Mamelucká společnost
Pokud někomu připadá současná společnost maskulinní, tak si dnes povíme něco víc o ryze mužské společenství, které víc mužské snad ani být nemohlo. Poněkud překvapivě šlo ale o dosti úspěšný koncept, který se udržel několik staletí - přesněji řečeno téměř celé tisíciletí. No a byť šlo o ryze mužskou společnost, ženy díky společenskému uspořádání často dosahovaly úžasného bohatství. Kdo tedy byli Mameluci, kteří tak dlouho vládli Egyptu i širokému okolí, a uchytili se i v Češtině, byť s dosti hanlivým významem?
Samotné jméno Mameluk nebo Mamlúk doslova znamená "ten kdo je vlastněn". Původně šlo o nearabské otroky dosti rozmanitého původu - nejprve turkického, kavkazského, mongolského a východoevropského, později můžeme jmenovat konkrétně Čerkesy, Abcházce, Gruzínce, Armény, ale též Albánce a rozličné Jihoslovany. Základem však bylo, že tito otroci byli po zakoupení novým majitelem konvertováni k islámu a cvičeni ve vojenských i dvorských dovednostech. Po dokončení výcviku byli osvobozeni, ale zůstali součástí vládnoucí vojenské kasty, tvořili elitní pluky a v některých obdobích a regionech se dostali k suverénní moci. Zatímco mamlúkové byli zakoupeni jako majetek, jejich postavení stálo nad obyčejnými otroky, kteří nesměli nosit zbraně ani vykonávat určité úkoly. V místech, jako je Egypt, od dynastie Ajjúbovců do dob Muhammada Alí Paši, byli mamlúkové považováni za "opravdové pány" a "opravdové válečníky", se sociálním postavením nad běžnou populací v Egyptě a Levantě. V jistém smyslu byli jako zotročení žoldáci. Fenomén "mamlúků/ghulámů", jak David Ayalon nazval vznik specifické třídy válečníků, měl velký politický význam a přetrval od 9. století až do začátku 19. století.
První náznak vojenské třídy Mamlúků má kořeny v praxi raných muslimů, jako byli Zubajr ibn al-Avvám a Uthmán ibn Affán, kteří ještě v dobách před islámem vlastnili mnoho otroků a praktikovali Mawlu (osvobození otroků), čímž rozšiřovali své řady. Historici se obecně shodují, že masivní zavedení otrokářské vojenské třídy, jako jsou mamlúkové, se zřejmě rozvinulo v islámských společnostech počínaje Abbásovským chalífátem v 9. století se sídlem v Bagdádu - konkrétně za vlády chalífy al-Mu’tasima (796-842). Po rozpadu Abbásovské říše byli vojenští otroci, známí jako mamlúkové nebo gilmáni, využíváni v celém islámském světě jako základ vojenské síly. Postupem času se stali mocnou vojenskou rytířskou třídou v různých muslimských společnostech, které byly ovládané dynastickými arabskými vládci. Nejtrvalejším odkazem mamlúků byla rytířská vojenská třída ve středověkém Egyptě. Místní Fátimovský chalífát (909–1171) násilně odebíral dospívající Armény, Turky, Súdánce a Kopty z jejich rodin, aby byli vycvičeni jako vojáci. Kupříkladu mocný vezír Badr al-Džamálí byl mamlúkem původem z Arménie. Za Saladina a egyptských Ajjúbovců moc mamlúků vzrostla a v roce 1250 si nárokovali vlastí sultanát a vládli Egyptu a Sýrii jako Mamlúcký sultanát (1250–1517). Slavně porazili Ílchanát v bitvě u Ajn Džálútu (1260) a mongolské vojsko zcela rozdrtili - zajali a popravili i jejího křesťanského velitele Katbuga. Dříve bojovali proti západoevropským křesťanským křižákům a fakticky je vyhnali z Egypta i Levanty - v roce 1302 mamlúcký sultanát formálně vyhnal i poslední křižáky, čímž skončila dlouhá éra křížových výprav. Pro zajímavost uvedu, že v březnu 1250 se jim dokonce podařilo zajmout francouzského krále Ludvíka IX., který oplátkou za propuštění souhlasil se zaplacením výkupného ve výši 400 000 tourských liber (150 000 nebylo nikdy zaplaceno).
