USS SCORPION (PY-3) 1896, ozbrojená jachta
Napsal: 29/3/2026, 16:19
USS SCORPION (PY-3), ozbrojená jachta
1896
USA
USS Scorpion
Samostatnou kapitolou válečných plavidel jsou i lodě, které nebyli primárně stavěné pro válečné účely. Z pozdějších dob je známé nejčastěji pod jménem pomocné křižníky a jednalo se o civilní parníky, které byly dodatečně vyzbrojeny a používané především ke korzárské činnosti, a to jak v průběhu První, tak i Druhé světové války. Nicméně v případě španělsko-americké války se jednalo o lodě, které po drobných úpravách a vyzbrojení, prováděli nejčastěji transport vojsk a blokádní činnost. Obojí bylo velice důležité vzhledem k faktu, že španělské kolonie v Karibiku byly ostrovy s celou řadou přístavů a blokáda tak vyžadovala blokovat prakticky celý obvod každého z těchto španělských ostrovů.
Lodě ve třídě:
USS SCORPION (1896 – 1896 – 1898)
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Loď později známá jako USS Scorpion vznikla jako soukromá parní jachta Sovereign, postavená roku 1896 pro amerického průmyslníka M. C. D. Bordena. Stavbu provedla loděnice John N. Robins v South Brooklynu v New Yorku. Šlo o ocelovou dvoustěžňovou parní jachtu s takeláží a plachtami navrženou pro rychlé pobřežní i oceánské plavby. Konstrukce spojovala luxusní civilní uspořádání s poměrně silným strojním zařízením, což z ní činilo jednu z rychlejších soukromých jachet své doby. Výtlak lodi činil přibližně 787 tun. Celková délka dosahovala přibližně 64,6 m, šířka 8,5 m a ponor kolem 3,4 m. Trup byl poměrně dlouhý a úzký, s ostrou kliprovou přídí a plynulými liniemi, což bylo typické pro rychlé jachty konce 19. století. Ocelová konstrukce zajišťovala dostatečnou pevnost při zachování relativně nízké hmotnosti. Pohon zajišťovala dvojice trojčinných parních strojů napojených na dva lodní šrouby. Páru dodávaly dva vodotrubné kotle systému Babcock & Wilcox. Celkový výkon strojního zařízení dosahoval přibližně 2 500 koňských sil. Maximální rychlost činila přibližně 14 uzlů (26 km/h). Uspořádání s dvojicí šroubů zlepšovalo manévrovatelnost a bezpečnost při plavbě v pobřežních vodách.
TTD – USS SCORPION
* Délka: 64,87 m
* Šířka: 8,56 m
* Ponor: 3,4 m
* Výtlak standardní: 787 tun
* Výtlak plný:
* Výzbroj: 4x127 mm, 6x57 mm (6 liberní děla)
* Výkon strojů: 2.500 k
* Rychlost: 14 uzlů (26 km/h)
* Dojezd:
* Posádka: 90 mužů
Loď byla vybavena také pomocným oplachtěním se dvěma stěžni. Plachty sloužily ke stabilizaci lodi a k úspoře uhlí při delších plavbách. Nadstavby obsahovaly komfortní kajuty pro majitele a hosty, zatímco strojní zařízení a uhelné bunkry byly umístěny nízko v trupu pro zajištění stability. Paluba byla poměrně prostorná a umožňovala dobrý rozhled, což později usnadnilo přestavbu na pomocné vojenské plavidlo. Po dokončení v roce 1896 sloužila Sovereign jako luxusní soukromá jachta na východním pobřeží Spojených států. Díky vysoké rychlosti byla používána pro delší pobřežní plavby i reprezentativní cesty. Konstrukce umožňovala poměrně velký dosah a dobrou plavby schopnost i na otevřeném moři. Na jaře 1898, v souvislosti s rostoucím napětím mezi Spojenými státy a Španělskem, začalo americké námořnictvo vykupovat rychlé civilní jachty vhodné pro hlídkovou službu. Sovereign byla zakoupena 7. dubna 1898, přejmenována na USS Scorpion a 11. dubna 1898 uvedena do služby. Velitelem byl jmenován Lieutenant Commander Adolph Marix a loď byla určena pro rychlé průzkumné a spojovací operace v karibské oblasti.
