USS OSCEOLA (1896), ozbrojený oceánský remorkér
Napsal: 29/3/2026, 18:03
USS OSCEOLA (AT-47), ozbrojený oceánský remorkér
1898
USA
USS Osceola
Když se řekne „válečná loď“, většina čtenářů očekává, že se bude jednat o nějakou velkou a slavnou válečnou loď typu bitevní lodě, nebo alespoň křižníku. Nicméně vedle těchto velkých hladinových lodí sloužila u námořnictev celá řada malých lodí, která byla vhodná pro plnění celé řady podpůrných činností. Jelikož koncem 19.století se nálada na americkém kontinentu mezi USA a Španělskem zhoršovala, bylo potřeba hledat četné posily právě v podobě malých lodí, které by mohli vykonávat měně důležité akce a které bylo možné rychle zařadit do stavu Amerických námořních sil. Mezi taková plavidla se mohli zařadit civilní lodě přestavěné na válečné.
Loď později známá jako USS Osceola (AT-47) vznikla původně jako civilní remorkér Winthrop. Byla objednána v polovině 90. let 19. století pro společnost Staples Coal Company z Fall River, která potřebovala výkonné oceánské remorkéry pro vlečné a přístavní práce podél východního pobřeží USA. V této době rostla poptávka po silných parních remorkérech schopných jak přístavních operací, tak pobřežního vleku větších lodí. Osceola patřila do série šesti podobných remorkérů postavených loděnicí Hillman Ship & Engine Building Company.
Lodě ve třídě:
USS OSCEOLA (AT-47) (1896 – 1897 – 1898)
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Kýl byl položen roku 1896 v loděnici Charles Hillman v Philadelphii. Plavidlo bylo dokončeno v roce 1897 a uvedeno do civilní služby jako Winthrop. Konstrukce odpovídala tehdejším oceánským remorkérům – robustní trup, silný parní stroj a dobré manévrovací vlastnosti pro vlečné operace i v otevřeném moři. Remorkér měl výtlak přibližně 580 tun, délku 42 m, šířku 7,9 m a ponor 4,42 m. Pohon zajišťoval vertikální trojčitý parní stroj pohánějící jeden lodní šroub. Maximální rychlost činila přibližně 14 uzlů (26 km/h), což bylo na remorkér této velikosti poměrně vysoké. Posádka se později po přestavbě pro válečné účely pohybovala kolem 30 mužů. Trup byl navržen pro velkou pevnost při vleku. Krátká, široká konstrukce poskytovala dobrou stabilitu při tažení lodí i při práci v těsných přístavech. Silný parní stroj o výkonu přibližně 1000 koňských sil byl dimenzován především na vlečné operace. Konstrukce zahrnovala vysoký komín, otevřenou pracovní záď a robustní tažné zařízení.
Po dokončení v roce 1897 sloužila loď jako komerční remorkér Winthrop. Operovala podél severoamerického východního pobřeží a byla používána pro vlečení nákladních lodí, přístavní asistenci a pobřežní transport. Její služba v civilním sektoru byla krátká, protože již na jaře 1898 začalo americké námořnictvo vykupovat vhodné civilní remorkéry v souvislosti s blížící se válkou se Španělskem.
TTD – USS OSCEOLA
* Délka: 42 m
* Šířka: 7,9 m
* Ponor: 4,42 m
* Výtlak standardní: 580 tun
* Výtlak plný:
* Výzbroj: 2x 57 mm, 1x 47 mm, kulomet Gatling a Colt
* Výkon strojů: 1.000 k
* Rychlost: 14 uzlů (26 km/h)
* Dojezd:
* Posádka: 30 mužů
Dne 21. března 1898 zakoupilo U.S. Navy remorkér Winthrop od společnosti Staples Coal Company. Loď byla přejmenována na USS Osceola a 4. dubna 1898 uvedena do služby. Převzetí proběhlo v době, kdy americké námořnictvo rychle rozšiřovalo pomocnou flotilu pro operace proti Španělsku. Po převzetí byla loď upravena pro vojenské účely. Přestavba byla jednoduchá – instalace lehké výzbroje, vojenského signalizačního vybavení a úprava paluby pro vlečné a záchranné operace bojových lodí. Osceola obdržela dvě rychlopalná děla ráže 57mm, jedno 47 mm dělo a dva kulomety Gatling a Colt. Výzbroj měla obranný charakter a byla určena proti malým plavidlům nebo pobřežním cílům. Loď byla klasifikována jako ozbrojený oceánský remorkér. Jejím hlavním úkolem mělo být vlečení poškozených lodí, záchranné práce, spojovací služba a podpora blokády. Krátce po zařazení byla odeslána do Key Westu, kde se připojila k silám připravujícím blokádu Kuby. Posádka byla složena z námořníků U.S. Navy doplněných specialisty na vlečné operace. Výcvik probíhal v oblasti Key Westu a zahrnoval manévrování v blízkosti větších lodí, vlečení, záchranné operace a střelbu z lehkých děl. Loď byla zařazena k jednotkám North Atlantic Fleet operujícím proti Kubě.
