Dělové čluny třídy ALVARADO (1895), Španělsko
Napsal: 4/4/2026, 16:44
Dělové čluny třídy ALVARADO
1895
Španělsko (od roku 1898 ve službách USA)
Rád bych vám představil zajímavou třídu malých dělových člunů určených pro koloniální služby, které byly stavěné pro španělské námořní síly ve Velké Británii, účastnili se španělsko-americké války v roce 1898 a po válce sloužili v námořních silách Spojených států amerických. Jejich osud byl velice pestrý a stojí za zpracování.
USS Sandoval v roce 1907
Třída Alvarado představovala dvojici malých koloniálních dělových člunů objednaných španělským námořnictvem v polovině 90. let 19. století pro službu v zámořských državách, speciálně pro službu ve vodách kolem Kuby. Impulsem k jejich vzniku byla zhoršující se bezpečnostní situace na Kubě po vypuknutí povstání v roce 1895 a obecná potřeba moderních jednotek schopných operovat v pobřežních vodách, mezi ostrovy a v ústích řek, tj. plavidla s nízkým ponorem. Španělské námořnictvo požadovalo malé, levné a rychle dodané lodě, které by mohly vykonávat hlídkovou službu, podporovat pozemní jednotky a zasahovat proti pašování zbraní pro povstalce. Protože domácí loděnice byly značně vytížené, byla stavba zadána britskému průmyslu, který měl s exportními koloniálními dělovými čluny značné zkušenosti. Španělské loděnice v důsledku krize totiž měli za úkol do září 1895 postavit 25 nových lodí. V té době měla „koruna“ na Kubě čtyři malé křižníky, dva velké křižníky a šest malých dělových člunů. Od března do srpna 1895 došlo k posílení námořních sil na Kubě na celkem 22 válečných plavidel včetně křižníků REINA MERCEDES a ALFONSO XII, ale i tento počet byl stále nedostačující k tomu, aby dokázali chránit celé pobřeží ostrova Kuba a zabránit dovozu zbraní a dalšího materiálu povstalcům. Španělé zejména postrádali dělové čluny pro pobřežní vody.
Dne 17.června 1895 bylo královským dekretem rozhodnuto o stavbě obou dělových člunů. Ten stejný rok 22.července lodě obdrželi svá jména. Obě jednotky – Alvarado a Sandoval – byly postaveny loděnicí Clydebank Engine and Shipbuilding Co. v Clydebanku ve Skotsku. Tato britská loděnice pro Španělsko již dříve postavila tři dělové čluny první třídy a čtyři druhé třídy. Všechna plavidla byla pojmenována po slavných španělských navigátorech, dobyvatelích a průzkumnicích. Stavba probíhala v letech 1895–1896. Konstrukce vycházela z tehdy běžného britského typu malého koloniálního dělového člunu. Trup byl ocelový, s hladkou palubou, nízkými nástavbami a jedním komínem. Siluetu doplňovaly dva stožáry, přičemž přední sloužil pro signalizaci a pozorovací stanoviště. Konstrukce byla záměrně jednoduchá, aby se usnadnila údržba v koloniálních podmínkách a zároveň byl zachován malý ponor umožňující operace v mělkých vodách. Pohon tvořil jeden vertikální parní stroj s trojčitou expanzí, napojený na jediný lodní šroub. Páru dodávaly cylindrické kotle na uhlí. Uspořádání s jedním šroubem bylo zvoleno nejen kvůli malé velikosti plavidla, ale také pro jednoduchost a úspoře hmotnosti i prostoru. Výkon pohonné soustavy umožňoval dosažení rychlosti přibližně 12 uzlů, což bylo považováno za dostatečné pro hlídkovou a eskortní službu. Kapacita uhlí byla navržena pro delší pobřežní operace bez nutnosti častého doplňování. Uhelný bunkr dokázal pojmout 17 tun uhlí.
Výzbroj byla relativně silná vzhledem k malým rozměrům lodí. Hlavní rychlopalná děla byla umístěna na přídi a zádi, doplněná lehčími rychlopalnými kanóny po bocích. Toto uspořádání umožňovalo palbu v širokých sektorech a bylo vhodné jak pro boj s malými plavidly, tak pro ostřelování pobřežních cílů. Lodě nebyly pancéřovány; ochrana spočívala pouze v rozdělení trupu vodotěsnými přepážkami a malé siluetě, kterou bylo obtížnější zasáhnout. Příď byla opatřena tehdy typickým, malým klounem. Palubní nástavba byla soustředěná kolem komínu, velitelský můstek byla nad kabinou a byl otevřený a chráněný pouze plachtou.
