PALBA.CZ

Nieuport 17 konstrukčně vycházel ze svého bratříčka Nieuportu 11 "Bébé", byla zvětšena plocha křídel, prodloužen trup a také instalován silnější motor Le Rhone 9Jb, u prvních verzí měl motor výkon 110 hp (82 kW), později 130 hp (97 kW). Výzbroj se oficiálně sestávala z jednoho kulometu Lewis umístěného nad horní nosnou plochou. Toto umístění však nebylo pro letecký boj zrovna optimální, proto se amatérsky upravovalo, třeba se přidával ještě jeden kulomet stejného typu, nebo o něco později nahrazoval synchronizovaným kulometem Vickers, který již střílel mezi listy vrtule. V neposlední řadě se na Nieuportech 17 používaly i neřízené rakety Le Prieur, převážně proti pozorovacím balónům. Odpalovaly se elektricky z trubic na vzpěrách křídel. Nosnost byla až 10 kusů a účinný dostřel jen něco přes 100 metrů, proto se o jejich významu můžeme jen dohadovat, efekt byl podle všeho nejspíše jen psychologický.

Technické údaje a výkony:
Délka: 5,8m
Rozpětí: 8,2m
Výška: 2,4m
Plocha křídel: 14,8m˛
Prázdná hmotnost: 375kg
Vzletová hmotnost : 560kg
Maximální rychlost: 165km/h
Dolet: 250km
Dostup: 5.300m
Stoupavost: 11,5min do 3.000m, 7min do 2.000m
Plošné zatížení: 37,9kg/m˛


První Nieuporty 17 se dostaly k jednotkám na počátku roku 1916, zkruba ve stejné době, kdy k jednotkám Royal Flying Corps přišel letoun Airco D.H.2 s tlačnou vrtulí. Nad tímto letounem čněl Nieuport tak značně, že bylo rozhodnuto o jeho převzetí i do výzbroje jednotek RFC a RNAS (Royal Naval Air Service). Jelikož šlo o stroj velmi kvalitní, byl převzat i letectvy Belgie, Holandska, Ruska a Itálie. Bez zajímavosti jistě není, že po válce i Československem a dalšími cca. 15 státy.
Byl to letoun velmi oblíbený pro jednoduchou pilotáž a výkony, skvělá obratnost a stoupavost z něj dělala obávaného protivníka i nových německých Albatrosů D.I a II., ve své době špičky stíhacích letadel vůbec. Výhrady byly zejména kvůli jeho výzbroji, bubnový kulomet Lewis 7,7mm nad horním křídlem byl krajně nepraktický pro boj v zatáčkách, navíc byl pověstný svou nespolehlivostí, mimo jiné měl i malou zásobu nábojů (47). Oproti tomu Albatros měl synchronizované dvojče s 210 náboji v pásu. Další slabá stránka Nieuportu 17 byla křehká konstrukce, při velkém zatížení se křídlo mělo tendenci buď hroutit, nebo odtrhnout, zejména menší spodní plocha. Zde si však mohl pomyslně podat ruce s Albatrosem, který trpěl stejným neduhem, proto kupříkladu delší střemhlavý let byl velmi, velmi nebezpečný pro oba. Oproti Albatrosům měl Nieuport také o něco nižší maximální rychlost.

Nieuport 17- letadlo legend, toto lze prohlásit bez jakýchkoliv skrupulí.
Edward Mannock, 73 sestřelů, posmrtně Victoria Cross.
William Bishop, 72 sestřelů, udělen Victoria Cross, pocházel z Kanady.
Charles Guynemer, 53 sestřelů, miláček a legenda Francie
Charles Nungesser, 43 sestřelů, možná první člověk, který přeletěl Atlantik.
Albert Ball, 40 sestřelů, miláček Anglie, posmrtně mu byl udělen Victoria Cross.
Francesco Baracca, 34 sestřelů, Ital. Jeho osobní znak (černý vzpínající se kůň) převzala po válce automobilka Ferrari za svůj vlastní.
Raoul Lufbery, 17 sestřelů, slavný velitel Escadrille Lafayette (dříve Escadrille Américaine)


Dalo by se vyjmenovávat dále, ale nejspíše by šlo o nošení dříví do lesa, slavní piloti na slavném letadle...