Po převzetí americkým námořnictvem v dubnu 1898 byla loď rychle přestavěna na ozbrojené pomocné plavidlo. Úpravy proběhly v New Yorku a měly převážně improvizovaný charakter, typický pro mobilizované soukromé jachty. Luxusní vybavení bylo zčásti odstraněno, aby vznikl prostor pro posádku, zásoby a munici. Paluba byla zesílena pro instalaci děl a doplněna jednoduchými muničními sklady. Současně byla instalována vojenská signalizační výbava a vybavení pro hlídkovou službu. Výzbroj USS Scorpion tvořila především rychlopalná děla střední ráže. Hlavní výzbroj představovala čtyři děla ráže 127 mm (5“/40) umístěná na palubě tak, aby umožňovala palbu na oba boky. Doplňkovou výzbroj tvořilo šest 57 mm rychlopalných děl určených proti lehkým plavidlům a pobřežním cílům. Loď neměla žádné pancéřování a zůstala konstrukčně civilním plavidlem, což omezovalo její použití v přímém boji s válečnými loděmi, ale vyhovovala průzkumným a blokádním úkolům. Po dokončení přestavby byla USS Scorpion zařazena k North Atlantic Squadron a odeslána do oblasti Karibiku. Velitelem lodi byl jmenován Lieutenant Commander Adolph Marix. Posádka byla složena z námořníků U.S. Navy doplněných o dělostřelce pro obsluhu nové výzbroje. Část mužstva měla zkušenosti z jiných pomocných plavidel, což usnadnilo rychlé uvedení lodi do operační služby.
Výcvik probíhal během přeplavby na jih a následně v oblasti Key Westu. Posádka cvičila střelbu z děl, signalizaci, hlídkovou službu a manévrování při průzkumných operacích. Důraz byl kladen na rychlé přiblížení k pobřeží, sledování nepřátelských plavidel a spojovací službu mezi jednotkami blokády. Loď byla určena především pro průzkum, doprovod menších jednotek a útoky proti lehkým pobřežním silám. Na konci dubna 1898 byla USS Scorpion nasazena u kubánského pobřeží. Prováděla hlídkové plavby, sledovala lodní dopravu a zajišťovala spojení mezi jednotlivými částmi blokádního loďstva. Díky své rychlosti byla používána i jako kurýrní loď mezi americkými jednotkami. V této konfiguraci vstoupila do aktivní válečné služby, která pokračovala během operací u Cienfuegos, Santiaga de Cuba a později u Manzanilla.
VÝZBROJ
Jak již bylo na jiném místě uvedeno, hlavní výzbroj sestávala ze čtyř námořních děl ráže 127 mm s hlavní o délce 40násobku ráže, která byla doplněná o šest rychlopalných 57 mm děl. Nyní se zaměříme na hlavní ráži. Její přesné rozmístění se mi nepodařilo zjistit, ale určitě byla možnost vedení palby na oba boky alespoň ze dvou hlavní. Tato děla byla vyvíjená od roku 1890 a po roce 1895, kdy byla zařazována do služby, jej začala používat celá řada amerických bitevních lodí, křižníků a menších jednotek. Lehká děla byla zřejmě rozmístěná podobným způsobem, kde polovina mířila na jeden a druhá polovina na druhý bok. Na to že se jednalo o civilní jachtu byla výzbroj poměrně silná.
TTD – námořní dělo ráže 127 mm (5“/40 Marks 2,3,4)
* Celková délka hlavně: 5.080 mm
* Hmotnost hlavně: 3.211 kg
* Hmotnost děla včetně hlavně: 3.561 až 6.577 kg dle modelu
* Hmotnost střely: 22,7 kg
* Pohonná směs: 4,5 kg SP nebo SPD
* Počáteční rychlost střely: 701 m/s
* Elevace: cca 30°
* Dostřel: 14.630 m, při elevaci 30°
* Průraznost: 70 mm na 2.750 m, 36 mm na 5.490 m
* Počet ran za minutu: 5-8 dle sehranosti obsluhy
* Životnost hlavně:
Šesti liberní rychlopalné dělo ráže 57 mm bylo používané na celé řadě bitevních lodí, pancéřových a chráněných křižníků, a především u lehčích jednotek, včetně dělových člunů a dalších malých lodí. Jednalo se o víceúčelovou zbraň, která od roku 1883, kdy započal její vývoj, prodělala celou řadu změn od různých délek hlavně (30 až 45násobek ráže) až po různé modernizace. Základním společným rysem byla vysoká kadence, která dosahovala až 20 ran za minutu, což bylo vhodné jak proti lehkým a rychle plujícím lodím, tak i proti pozemním cílům, které byly často dobře kryté v hustém porostu na pobřeží. Hmotnost střely byla 2,72 kg (celého náboje 4,3 kg), takže manipulace s ní byla jednoduchá. Při elevaci 45° činil dostřel 7.955 m. V roce 1902 publikace BuOrd potvrdila, že průraznost byla 51 mm na vzdálenost 910 m, což znamenalo, že i lehké ale pancířem chráněné torpédové čluny, bylo možno vyřadit z boje na tuto i větší vzdálenost.
