PALBA.CZ

Argolis

Celá oblast kolem severního a severovýchodního konce Nauplijské zátoky (řecky Argolidská zátoka) se nazývá Argolis či Argolida podle nejvýznamnějšího města Argosu a ve středověku sdílena víceméně stejné osudy. Argos, jako známé antické město si podrželo své postavení i za byzantské říše. Deset kilometrů vzdálené Nauplio bylo dlouho hluboce v jeho stínu a fungovalo spíše jako jeho přístav. To se začalo pomalu měnit až v 11. století. Většího rozvoje se dočkalo po roce 1180, kdy se celá Argolida dostala do moci Teodora Sgourose, víceméně nezávislého místního archonta, na něhož už nedosáhla oslabená císařská moc. Od roku 1202 jej nahradil jeho syn Lev. Když na Peloponés dorazili frankové a Sgouros byl obležen na Akrokorintu, bránily se zde jeho posádky. Po Sgourosově sebevraždě, přešly veškeré jeho državy na épeirského despotu Michaela. Když Akrokorint padl do rukou obléhatelů, franský zájem se pak zaměřil na oblast Argolidy.

Roku 1211 bylo obsazeno Nauplio a roku 1212 Argos. Vítězný Geoffroi Villehardouin pak celou Argolidu udělil v léno athénskému Otovi de la Roche za významnou pomoc při jeho získání. Argolidu spravoval Otův stejnojmenný druhorozený syn, V roce 1251 athénský Guy vykoupil toto území od svého bratra za 15 000 hyperpyronů. Argolidu spravovali obvykle druhorození synové rodu de la Roche. Jako takový se Jakub v roce 1280 silně angažoval v bojích proti Byzanci na Euboie.

Argos

Rod de la Roche vymřel roku 1309 a nahradili jej vévodové z Brienne. Ti v roce 1311 přišli po bitvě u Halmyrosu o Athény, ale Peloponéské državy jim zůstaly. Roku 1356 přešel v dědictví na Izabelu d´Enghien, která jej předala svému synu Guyovi. Po jeho smrti roku 1377 Argo držela jeho dcera Maria a její manžel benátský aristokrat Petr Cornaro. Jejich postavení stále více záviselo na pomoci Benátek, což snad Petr do jisté míry podporoval. Cornaro zemřel roku 1388 a Benátský senát nabídl dědičce Argolidy Marii za její dědictví 700 zlatých doživotní roční renty. Zatímco se ladily právní aspekty převodu, nehledě na nějakou legálnost vtrhla do Argolidy koalice morejského despoty Teodora I. Palailoga a athénského Neria Acciaioliho s najatými osmanskými vojáky. Obsazen byl jak Argos tak Nauplion, ale Benátky se Nauplia rychle zmocnily zpět. Argos k Benátkám dostal až roku 1394, výměnou za svobodu pro zajatého Neria Acciaioliho.

V květnu 1397 bylo město Argos, dobyto při překvapivém nájezdu tureckého Jakuba Paši. Záhy benátská posádka opustila hrad. Město bylo srovnáno se zemí a Turci si odvedli pěknou řádku zajatců. Benátčané se rychle vrátili a okamžitě sem zvali obyvatelstvo. Ovšem díky pěti kilometrům, které dělili město a moře, nebyl Argos pro Benátky prvořadou pevností a začal zvolna upadat.

V dubnu 1463 se k Argosu přiblížilo osmanské vojsko a díky pomoci (případně zradě) jednoho z duchovních na hradě, byla pevnost obsazena Turky bez boje. V rámci široce pojaté ofenzivy v létě 1464 Benátčané pod Bertoldem d´Este mimojiné obsadili i Argos. Při dalším postupu u Akrokorintu ale Benátčané utrpěli porážku a d´Este byl zabit při obléhání.

Následující rok silné turecké vojsko pod Mahmúdem Pašou Angelovičem překročilo Hexamilion a snadno se zmocnilo Argosu. A opět putovaly řady jeho obyvatel do otroctví, tentokrát se měli usadit ve stále málo zalidněné Konstantinopoli.