Za mamlúckého sultanátu v Káhiře byli mamlúkové kupováni ještě jako mladí muži. Byli vychováváni v kasárnách káhirské Citadely. Vzhledem k jejich izolovanému společenskému postavení (žádné sociální vazby ani politická příslušnost) a jejich přísnému vojenskému výcviku se věřilo, že budou loajální ke svým vládcům. Po dokončení výcviku byli propuštěni, ale zůstali připoutáni k patronovi, který je koupil. Mamlúkové se při kariérním postupu spoléhali na pomoc svého patrona a stejně tak patronova pověst a moc závisela na jeho rekrutech. Mamlúka "vázal silný esprit de corps ke svým vrstevníkům ve stejné domácnosti". Dospělí mamlúkové nebyli otroci, ale bývalí otroci. Mamlúkové byli synové káfírských (nemuslimských) rodičů z Dar al-harb (nemuslimských zemí); byli jako děti koupeni na trhu s otroky, konvertováni k islámu a vychováváni ve vojenských kasárnách, kde byli vychováváni v muslimské vojáky, během nichž byli jako otroci bez rodin vychováváni k tomu, aby sultána považovali za svého otce a ostatní mamlúky za své bratry. Jejich vzdělání bylo zakončeno obřadem kharj, během kterého byli propuštěni na svobodu a dostali postavení buď ve dvorské správě, nebo v armádě, a mohli svobodně zahájit kariéru. Mamlúčtí otroci-vojáci byli upřednostňováni před svobodně narozenými vojáky, protože byli vychováváni k tomu, aby armádu a svého sultána-vládce považovali za svou rodinu. Byli proto považováni za loajálnější než svobodně narozený voják, který byl primárně loajální vlastní rodině. Mamlúkové žili ve svých posádkách a trávili čas hlavně pospolu. Mezi jejich zábavu patřily sportovní akce, jako jsou lukostřelecké soutěže a prezentace jízdních bojových dovedností, a to alespoň jednou týdně. Intenzivní a důsledný výcvik každého nového rekruta též pomáhal zajistit kontinuitu. V pozdějších obdobích mamlúkové sami nakupovali "bílé" chlapce otroky, kteří byli vychováváni a cvičeni jako budoucí mamlúci. Mamlúkem se mohl stát jen chlapec koupený na trhu s otroky. Tím si mamlúkové udržovali stále "čerstvou krev" ve svých řadách.
Mamlúci sice měli manželky a často i celé harémy, ale jejich biologičtí potomci nemohli otcův majetek a postavení dědit - to mohl jen jiný mamlúk zakoupený jako chlapec na trhu s otroky. Formálně se také jeho mužský potomek nemohl stát mamlúkem. Byť tedy alespoň formálně a příležitostně se našla díra v pravidlech a zákonech, například takovýto otec směl svého nedospělého syna prodat do otroctví (dle islámského práva měl na to právo) a obratem vykoupit zpět. Potomci mamlúků ale jen zřídka dosáhli vyššího postavení ve společnosti a zpravidla končili.
Zajímavé postavení měly manželky mamlúků – jelikož mamlúci samotní považovali obchod, správu majetku a podobné záležitosti za nehodné bojovníky, celé ekonomické zázemí mamlúkovy domácnosti spravovaly jeho manželky – a tím získávaly obrovský ekonomický vliv a moc. Mimochodem, i pohádky Tisíc a jedné noci také vycházejí některými detaily z prostředí společenství mamlúků, především v případech, kdy v příběhu vystupuje vzdělaná žena – přitom často otrokyně. V běžné muslimské společnosti té doby totiž nemá vzdělaná žena příliš cenu, její povinností je především rodit dědice svému manželovi. Ve společenství mamlúků je to však odlišné - jelikož na potomcích tak nějak "nezáleželo" (formálně nemohli dědit majetek a postavení), představovala vzdělaná dívka či mladá žena-otrokyně výhodnou investici pro svého majitele.
Mamlúci vládli Egyptu s menšími přestávkami zhruba 600 let, a vládnoucí skupinou byly ještě déle. Vládli také v Sýrii, Iráku, částečně i na Arabském poloostrově a kolem Perského zálivu, dokonce i v některých oblastech Indie. Jako "dynastie" i vojensky byli nebývale úspěšní – odrazili křižácké výpravy i Mongoly – a jsou jedinou dynastií, která se dlouhodoběji udržela u moci bez nutnosti vlastní biologické reprodukce.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maml%C3%B ... tan%C3%A1t
https://en.wikipedia.org/wiki/Mamluk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maml%C3%BAci
https://www.dotyk.cz/magazin/kdo-byli-m ... 01012.html
