Myslím si, že by to chtělo trošku více osvěty, kdo to byl Ján Režňák.
JÁN REŽŇÁK, nejúspěšnější slovenský stíhací pilot za WW2
1919 – 2007
Ján Režňák se narodil 14.dubna 1919 ve vesnici Jablonica na Senicku. Po ukončení základní školy se vyučil elektrikářem. Jeho vášní od školy bylo letectví a tak po vyučení chodil na letiště Vajnory u Bratislavy, kde se zúčastnil výcviku nových pilotů pro ČSR. Po úspěšném absolvování letecké školy vstoupil do československého letectva, kde pokračoval v pilotním výcviku. Při té příležitosti prodělal základní vojenskou službu a následně poddůstojnický kurz. Výcvik Režňák ukončil akorát v době vzniku Slovenského štátu. Jako pilot v hodnosti slobodníka byl přidělen v prosinci 1939 k 13.letce umístěné v Piešťanech. Zde létal na stíhacích letounech čs. produkce, Avia B-534 a Avia BK-534 (kanónová verze stíhačky).
Bojová kariéra
V rámci 13.letky se dostal v létě 1941 na Východní frontu, kde bojoval jako pilot Slovenského štátu, po boku Německa. Ze své účasti na této kampani stejně jako další slovenští vojáci nebyl příliš nadšen. O to více byl překvapen, že kupříkladu na Ukrajině byli vítáni jako osvoboditelé. Režňák se navíc v té době měl ženit a to bylo o důvod více, proč nechtěl na Východní frontu. Boje na Ukrajině probíhaly při jednoznačné německé letecké nadvládě a tak se ani slovenští piloti do ohně boje příliš nedostali. Jediným větším incidentem byla střelba na maďarské stroje Fiat CR.42, které se podle německých velitelů poflakovali, kde neměli (Maďarsko bylo spojenec Německa). V lednu 1942 byli slovenští letci poslání na přeškolení na Me Bf 109E, protože jejich dvojplošníkové Avie neměli výkony, které by jim zaručovali úspěch v případě bojového střetu se sovětskými letouny. Na východní frontu se vrátili 27.října 1942. O měsíc později již byli slovenští stihači proti Rusům úspěšní a začali dosahovat sestřelů. Ján Režňák se svého prvního sestřelu dočkal 17.ledna 1943. Tehdy doprovázel průzkumný Fw 189, když byli napadeni čtveřicí Polikarpovů I-153. Režňák si jednoho z nich vybral a snadno sestřelil. Ostatní se dali na útěk. Ještě v tom samém dni se zúčastnil dalšího bojového vzletu, při kterém byl jeho „Emil“ poškozen LaGGy-3. Podařilo se mu však přistát na základně, kde ihned obdržel nové Me Bf-109 F-4. Dne 3.února byl Režňák s dalším kolegou určen jako doprovod německých Ju 52/3 přepravující německého generále. Při startu na podmáčeném letišti však došlo k havárií. Jeho letoun se převrátil, ale Režňák zůstal nezraněn. O chvilku později bylo jeho havarované letadlo napadeno ruskými stroji, ale Režňákovi se podařilo z jeho vraku dostat a ukrýt se za nim. Přestože letadlo dostalo kulometnou dávku, zůstal jeho pilot opět nezraněn. Již o necelé dva týdny měl Režňák další nehodu, kdy se při přistání snažil vyhnout Ju 87D, kterému náhle zkřížilo cestu. Podařilo se mu německý stroj přeskočit, ale při následném tvrdém dopadu se jeho Messerschmitt rozlomil. Režňák opět jako zázrakem zůstal nezraněn. A aby toho nebylo málo, tak již o tři dny později letěl s Aradem Ar 66 nad Azovským mořem, když mu selhal motor. Podařilo se mu nouzově přistát na ledové kře, kde byl i se svým pasažérem později zachráněn německými vojáky. Další nedobrovolné přistání si vybral 25.března při útoku na sovětské bombardéry Pe-2. Střelec bombardéru zasáhl motor jeho stíhačky a ta se poroučela k zemi. Při nouzovém přistání na břicho do bavlníkového pole si pouze udělal bouli na čele. Asi nejkurióznějšího vítězství dosáhla při pronásledování nepřítele, který vletěl do husté oblačnosti. Poslepu jej pronásledoval, když v mracích před sebou uviděl explozi. Ihned přitáhl knipl. Oblačnost totiž dosahovala až k zemi, do které sovětský pilot narazil. Aniž by vystřelil jedinou ránu, dosáhl vítězství.