Boční salva
2 x 127 mm
3 x 57 mm
KARIÉRA
USS Scorpion po příchodu do karibské oblasti zahájila aktivní službu v blokádních operacích proti Kubě. V dubnu a květnu 1898 operovala především mezi Key Westem a severním pobřežím Kuby, kde prováděla průzkumné plavby, sledovala pobřežní dopravu a zajišťovala spojovací službu mezi americkými loděmi. Díky relativně vysoké rychlosti byla využívána i k doručování rozkazů a k průzkumu menších přístavů, kam se větší válečné lodě neodvažovaly vplout. V květnu 1898 byla loď přidělena k operacím proti Cienfuegosu. Zde prováděla hlídkování a spolupracovala s dalšími americkými plavidly při sledování španělských pobřežních sil. Scorpion se pohybovala blízko pobřeží, zjišťovala rozmístění baterií a kontrolovala menší lodní provoz. V této fázi války plnila především průzkumné a spojovací úkoly a jen výjimečně se zapojovala do dělostřeleckých akcí.
V červnu 1898 byla USS Scorpion přesunuta k jižnímu pobřeží Kuby, kde operovala v oblasti Manzanilla. Zde působila samostatně nebo v doprovodu menších pomocných plavidel. Jejím úkolem bylo narušovat španělskou pobřežní dopravu, provádět průzkum přístavu a vyvolávat střety s menšími španělskými jednotkami. Loď se opakovaně přibližovala ke vstupu do zátoky a sondovala reakci pobřežních baterií. Dne 30. června 1898 operovala Scorpion u Manzanilla spolu s menšími americkými plavidly. Během tohoto dne došlo k menším střetům se španělskými dělovými čluny a pobřežní obranou, kterého se ale USS Scorpion neúčastnil. Boj měl omezený rozsah a skončil bez rozhodujícího výsledku. Následující den, 1. července 1898, vstoupila USS Scorpion do přístavu Manzanillo společně s lodí USS Osceola. Velitel Adolph Marix se rozhodl vplout do zátoky i bez podpory dalších amerických lodí. Americká plavidla zahájila palbu ze vzdálenosti přibližně 2,5 km na španělské dělové čluny a improvizované plovoucí baterie. Španělské jednotky odpověděly přesnou palbou z lehkých děl a pobřežních baterií. Během přibližně pětadvacetiminutového střetu byla USS Scorpion zasažena dvanácti projektily. Jeden z nich prorazil bok lodi a střepiny zasáhly palubu. Přesto loď neutrpěla vážnější poškození. USS Osceola nebyla zasažena, ale jedno její dělo bylo vyřazeno. Vzhledem k nepříznivé situaci a přesné španělské palbě rozhodl velitel Marix o stažení. Obě americké lodě se poté odpoutaly a opustily přístav. Po akci u Manzanilla pokračovala USS Scorpion v hlídkové a průzkumné službě podél kubánského pobřeží. V červenci 1898 operovala v oblasti jižní Kuby, sledovala pobřežní dopravu a udržovala spojení mezi americkými jednotkami. Po uzavření příměří v srpnu 1898 byla loď stažena z bojové oblasti a přešla k rutinním úkolům pomocného hlídkového plavidla. Další etapa její služby pokračovala v poválečném období.
Po skončení španělsko-americké války opustila USS Scorpion kubánské vody 27. listopadu 1898. O měsíc později dorazila do New Yorku a 14. ledna 1899 byla vyřazena z provozu, aby mohla projít přestavbou na dělový člun. Dne 22. srpna 1899 byla znovu uvedena do služby a přidělena k Isthmian Canal Commission. Následně byla odeslána do Střední Ameriky, kde zůstala do jara 1900 v karibské oblasti a podílela se na průzkumu možných tras budoucího průplavu. V únoru 1900 navštívila Kingston na Jamajce během návštěvy britské eskadry West Indies Squadron. V červnu 1900 se vrátila do Spojených států, operovala u severovýchodního pobřeží a na podzim se znovu přesunula do Karibiku. Od listopadu 1900 do května 1901 křižovala u Hispanioly. V červnu 1901 dorazila do Bostonu a 24. července 1901 byla opět vyřazena.