Po přechodu do benátského majetku začalo Nauplio nesmírně prosperovat přičemž nechalo Argos svým významem daleko za sebou. Válečné akce let 1463 až 1465, které citelně postihly širší Argolis se Nauplia příliš nedotkly. Až roku 1470 bylo Nauplio obleženo, ale zachránila jej benátská flotila, která přivezla zásoby a posily. Ve smlouvě uzavřené na konci první turecko-benátské války Benátčané mezi řádky naznali marnost lpění na držení Argosu a roku 1479 byl oficiálně předán turecké straně.

Nauplio a Palamidi

Po roce 1480 bylo v Naupliu založeno dolní město na severní části polostrova. Prakticky okamžitě se sem přestěhovala většina obyvatel sídlící doposud na akropoli, stejně jako benátská správa. Za druhé turecko-benátské války roku 1500 Bajezidovo vojsko přitáhlo k Naupliu, ovšem přední oddíly byly rozprášeny útoky stradiotů. Turci se přesunuli k Modonu a po jeho překvapivém pádu se před Nauplio vrátili. Mezitím zajatý modonský velitel Gabriel Turkům uprchl a vyzval Nauplio, aby jeho obyvatelé vytrvali v odporu. Navíc místní dostali zprávy o pomocné benátské flotile. Pevné opevnění a odhodlání nakonec přimělo Turky podruhé odtáhnout s nepořízenou. Silná a sebevědomá posádka pak provedla několik úspěšných výpadů na Turky obsazená území, za což se turecká strana pomstila na nevinných obyvatelích řeckých ostrovů. Nauplio se tedy ubránilo, ale přišlo o značnou část Argolidy a 13 tisíc zde usedlých Benátčanů, Řeků a Albánců ztratilo potravinovou soběstačnost. V souvislosti s útoky Turků zde proběhla jistá demokratizace a společnost se dělila na tři skupiny šlechtice, občany a prostý lid. Za svůj odpor byli obyvatelé Nauplia na dvacet let osvobozeni od daní, ovšem zůstala povinnost pracovat na solných pánvích.

Giacomo Franco. Nauplio 1597

Poslední velké obléhání zažilo Nauplio během třetí turecko-benátské války od 14. září 1538. Vojska Kassima Paši bylo ovšem velmi nepříjemně napadáno oddíly stradiotů, přesto předsunuté pevnosti Kastri a Thermisi záhy kapitulovaly. Nauplio se ale bránilo dále, zásoby byly přiváženy po moři, přičemž jisté problémy dělalo zásobování vodou. Turci obsadili dominantní vrch Palamidi odkud mohli z výšin ostřelovat město. Obránci se přesto drželi průběžně posilováni a zásobováni benátskou flotilou. Jejich výpady pak způsobovali obléhatelům citelné ztráty. Po 14 měsících obléhání Kassim Paša odtáhl a ponechal na místě jen malou posádku na Palamidi. Ta byla ovšem rychle zajata Benátčany.

Výsledný mír, ale nakonec přiřkl Sulejmanovi mimojiné i nedobyté Nauplio. Tuto smutnou zprávu přijel sdělit obráncům Admirál Mocenigo. V listopadu flotila odvezla všechno možné i nemožné a také všechny, kteří zde nechtěli zůstat. Klíče od bran pak byli předány Kassim Pašovi. Obyvatelé Nauplia byli oddaní a věrní a republika se snažila zachovat se k nim stejně. Byla sestavena komise pěti šlechticů, kteří se měli postarat o stradioti z Nauplia a přidělit jim půdu. Trvalo to dlouho a ne všichni na ní měli nárok. Řada jich nakonec skončila na Krétě, Korfu, Kefalonii, Kypru, v Dalmácii ale i v Benátkách nebo Veroně. Ovšem nemálo z nich nakonec prodalo své nové domovy a vrátilo se do původní domoviny jako poddaní Turků. Turci město přejmenovali na Mora Yenişehri a stalo se sídlem nově ustanoveného sandžaku.

V roce 1685 byly Argos i Nauplio obsazeny Benátčany a Nauplio bylo vybráno za hlavní město nového státního útvaru - Království Morea. Byly zde vybudovány a přestavěny pevnosti Bourtzi a Palamidi. Přesto v roce 1715 Argos – očekávaně, když jeho posádka pobořila část opevnění a odešla na Palamidi - a Nauplio s Palamidi dost nečekaně, rychle padly do rukou Turků.