První jednotka třídy, Alvarado, byla pojmenována po španělském conquistadorovi Pedro de Alvarado, jednom z hlavních velitelů výpravy Hernán Cortés během dobytí Mexika a pozdějším guvernérovi Guatemaly. Druhá jednotka Sandoval nesla jméno po conquistadorovi Gonzalo de Sandoval, dalším z Cortésových předních důstojníků, který sehrál významnou roli při obléhání Tenochtitlanu a následné konsolidaci španělské moci v Novém Španělsku.
Lodě ve třídě:
ALVARADO (1895 – 1896 – 1896), od roku 1898 USS Alvarado (USA)
SANDOVAL (1895 – 1896 – 1896), od roku 1898 USS Sandoval (USA)
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
V září 1895 byly oba čluny dokončeny. Každá loď měla mít posádku složenou ze dvou důstojníků, dvou mechaniků, tří poddůstojníků a 26 námořníků. Od konce září do začátku října probíhaly zkušební plavby a testy strojního vybavení. Během zkoušek byla dosažená rychlost 12,2 uzlů při nuceném výkonu, při standardním byla rychlost 10,94 uzlů. Dne 13. prosince 1895 dorazily do oblasti operací a byly nasazeny k pobřežní hlídkové službě, především k zabránění pašování zbraní z USA a k podpoře španělských pozemních jednotek. Z počátku obě lodě třídy ALVARADO vykonávali svou činnost na severovýchodním pobřeží Kuby pod velením Teniente de Navio Arauko, kde v zálivu Nipe sloužili spolu s dalšími plavidly. Loď Alvarado byla vlajkovou lodí výše zmíněného španělského důstojníka. Alvarado byla po připlutí nasazena na severovýchodním pobřeží Kuby, kde operovala z oblasti Baracoa a Nipe. Již 21. března 1896 byla při plavbě do přístavu Taco ostřelována povstalci z pobřeží a opětovala palbu svými děly. V dubnu 1896 se účastnila bojů u Maraví západně od Baracoa společně s dělovým člunem Pizarro; obě lodě podporovaly španělské jednotky palbou a kryly jejich operace proti povstalcům. V červnu téhož roku dopravila společně s křižníkem Jorge Juan a dalšími dělovými čluny přibližně 1 200 vojáků k vylodění u Toar poblíž Maraví, kde námořní oddíly nejprve zajistily pláž a následně byl vysazen celý vojenský kontingent, který obsadil přístav. Sandoval byla současně přidělena k operacím u Baracoa a rovněž vykonávala hlídkovou službu podél pobřeží. Jejím hlavním úkolem bylo bránit zásobování povstalců a podporovat armádu při pobřežních akcích. V roce 1897 se společně se sesterskou lodí účastnila operace u Río Seco. Dne 4. října 1897 dopravily Alvarado a Sandoval spolu s křižníkem Conde de Venadito a dalšími dělovými čluny armádní brigádu, která obklíčila asi 260 povstalců; Španělé zajali vězně, 183 pušek, munici a 28 koní. V téže oblasti lodě rovněž podporovaly další vylodění vojáků a pobřežní operace.
Na počátku roku 1898 byly obě lodě přesunuty na jihovýchodní pobřeží Kuby. Alvarado byla přidělena do Santiaga de Cuba, zatímco Sandoval byla 27. dubna 1898 odeslána do Guantánama. Obě jednotky zde byly využity k obsluze obranných zařízení, zejména k pokládání a údržbě minových polí chránících vstupy do přístavů. Alvarado současně prováděla hlídkování u vstupu do Santiagského zálivu a podílela se na obraně přístavu po připlutí eskadry admirála Cervera. Sandoval během bojů u Guantánama operovala v mělkých vodách zátoky Joa. Dne 19. května 1898 se podílela na pokusu zabránit americkým lodím přerušit podmořský telegrafní kabel, přičemž manévrovala v pobřežních vodách pod palbou nepřítele. Později, 7. července, byla zahnána palbou amerických lodí do mělké vody a při ústupu byla poškozena. Když se americké síly zmocnily oblasti, posádka Sandoval loď potopila, aby nepadla do nepřátelských rukou. Následně byla Američany vyzvednuta a opravena. Alvarado zůstala v Santiagu de Cuba až do kapitulace města. Po pádu Santiaga 17. července 1898 padla nepoškozená do rukou amerického námořnictva a byla následně převzata jako válečná kořist. Tím skončila služba obou jednotek třídy Alvarado ve španělském námořnictvu a obě lodě přešly do amerických rukou jako válečná kořist.