VÝZBROJ
Šesti liberní rychlopalné dělo ráže 57 mm bylo používané na celé řadě bitevních lodí, pancéřových a chráněných křižníků, a především u lehčích jednotek, včetně dělových člunů a dalších malých lodí. Jednalo se o víceúčelovou zbraň, která od roku 1883, kdy započal její vývoj, prodělala celou řadu změn od různých délek hlavně (30 až 45násobek ráže) až po různé modernizace. Základním společným rysem byla vysoká kadence, která dosahovala až 20 ran za minutu, což bylo vhodné jak proti lehkým a rychle plujícím lodím, tak i proti pozemním cílům, které byly často dobře kryté v hustém porostu na pobřeží. Hmotnost střely byla 2,72 kg (celého náboje 4,3 kg), takže manipulace s ní byla jednoduchá. Při elevaci 45° činil dostřel 7.955 m. Na palubě lodi USS Osceola bylo zřejmě umístěno jedno toto dělo na přídi a druhé na zádi. Doplňovalo je jedno dělo menší ráže 47 mm (3-pdr). Nevím přesně jestli se jednalo revolverové či více hlavňové provedení s vysokou kadencí, ale spíše se kloním k názoru, že to bylo běžné provedení s kadencí 20 až 25 ran za minutu. Projektil měl hmotnost 1,4 kg a celý náboj 3 kg. Počáteční rychlost střely byla přes 618 m/s (dle modelu) a dostřel 5.944 m při elevaci 20,7°. Dělostřelecká výzbroj byla ještě doplněná o kulomet Gatling a Colt.
Boční salva (bez záruky)
2 x 57 mm
1 x 47 mm
KARIÉRA
Po uvedení do služby 4. dubna 1898 byla USS Osceola odeslána do Key Westu, kde se připojila k americkým silám připravujícím blokádu Kuby. Jako oceánský remorkér byla určena především k vlečení, k záchranným pracím a spojovací službě mezi jednotlivými loděmi blokádního loďstva. Díky silnému stroji a dobré manévrovatelnosti byla vhodná k asistenci větším válečným lodím v úzkých kotvištích a mělčinách i při manipulaci s transportními plavidly. Krátce po příchodu do oblasti se zapojila do hlídkové služby u severního pobřeží Kuby a doprovázela blokádní jednotky operující v oblasti Cienfuegos a Santiago de Cuba. Na začátku května 1898 byla Osceola přidělena k silám operujícím proti přístavu Cienfuegos. Zde plnila pomocné úkoly a zajišťovala spojení mezi loděmi blokády. V této době rovněž doprovázela průzkumné operace a účastnila se menších střetů s pobřežní obranou. Její výzbroj lehkých děl byla používána především k odstrašení malých španělských plavidel a k palbě na pobřežní pozice při průzkumných akcích. Koncem května byla loď přesunuta k východní Kubě, kde se připojila k jednotkám operujícím proti Santiagu de Cuba. V této oblasti plnila Osceola důležitou roli během operací americké flotily. V době příprav na zablokování přístavu doprovázela menší plavidla a zajišťovala vlečné služby. Během těchto operací byla držena v pohotovosti pro případ nutnosti odtažení poškozených lodí nebo záchrany posádek. Dne 3. července 1898, během bitvy u Santiaga de Cuba, operovala Osceola v blízkosti amerických bitevních lodí. Po zničení španělské eskadry byla využita k záchraně trosečníků z hořících španělských lodí a k vlečení poškozených plavidel. Remorkér se přiblížil k hořícím vrakům a vyzvedával přeživší španělské námořníky z vody. Současně asistoval americkým lodím při zabezpečení prostoru po bitvě.