Dne 27.října 1943 byla jeho 13.letka odeslána zpět na Slovensko. Během bojů na východě sestřelili slovenští piloti celkem 217 nepřátelských letadel, z toho jich Režňák sestřelil jistě 32. Při tom nalétal 194 bojových misí a zúčastnil se 36 vzdušných bojů. Stal se tak nejúspěšnějším slovenským pilotem ve službě Slovenského štátu. Za své výkony obdržel stříbrnou medaili vojenského Vítězného kříže, stříbrnou medaili Zaslužného kříže, dále zlatou, stříbrnou i bronzovou medaili Za hrdinství a německý Železný kříž I a II stupně, Ehrenpokal, německý zlatý kříž a chorvatskou stříbrnou medaili Koruna krále Zvonimíra.
Po návratu na Slovensko sloužil u pohotovostní letky protivzdušné obrany. Žádného dalšího vítězství se však již nedočkal. Na jaře 1944 byla jeho letka znovu vybavená stroji Me Bf-109 G-6 a byla začleněna k obraně Vídně. V té době ale již ministr obrany gen. Čatloš a velitel štábu armády plk. Golián připravovali plán na povstání proti svým bývalým spojencům, němcům. Byla vydána tajná instrukce neútočit na Američany, pokud oni sami nezačnou boj. Tak se mohlo i stát jak vzpomínal Režňák, že letěl souběžně s americkým bombardérem tak blízko, že viděl zlatý zub v úsměvu bočního střelce, který na něj mával. Vztahy mezi Slováky a Němci však již byli v roce 1944 tak vypjaté, že občas došlo k vzájemnému napadení.
Po vypuknutí Slovenského národního povstání (SNP) se jeho průběhu Režňák již neúčastnil. Zůstal v Němci okupovaném západním Slovensku až do konce války. Sice byl Němci nucen k bojům proti partyzánům, ale jako pilot odmítl vzít pušku a běhat po lesích. Jeho letka se měla přidat na stranu povstání, ale letouny byly bez paliva a jako takové je zabavili Němci pro sebe. Slovenský personál včetně Ražňáka vyhodili z letiště. Museli zůstat v Piešťanech a hlásit se každý den Němcům.
Po válce
Po skončení války sloužil až do roku 1948 u nově založeného Československého letectva ve škole v Prostějově. Jako „nepřítel“ byl po únorovém komunistickém puči propuštěn z armády. Sice ještě nějaký čas na přímluvu z vyšších míst byl instruktorem v letecké škole, ale v roce 1951 mu byl STB zabaven letecký průkaz. Poté si dokončil střední vzdělání a pokoušel se dostat na vysokou školu, což mu bylo samozřejmě z politických důvodů zamítnuto. Režňák tedy nastoupil do Povážské Bystrice jako konstruktér a technický inspektor. Později tu samou práci vykonával v Piešťanech, kde podal celou řadu zlepšovacích návrhů. Do důchodu odešel v roce 1979 a dále žil v Piešťanech. Po převratu v roce 1989 byl slovenským ministrem obrany povýšen do hodnosti poručíka v záloze. Zemřel v Martině dne 19.září 2007 ve věku 88 let.
Jeho uznané sestřely:
15x LaGG-3
5x I-16
3x I-153
2x MiG-1
2x MiG-3
2x DB-3
1x Pe-2
1x Jak-1
1x Jak-3
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.topsid.com