Dne 1. července 1902 byla USS Scorpion znovu uvedena do služby a přidělena k North Atlantic Squadron. Dne 2. září 1903 se v East River srazila s jiným plavidlem a obě lodě utrpěly značné poškození. V následujících šesti letech loď přepravovala depeše a personál, prováděla hydrografické průzkumy a účastnila se cvičení podél východního pobřeží USA a v Karibiku, přičemž v letech 1906–1907 operovala především u Santo Dominga. V roce 1908 byla odeslána do Středomoří. Dne 22. října 1908 vyplula z Filadelfie a 4. prosince dorazila do Konstantinopole, kde převzala úkol staniční lodě. Krátce poté byla odeslána do Messiny, aby pomáhala obětem zemětřesení. Od 3. do 8. ledna 1909 podporovala mezinárodní zdravotnické týmy, poté se vrátila do Osmanské říše. Po opravách v Neapoli se 20. července 1909 vrátila do Konstantinopole a pokračovala ve službě pro americké velvyslanectví. V letech 1910–1912 prošla rozsáhlými opravami v Terstu, poté se vrátila do služby. Během balkánských válek chránila americké občany a podílela se na humanitárních operacích. V listopadu 1912 vysadila oddíl námořníků k ochraně amerického vyslanectví v Konstantinopoli.
Po vypuknutí První světové války v srpnu 1914 zůstala loď v Konstantinopoli. Po vstupu Osmanské říše do války byla držena pod dohledem a po vstupu USA do války 6. dubna 1917 byla internována. Pod tureckým dozorem zůstala až do konce války. Po příměří 30. října 1918 byla 9. listopadu 1918 opět uvolněna a obnovila činnost, zejména pomoc uprchlíkům v oblasti. Po válce se USS Scorpion stala vlajkovou lodí amerických námořních sil v tureckých vodách a současně sloužila jako staniční loď. Roku 1920 byla přeznačena na PY-3. V listopadu 1923 byla přesunuta do řeckého Phaleronu, kde pokračovala ve službě ve východním Středomoří. V červnu 1927 opustila oblast a 11. července 1927 dorazila do Filadelfie.
USS Scorpion byla vyřazena z provozu dne 27. října 1927 ve Filadelfii během oslav Navy Day. Dne 23. března 1929 byla vyškrtnuta ze seznamu námořnictva a 25. června 1929 prodána společnosti Boston Iron and Metal Company v Baltimoru k sešrotování. Tím skončila kariéra lodi, která sloužila nepřetržitě téměř tři desetiletí od španělsko-americké války až do meziválečného období.
VELITELÉ
Adolph Marix — Lieutenant Commander, US Navy (11. dubna 1898 – 21. května 1898)
William Henry Turner — Lieutenant, US Navy (21. května 1898 – 22. srpna 1899)
Nathan Sargent — Lieutenant, US Navy (22. srpna 1899, krátké převzetí při reorganizaci)
Clifford Joseph Boosh — Lieutenant, US Navy (1. července 1902)
Hilary Pollard Jones Jr. — Lieutenant Commander, US Navy (11. června 1905)
Frank Woodruff Kellogg — Lieutenant Commander, US Navy (1907)
Allen Buchanan — Lieutenant, US Navy (1908)
Walter Selwyn Crosley — Lieutenant Commander, US Navy (26. února 1909)
George Wood Logan — Lieutenant Commander, US Navy (1910)
Frank Brooks Upham — Lieutenant Commander, US Navy (21. února 1912 – 2. ledna 1913)
Edward McCauley Jr. — Commander, US Navy (2. ledna 1913)
William F. Bricker — Lieutenant Commander, US Navy (14. března 1915)
Herbert Stephens Babbitt — Lieutenant Commander, US Navy (20. března 1915)
James Proctor Morton — Lieutenant Commander, US Navy (24. června 1915)
William Owen Baldwin — Lieutenant Commander, US Navy (3. července 1917 – 27. října 1917)
Richard Philip McCullough — Lieutenant Commander, US Navy (27. října 1917 – 1918)
Elmer Wayne Tod — Lieutenant Commander, US Navy (1919)
Samuel Russell Deets — Lieutenant Commander, US Navy (1919 – 1. června 1920)
Guy Evans Baker — Commander, US Navy (1. června 1920 – 10. listopadu 1921)
Robert William Henderson — Commander, US Navy (10. listopadu 1921 – 26. října 1922)
Arthur Samuel Dysert — Commander, US Navy (26. října 1922 – 26. ledna 1924)
Alfred Walton Atkins — Lieutenant Commander, US Navy (26. ledna 1924)
Moses B. Byington — Lieutenant Commander, US Navy (1926 – 1927)
H. A. Jones — Lieutenant Commander, US Navy (poslední velitel, do 27. října 1927)
HODNOCENÍ
Přestože se jednalo o svým způsobem nouzové plavidlo, které mělo posílit početní stavy amerických lodí, tak svou roli zvládalo velice dobře a bylo platným členem Amerických námořních sil. Za levný peníz se dala pořídit početná flotila ozbrojených lodí, které v řadě úkolů mohli snadno nahradit drahé pancéřové lodě. Po této stránce lze vojenskou kariéru USS Scorpion vnímat jako úspěšnou.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.navweaps.com
www.spanamwar.com
www.naval-encyclopedia.com
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
1896
USA
Samostatnou kapitolou válečných plavidel jsou i lodě, které nebyli primárně stavěné pro válečné účely. Z pozdějších dob je známé nejčastěji pod jménem pomocné křižníky a jednalo se o civilní parníky, které byly dodatečně vyzbrojeny a používané především ke korzárské činnosti, a to jak v průběhu První, tak i Druhé světové války. Nicméně v případě španělsko-americké války se jednalo o lodě, které po drobných úpravách a vyzbrojení, prováděli nejčastěji transport vojsk a blokádní činnost. Obojí bylo velice důležité vzhledem k faktu, že španělské kolonie v Karibiku byly ostrovy s celou řadou přístavů a blokáda tak vyžadovala blokovat prakticky celý obvod každého z těchto španělských ostrovů.