V následujících dnech pokračovala Osceola v záchranných pracích u pobřeží Kuby. Podílela se na odtahování poškozených plavidel a přepravě zajatců. Díky své konstrukci byla schopna operovat velmi blízko pobřeží a mezi vraky, což z ní činilo užitečné pomocné plavidlo. Po skončení hlavních bojů zůstala v oblasti a pokračovala v hlídkové a spojovací službě. Koncem června 1898 byla USS Osceola přidělena k menší flotile operující proti Manzanillu. Spolu s USS Scorpion vstoupila 1. července 1898 do přístavu, kde došlo ke střetu se španělskými dělovými čluny a pobřežní obranou. Osceola poskytovala krycí palbu a doprovázela Scorpion během manévrování. Během přibližně pětadvacetiminutového střetu nebyla zasažena, avšak jedno její dělo bylo vyřazeno. Po rozhodnutí velitele Scorpionu se obě lodě stáhly z prostoru pod pokračující španělskou palbou. Po této akci pokračovala Osceola v pomocné službě podél kubánského pobřeží. V červenci a srpnu 1898 zajišťovala hlídkování, přepravu důstojníků a vlečné služby pro menší plavidla. Po uzavření příměří zůstala krátce v oblasti a poté se vrátila k rutinním úkolům pomocného remorkéru amerického námořnictva. Další osudy lodi pokračují v poválečném období.
Po skončení španělsko-americké války zůstala USS Osceola ve službě amerického námořnictva jako oceánský remorkér. V závěru roku 1898 operovala v karibské oblasti a podél východního pobřeží Spojených států, kde vykonávala vlečné práce, transportní úkoly a asistenci válečným lodím. V následujících letech byla pravidelně nasazována k odtahování plavidel, doprovodu transportů a jako pomocná loď při cvičeních flotily. Díky silnému stroji a dobré manévrovatelnosti byla využívána při manipulaci s většími loděmi v přístavech i při vlečení mezi námořními základnami. Na počátku 20. století operovala převážně podél atlantického pobřeží Spojených států. Zajišťovala vlečné služby mezi námořními loděnicemi, doprovázela cvičné eskadry a účastnila se manévrů flotily. Často byla nasazována v Norfolk Navy Yard, New York Navy Yard a dalších hlavních základnách. Loď sloužila také jako záchranný remorkér v případě nehod, najíždění na mělčiny nebo kolizí válečných lodí. V této době se stala standardní součástí pomocných sil amerického námořnictva.
V roce 1912 byla Osceola překlasifikována jako oceánský remorkér a později obdržela trupové označení AT-47. Loď pokračovala v rutinní službě během předválečných let a byla používána k vlečení cílů při střeleckých cvičeních, k transportu pontonů a k asistenci lodím při kotvení. Její služba byla nenápadná, ale nepřetržitá, což bylo typické pro námořní remorkéry této doby. Po vstupu Spojených států do První světové války v roce 1917 byla USS Osceola intenzivněji využívána. Operovala především v domácích vodách. Remorkér byl nasazován také k doprovodu plavidel v přístavech a k manipulaci s pomocnými loděmi. Neúčastnil se bojových operací v Evropě, ale plnil důležité podpůrné úkoly na americkém pobřeží. Po skončení války pokračovala Osceola ve službě v Atlantické flotile. Ve dvacátých letech byla používána především pro vlečné práce a pomocné operace v námořních základnách. Postupně však zastarávala a její výkon již neodpovídal modernějším remorkérům. Přesto zůstala v aktivní službě díky robustní konstrukci a spolehlivému stroji.
Dne 17. července 1920 obdržela oficiální označení AT-47 v rámci nového systému klasifikace amerického námořnictva. V následujících letech operovala převážně na východním pobřeží Spojených států. Ve třicátých letech byla její činnost omezována a loď byla používána jen pro lehčí pomocné práce. Postupně byla přeřazena do méně náročných úkolů v přístavech a loděnicích. V roce 1923 byla USS Osceola vyřazena z aktivní služby. Dne 24. března 1923 byla prodána k rozebrání společnosti Boston Iron & Metal Company v Baltimoru. Tím byla ukončena více než třiceti pětiletá kariéra remorkéru, který začínal jako civilní vlečný parník, prošel španělsko-americkou válkou a po desetiletí sloužil jako pomocná loď amerického námořnictva.
