PALBA.CZ

Ostřelování Manzanillo
21. června 1898
španělsko-americká válka

USS Wompatuck, foceno 21.dubna 1899


Dne 21. června 1898 se americké námořnictvo pokusilo narušit španělské zásobování v přístavu Manzanillo na jižním pobřeží Kuby. Přístav měl význam jako dopravní uzel pro španělské jednotky generála Arsenia Linares operující ve východní části ostrova. Vzhledem k mělkým vodám zálivu Guacanayabo nemohly být nasazeny velké válečné lodě, proto byla do akce vyslána skupina menších jednotek. Americkou skupinu tvořily ozbrojený remorkér USS Hist, pomocný dělový člun USS Hornet a pomocná ozbrojená jachta USS Wompatuck. Tyto lodě nesly lehčí dělostřeleckou výzbroj, obvykle rychlopalné kanóny ráže 47 mm a 37 mm, doplněné kulomety. Úkolem bylo ostřelovat přístavní zařízení a vyprovokovat španělské lodě k boji.

USS HIST (1895), výtlak 472 tun, rozměry 53x7x3 m, výzbroj 1x47 mm, 4x37 mm, posádka 56 mužů
USS HORNET (1890), výtlak 306 tun, rozměry 55x7,3x3,4 m, výzbroj 2x57 mm, 1x47mm, 2x37mm, rychlost 15 uzlů
USS WOMPATUCK (1896), výtlak 328 tun, rozměry 39,6x7,8x3,7 m, výzbroj 3x47mm, 1xGatlingův kulomet posádka 28 mužů

Přístav Manzanillo byl chráněn několika pobřežními bateriemi. Hlavní obranu představovala pevnost La Concha na okraji města, vyzbrojená staršími kanóny ráže přibližně 120 mm a 160 mm. Další postavení se nacházela u ústí přístavu a tvořila je polní baterie s rychlopalnými kanóny menších ráží, především 57 mm a 80 mm. Španělské jednotky měly navíc připravené lehké mobilní baterie rozmístěné podél pobřeží. V přístavu se nacházela také malá španělská flotila. Tvořily ji dělové čluny El Guantánamo, Delgado Parejo a Estrella, doplněné ozbrojenými parníky Gloria a José García (některé zdroje je uvádí jen jako transportní). Tyto lodě nesly lehká děla ráže 37 až 57 mm a byly určeny především k pobřežní obraně a hlídkové službě.

EL GUANTÁNAMO (1895), výtlak 40t, rozměry 20x2,65x1,2m, rychlost 12 uzlů, výzbroj 1x42mm, 1x37mm, posádka 13 mužů
DELGADO PAREJO (1895), výtlak 85 tun, rozměry 30x5,19x1,8 m, výzbroj 1x57 mm, 1x37 mm (2 ks ?), posádka 25 mužů
ESTRELLA (1895), výtlak 43 tun, rozměry 21,3x2,7x1,3 m, výzbroj 1x42 mm, 1x37 mm, rychlost 10,5 uzlů, posádka 13 mužů
GLORIA, obchodní a transportní loď (ozbrojená ?)
JOSÉ GARCÍA, obchodní a transportní loď (ozbrojená ?)

Americké lodě zahájily palbu z větší vzdálenosti krátce po přiblížení k mělkému vstupu do zálivu. Ostřelování bylo vedeno na přístavní sklady, mola a na španělská plavidla kotvící poblíž pobřeží. Španělské baterie La Concha odpověděly poměrně přesnou palbou, která donutila americké lodě manévrovat a držet se mimo mělčiny. Španělské dělové čluny se následně pokusily vyplout z přístavu a přiblížit se k americkým lodím. Došlo k dělostřelecké přestřelce na velkou vzdálenost. Americké lodě využívaly větší pohyblivost, zatímco španělské jednotky se držely v blízkosti pobřežních baterií. Během střetu bylo pozorováno několik zásahů v oblasti města a přístavních zařízení. Španělská palba dopadala v blízkosti amerických lodí, avšak žádná z nich nebyla vážně poškozena. Po přibližně hodině palby americký velitel vyhodnotil situaci jako nepříznivou pro další přiblížení a nařídil stažení.

Akce z 21. června nepřinesla rozhodující výsledek. Španělské lodě zůstaly v přístavu a pobřežní obrana nebyla umlčena. Ostřelování však potvrdilo, že Manzanillo je chráněno kombinací pobřežních baterií a malých dělových člunů, které mohou operovat v mělkých vodách nepřístupných větším lodím. Tento střet se stal předzvěstí intenzivnějších bojů o Manzanillo, které následovaly na konci června a v červenci 1898.