Lodě ve třídě:
USS SCORPION (1896 – 1896 – 1898)
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Loď později známá jako USS Scorpion vznikla jako soukromá parní jachta Sovereign, postavená roku 1896 pro amerického průmyslníka M. C. D. Bordena. Stavbu provedla loděnice John N. Robins v South Brooklynu v New Yorku. Šlo o ocelovou dvoustěžňovou parní jachtu s takeláží a plachtami navrženou pro rychlé pobřežní i oceánské plavby. Konstrukce spojovala luxusní civilní uspořádání s poměrně silným strojním zařízením, což z ní činilo jednu z rychlejších soukromých jachet své doby. Výtlak lodi činil přibližně 787 tun. Celková délka dosahovala přibližně 64,6 m, šířka 8,5 m a ponor kolem 3,4 m. Trup byl poměrně dlouhý a úzký, s ostrou kliprovou přídí a plynulými liniemi, což bylo typické pro rychlé jachty konce 19. století. Ocelová konstrukce zajišťovala dostatečnou pevnost při zachování relativně nízké hmotnosti. Pohon zajišťovala dvojice trojčinných parních strojů napojených na dva lodní šrouby. Páru dodávaly dva vodotrubné kotle systému Babcock & Wilcox. Celkový výkon strojního zařízení dosahoval přibližně 2 500 koňských sil. Maximální rychlost činila přibližně 14 uzlů (26 km/h). Uspořádání s dvojicí šroubů zlepšovalo manévrovatelnost a bezpečnost při plavbě v pobřežních vodách.
TTD – USS SCORPION
* Délka: 64,87 m
* Šířka: 8,56 m
* Ponor: 3,4 m
* Výtlak standardní: 787 tun
* Výtlak plný:
* Výzbroj: 4x127 mm, 6x57 mm (6 liberní děla)
* Výkon strojů: 2.500 k
* Rychlost: 14 uzlů (26 km/h)
* Dojezd:
* Posádka: 90 mužů
Loď byla vybavena také pomocným oplachtěním se dvěma stěžni. Plachty sloužily ke stabilizaci lodi a k úspoře uhlí při delších plavbách. Nadstavby obsahovaly komfortní kajuty pro majitele a hosty, zatímco strojní zařízení a uhelné bunkry byly umístěny nízko v trupu pro zajištění stability. Paluba byla poměrně prostorná a umožňovala dobrý rozhled, což později usnadnilo přestavbu na pomocné vojenské plavidlo. Po dokončení v roce 1896 sloužila Sovereign jako luxusní soukromá jachta na východním pobřeží Spojených států. Díky vysoké rychlosti byla používána pro delší pobřežní plavby i reprezentativní cesty. Konstrukce umožňovala poměrně velký dosah a dobrou plavby schopnost i na otevřeném moři. Na jaře 1898, v souvislosti s rostoucím napětím mezi Spojenými státy a Španělskem, začalo americké námořnictvo vykupovat rychlé civilní jachty vhodné pro hlídkovou službu. Sovereign byla zakoupena 7. dubna 1898, přejmenována na USS Scorpion a 11. dubna 1898 uvedena do služby. Velitelem byl jmenován Lieutenant Commander Adolph Marix a loď byla určena pro rychlé průzkumné a spojovací operace v karibské oblasti.