VELITELÉ
Lieutenant John M. Ellicott, US Navy — 1898
Lieutenant John H. Gibbons, US Navy — 1898–1899
Lieutenant Commander Charles J. Badger, US Navy — 1899
Lieutenant William R. Shoemaker, US Navy — 1900
Lieutenant Commander Edward H. Dunn, US Navy — 1901–1902
Lieutenant Commander John Hood, US Navy — 1903
Lieutenant Commander Henry H. Hough, US Navy — 1904–1905
Lieutenant Commander Joseph W. Oman, US Navy — 1906
Lieutenant Commander Frank H. Schofield, US Navy — 1907–1908
Lieutenant Commander William V. Pratt, US Navy — 1909
Lieutenant Commander Thomas Washington, US Navy — 1910
Lieutenant Commander Louis R. de Steiguer, US Navy — 1911–1912
Lieutenant Commander John Greenslade, US Navy — 1913–1914
Lieutenant Commander William L. Friedell, US Navy — 1915–1916
Lieutenant Commander John F. Shafroth Jr., US Navy — 1917–1918
Lieutenant Commander Charles S. Kerrick, US Navy — 1919–1920
Lieutenant Commander William R. Munroe, US Navy — 1921–1923
HODNOCENÍ
Je možná až s překvapením, že takto malá loď s výtlakem ani ne 600 tun a délkou sotva 42 m, dokázala tak dlouho a úspěšně dloužit americkým námořním silám. Ukazujete užitečnost nejen základní funkce v podobě remorkéru, ale také praktičnost, pokud je takové plavidlo náležitě vyzbrojeno a využíváno. Během španělsko-americké války prokázal USS Osceola rovněž svou bojovou hodnotu, když se opakovaně loď dostala do dělostřeleckého střetu se španělským nepřítelem. Praktičnost ve své základní roli pak umožnila dlouholetou službu, která byla zakončená až v polovině 20tých let 20.století a to hlavně z důvodu, že si pohonná jednotka nedokázala tolik poradit s mnohem většími loděmi, jejichž rozměry se od dob zařazení remorkéru do služby, výrazně zvětšily.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.wikipedia.org
www.navweaps.com
www.spanamwar.com
www.naval-encyclopedia.com
shipscribe.com/usnaux/AT/AT047.html
1898
USA
Když se řekne „válečná loď“, většina čtenářů očekává, že se bude jednat o nějakou velkou a slavnou válečnou loď typu bitevní lodě, nebo alespoň křižníku. Nicméně vedle těchto velkých hladinových lodí sloužila u námořnictev celá řada malých lodí, která byla vhodná pro plnění celé řady podpůrných činností. Jelikož koncem 19.století se nálada na americkém kontinentu mezi USA a Španělskem zhoršovala, bylo potřeba hledat četné posily právě v podobě malých lodí, které by mohli vykonávat měně důležité akce a které bylo možné rychle zařadit do stavu Amerických námořních sil. Mezi taková plavidla se mohli zařadit civilní lodě přestavěné na válečné.
Loď později známá jako USS Osceola (AT-47) vznikla původně jako civilní remorkér Winthrop. Byla objednána v polovině 90. let 19. století pro společnost Staples Coal Company z Fall River, která potřebovala výkonné oceánské remorkéry pro vlečné a přístavní práce podél východního pobřeží USA. V této době rostla poptávka po silných parních remorkérech schopných jak přístavních operací, tak pobřežního vleku větších lodí. Osceola patřila do série šesti podobných remorkérů postavených loděnicí Hillman Ship & Engine Building Company.
Lodě ve třídě:
USS OSCEOLA (AT-47) (1896 – 1897 – 1898)
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Kýl byl položen roku 1896 v loděnici Charles Hillman v Philadelphii. Plavidlo bylo dokončeno v roce 1897 a uvedeno do civilní služby jako Winthrop. Konstrukce odpovídala tehdejším oceánským remorkérům – robustní trup, silný parní stroj a dobré manévrovací vlastnosti pro vlečné operace i v otevřeném moři. Remorkér měl výtlak přibližně 580 tun, délku 42 m, šířku 7,9 m a ponor 4,42 m. Pohon zajišťoval vertikální trojčitý parní stroj pohánějící jeden lodní šroub. Maximální rychlost činila přibližně 14 uzlů (26 km/h), což bylo na remorkér této velikosti poměrně vysoké. Posádka se později po přestavbě pro válečné účely pohybovala kolem 30 mužů. Trup byl navržen pro velkou pevnost při vleku. Krátká, široká konstrukce poskytovala dobrou stabilitu při tažení lodí i při práci v těsných přístavech. Silný parní stroj o výkonu přibližně 1000 koňských sil byl dimenzován především na vlečné operace. Konstrukce zahrnovala vysoký komín, otevřenou pracovní záď a robustní tažné zařízení.