USS Sandoval
TTD – Dělové čluny třída ALVARADO
* Délka: 35,61 m (33,47)
* Šířka: 4,72 m
* Ponor: 1,91 m (1,63 m)
* Výtlak standardní: 108 tun
* Výtlak plný:
* Výzbroj: 2x57 mm, 1x 37 mm
* Výkon strojů:
* Rychlost: 12 uzlů
* Dojezd: zásoba uhlí 17 tun
* Posádka: 33 mužů
VÝZBROJ
Po dokončení nesl dělový člun výzbroj v podobě dvou rychlopalných děl ráže 57 mm o délce hlavně 43násobku ráže, což byla zřejmě modifikace původního britského 6-liberního děla Hotchkiss QF Marks I a II z roku 1884. Nicméně toto britské dělo používalo kratší hlaveň (40). Celková hmotnost zbraně se pohybovala dle zdrojů, v rozmezí 385/406 kg. Kadence dle sehranosti obsluhy byla kolem 20 ran za minutu, dostřel kolem 8.000 metrů, náboj vážil 4,4 kg a samotný projektil z toho vážil 2,72 kg. Životnost hlavně byla kolem 6.000 výstřelů. Doplňkovou výzbrojí bylo další rychlopalné dělo, tentokráte ráže 38 mm/20 cal. Zde se kadence pohybovala kolem 25 ran za minutu.
Boční salva (po dokončení)
2x57 mm
1x37 mm
KARIÉRA v řadách námořních sil USA
Po obsazení jihovýchodní Kuby v létě 1898 se obě dělové čluny třídy Alvarado dostaly do rukou amerického námořnictva jako válečná kořist. Alvarado byla převzata v Santiagu de Cuba po kapitulaci města 17. července 1898 prakticky nepoškozená. Naproti tomu Sandoval byla v prostoru Guantánama potopena vlastní posádkou v mělké vodě, aby nepadla do amerických rukou. Američané ji po obsazení oblasti vyzdvihli, odčerpali vodu, provizorně opravili a znovu uvedli do provozu schopného stavu. Obě lodě byly následně zařazeny do pomocných sil amerického námořnictva operujících v karibské oblasti. Bezprostředně po převzetí byly na lodích provedeny pouze nejnutnější opravy a úpravy. Američané odstranili část španělské výzbroje, která používala nekompatibilní munici, a postupně ji nahrazovali standardními americkými rychlopalnými kanóny. Původní španělská děla byla demontována a nahrazena především kanóny 6-pounder (57 mm) a 1-pounder (37 mm) systému Hotchkiss nebo Driggs-Schroeder, používanými v americkém námořnictvu. Uspořádání výzbroje zůstalo v zásadě stejné – jedno dělo na přídi, jedno na zádi a lehčí kanóny po bocích – ale výzbroj byla standardizována podle amerických předpisů.
Další změny se týkaly především vybavení paluby a komunikačních prostředků. Američané instalovali vlastní signalizační zařízení, upravili velitelská stanoviště a doplnili kotevní a manipulační zařízení podle svých standardů. Došlo také k úpravám vnitřních prostor, zejména ubikací posádky, které byly přizpůsobeny americkým zvyklostem. Navigační vybavení bylo doplněno o americké přístroje a přepracováno bylo i uspořádání skladišť munice. Pohonný systém obou lodí zůstal po převzetí v zásadě beze změn. Původní britské parní stroje s trojčitou expanzí i cylindrické kotle byly ponechány, protože byly relativně nové a spolehlivé. Americké námořnictvo provedlo pouze generální opravy, vyčištění kotlů a úpravy armatur podle vlastních standardů. Výkon ani rychlost lodí se tak zásadně nezměnily. Menší úpravy se týkaly ventilace strojovny a úložných prostor pro uhlí, aby lépe odpovídaly provozním podmínkám v americké službě. Po dokončení oprav byly lodě formálně zařazeny do služby amerického námořnictva. Původní jména byla zachována, pouze s předponou USS. V americké službě byly klasifikovány jako malé dělové čluny a určeny především pro hlídkovou, spojovací a podpůrnou službu v Karibiku a později i na Filipínách. Konstrukčně zůstaly téměř beze změn, nejvýraznější rozdíl oproti španělské podobě představovala standardizovaná americká výzbroj a drobné úpravy vybavení.