Po převzetí americkým námořnictvem v dubnu 1898 byla loď rychle přestavěna na ozbrojené pomocné plavidlo. Úpravy proběhly v New Yorku a měly převážně improvizovaný charakter, typický pro mobilizované soukromé jachty. Luxusní vybavení bylo zčásti odstraněno, aby vznikl prostor pro posádku, zásoby a munici. Paluba byla zesílena pro instalaci děl a doplněna jednoduchými muničními sklady. Současně byla instalována vojenská signalizační výbava a vybavení pro hlídkovou službu. Výzbroj USS Scorpion tvořila především rychlopalná děla střední ráže. Hlavní výzbroj představovala čtyři děla ráže 127 mm (5“/40) umístěná na palubě tak, aby umožňovala palbu na oba boky. Doplňkovou výzbroj tvořilo šest 57 mm rychlopalných děl určených proti lehkým plavidlům a pobřežním cílům. Loď neměla žádné pancéřování a zůstala konstrukčně civilním plavidlem, což omezovalo její použití v přímém boji s válečnými loděmi, ale vyhovovala průzkumným a blokádním úkolům. Po dokončení přestavby byla USS Scorpion zařazena k North Atlantic Squadron a odeslána do oblasti Karibiku. Velitelem lodi byl jmenován Lieutenant Commander Adolph Marix. Posádka byla složena z námořníků U.S. Navy doplněných o dělostřelce pro obsluhu nové výzbroje. Část mužstva měla zkušenosti z jiných pomocných plavidel, což usnadnilo rychlé uvedení lodi do operační služby.
Výcvik probíhal během přeplavby na jih a následně v oblasti Key Westu. Posádka cvičila střelbu z děl, signalizaci, hlídkovou službu a manévrování při průzkumných operacích. Důraz byl kladen na rychlé přiblížení k pobřeží, sledování nepřátelských plavidel a spojovací službu mezi jednotkami blokády. Loď byla určena především pro průzkum, doprovod menších jednotek a útoky proti lehkým pobřežním silám. Na konci dubna 1898 byla USS Scorpion nasazena u kubánského pobřeží. Prováděla hlídkové plavby, sledovala lodní dopravu a zajišťovala spojení mezi jednotlivými částmi blokádního loďstva. Díky své rychlosti byla používána i jako kurýrní loď mezi americkými jednotkami. V této konfiguraci vstoupila do aktivní válečné služby, která pokračovala během operací u Cienfuegos, Santiaga de Cuba a později u Manzanilla.
VÝZBROJ
Jak již bylo na jiném místě uvedeno, hlavní výzbroj sestávala ze čtyř námořních děl ráže 127 mm s hlavní o délce 40násobku ráže, která byla doplněná o šest rychlopalných 57 mm děl. Nyní se zaměříme na hlavní ráži. Její přesné rozmístění se mi nepodařilo zjistit, ale určitě byla možnost vedení palby na oba boky alespoň ze dvou hlavní. Tato děla byla vyvíjená od roku 1890 a po roce 1895, kdy byla zařazována do služby, jej začala používat celá řada amerických bitevních lodí, křižníků a menších jednotek. Lehká děla byla zřejmě rozmístěná podobným způsobem, kde polovina mířila na jeden a druhá polovina na druhý bok. Na to že se jednalo o civilní jachtu byla výzbroj poměrně silná.
TTD – námořní dělo ráže 127 mm (5“/40 Marks 2,3,4)
* Celková délka hlavně: 5.080 mm
* Hmotnost hlavně: 3.211 kg
* Hmotnost děla včetně hlavně: 3.561 až 6.577 kg dle modelu
* Hmotnost střely: 22,7 kg
* Pohonná směs: 4,5 kg SP nebo SPD
* Počáteční rychlost střely: 701 m/s
* Elevace: cca 30°
* Dostřel: 14.630 m, při elevaci 30°
* Průraznost: 70 mm na 2.750 m, 36 mm na 5.490 m
* Počet ran za minutu: 5-8 dle sehranosti obsluhy
* Životnost hlavně:
Šesti liberní rychlopalné dělo ráže 57 mm bylo používané na celé řadě bitevních lodí, pancéřových a chráněných křižníků, a především u lehčích jednotek, včetně dělových člunů a dalších malých lodí. Jednalo se o víceúčelovou zbraň, která od roku 1883, kdy započal její vývoj, prodělala celou řadu změn od různých délek hlavně (30 až 45násobek ráže) až po různé modernizace. Základním společným rysem byla vysoká kadence, která dosahovala až 20 ran za minutu, což bylo vhodné jak proti lehkým a rychle plujícím lodím, tak i proti pozemním cílům, které byly často dobře kryté v hustém porostu na pobřeží. Hmotnost střely byla 2,72 kg (celého náboje 4,3 kg), takže manipulace s ní byla jednoduchá. Při elevaci 45° činil dostřel 7.955 m. V roce 1902 publikace BuOrd potvrdila, že průraznost byla 51 mm na vzdálenost 910 m, což znamenalo, že i lehké ale pancířem chráněné torpédové čluny, bylo možno vyřadit z boje na tuto i větší vzdálenost.