Pevnost Palamidi

V roce 1822 byl dobyt řeckými povstalci Argos, kde byla krátce posádka 700 mužů. Stejně tak bylo získáno Nauplio a bylo dokonce bylo v letech 1822-1834 hlavním městem obnoveného Řeckého státu. Pevnost byla v druhé polovině 19. století přeměněna na kasárna a v roce 1926 zde vznikla nechvalně proslavená věznice, která fungovala zejména pro odpůrce režimu a politické vězně.

Akronauplia – Nauplio, Nafplio
(Napoli di Romania)

37.564079, 22.796632

Akronauplio zaujalo jižní skalami obehnanou vyvýšenou plochu poloostrova o délce nějakých 540 metrů a nejvyšší šířce 170 m. Jižní a západní část tvořily téměř kolmé skalní útesy spadající z výšky 45 metrů k moři. Na severu byly skály nižší a navazoval na ně terén zvolna se svažující k pobřeží. Původní mykénské kyklopské hradby obíhaly celou akropoli a na mnoha místech se dochovaly jako základy pro pozdější byzantské opevnění.

Mykénské hradby

Hradby na jihu

V nejchráněnější západní části stály obytné domy města. Tento úsek je označován jako Římský či Řecký hrad. Nejsilnější opevnění bylo na východní nejpřístupnější a také přístupové straně. První line hradeb byla postavena Byzantinci na starších základech v 6. století. Hradbu zpevňovaly tři polookrouhlé věže s dvěma patry střílen. Brána byla mezi prostřední a jižní věží. Další budovy z byzantského období nebyly identifikovány, nicméně je pravděpodobné, že ve vyšší pozici pozdějšího Franského hradu byla citadela, či alespoň okrsek byzantského úředníka.

V hloubi skrytá byzantská zeď

Plán Byzantské hradby

Frankové upravili byzantskou hradbu na východě, tak, že každou polokrouhlou věž prakticky zabudovali do zesílených pětibokých věží. Věže střežící bránu byly pravidelné s břitem směřujícím proti směru útoku. Byly spojeny masivní hradbou a původní kulisová brána nyní získala formu průjezdu. Také od prostřední věže k severní byla před starou hrabu přistavěna nová, směrem na sever se výrazně zužující teď. Severní věž byla obestavěna nepravidelně s šestibokým půdorysem.
K této úpravě snad vedl, již ne právě nejlepší stav starých staveb.

Plán Franského hradu

Více na západě v nejvyšší poloze frankové přepažili akropoli příčnou zdí s nejméně jednou čtverhrannou věží vysunutou z hradeb k městu. Podle ne úplně přesné veduty z konce 16. století, se zdá, že v hradbě více věží nebylo. Severně od ní se hradba mírně lomila. Tato část zcela zanikla, ale s vysokou pravděpodobností zde byla brána pro spojení s městem, tzv. Řeckým hradem. V nároží franské a jižní zdi byla obdélná budova, snad palác.

Základy franské věže

Jak vypadal celý tento hradní okrsek nevíme. Na severu byl ukončen hradbou na skalních útesech. Na východě jej zřejmě uzavírala hradba, později nahrazená Gambellovou, která je se západnější franskou hradbou naprosto rovnoběžná. Hlavní vstup do hradu vedl snad branou v jihovýchodním rohu, který později přestavěli Benátčané. Otázka je, jak se vstupovalo do Řeckého hradu západně od hradu. Je možné, že právě frankové změnili přístupové schéma a místo od východu sem obyvatelé akropole nově vstupovali branou v severní hradbě. Další možností je cesta vedoucí podél severních hradeb mimo jádro. Ovšem tomu by zase neodpovídala absence jakéhokoli většího opevňovacího prvku k ochraně či kontrole cesty.

Franský hrad

Po roce 1470 bylo zmodernizováno opevnění. V nižší poloze před byzantskou hradbou byl postaven Castel di Tori, masivní 170 metrů dlouhé opevnění se štítovou čelní zdí. V chráněné jihozápadní poloze byla výpadní branka. Mořská brána zajišťující vstup do hradu byla v příčné zdi mezi útesy a hradbou di Toro. Další okrouhlá bašta s přilehlou branou byla pod severovýchodním rohem byzantské hradby. Tato brána umožňovala snadnější spojení dolního města a Castelu di Toro, respektive akropole.