Po převzetí do služby amerického námořnictva v létě 1898 byly obě lodě nejprve ponechány v oblasti Kuby, kde vykonávaly hlídkovou a spojovací službu. Alvarado byla krátce po kapitulaci Santiaga zařazena do blokádních a kontrolních operací podél jižního pobřeží ostrova. Prováděla inspekce lodní dopravy, přepravovala zprávy mezi jednotlivými kotvišti a podporovala americké okupační jednotky. Na podzim 1898 byla odeslána na sever, kde po připlutí do USA prodělala opravy a definitivní přezbrojení na standardní americkou výzbroj. Po opětovném uvedení do služby byla Alvarado určena pro službu v Pacifiku. Koncem roku 1899 odplula na Filipíny, kde byla nasazena během filipínsko-americké války. Operovala především v mělkých pobřežních vodách a mezi ostrovy, kde vykonávala hlídkovou službu, doprovod transportů a podporu pozemních jednotek. Opakovaně ostřelovala pobřežní pozice filipínských povstalců a prováděla výsadky menších oddílů námořní pěchoty. V následujících letech zůstala v oblasti Filipín a vykonávala převážně policejní a hlídkovou službu mezi menšími ostrovy. Po postupném opotřebení a vzhledem k malé bojové hodnotě byla vyřazena ze služby, ale ještě v roce 1906 byla používaná k výcviku v Annapolisu. Dne 22.března 1906 byla v loděnici Norfolk Navy Yard vyřazená ze služby a byla předána louisianské námořní milici, kde sloužila jako školní loď do roku 1912. V květnu 1912 byla vrácená k námořnictvu, ale její jméno bylo ze seznamu válečných plavidel vymazáno. Dne 10. června 1912 byla v New Orleans v Louisianě, prodána do civilního sektoru- Další osudy se mi nepodařilo zjistit.
Sandoval byla po vyzdvižení v Guantánamu uvedena do provizorní služby ještě v roce 1898. Nejprve operovala v oblasti Kuby jako hlídková a spojovací loď. Po skončení okupační služby byla rovněž odeslána k opravám a následně převedena do Pacifiku. Na Filipíny dorazila v roce 1899 a byla nasazena v bojích proti filipínským povstalcům. Stejně jako její sesterská loď operovala v mělkých pobřežních vodách, prováděla hlídky, doprovod transportů a podporu výsadků. Její malý ponor se ukázal jako výhodný při operacích v lagunách a říčních ústích. Sandoval zůstala ve filipínských vodách déle než Alvarado. Po skončení hlavních bojových operací pokračovala v rutinní koloniální službě, včetně přepravy úředníků, zásobování menších posádek a potírání pirátství. Postupně se však projevovalo opotřebení stroje i trupu a loď byla stále méně vhodná pro aktivní službu. V roce 1906 byla zapůjčená námořní milici a od září 1907 sloužila na Velkých jezerech. Často se loď plavila na trase mezi Ogdenburgem a Sackets Harbor v New Yorku. I během První světové války sloužil USS Sandoval na Velkých jezerech až do uzavření příměří v roce 1918. Dne 10.června 1919 byl vyřazen z rejstříku námořních plavidel a určen k prodeji do soukromého sektoru. Podle některých zdrojů byla v září 1919 prodána Charlesi S.Neffovi z Milwaukee a v průběhu roku 1920 byla přestavěná na jachtu a jako taková i registrovaná. O čtyři roky ale již byla registrovaná jako nákladní loď a o další tři roky v roce 1927 byla prodaná Williamu C.Temmovi z Milwaukee. V roce 1932 byla opuštěná v Kinnikinik River. V průběhu své služby u námořnictva USA se měnil počet členů posádky, a podle všeho i výzbroj. Nicméně zdroje si vzájemně odporují a je obtížné určit kdy a jaká výzbroj byla k dispozici. Stejně tak si některé zdroje odporují ve službě v civilním sektoru, kde jsou někdy osudy obou lodí prohozené.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.wikipedia.org
www.navweaps.com
www.spanamwar.com
www.naval-encyclopedia.com
web.archive.org/web/20040301043825/http://www.history.navy.mil/danfs/a7/alvarado.htm
www.navsource.net/archives/12/09903.htm
https://todoavante.es/index.php?title=A ... %281895%29
1895
Španělsko (od roku 1898 ve službách USA)
Rád bych vám představil zajímavou třídu malých dělových člunů určených pro koloniální služby, které byly stavěné pro španělské námořní síly ve Velké Británii, účastnili se španělsko-americké války v roce 1898 a po válce sloužili v námořních silách Spojených států amerických. Jejich osud byl velice pestrý a stojí za zpracování.