Po dokončení v roce 1897 sloužila loď jako komerční remorkér Winthrop. Operovala podél severoamerického východního pobřeží a byla používána pro vlečení nákladních lodí, přístavní asistenci a pobřežní transport. Její služba v civilním sektoru byla krátká, protože již na jaře 1898 začalo americké námořnictvo vykupovat vhodné civilní remorkéry v souvislosti s blížící se válkou se Španělskem.
TTD – USS OSCEOLA
* Délka: 42 m
* Šířka: 7,9 m
* Ponor: 4,42 m
* Výtlak standardní: 580 tun
* Výtlak plný:
* Výzbroj: 2x 57 mm, 1x 47 mm, kulomet Gatling a Colt
* Výkon strojů: 1.000 k
* Rychlost: 14 uzlů (26 km/h)
* Dojezd:
* Posádka: 30 mužů
Dne 21. března 1898 zakoupilo U.S. Navy remorkér Winthrop od společnosti Staples Coal Company. Loď byla přejmenována na USS Osceola a 4. dubna 1898 uvedena do služby. Převzetí proběhlo v době, kdy americké námořnictvo rychle rozšiřovalo pomocnou flotilu pro operace proti Španělsku. Po převzetí byla loď upravena pro vojenské účely. Přestavba byla jednoduchá – instalace lehké výzbroje, vojenského signalizačního vybavení a úprava paluby pro vlečné a záchranné operace bojových lodí. Osceola obdržela dvě rychlopalná děla ráže 57mm, jedno 47 mm dělo a dva kulomety Gatling a Colt. Výzbroj měla obranný charakter a byla určena proti malým plavidlům nebo pobřežním cílům. Loď byla klasifikována jako ozbrojený oceánský remorkér. Jejím hlavním úkolem mělo být vlečení poškozených lodí, záchranné práce, spojovací služba a podpora blokády. Krátce po zařazení byla odeslána do Key Westu, kde se připojila k silám připravujícím blokádu Kuby. Posádka byla složena z námořníků U.S. Navy doplněných specialisty na vlečné operace. Výcvik probíhal v oblasti Key Westu a zahrnoval manévrování v blízkosti větších lodí, vlečení, záchranné operace a střelbu z lehkých děl. Loď byla zařazena k jednotkám North Atlantic Fleet operujícím proti Kubě.
VÝZBROJ
Šesti liberní rychlopalné dělo ráže 57 mm bylo používané na celé řadě bitevních lodí, pancéřových a chráněných křižníků, a především u lehčích jednotek, včetně dělových člunů a dalších malých lodí. Jednalo se o víceúčelovou zbraň, která od roku 1883, kdy započal její vývoj, prodělala celou řadu změn od různých délek hlavně (30 až 45násobek ráže) až po různé modernizace. Základním společným rysem byla vysoká kadence, která dosahovala až 20 ran za minutu, což bylo vhodné jak proti lehkým a rychle plujícím lodím, tak i proti pozemním cílům, které byly často dobře kryté v hustém porostu na pobřeží. Hmotnost střely byla 2,72 kg (celého náboje 4,3 kg), takže manipulace s ní byla jednoduchá. Při elevaci 45° činil dostřel 7.955 m. Na palubě lodi USS Osceola bylo zřejmě umístěno jedno toto dělo na přídi a druhé na zádi. Doplňovalo je jedno dělo menší ráže 47 mm (3-pdr). Nevím přesně jestli se jednalo revolverové či více hlavňové provedení s vysokou kadencí, ale spíše se kloním k názoru, že to bylo běžné provedení s kadencí 20 až 25 ran za minutu. Projektil měl hmotnost 1,4 kg a celý náboj 3 kg. Počáteční rychlost střely byla přes 618 m/s (dle modelu) a dostřel 5.944 m při elevaci 20,7°. Dělostřelecká výzbroj byla ještě doplněná o kulomet Gatling a Colt.