Byzantská hradba dostala nové šikmé obezdění se středovým břitem, které schovalo jak bránu, tak víceméně i všechny tři věže. K hradbě byl na vnitřní straně přihozen násep, aby sem bylo možné snadno umístit děla. Díky zazdění brány bylo nutné vyřešit nově vstup do akropole. Cesta vedla po jižní straně rampou nad útesy a zboku vcházela do hradu.

Brána u Gambellovy hradby

Před Franským hradem byla postavena hradba s vlaštovčími ocasy, zvaná Gambellova. Byla vedena rovnoběžně se zachovalou franskou zdí. V jihozápadním nároží byla pětiúhelná věž a v její spodní části byla brána do hradu, která překonávala poměrně velký výškový rozdíl, jak v průjezdu, tak již v prostranství za branou. Před touto věží byl postaven pětiboký barbakán, kam vedl vstup ze severu. Na barbakán navazoval hradba rovnoběžná s Gambellovou zdí, kde byla v severní části patrně kulisová brána. Tou se vstoupilo do zmíněného parkánu, kudy vedla cesta do barbakánu. V severním nároží franské zdi byla postavena nová čtverhranná věž, která sloužila jako zvonice.

V roce 1502 byla na jihovýchodě Castelu di Tori vybudována mohutná dělostřelecká bašta kryjící přístupovou cestu. Severní hradba jádra byla v blízkosti byzantské hradby doplněna okrouhlou baštou s postavením pro děla. Patrně současně byla před barbakán u Gambellovy hradby předložena okrouhlá bašta či spíše hradba s ochozem zakončeným střílnami.

Gambellova hradba s bastionem

Dolní město bylo opevněno hradbou podél pobřeží. Ze západu chránila přístav nová čtverhranná bašta se zaoblenými rohy, zvaná Pět bratrů, díky pěti střílnám pro těžká děla. Některé prameny uvádí, že byla vybudována Turky, ale to se mi příliš nezdá. U moře byly vybudovány i další obdobné bašty a věže. Na východě byl severně od Castelo di Toro vytvořen umělý záliv, či příkop, přes který vedl do města dřevěný most. Opevněn byl ostrůvek dnes zvaný Bourtzi. Akropoli s městem spojila zhruba v polovině severní hradby nově brána Sagredo.

Bourtzi

Opevnění v průběhu první poloviny 16. století poněkud překvapivě nejenže nebylo modernizováno, ale podle inspekčních zpráv se spíše rozpadalo. Hradba u moře nebyla dokončena, stejně jako stále nebyl opevněn dominantní vrch Palamidi. Franský hrad byl opuštěný a Bourtzi jen velmi těžce shánělo posádku.

Plán celé pevnosti

Benátské držení Nauplia po roce 1685 přidalo do opevnění akropole další moderní prvky. Do moře by vysunutý bastion Mocenigo, severovýchodní nároží zpevnil bastion Dolphin a před Castel di Tori byl na počátku 18. století předložen bastion Grimani. Prakticky až k němu byl ze severu doveden vodní příkop spojený s mořem. Mezi tímto bastionem a vrchem Palamidi, byl vyhlouben suchý příkop. A zejména bylo konečně opevněno Palamidi. Ve Franském hradě byla u příčné hradby postavena klenutá prachárna a obdélná cisterna

Bastion Grimani

19. a 20. století a působení moderní řecké armády znamenalo zánik mnoha středověkých a novověkých struktur ve prospěch kasáren. Za východní byzantskou hradbou byla postavena vojenské nemocnice a kostel sv. Anargyrose. Roku 1867 byly zbořeny pobřežní hradby, v roce 1895 pak šlo k zemi východní opevnění města, V roce 1929 byly rozebrány bastiony Dolfin a Mocenigo, aby udělaly místo novým veřejným budovám a také novému průběhu nábřeží. V roce 1926 byla na západní části postavena věznice, aby roku 1971 ustoupila stavbě hotelu. V roce 1960 byl na Castel di Tori postaven tehdy moderní a dnes podle mě dost obludný a nyní opuštěný hotel Xenie.