Třída Alvarado představovala dvojici malých koloniálních dělových člunů objednaných španělským námořnictvem v polovině 90. let 19. století pro službu v zámořských državách, speciálně pro službu ve vodách kolem Kuby. Impulsem k jejich vzniku byla zhoršující se bezpečnostní situace na Kubě po vypuknutí povstání v roce 1895 a obecná potřeba moderních jednotek schopných operovat v pobřežních vodách, mezi ostrovy a v ústích řek, tj. plavidla s nízkým ponorem. Španělské námořnictvo požadovalo malé, levné a rychle dodané lodě, které by mohly vykonávat hlídkovou službu, podporovat pozemní jednotky a zasahovat proti pašování zbraní pro povstalce. Protože domácí loděnice byly značně vytížené, byla stavba zadána britskému průmyslu, který měl s exportními koloniálními dělovými čluny značné zkušenosti. Španělské loděnice v důsledku krize totiž měli za úkol do září 1895 postavit 25 nových lodí. V té době měla „koruna“ na Kubě čtyři malé křižníky, dva velké křižníky a šest malých dělových člunů. Od března do srpna 1895 došlo k posílení námořních sil na Kubě na celkem 22 válečných plavidel včetně křižníků REINA MERCEDES a ALFONSO XII, ale i tento počet byl stále nedostačující k tomu, aby dokázali chránit celé pobřeží ostrova Kuba a zabránit dovozu zbraní a dalšího materiálu povstalcům. Španělé zejména postrádali dělové čluny pro pobřežní vody.
Dne 17.června 1895 bylo královským dekretem rozhodnuto o stavbě obou dělových člunů. Ten stejný rok 22.července lodě obdrželi svá jména. Obě jednotky – Alvarado a Sandoval – byly postaveny loděnicí Clydebank Engine and Shipbuilding Co. v Clydebanku ve Skotsku. Tato britská loděnice pro Španělsko již dříve postavila tři dělové čluny první třídy a čtyři druhé třídy. Všechna plavidla byla pojmenována po slavných španělských navigátorech, dobyvatelích a průzkumnicích. Stavba probíhala v letech 1895–1896. Konstrukce vycházela z tehdy běžného britského typu malého koloniálního dělového člunu. Trup byl ocelový, s hladkou palubou, nízkými nástavbami a jedním komínem. Siluetu doplňovaly dva stožáry, přičemž přední sloužil pro signalizaci a pozorovací stanoviště. Konstrukce byla záměrně jednoduchá, aby se usnadnila údržba v koloniálních podmínkách a zároveň byl zachován malý ponor umožňující operace v mělkých vodách. Pohon tvořil jeden vertikální parní stroj s trojčitou expanzí, napojený na jediný lodní šroub. Páru dodávaly cylindrické kotle na uhlí. Uspořádání s jedním šroubem bylo zvoleno nejen kvůli malé velikosti plavidla, ale také pro jednoduchost a úspoře hmotnosti i prostoru. Výkon pohonné soustavy umožňoval dosažení rychlosti přibližně 12 uzlů, což bylo považováno za dostatečné pro hlídkovou a eskortní službu. Kapacita uhlí byla navržena pro delší pobřežní operace bez nutnosti častého doplňování. Uhelný bunkr dokázal pojmout 17 tun uhlí.
Výzbroj byla relativně silná vzhledem k malým rozměrům lodí. Hlavní rychlopalná děla byla umístěna na přídi a zádi, doplněná lehčími rychlopalnými kanóny po bocích. Toto uspořádání umožňovalo palbu v širokých sektorech a bylo vhodné jak pro boj s malými plavidly, tak pro ostřelování pobřežních cílů. Lodě nebyly pancéřovány; ochrana spočívala pouze v rozdělení trupu vodotěsnými přepážkami a malé siluetě, kterou bylo obtížnější zasáhnout. Příď byla opatřena tehdy typickým, malým klounem. Palubní nástavba byla soustředěná kolem komínu, velitelský můstek byla nad kabinou a byl otevřený a chráněný pouze plachtou.