Boční salva (bez záruky)
2 x 57 mm
1 x 47 mm
KARIÉRA
Po uvedení do služby 4. dubna 1898 byla USS Osceola odeslána do Key Westu, kde se připojila k americkým silám připravujícím blokádu Kuby. Jako oceánský remorkér byla určena především k vlečení, k záchranným pracím a spojovací službě mezi jednotlivými loděmi blokádního loďstva. Díky silnému stroji a dobré manévrovatelnosti byla vhodná k asistenci větším válečným lodím v úzkých kotvištích a mělčinách i při manipulaci s transportními plavidly. Krátce po příchodu do oblasti se zapojila do hlídkové služby u severního pobřeží Kuby a doprovázela blokádní jednotky operující v oblasti Cienfuegos a Santiago de Cuba. Na začátku května 1898 byla Osceola přidělena k silám operujícím proti přístavu Cienfuegos. Zde plnila pomocné úkoly a zajišťovala spojení mezi loděmi blokády. V této době rovněž doprovázela průzkumné operace a účastnila se menších střetů s pobřežní obranou. Její výzbroj lehkých děl byla používána především k odstrašení malých španělských plavidel a k palbě na pobřežní pozice při průzkumných akcích. Koncem května byla loď přesunuta k východní Kubě, kde se připojila k jednotkám operujícím proti Santiagu de Cuba. V této oblasti plnila Osceola důležitou roli během operací americké flotily. V době příprav na zablokování přístavu doprovázela menší plavidla a zajišťovala vlečné služby. Během těchto operací byla držena v pohotovosti pro případ nutnosti odtažení poškozených lodí nebo záchrany posádek. Dne 3. července 1898, během bitvy u Santiaga de Cuba, operovala Osceola v blízkosti amerických bitevních lodí. Po zničení španělské eskadry byla využita k záchraně trosečníků z hořících španělských lodí a k vlečení poškozených plavidel. Remorkér se přiblížil k hořícím vrakům a vyzvedával přeživší španělské námořníky z vody. Současně asistoval americkým lodím při zabezpečení prostoru po bitvě.
V následujících dnech pokračovala Osceola v záchranných pracích u pobřeží Kuby. Podílela se na odtahování poškozených plavidel a přepravě zajatců. Díky své konstrukci byla schopna operovat velmi blízko pobřeží a mezi vraky, což z ní činilo užitečné pomocné plavidlo. Po skončení hlavních bojů zůstala v oblasti a pokračovala v hlídkové a spojovací službě. Koncem června 1898 byla USS Osceola přidělena k menší flotile operující proti Manzanillu. Spolu s USS Scorpion vstoupila 1. července 1898 do přístavu, kde došlo ke střetu se španělskými dělovými čluny a pobřežní obranou. Osceola poskytovala krycí palbu a doprovázela Scorpion během manévrování. Během přibližně pětadvacetiminutového střetu nebyla zasažena, avšak jedno její dělo bylo vyřazeno. Po rozhodnutí velitele Scorpionu se obě lodě stáhly z prostoru pod pokračující španělskou palbou. Po této akci pokračovala Osceola v pomocné službě podél kubánského pobřeží. V červenci a srpnu 1898 zajišťovala hlídkování, přepravu důstojníků a vlečné služby pro menší plavidla. Po uzavření příměří zůstala krátce v oblasti a poté se vrátila k rutinním úkolům pomocného remorkéru amerického námořnictva. Další osudy lodi pokračují v poválečném období.
Po skončení španělsko-americké války zůstala USS Osceola ve službě amerického námořnictva jako oceánský remorkér. V závěru roku 1898 operovala v karibské oblasti a podél východního pobřeží Spojených států, kde vykonávala vlečné práce, transportní úkoly a asistenci válečným lodím. V následujících letech byla pravidelně nasazována k odtahování plavidel, doprovodu transportů a jako pomocná loď při cvičeních flotily. Díky silnému stroji a dobré manévrovatelnosti byla využívána při manipulaci s většími loděmi v přístavech i při vlečení mezi námořními základnami. Na počátku 20. století operovala převážně podél atlantického pobřeží Spojených států. Zajišťovala vlečné služby mezi námořními loděnicemi, doprovázela cvičné eskadry a účastnila se manévrů flotily. Často byla nasazována v Norfolk Navy Yard, New York Navy Yard a dalších hlavních základnách. Loď sloužila také jako záchranný remorkér v případě nehod, najíždění na mělčiny nebo kolizí válečných lodí. V této době se stala standardní součástí pomocných sil amerického námořnictva.
