PALBA.CZ

Berberský nájezd na Vestmannaeyjar

V roce 1627 provedla flotila berberských pirátů působících pod Osmanskou říší devastující nájezd na Vestmannaeyjar, malou ostrovní komunitu při pobřeží Islandu.

Tento nájezd, v islandské historii známý jako Tyrkjaránið (tedy Turecké únosy) vedl k zajetí více než 300 lidí. Mnoho dalších bylo během útoku zabito a zajatí nebožáci byli odvezeni do Alžíru v severní Africe. Mezi nimi byl Ólafur Egilsson (1564-1639), luterský kněz, spolu se svou ženou Ástou a jejich dvěma syny (jeden se narodil přímo na pirátské lodi). Ólafur byl nakonec propuštěn a podnikl dlouhou cestu domů, přičemž se vrátil do Vestmannaeyjar v roce 1628. Jeho žena Ásta strávila v zajetí dlouhá léta, než se konečně vrátila domů roku 1637. Jeho synové se však domů nikdy nevrátili. Poté co byl propuštěn, aby sehnal výkupné pro ostatní zajatce, sepsal slavný cestopis Reisubók Séra Ólafs Egilssonar (Cesty reverenda Ólafa Egilssona) ve kterém zdokumentoval svůj únos a strašlivou cestu zpět, dílo, které bylo vydáno jak na Islandu, tak v Dánsku. Jeho vyprávění představuje vzácný osobní záznam o obchodu s otroky v severní Africe z pohledu zajatce ze severní Evropy. Rovněž detailně popisuje své zajetí a tehdejší život v severní Africe. Egilssonův příběh si získal novou pozornost, když inspiroval historický román The Sealwoman's Gift od Sally Magnussonové z roku 2018.
Nájezd na Vestmanské ostrovy v roce 1627 zanechal na Islandu trvalou jizvu, výrazně snížil populaci ostrova a vnesl strach do pobřežních komunit po celém Severním Atlantiku. Únos více než 300 lidí rozbil rodiny, zpustošil malou a soudržnou komunitu a odhalil dosah sítí obchodu s otroky daleko za Středozemním mořem. Nutno podotknout, že Egilsson sice skutečně doručil dopis dánskému králi Kristiánu IV. (pod něhož tehdy Island spadal), aby zaplatil za zajatce vysoké výkupné, ale král peníze neposkytl. Dánská pokladna totiž byla zcela vyčerpaná probíhající třicetiletou válkou. Na výkupné se tak museli skládat ve sbírkách sami občané. Výkup zajatců tak trval neskutečně dlouho. Peníze ze sbírek navíc dvakrát zpronevěřili najatí dánští obchodníci, kteří je v Alžíru raději utratili za vlastní zboží. Až v roce 1637 (tedy po 10 letech v otroctví) bylo vykoupeno prvních 35 Islanďanů. Mezi nimi byla i Ólafova manželka Ásta. Své děti však již Ólafur nikdy nespatřil. Syn Egill a další sourozenci v Alžíru buď zemřeli, nebo byli asimilováni a konvertovali k islámu. Ólafur Egilsson prožil se svou navrácenou chotí pouhé dva roky. Zemřel v březnu roku 1639.

Pro zajímavost si ještě povíme něco víc o samotném veliteli korzárské flotily. Murat Reis Mladší, vlastním jménem Jan Janszoon van Haarlem (1570-1641) byl slavný nizozemský korzár, který konvertoval k islámu a stal se jedním z nejznámějších berberských pirátů působících z Maroka. Narodil se v nizozemském Haarlemu a původně bojoval jako nizozemský korzár proti Španělsku. V roce 1618 jej u břehů Lanzarote zajali alžírští piráti. Přijal islám, změnil si jméno na Murat Reis a začal spolupracovat s marockými piráty. Stal se prvním prezidentem a velkoadmirálem nezávislé pirátské republiky Salé v Maroku. Vedl odvážné pirátské výpravy na sever, včetně poplenění Islandu (1627) a Irska (1631). Později byl zajat Maltézskými rytíři, ale byl osvobozen a dožil jako guvernér v Maroku.

Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Turkish_Abductions
https://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Janszoon
https://en.wikipedia.org/wiki/%C3%93lafur_Egilsson
https://en.wikipedia.org/wiki/Vestmannaeyjar

Murat Reis Mladší, tedy Jan Janszoon van Haarlem (1570-1641)