Bourtzi
37.569756, 22.790459

Snad i dříve opevněný malý ostrov u vjezdu do přístavu byl v roce 1473 přeměněn na pevnost podle posledních poznatků vojenské architektury. V roce 1502 byl na jihozápadě vybudován vlnolam, odkud vedl řetěz na jih k vjezdu do přístavu. Po roce 1699 získal díky Benátčanům svou současnou podobu. Během řecké revoluce v roce 1821 byl hrad obsazen 200 řeckými vojáky. V roce 1865 se stal sídlem městského kata a místem poprav vězňů gilotinou. Později zde byl hotel.


Video
https://www.youtube.com/watch?v=-ctRpzsj_aY&t=4s


Palamidi
37.561428, 22.803794

Dominantní vrch, tyčící se 216 metrů nad mořem, a také nad Naupliem byl opevněn Benátčany až po jejich získání Nauplia roku 1685. Roku 1690 začala výstavba schodiště, které mělo původně dle legendy snad 1000 stupňů a bylo částečně zaklenuté, dnes po úpravách z poloviny 19. století má 857 schodů. V roce 1711 začala výstavba pevnosti s osmi bastiony, která byla dokončena roku 1714 podle plánů stavitele Antonia Giancixe (Antun Jančić). Stavbu vedl francouzský vojenský architekt Pierre de la Salle. Co naplat, když sem roku 1715 přitáhli Turci, 80 mužů posádky nemělo šanci pevnost ubránit.

Video
https://www.youtube.com/watch?v=DWX0ss-RVHM

Argos, Akroargos, Larissa
(Argues)

37.638439, 22.715431

Dva dominantní vrchy nad městem Argos byly osídleny téměř od nepaměti a sloužili k obraně Arga z vnitrozemí. Severní a vyšší z obou kopců si držel významnější postavení. Zdejší akropole měla patrně pravidelný čtverhranný půdorys. V 6. století před naším letopočtem bylo zdejší opevnění přestavěno a v jeho centru snad právě tehdy vznikl chrám Athény Polias. Další modernizace proběhla za vlády císaře Justiniána. Hrad měl patrně zhruba čtverhranný půdorys, když ještě mykénské zdivo posloužilo jako základ hradeb na západě a severu. Dnes je dochované do poloviny výše hradby.

Kyklopské zdivo na nádvoří

Jádro ze severovýchodu

U severních hradeb byla postavena trojlodní bazilika, která ale z neznámých důvodů přestala existovat a v roce 1174 byl částečně na jejím místě těstě u hradeb postaven kostelík Panny Marie. Z další byzantské zástavby můžeme identifikovat pravděpodobně cisternu v centrální poloze nádvoří. Další zástavba jádra z tohoto období je nejasná. Hlavní brána byla umístěna v jihovýchodní části dispozice v dovnitř zatažené branské věži. Druhá rovněž dovnitř zatažená branská budova byla uprostřed západní hradby. Ta měla za úkol jednodušší spojení s níže položeným, nepravidelně okrouhlým, ohrazením obíhajícím jádro.

Apsida kostelíka Panny Marie

Dochované hradby obsahují nejméně šest čtverhranných věží. K západní, východní a severozápadní hradbě byly přiloženy rozměrné cisterny, další byla uprostřed prostoru před jižní hradbou jádra. Původní brána do dolního hradu byla v jihozápadním nároží.


Frankové velmi pravděpodobně postavili v severovýchodní části jádra palác pro správce hradu. Otázka je, zda již tehdy nevybudovali nějakou věž vysunutou z prostředka jižní hradby, jak by naznačovaly vykopané základy. Případně další čtverhrannou věž v zalomení východní hradby. Největší změnu a prakticky svou dnešní podobu získal hrad po roce 1394. Ve chvíli, kdy jej získali Benátčané, vysloveně se vrhli na jeho úpravy. Byly zvýšeny hradby jádra.

Nádvoří

Nejpozději v této době vznikla již zmíněná čtverhranná věž v zalomení východní hradby jádra. To bylo zesíleno stavbou nejméně 4 trojúhelných bašt. Dvě z nich byly protilehlé před severní hradbou, další byla u rohu severní hradby a poslední dochovaná je v jihozápadní části, ovšem tak nešikovně, že to přináší otázku po vedení jižní hradby. Vzhledem k tomu, že jižní byzantské ohrazení obsahuje také nejméně dvě trojhranné bašty, je otázka, zda jsou podobné bašty v jádře opravdu benátského nebo staršího původu, nejpravděpodobněji franského (?).