Boční salva
2 x 127 mm
3 x 57 mm
KARIÉRA
USS Scorpion po příchodu do karibské oblasti zahájila aktivní službu v blokádních operacích proti Kubě. V dubnu a květnu 1898 operovala především mezi Key Westem a severním pobřežím Kuby, kde prováděla průzkumné plavby, sledovala pobřežní dopravu a zajišťovala spojovací službu mezi americkými loděmi. Díky relativně vysoké rychlosti byla využívána i k doručování rozkazů a k průzkumu menších přístavů, kam se větší válečné lodě neodvažovaly vplout. V květnu 1898 byla loď přidělena k operacím proti Cienfuegosu. Zde prováděla hlídkování a spolupracovala s dalšími americkými plavidly při sledování španělských pobřežních sil. Scorpion se pohybovala blízko pobřeží, zjišťovala rozmístění baterií a kontrolovala menší lodní provoz. V této fázi války plnila především průzkumné a spojovací úkoly a jen výjimečně se zapojovala do dělostřeleckých akcí.
V červnu 1898 byla USS Scorpion přesunuta k jižnímu pobřeží Kuby, kde operovala v oblasti Manzanilla. Zde působila samostatně nebo v doprovodu menších pomocných plavidel. Jejím úkolem bylo narušovat španělskou pobřežní dopravu, provádět průzkum přístavu a vyvolávat střety s menšími španělskými jednotkami. Loď se opakovaně přibližovala ke vstupu do zátoky a sondovala reakci pobřežních baterií. Dne 30. června 1898 operovala Scorpion u Manzanilla spolu s menšími americkými plavidly. Během tohoto dne došlo k menším střetům se španělskými dělovými čluny a pobřežní obranou, kterého se ale USS Scorpion neúčastnil. Boj měl omezený rozsah a skončil bez rozhodujícího výsledku. Následující den, 1. července 1898, vstoupila USS Scorpion do přístavu Manzanillo společně s lodí USS Osceola. Velitel Adolph Marix se rozhodl vplout do zátoky i bez podpory dalších amerických lodí. Americká plavidla zahájila palbu ze vzdálenosti přibližně 2,5 km na španělské dělové čluny a improvizované plovoucí baterie. Španělské jednotky odpověděly přesnou palbou z lehkých děl a pobřežních baterií. Během přibližně pětadvacetiminutového střetu byla USS Scorpion zasažena dvanácti projektily. Jeden z nich prorazil bok lodi a střepiny zasáhly palubu. Přesto loď neutrpěla vážnější poškození. USS Osceola nebyla zasažena, ale jedno její dělo bylo vyřazeno. Vzhledem k nepříznivé situaci a přesné španělské palbě rozhodl velitel Marix o stažení. Obě americké lodě se poté odpoutaly a opustily přístav. Po akci u Manzanilla pokračovala USS Scorpion v hlídkové a průzkumné službě podél kubánského pobřeží. V červenci 1898 operovala v oblasti jižní Kuby, sledovala pobřežní dopravu a udržovala spojení mezi americkými jednotkami. Po uzavření příměří v srpnu 1898 byla loď stažena z bojové oblasti a přešla k rutinním úkolům pomocného hlídkového plavidla. Další etapa její služby pokračovala v poválečném období.
Po skončení španělsko-americké války opustila USS Scorpion kubánské vody 27. listopadu 1898. O měsíc později dorazila do New Yorku a 14. ledna 1899 byla vyřazena z provozu, aby mohla projít přestavbou na dělový člun. Dne 22. srpna 1899 byla znovu uvedena do služby a přidělena k Isthmian Canal Commission. Následně byla odeslána do Střední Ameriky, kde zůstala do jara 1900 v karibské oblasti a podílela se na průzkumu možných tras budoucího průplavu. V únoru 1900 navštívila Kingston na Jamajce během návštěvy britské eskadry West Indies Squadron. V červnu 1900 se vrátila do Spojených států, operovala u severovýchodního pobřeží a na podzim se znovu přesunula do Karibiku. Od listopadu 1900 do května 1901 křižovala u Hispanioly. V červnu 1901 dorazila do Bostonu a 24. července 1901 byla opět vyřazena.