V roce 1912 byla Osceola překlasifikována jako oceánský remorkér a později obdržela trupové označení AT-47. Loď pokračovala v rutinní službě během předválečných let a byla používána k vlečení cílů při střeleckých cvičeních, k transportu pontonů a k asistenci lodím při kotvení. Její služba byla nenápadná, ale nepřetržitá, což bylo typické pro námořní remorkéry této doby. Po vstupu Spojených států do První světové války v roce 1917 byla USS Osceola intenzivněji využívána. Operovala především v domácích vodách. Remorkér byl nasazován také k doprovodu plavidel v přístavech a k manipulaci s pomocnými loděmi. Neúčastnil se bojových operací v Evropě, ale plnil důležité podpůrné úkoly na americkém pobřeží. Po skončení války pokračovala Osceola ve službě v Atlantické flotile. Ve dvacátých letech byla používána především pro vlečné práce a pomocné operace v námořních základnách. Postupně však zastarávala a její výkon již neodpovídal modernějším remorkérům. Přesto zůstala v aktivní službě díky robustní konstrukci a spolehlivému stroji.
Dne 17. července 1920 obdržela oficiální označení AT-47 v rámci nového systému klasifikace amerického námořnictva. V následujících letech operovala převážně na východním pobřeží Spojených států. Ve třicátých letech byla její činnost omezována a loď byla používána jen pro lehčí pomocné práce. Postupně byla přeřazena do méně náročných úkolů v přístavech a loděnicích. V roce 1923 byla USS Osceola vyřazena z aktivní služby. Dne 24. března 1923 byla prodána k rozebrání společnosti Boston Iron & Metal Company v Baltimoru. Tím byla ukončena více než třiceti pětiletá kariéra remorkéru, který začínal jako civilní vlečný parník, prošel španělsko-americkou válkou a po desetiletí sloužil jako pomocná loď amerického námořnictva.
VELITELÉ
Lieutenant John M. Ellicott, US Navy — 1898
Lieutenant John H. Gibbons, US Navy — 1898–1899
Lieutenant Commander Charles J. Badger, US Navy — 1899
Lieutenant William R. Shoemaker, US Navy — 1900
Lieutenant Commander Edward H. Dunn, US Navy — 1901–1902
Lieutenant Commander John Hood, US Navy — 1903
Lieutenant Commander Henry H. Hough, US Navy — 1904–1905
Lieutenant Commander Joseph W. Oman, US Navy — 1906
Lieutenant Commander Frank H. Schofield, US Navy — 1907–1908
Lieutenant Commander William V. Pratt, US Navy — 1909
Lieutenant Commander Thomas Washington, US Navy — 1910
Lieutenant Commander Louis R. de Steiguer, US Navy — 1911–1912
Lieutenant Commander John Greenslade, US Navy — 1913–1914
Lieutenant Commander William L. Friedell, US Navy — 1915–1916
Lieutenant Commander John F. Shafroth Jr., US Navy — 1917–1918
Lieutenant Commander Charles S. Kerrick, US Navy — 1919–1920
Lieutenant Commander William R. Munroe, US Navy — 1921–1923
HODNOCENÍ
Je možná až s překvapením, že takto malá loď s výtlakem ani ne 600 tun a délkou sotva 42 m, dokázala tak dlouho a úspěšně dloužit americkým námořním silám. Ukazujete užitečnost nejen základní funkce v podobě remorkéru, ale také praktičnost, pokud je takové plavidlo náležitě vyzbrojeno a využíváno. Během španělsko-americké války prokázal USS Osceola rovněž svou bojovou hodnotu, když se opakovaně loď dostala do dělostřeleckého střetu se španělským nepřítelem. Praktičnost ve své základní roli pak umožnila dlouholetou službu, která byla zakončená až v polovině 20tých let 20.století a to hlavně z důvodu, že si pohonná jednotka nedokázala tolik poradit s mnohem většími loděmi, jejichž rozměry se od dob zařazení remorkéru do služby, výrazně zvětšily.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.wikipedia.org
www.navweaps.com
www.spanamwar.com
www.naval-encyclopedia.com
shipscribe.com/usnaux/AT/AT047.html