Billy Bishop u svého Scoutu


Nungesserův Nieuport 17 s ponurým osobním znakem


Guynemerův SuperBébé s velitelskou stuhou

fatale:
Přehoď prosím ty fota do forumfota. První díl návodu je stále stejný a každé foto pak již má vygenerovaný link vložitelný do fora nad sebou. Stačí kliknout na odkaz nad fotkou - Odkazy.

Nenosil v Ruském letectvu primitivní rakety vzduch-země? Myslím, že jsem někde viděl obrázek s 4+4 rakety na vzpěrách.

V neposlední řadě se na Nieuportech 17 používaly i neřízené rakety Le Prieur, převážně proti pozorovacím balónům. Odpalovaly se elektricky z trubic na vzpěrách křídel. Nosnost byla až 10 kusů a účinný dostřel jen něco přes 100 metrů, proto se o jejich významu můžeme jen dohadovat, efekt byl podle všeho nejspíše jen psychologický.

jaky typ raket byl u rusaku ale netusim

Přihodil jsem ti na začátek obrázek souboje Nieuportu 17 s Albatrosem. Snad ti to nebude moc vadit, ale na portálu to vypadá líp.

np

Fatale, paráda. Jeď.
Prosím Tě, už mi nějak z hlavy vypadlo. Kdy ( datum být nemusí), stačí rok, a která země přišla s tou synchronizací střelby kulometu přes vrtuli? Byli to Němci? Honem nevím!

Pokud je mi známo, tak první bojově nasazené letadlo s účinnou synchronizací (žádné odrážecí klíny) byl německý Fokker E. III. V létě roku 1915 tím způsobil pořádný poprask na západní frontě.

Tu synchronizaci myslím vymysleli frantící .... pokud si dobře vzpomínám, ale fricové ji dovedli k lepší dokonalosti.
Jak se vlastně jmenoval ten francouzský seriál o letecké WW1 ??.. běžel asi před 20 roky - Etyjén Lerů , Bléryjot ... nahodíte někdo ?

Příběh synchronizace je velmi zajímavý, popíši z hlavy, takže budou menší nepřesnosti:

Existovali 2 typy.

1. Uplatnil Francouz Rolland Garros (v roce 1915?). Kulomet byl umístěn nad motorem a místo vrtule, kde docházelo k doteku s kulkou byla vrtule zúžena a pokryta plechem, který odrážel kulky. Nevýhodou byl nižší výkon letadla. Tomuto systému se říkalo "sekačka". R.G. se stal první francouzským esem a národním hrdinou. Bohužel brzy padl.

2. Zde šlo již o synchronizaci v pravém slova smyslu. Vymyslel ji Holanďan Anthony Fokker a začali ji poprvé používat Němci u Fokkerů E.III. To jim zajistilo obrovskou výhodu a Němci díky tomu málem vyhnali spojence z oblohy (rok 1916?). Mluví se o pneumatickém systému, ale jak to přesně fungovalo nevím.

9.dubna 1915 padl do zajeti Roland Garros, skopcaci tak zjistili, jak funguje jeho verze strileni skrz okruh vrtule a pozadovali to samy i po Fokkerovi, ten ale takhle primitivni zarizeni odmitl a behem noci sestrojil prvni synchronizator, byl ciste mechanickej, uvolnoval zaverku kulometu jen v momente, kdy nebyl pred hlavni list vrtule. Slo o upravenej lehkej pechotni kulomet Parabellum MG 14. Tim se dostala letecka valka do novy faze.