Dne 1. července 1902 byla USS Scorpion znovu uvedena do služby a přidělena k North Atlantic Squadron. Dne 2. září 1903 se v East River srazila s jiným plavidlem a obě lodě utrpěly značné poškození. V následujících šesti letech loď přepravovala depeše a personál, prováděla hydrografické průzkumy a účastnila se cvičení podél východního pobřeží USA a v Karibiku, přičemž v letech 1906–1907 operovala především u Santo Dominga. V roce 1908 byla odeslána do Středomoří. Dne 22. října 1908 vyplula z Filadelfie a 4. prosince dorazila do Konstantinopole, kde převzala úkol staniční lodě. Krátce poté byla odeslána do Messiny, aby pomáhala obětem zemětřesení. Od 3. do 8. ledna 1909 podporovala mezinárodní zdravotnické týmy, poté se vrátila do Osmanské říše. Po opravách v Neapoli se 20. července 1909 vrátila do Konstantinopole a pokračovala ve službě pro americké velvyslanectví. V letech 1910–1912 prošla rozsáhlými opravami v Terstu, poté se vrátila do služby. Během balkánských válek chránila americké občany a podílela se na humanitárních operacích. V listopadu 1912 vysadila oddíl námořníků k ochraně amerického vyslanectví v Konstantinopoli.
Po vypuknutí První světové války v srpnu 1914 zůstala loď v Konstantinopoli. Po vstupu Osmanské říše do války byla držena pod dohledem a po vstupu USA do války 6. dubna 1917 byla internována. Pod tureckým dozorem zůstala až do konce války. Po příměří 30. října 1918 byla 9. listopadu 1918 opět uvolněna a obnovila činnost, zejména pomoc uprchlíkům v oblasti. Po válce se USS Scorpion stala vlajkovou lodí amerických námořních sil v tureckých vodách a současně sloužila jako staniční loď. Roku 1920 byla přeznačena na PY-3. V listopadu 1923 byla přesunuta do řeckého Phaleronu, kde pokračovala ve službě ve východním Středomoří. V červnu 1927 opustila oblast a 11. července 1927 dorazila do Filadelfie.
USS Scorpion byla vyřazena z provozu dne 27. října 1927 ve Filadelfii během oslav Navy Day. Dne 23. března 1929 byla vyškrtnuta ze seznamu námořnictva a 25. června 1929 prodána společnosti Boston Iron and Metal Company v Baltimoru k sešrotování. Tím skončila kariéra lodi, která sloužila nepřetržitě téměř tři desetiletí od španělsko-americké války až do meziválečného období.
VELITELÉ
Adolph Marix — Lieutenant Commander, US Navy (11. dubna 1898 – 21. května 1898)
William Henry Turner — Lieutenant, US Navy (21. května 1898 – 22. srpna 1899)
Nathan Sargent — Lieutenant, US Navy (22. srpna 1899, krátké převzetí při reorganizaci)
Clifford Joseph Boosh — Lieutenant, US Navy (1. července 1902)
Hilary Pollard Jones Jr. — Lieutenant Commander, US Navy (11. června 1905)
Frank Woodruff Kellogg — Lieutenant Commander, US Navy (1907)
Allen Buchanan — Lieutenant, US Navy (1908)
Walter Selwyn Crosley — Lieutenant Commander, US Navy (26. února 1909)
George Wood Logan — Lieutenant Commander, US Navy (1910)
Frank Brooks Upham — Lieutenant Commander, US Navy (21. února 1912 – 2. ledna 1913)
Edward McCauley Jr. — Commander, US Navy (2. ledna 1913)
William F. Bricker — Lieutenant Commander, US Navy (14. března 1915)
Herbert Stephens Babbitt — Lieutenant Commander, US Navy (20. března 1915)
James Proctor Morton — Lieutenant Commander, US Navy (24. června 1915)
William Owen Baldwin — Lieutenant Commander, US Navy (3. července 1917 – 27. října 1917)
Richard Philip McCullough — Lieutenant Commander, US Navy (27. října 1917 – 1918)
Elmer Wayne Tod — Lieutenant Commander, US Navy (1919)
Samuel Russell Deets — Lieutenant Commander, US Navy (1919 – 1. června 1920)
Guy Evans Baker — Commander, US Navy (1. června 1920 – 10. listopadu 1921)
Robert William Henderson — Commander, US Navy (10. listopadu 1921 – 26. října 1922)
Arthur Samuel Dysert — Commander, US Navy (26. října 1922 – 26. ledna 1924)
Alfred Walton Atkins — Lieutenant Commander, US Navy (26. ledna 1924)
Moses B. Byington — Lieutenant Commander, US Navy (1926 – 1927)
H. A. Jones — Lieutenant Commander, US Navy (poslední velitel, do 27. října 1927)
HODNOCENÍ
Přestože se jednalo o svým způsobem nouzové plavidlo, které mělo posílit početní stavy amerických lodí, tak svou roli zvládalo velice dobře a bylo platným členem Amerických námořních sil. Za levný peníz se dala pořídit početná flotila ozbrojených lodí, které v řadě úkolů mohli snadno nahradit drahé pancéřové lodě. Po této stránce lze vojenskou kariéru USS Scorpion vnímat jako úspěšnou.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.navweaps.com
www.spanamwar.com
www.naval-encyclopedia.com
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