První jednotka třídy, Alvarado, byla pojmenována po španělském conquistadorovi Pedro de Alvarado, jednom z hlavních velitelů výpravy Hernán Cortés během dobytí Mexika a pozdějším guvernérovi Guatemaly. Druhá jednotka Sandoval nesla jméno po conquistadorovi Gonzalo de Sandoval, dalším z Cortésových předních důstojníků, který sehrál významnou roli při obléhání Tenochtitlanu a následné konsolidaci španělské moci v Novém Španělsku.
Lodě ve třídě:
ALVARADO (1895 – 1896 – 1896), od roku 1898 USS Alvarado (USA)
SANDOVAL (1895 – 1896 – 1896), od roku 1898 USS Sandoval (USA)
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
V září 1895 byly oba čluny dokončeny. Každá loď měla mít posádku složenou ze dvou důstojníků, dvou mechaniků, tří poddůstojníků a 26 námořníků. Od konce září do začátku října probíhaly zkušební plavby a testy strojního vybavení. Během zkoušek byla dosažená rychlost 12,2 uzlů při nuceném výkonu, při standardním byla rychlost 10,94 uzlů. Dne 13. prosince 1895 dorazily do oblasti operací a byly nasazeny k pobřežní hlídkové službě, především k zabránění pašování zbraní z USA a k podpoře španělských pozemních jednotek. Z počátku obě lodě třídy ALVARADO vykonávali svou činnost na severovýchodním pobřeží Kuby pod velením Teniente de Navio Arauko, kde v zálivu Nipe sloužili spolu s dalšími plavidly. Loď Alvarado byla vlajkovou lodí výše zmíněného španělského důstojníka. Alvarado byla po připlutí nasazena na severovýchodním pobřeží Kuby, kde operovala z oblasti Baracoa a Nipe. Již 21. března 1896 byla při plavbě do přístavu Taco ostřelována povstalci z pobřeží a opětovala palbu svými děly. V dubnu 1896 se účastnila bojů u Maraví západně od Baracoa společně s dělovým člunem Pizarro; obě lodě podporovaly španělské jednotky palbou a kryly jejich operace proti povstalcům. V červnu téhož roku dopravila společně s křižníkem Jorge Juan a dalšími dělovými čluny přibližně 1 200 vojáků k vylodění u Toar poblíž Maraví, kde námořní oddíly nejprve zajistily pláž a následně byl vysazen celý vojenský kontingent, který obsadil přístav. Sandoval byla současně přidělena k operacím u Baracoa a rovněž vykonávala hlídkovou službu podél pobřeží. Jejím hlavním úkolem bylo bránit zásobování povstalců a podporovat armádu při pobřežních akcích. V roce 1897 se společně se sesterskou lodí účastnila operace u Río Seco. Dne 4. října 1897 dopravily Alvarado a Sandoval spolu s křižníkem Conde de Venadito a dalšími dělovými čluny armádní brigádu, která obklíčila asi 260 povstalců; Španělé zajali vězně, 183 pušek, munici a 28 koní. V téže oblasti lodě rovněž podporovaly další vylodění vojáků a pobřežní operace.
Na počátku roku 1898 byly obě lodě přesunuty na jihovýchodní pobřeží Kuby. Alvarado byla přidělena do Santiaga de Cuba, zatímco Sandoval byla 27. dubna 1898 odeslána do Guantánama. Obě jednotky zde byly využity k obsluze obranných zařízení, zejména k pokládání a údržbě minových polí chránících vstupy do přístavů. Alvarado současně prováděla hlídkování u vstupu do Santiagského zálivu a podílela se na obraně přístavu po připlutí eskadry admirála Cervera. Sandoval během bojů u Guantánama operovala v mělkých vodách zátoky Joa. Dne 19. května 1898 se podílela na pokusu zabránit americkým lodím přerušit podmořský telegrafní kabel, přičemž manévrovala v pobřežních vodách pod palbou nepřítele. Později, 7. července, byla zahnána palbou amerických lodí do mělké vody a při ústupu byla poškozena. Když se americké síly zmocnily oblasti, posádka Sandoval loď potopila, aby nepadla do nepřátelských rukou. Následně byla Američany vyzvednuta a opravena. Alvarado zůstala v Santiagu de Cuba až do kapitulace města. Po pádu Santiaga 17. července 1898 padla nepoškozená do rukou amerického námořnictva a byla následně převzata jako válečná kořist. Tím skončila služba obou jednotek třídy Alvarado ve španělském námořnictvu a obě lodě přešly do amerických rukou jako válečná kořist.
