumočí Alex Švamberk svého otce, hrála se v Koreji hra na kontroly a inspekce, podepsalo se lejstro a šlo se domů. Tak jednoduché to ale nebylo. To nebyla sametová revoluce, pane. Bez kontroly jediný vlak neprojel! A pokud Číňan, Američan nebo Rus na kontrolu nepřistoupil, zůstal stát vlak na kolejích a nehnul se dál. Žádné samopaly, žádné bomby, žádná letadla místo zemědělských strojů! Léky jsou léky – není to kokain nebo heroin! Já tomu věřím, pane! Měly snad lodě v přístavu výjimku? Dál ... Z jakého titulu se právě tento člověk vyskytoval u té takzvané repatriace, jak o tom v té údajné knize píše, oni tomu novináři rozumí? No ovšem, podepsal lejstro a šel domů. Nemusel tomu rozumět. A když tam tedy byl on, proč by tam nemohl být také MUDr.Souček? Nějakou misi v té Koreji přeci vykonávat musel! Vyskytovali se novináři také u raněných? A co tam právě oni dělali? Tam také podepsali lejstro a šli domů? To mohl MUDr.Souček udělat také. A ještě k tomu mohl přidat lékařské dobrozdání. Co si tedy zařídil lépe nežli oni? Podle toho, co naznačuje autor, se tam moc nepředřeli. Jestli tohle chcete, Lorde, srovnávat s knihou Jak jsem vyhrál válku, tak já s vámi rozhodně nesouhlasím. NE, TOHLE MI TEDY ROZHODNĚ JEDNO NENÍ a Novinky.cz nejsou žádný nositel Pulitzera nebo Nobelovy ceny za humoristické romány!
.
No ano, podle mých informací tam byla taková zima, že vám doslova zmrzlo i hovno u prdele. Když jste plivnul, zmrzla vám slina, ještě než dopadla na zem. Představte si obléhání Leningradu nebo Stalingradu, tam se také hrála hra na kontroly a inspekce, tam se také podepsalo lejstro a šlo se domů? Válka, to jsou i pro mne ranění a mrtví, když už se do toho zamotám, je to proto, že chci, aby nebyli, to není výstup rockové kapely, ale ANI NA TOM KONCERTĚ NEPODEPÍŠETE LEJSTRO A NEJDETE PROSTĚ DOMŮ!
A o to mi jde. Nevím, jestli to říkám dostatečně kultivovaně. Zkušenost mého strýce mohla být samozřejmě odlišná, ale byla to zkušenost korejská a bylo to o válce. I ta jedna jediná epizoda. Nebyla to zkušenost česká sametová. Nebyla to pouhá hra na kontroly a inspekce, a nepodepsalo se lejstro a nešlo se prostě domů! I když anarchista se na takový podpis dohody o příměří může dívat i takovýmto způsobem. Až ho bomba vyhodí do povětří nebo pošle ke dnu, bude se cítit také takhle cool ...?
A na závěr, než to tady definitivně zapíchnu:
Lorde, to vy jste psal o PROJEKTU A VÝSTUPU Z NĚJ. Psal jste jestli se nemýlím o dvou DVD. Má otázka se týkala těchto dvou DVD a toho projektu, žádné další otázky, žádné další knihy, žádné další zdroje, pouze toto:
Výstupy projektu představují dvě DVD s filmy a databáze na pevném disku, kde je obrazový, zvukový a písemný materiál.
Digitalizované 8mm filmy s dobovými záběry z padesátých let autoři sami okomentovali a archivní záběry doplnily nově pořízené rozhovory.
Naskenováno bylo 461 barevných diapozitivů, 674 políček negativů a 2446 černobílých snímků z alb a 10 barevných fotografií.
Naskenovány jsou i další dokumenty, většinou jde o různé průkazy a jízdenky v podadresáři, ale také – pokud s tím autoři souhlasili i deníky. Pět deníků bylo přepsáno. V textové příloze jsou dále kromě poskytnutých memoárů i čtrnácti rozhovorů. Přiloženy jsou i audioukázky z nich.
S oslovenými, pokud s tím souhlasili, byly také natočeny rozhovory, které zachytily jejich vzpomínky
Jediné, co jste mohli ode mne v tomto pádu číst, byla poznámka, že by mne to také zajímalo. Karayal napsal: A že bys pro to třeba začal něco dělat? Vykřikovat anonymně na netu ničemu nepomůže.
Tak tento útok neberu. Copak pro cokoliv dělá Karayal? V tomto případě si došlápnul na mne. Ale proč? Urážím snad já jeho? Takovouhle palbu do bezbranných ať si laskavě nechá pro sebe. Sbohem.