Sam Fokker ve svy knizce vzpomina, jakou neduveru jeho synchronizator vzbudil u mocipanu, neverili mu, strilel pri nastartovanym motoru na zemi, oni jak volove zkoumali vrtuli, jestli tam neni jedinej skrabanec, pak nekdo z nich prohlasil, ze to funguje jen proto, ze letadlo neleti, cemuz se Fokker vysmal, ale aby mel klid, tak odstartoval a strilel z leticiho letadla do terce na zemi, kdyz pristal, zase kontrolovali vrtuli, samozrejme nenasli jedinej problem. Nakonec ale dostal prikaz, ze jestli maji jeho letadla koupit, musi dokazat v boji, ze synchronizator funguje, on sam, Fokker, civilista, prislusnik jinyho statu... Dal vzpomina, ze sice vzlitnul, aby sestrelil pro potechu generalu nejakeho frantika, dokonce se k jednomu dostal hodne blizko, mel ho na musce, ale on mu jen maval, netusil, ze ho muze Fokker sejmout, spoust nestiskl a pristal, nechtel sam zabijet, chtel jen konstruovat letadla. To letadlo dostal pak na vyzkouseni tusim dokonce sam Immelmann a potvrdil jeho funkcnost celkem 15 sestrely, pak mel ale presnejsi musku strelec bombardovaci F.E.2 2nd Lt. McCubbin a Immelmann sel dolu v plamenech. To je ale uz jinej pribeh...

schema Fokkerovo synchronizatoru:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/e ... ram_en.png

Spojenci pouzivali synchronizator rumunskyho inzenyra George Constantinesca a to az od dubna 1916, do ty doby to resili bud tlacnyma vrtulema, kulometama nad horni nosnou plochou, sekackama, nebo jinyma pokusama o synchronizator, ktery ale fungovaly malokdy...
popis (anglicky) jeho synchronizatoru najdete zde--> http://www.repligun.com/HDBKACArm/HydCCSyncGear.html

Dík, to je to ořechový.
Nějak jsem věděl, že u toho byla celá story, ale paměť a z hlavy - tak to né!

to fatale: díky za upřesnění

Mozna to letadlo nedostal hned Immelmann (abych tu nekecal bludy), ale nejaky jiny pilot s dost vysokou hodnosti, kazdopadne byl Immelmann minimalne jeden z prvnich, co Eindecker lital. Z hlavy si to ted presne nevybavim.
Pak taky zkouseli kulometny dvojce a specialne pro Immelmanna vzniknul Eindecker s kulometnym trojcetem, nakonec ale zustali u jednoho kulometu, protoze druhy byl precejenom vaha navic a to v ty dobe bylo dost podstatny hledisko. Navic 1 kulomet na tehdejsi nepratele bohate stacil.
Immelmannuv 3kulometovy Eindecker bylo prej smolny letadlo, sam Immelmann se na nem malem zabil 2x bez ciziho zavineni a tusim nedosahl jedinyho sestrelu, po druhy kraksne ho radsi uz ani neopravovali, dali do srotu a Immelmann se vratil ke klasickymu 1 kulometnymu Eindeckeru.

Ještě něco málo k synchronizatoru - první pokusy ve Francii již v roce 1914, ale díky použitému kulometu Hotchkiss byly neuspěšné. Bylo to díky principu, závěr byl v době výstřelu vzadu a čas mezi spuštěním a výstřelem byl dlouhý. Navíc záleželo na mazání a "zaprasení" mechanismu.