TTD – Dělové čluny třída ALVARADO
* Délka: 35,61 m (33,47)
* Šířka: 4,72 m
* Ponor: 1,91 m (1,63 m)
* Výtlak standardní: 108 tun
* Výtlak plný:
* Výzbroj: 2x57 mm, 1x 37 mm
* Výkon strojů:
* Rychlost: 12 uzlů
* Dojezd: zásoba uhlí 17 tun
* Posádka: 33 mužů
VÝZBROJ
Po dokončení nesl dělový člun výzbroj v podobě dvou rychlopalných děl ráže 57 mm o délce hlavně 43násobku ráže, což byla zřejmě modifikace původního britského 6-liberního děla Hotchkiss QF Marks I a II z roku 1884. Nicméně toto britské dělo používalo kratší hlaveň (40). Celková hmotnost zbraně se pohybovala dle zdrojů, v rozmezí 385/406 kg. Kadence dle sehranosti obsluhy byla kolem 20 ran za minutu, dostřel kolem 8.000 metrů, náboj vážil 4,4 kg a samotný projektil z toho vážil 2,72 kg. Životnost hlavně byla kolem 6.000 výstřelů. Doplňkovou výzbrojí bylo další rychlopalné dělo, tentokráte ráže 38 mm/20 cal. Zde se kadence pohybovala kolem 25 ran za minutu.
Boční salva (po dokončení)
2x57 mm
1x37 mm
KARIÉRA v řadách námořních sil USA
Po obsazení jihovýchodní Kuby v létě 1898 se obě dělové čluny třídy Alvarado dostaly do rukou amerického námořnictva jako válečná kořist. Alvarado byla převzata v Santiagu de Cuba po kapitulaci města 17. července 1898 prakticky nepoškozená. Naproti tomu Sandoval byla v prostoru Guantánama potopena vlastní posádkou v mělké vodě, aby nepadla do amerických rukou. Američané ji po obsazení oblasti vyzdvihli, odčerpali vodu, provizorně opravili a znovu uvedli do provozu schopného stavu. Obě lodě byly následně zařazeny do pomocných sil amerického námořnictva operujících v karibské oblasti. Bezprostředně po převzetí byly na lodích provedeny pouze nejnutnější opravy a úpravy. Američané odstranili část španělské výzbroje, která používala nekompatibilní munici, a postupně ji nahrazovali standardními americkými rychlopalnými kanóny. Původní španělská děla byla demontována a nahrazena především kanóny 6-pounder (57 mm) a 1-pounder (37 mm) systému Hotchkiss nebo Driggs-Schroeder, používanými v americkém námořnictvu. Uspořádání výzbroje zůstalo v zásadě stejné – jedno dělo na přídi, jedno na zádi a lehčí kanóny po bocích – ale výzbroj byla standardizována podle amerických předpisů.
Další změny se týkaly především vybavení paluby a komunikačních prostředků. Američané instalovali vlastní signalizační zařízení, upravili velitelská stanoviště a doplnili kotevní a manipulační zařízení podle svých standardů. Došlo také k úpravám vnitřních prostor, zejména ubikací posádky, které byly přizpůsobeny americkým zvyklostem. Navigační vybavení bylo doplněno o americké přístroje a přepracováno bylo i uspořádání skladišť munice. Pohonný systém obou lodí zůstal po převzetí v zásadě beze změn. Původní britské parní stroje s trojčitou expanzí i cylindrické kotle byly ponechány, protože byly relativně nové a spolehlivé. Americké námořnictvo provedlo pouze generální opravy, vyčištění kotlů a úpravy armatur podle vlastních standardů. Výkon ani rychlost lodí se tak zásadně nezměnily. Menší úpravy se týkaly ventilace strojovny a úložných prostor pro uhlí, aby lépe odpovídaly provozním podmínkám v americké službě. Po dokončení oprav byly lodě formálně zařazeny do služby amerického námořnictva. Původní jména byla zachována, pouze s předponou USS. V americké službě byly klasifikovány jako malé dělové čluny a určeny především pro hlídkovou, spojovací a podpůrnou službu v Karibiku a později i na Filipínách. Konstrukčně zůstaly téměř beze změn, nejvýraznější rozdíl oproti španělské podobě představovala standardizovaná americká výzbroj a drobné úpravy vybavení.