Plán hradu

Velkými změnami prošel dolní hrad. Volně průchozí nádvoří bylo přehrazeno hradbou vedoucí od jádra na západ, kde byla zakončena čtverhrannou věží. Druhá hradba pak klesala od jihovýchodního nároží. Zhruba uprostřed byla trojúhelná bašta a ještě níže kulisová brána. Tato hradba byla zakončena čtverhrannou věží. Jihozápadní část dolního hradu byla opuštěna a sloužila jako zdroj stavebního kamene.

Hrad z jihovýchodu

Hrad ze západu

Zda na rozvoj dělostřelectva zareagovaly již Benátky nebo to byla až turecká iniciativa po neblahých zkušenost z dobývání během turecko-benátské války nevíme. Každopádně jihovýchodní nároží jádra získalo menší okrouhlou věž. Polookrouhlá bašta zaujala zalomení hradby směřující k dolnímu ohrazení. Měla za úkol bránit jak hradbu, tak především vstup do jádra. Čtverhranná věž v západním nároží dolního hradu byla zbořena a na jejím místě vznikla masivní dělostřelecká polookrouhlá bašta. Severní oblouk hradby zabezpečily dvě polookrouhlé bašty.

Hrad ze severu

Po roce 1464 hrad Turci znovu opevnili. V roce 1467 postavili zhruba uprostřed jižní hradby mohutnou dělostřeleckou válcovou věž. Snad současně byla přestavěna i západní část jižní hradby, která nově vybíhala z přímé linie k věži. Později byl lépe zabezpečen vstup. Mezi polookrouhlou baštou a velkou věží byla postavena hradba s kulisovou branou v blízkosti bašty.

Základy okrouhlé věže

Při své návštěvě v roce 1668 popsal turecký cestovatel Evlija Čelebi hrad jako benátskou stavbu s vysokou věží, mešitou Mehmeda Dobyvatele a 150 domech, které obyvatelé nedávno opustili kvůli moru.

Benátský bastion

Když se roku 1686 hradu zmocnili Benátčané, umístili do velké věže sklad střelného prachu (možná jen pokračovali v turecké praxi). V roce 1700 zřejmě nebyly dodrženy bezpečností předpisy, případně zasáhl blesk, každopádně výbuch skladovaného prachu způsobil prakticky kompletní zničení věže. Benátčané na jejím místě postavili nepravidelný pětiboký bastion.
Hrad nedávno prošel citlivou rekonstrukcí.

Video
https://www.youtube.com/watch?v=XqgUC-jjPDo&t=8s


POUŽITÁ LITERATURA
Bon, A.: La Morée franque. Paris 1969.
Doumerc, B,: Benátky a jejich impérium ve Středomoří 9.-15. století. Ptaha 2017.
Honzák, F.; Pečenka, M.; Vlčková, J. : Evropa v proměnách staletí. Praha 1995.
Kompoti, A.; Kazolias, A. ; Panagiotidis, V., V.; Zacharias,N.: 3D Laser Scanning and UAVs in cultural heritage: The case of Old Navarino castle in Pylos, Greece. Journal of Archaeological Science: Reports, Volume 52, December 2023.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha 1997.
Mayer, H.E.: Dějiny křížových výprav. Praha 2013.
Miller, W.: The Latins in the Levant. A history of Frankish Greece. London 1908.
Nicolle, D.: Crusaders castles in Cyprus, Greece and the Aegean 1191-1571. Oxford 2007.
Pappas, N.C.J.: Stradioti: Balkan mercenaries in fifteenth and sixteenth century Italy. 2008, Sam Houston State University, nd.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greece. Vol II. Anixi Attikis 1994.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greek islands. Vol III. Athens 1999.
Procacci, G.: Dějiny Itálie. Praha 1997.
Synek, J..(ed.): Vojenské dějiny od pravěku do roku 1648 - střední Evropa. Praha 2013.
www.archaeology.wiki
www.burgenwelt.org
www.history-maps.com
www.ecastles.gr
www.kastra.eu
www.palba.cz
www.romeartlover.it
http://wikipedia.org
www2.fhw.gr/chronos/projects/fragokratia/index.html