V roce 1915 byl tento problém vyřešen v Rusku, použili kulomet Maxim. V lednu 1916 byl předán synchronizátor angličanům.


zdroj: Popelínský - Střelecká a raketová výzbroj letadel

Tady je obrázek s raketama, nejedná se tedy o Nieu17, ale o mladšího brášku. Upřímně říkám, že bych zrovna neměl chuť dovádět s tímhle ohňostrojem kolem plátnem potažených křídel

http://thevintageaviator.co.nz/files/im ... ensize.jpg

(upload do forum foto mi nejede)

Serial z WW1 se jmenoval "Muži na křídlech" a je z roku 1978

http://www.csfd.cz/film/125342-muzi-na-kridlech/

Nieuport 17 byl jedním z nejúspěšnějších stíhacích letounů první světové války a představoval výrazný krok vpřed oproti předchozím konstrukcím. Navržený společností Société Anonyme des Établissements Nieuport pod vedením Gustava Delage, vstoupil do služby v březnu 1916 jako vývojová pokračování typů Nieuport 11 a 16, s většími křídly, silnějším motorem a lepší manévrovatelností.

Konstrukční koncept Nieuportu 17 odrážel tehdejší snahu dosáhnout kombinace vysoké obratnosti, rychlého stoupání a účinné výzbroje. Typ byl jednomístný dvouplošník s lehkou dřevěnou kostrou a plátěným potahem, poháněný rotaxovým motorem Le Rhône 9J o výkonu přibližně 110 k (110 hp).

Typické parametry Nieuport 17 zahrnovaly rozpětí křídel okolo 8,16 m, délku kolem 5,8 m a prázdnou hmotnost zhruba 375 kg. Maximální vzletová hmotnost činila kolem 560 kg. Výkonové charakteristiky dávaly letounu top rychlost okolo 177 km/h (110 mph) ve střední výšce a služební dostup až 5 300 m. Výzbroj byla relativně standardní pro tehdejší stíhače: ve francouzské službě to byla synchronizovaná kulometná Vickers ráže 7,7 mm střílející skrz prostor kolem vrtule, u britských strojů se často používal Lewisův kulomet umístěný na horním křídle s pohyblivou montáží Foster, kterou pilot mohl vytáhnout dolů, aby nabíjel nebo vyčistil závadu. Některé eskadry experimentovaly i s Le Prieur raketami montovanými na mezikřídelní vzpěry pro útoky na pozorovací balónky.

Nieuport 17 vstoupil do služby v kritické době – během takzvaného „Fokker Scourge“, kdy německé stíhací letouny Fokker Eindecker dominovaly vzdušnému prostoru nad západní frontou. Díky vysoké obratnosti, dobrému stoupání a příznivému poměru výkon/hmotnost dokázal Nieuport 17 tento trend zvrátit a přispět k získání vzdušné převahy zpět. Nieuport 17 se stal hlavním typem francouzských stíhacích eskader (Escadrilles) od poloviny roku 1916 a byl používán také jednotkami RFC (Royal Flying Corps) a RNAS (Royal Naval Air Service). Britské perutě jej přijaly od června 1916 a v následujících měsících jej nasadili na různých úsecích fronty.

Letoun sloužil i mimo západní frontu, například v Makedonii nebo na středním východě u britských jednotek RAF. V Itálii, Belgii a Rusku byl rovněž používán spojeneckými silami a v některých případech zůstal ve službě i po revoluci v Rusku během občanské války.

Nieuport 17 si díky svým vlastnostem získal srdce mnoha pilotů, zejména těch, kteří se stali esy první světové války. Ve francouzské službě jej létali piloti jako Georges Guynemer, jehož oranžový potkan na trupu se stal legendou, či Charles Nungesser, který své stroje často maloval motivy „rakve a svící“.

U britských jednotek byl Nieuport 17 spojen s jmény jako Albert Ball, který na něm dosáhl 44 potvrzených vítězství a pomohl zvednout morálku RFC během kritického období roku 1916–1917. Dalším slavným pilotem byl Captain William Bishop, kanadský eso s 72 sestřely, který rovněž létal na Nieuportu 17 u No. 60 Squadron RFC. Italské jednotky létaly s Nieuporty 17 včetně leteckého esa Francesca Baracca, jehož stylové koně na trupu stroje se později staly inspirací pro logo Ferrari.