Po převzetí do služby amerického námořnictva v létě 1898 byly obě lodě nejprve ponechány v oblasti Kuby, kde vykonávaly hlídkovou a spojovací službu. Alvarado byla krátce po kapitulaci Santiaga zařazena do blokádních a kontrolních operací podél jižního pobřeží ostrova. Prováděla inspekce lodní dopravy, přepravovala zprávy mezi jednotlivými kotvišti a podporovala americké okupační jednotky. Na podzim 1898 byla odeslána na sever, kde po připlutí do USA prodělala opravy a definitivní přezbrojení na standardní americkou výzbroj. Po opětovném uvedení do služby byla Alvarado určena pro službu v Pacifiku. Koncem roku 1899 odplula na Filipíny, kde byla nasazena během filipínsko-americké války. Operovala především v mělkých pobřežních vodách a mezi ostrovy, kde vykonávala hlídkovou službu, doprovod transportů a podporu pozemních jednotek. Opakovaně ostřelovala pobřežní pozice filipínských povstalců a prováděla výsadky menších oddílů námořní pěchoty. V následujících letech zůstala v oblasti Filipín a vykonávala převážně policejní a hlídkovou službu mezi menšími ostrovy. Po postupném opotřebení a vzhledem k malé bojové hodnotě byla vyřazena ze služby, ale ještě v roce 1906 byla používaná k výcviku v Annapolisu. Dne 22.března 1906 byla v loděnici Norfolk Navy Yard vyřazená ze služby a byla předána louisianské námořní milici, kde sloužila jako školní loď do roku 1912. V květnu 1912 byla vrácená k námořnictvu, ale její jméno bylo ze seznamu válečných plavidel vymazáno. Dne 10. června 1912 byla v New Orleans v Louisianě, prodána do civilního sektoru- Další osudy se mi nepodařilo zjistit.
Sandoval byla po vyzdvižení v Guantánamu uvedena do provizorní služby ještě v roce 1898. Nejprve operovala v oblasti Kuby jako hlídková a spojovací loď. Po skončení okupační služby byla rovněž odeslána k opravám a následně převedena do Pacifiku. Na Filipíny dorazila v roce 1899 a byla nasazena v bojích proti filipínským povstalcům. Stejně jako její sesterská loď operovala v mělkých pobřežních vodách, prováděla hlídky, doprovod transportů a podporu výsadků. Její malý ponor se ukázal jako výhodný při operacích v lagunách a říčních ústích. Sandoval zůstala ve filipínských vodách déle než Alvarado. Po skončení hlavních bojových operací pokračovala v rutinní koloniální službě, včetně přepravy úředníků, zásobování menších posádek a potírání pirátství. Postupně se však projevovalo opotřebení stroje i trupu a loď byla stále méně vhodná pro aktivní službu. V roce 1906 byla zapůjčená námořní milici a od září 1907 sloužila na Velkých jezerech. Často se loď plavila na trase mezi Ogdenburgem a Sackets Harbor v New Yorku. I během První světové války sloužil USS Sandoval na Velkých jezerech až do uzavření příměří v roce 1918. Dne 10.června 1919 byl vyřazen z rejstříku námořních plavidel a určen k prodeji do soukromého sektoru. Podle některých zdrojů byla v září 1919 prodána Charlesi S.Neffovi z Milwaukee a v průběhu roku 1920 byla přestavěná na jachtu a jako taková i registrovaná. O čtyři roky ale již byla registrovaná jako nákladní loď a o další tři roky v roce 1927 byla prodaná Williamu C.Temmovi z Milwaukee. V roce 1932 byla opuštěná v Kinnikinik River. V průběhu své služby u námořnictva USA se měnil počet členů posádky, a podle všeho i výzbroj. Nicméně zdroje si vzájemně odporují a je obtížné určit kdy a jaká výzbroj byla k dispozici. Stejně tak si některé zdroje odporují ve službě v civilním sektoru, kde jsou někdy osudy obou lodí prohozené.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.wikipedia.org
www.navweaps.com
www.spanamwar.com
www.naval-encyclopedia.com
web.archive.org/web/20040301043825/http://www.history.navy.mil/danfs/a7/alvarado.htm
www.navsource.net/archives/12/09903.htm
https://todoavante.es/index.php?title=A ... %281895%29