Američtí letci ve službě AEF používali Nieuport 17 především jako pokročilý cvičný a bojový typ, než měli k dispozici novější americké stíhačky.

Georges Guynemer (Francie)
Francouzské národní eso Georges Guynemer patřil k největším zastáncům stíhaček Nieuport. Ve svých dopisech i hlášeních opakovaně zdůrazňoval, že Nieuport 17 mu umožnil vést boj „podle vlastních pravidel“. Oceňoval především rychlé stoupání, lehké řízení a schopnost okamžité změny směru, což bylo klíčové v manévrovém boji s německými Albatrosy.

„Nieuport stoupá jako pták a zatáčí tak těsně, že protivník zmizí z dohledu dřív, než stačí zareagovat.“
(Georges Guynemer, dopis rodině, léto 1916)

Guynemer si byl však vědom i konstrukčních limitů. Ve vnitřní korespondenci escadrilly upozorňoval mladší piloty, aby se vyhýbali prudkým střemhlavým útokům ve vysoké rychlosti, kde hrozilo poškození spodního křídla.

„Letoun je výjimečný, ale není nesmrtelný. Kdo jej žene dolů příliš rychle, hazarduje se svým životem.“
(Guynemer, interní poznámka escadrille N.3)


Albert Ball (Velká Británie, RFC)
Captain Albert Ball VC, nejslavnější britský pilot roku 1916, považoval Nieuport 17 za ideální stroj pro samostatný lov. Jeho styl boje – útoky z převýšení, prudké přiblížení a okamžitý únik – dokonale odpovídal vlastnostem Nieuportu.

„Nieuport mi dovoluje útočit, kdy chci, a zmizet dřív, než Němec pochopí, co se stalo.“
(Albert Ball, dopis otci, říjen 1916)

Ball často létal s Lewisovým kulometem na horním křídle a cenil si možnosti střílet šikmo vzhůru, zejména proti dvoumístným průzkumným strojům.

„Střílet nahoru do břicha dvoumístného letounu je mnohem účinnější než ho honit zezadu.“
(Albert Ball, osobní zápisky, 1916)
Současně ale kritizoval omezenou palebnou sílu – jeden kulomet považoval za nedostatečný při delších soubojích.

Charles Nungesser (Francie)
Charles Nungesser, známý svou agresivitou a tvrdým stylem boje, vnímal Nieuport 17 jako „zbraň pro útočníky“. V jeho podání byl letoun méně elegantní, ale extrémně účinný.

„Není to letoun pro opatrné. Kdo váhá, ten padne. Kdo útočí první, ten vítězí.“
(Nungesser, paměti „Mes combats“, 1918)

Nungesser oceňoval, že Nieuport odpouští chyby v nízkých rychlostech a umožňuje prudké manévry těsně nad zemí – což mu několikrát zachránilo život při návratech z boje s poškozeným strojem.

Francesco Baracca (Itálie)
Italské eso Francesco Baracca považoval Nieuport 17 za nejlépe vyvážený stíhací letoun, jaký kdy pilotoval. Ve srovnání s těžšími typy oceňoval jeho „lehkonohost“.

„Nieuport reaguje na myšlenku dřív, než na pohyb ruky.“
(Baracca, dopis rodině, 1916)

Baracca také zdůrazňoval psychologický efekt letounu – rychlá reakce a ostré zatáčky podle něj dávaly pilotovi převahu ještě před zahájením palby.


William Avery „Billy“ Bishop (Kanada, RFC)
Kanadský pilot Billy Bishop, pozdější držitel Victoria Cross, používal Nieuport 17 v období, kdy se RFC snažilo zvrátit německou převahu.

„Je to letoun, který odpouští hodně – ale jen těm, kdo jej respektují.“
(Bishop, poválečné vzpomínky)

Bishop upozorňoval, že Nieuport je ideální pro individuální iniciativu, ale v hromadném boji proti početní přesile Albatrosů už narážel na omezení výzbroje i pevnosti konstrukce.