Dobová tisková zpráva
„Menší americké válečné lodě operující na jižním pobřeží Kuby bombardovaly včera přístav Manzanillo. Lodě se přiblížily k mělkému zálivu a zahájily palbu na španělská plavidla kotvící v přístavu a na baterie chránící město. Nepřítel odpověděl palbou z několika malých dělových člunů a z děl umístěných na pobřeží. Přestřelka trvala více než hodinu. Americké lodě manévrovaly v mělké vodě a snažily se vyprovokovat španělské lodě k vyplutí z přístavu. Podle hlášení velitele bylo pozorováno několik zásahů v oblasti přístavních skladišť. Španělská palba dopadala v blízkosti amerických lodí, ale žádná z nich nebyla vážně poškozena. Vzhledem k mělké vodě a nepřesným mapám nebylo možné přiblížit se více k přístavu. Po splnění průzkumného úkolu americké lodě palbu ukončily a stáhly se. Španělské lodě zůstaly pod ochranou pobřežních baterií. Bombardování bylo provedeno s cílem zjistit sílu obrany a zabránit zásobování nepřítele v této oblasti.“


Zdroje:
www.wikipedia.org
www.spanamwar.com
foro.todoavante.es

První námořní bitva u Manzanillo
30. června 1898
španělsko-americká válka

USS Hist


Po americkém ostřelování Manzanilla dne 21. června 1898 bylo zřejmé, že přístav představuje důležitý zásobovací bod španělských sil operujících ve východní části Kuby. Po zablokování Santiaga se Španělé snažili dopravovat zásoby po jižním pobřeží ostrova z méně ohrožených přístavů. Americké velení se proto rozhodlo rozšířit blokádu i na jižní pobřeží Kuby a zabránit zásobovacím konvojům. Dne 28. června byla blokáda rozšířena a k jejímu prosazování byla vyslána skupina menších válečných lodí operujících mezi Santa Cruz del Sur a Manzanillo.

USS HIST (1895), výtlak 472 tun, rozměry 53x7x3 m, výzbroj 1x47 mm, 4x37 mm, posádka 56 mužů
USS HORNET (1890), výtlak 306 tun, rozměry 55x7,3x3,4 m, výzbroj 2x57 mm, 1x47mm, 2x37mm, rychlost 15 uzlů
USS WOMPATUCK (1896), výtlak 328 tun, rozměry 39,6x7,8x3,7 m, výzbroj 3x47mm, 1xGatlingův kulomet posádka 28 mužů

Americkou skupinu tvořily tři jednotky: dělový člun USS Wompatuck, pomocný dělový člun USS Hornet a ozbrojený remorkér USS Hist. Jednalo se o stejné námořní jednotky, které se úačstnili předchozího průzkumu bojem ze dne 21.června 1898. Tyto lodě zahájily průzkum pobřeží a vyhledávaly španělská plavidla. Během hlídkování u zátoky Niguero narazily na malý španělský dělový člun Centinela, který byl po krátkém boji zasažen a posádka byla donucená loď navést na pobřeží, později byla loď vyproštěna a připojila se k obraně Manzanilla. Po této potyčce americké lodě pokračovaly k Manzanillu, kde se nacházela hlavní španělská obrana přístavu. Obranu vedl Teniente de Navío Joaquín Gómez de Barreda, který měl k dispozici několik velmi malých dělových člunů a improvizovaných plovoucích baterií. Jádro španělské flotily tvořily dělové čluny Delgado Parejo, Guantánamo a Estrella. Delgado Parejo o výtlaku přibližně 85 tun nesl jeden kanón ráže 57 mm vpředu a jeden ráže 37 mm na zádi. Menší jednotky Guantánamo a Estrella o výtlaku asi 42 tun nesly vždy jeden kanón ráže 42 mm, jeden ráže 37 mm a kulomety Maxim, což byla běžná výzbroj u většina lodí této třídy a zaměření. Posádky těchto lodí byly malé, obvykle okolo třinácti mužů.

CENTINELA, výtlak 30 tun, výzbroj 2x37 mm
EL GUANTÁNAMO (1895), výtlak 40 t, rozměry 20x2,65x1,2 m, rychlost 12 uzlů, výzbroj 1x42mm, 1x37mm, posádka 13 mužů
DELGADO PAREJO (1895), výtlak 85 tun, rozměry 30x5,19x1,8 m, výzbroj 1x57 mm, 1x37 mm (2 ks?), posádka 25 mužů
ESTRELLA (1895), výtlak 43 tun, rozměry 21,3x2,7x1,3 m, výzbroj 1x42 mm, 1x37 mm, rychlost 10,5 uzlů, posádka 13 mužů
GUARDIÁN, výtlak 65 tun, výzbroj 1x42 mm, ozbrojený ponton s poruchou strojů
CUBA ESPAÑOLA (1870), výtlak 255 tun, ozbrojený dřevěný ponton, výzbroj 1x 130 mm
MARÍA, ozbrojený dřevěný ponton, výzbroj 1x 130 mm
GLORIA, obchodní a transportní loď (ozbrojená?)
JOSÉ GARCÍA, obchodní a transportní loď (ozbrojená?)

Kromě lodí byla obrana přístavu posílena několika „plovoucími“ bateriemi. Guardián byl nepojízdný člun (měl poruchu stroje) s jediným kanónem, obsluhovaným jen čtyřmi střelci a velitelem. Starší dřevěný člun Cuba Española (výtlak 255 t) postavený v havanském arzenálu a na vodu spuštěný roku 1870 byl již ve velmi špatném stavu a byl přeměněn na plovoucí baterii vyzbrojenou starým 130 mm Parrottovým kanónem s omezenou zásobou munice. Podobně starý parník María sloužil jako skladiště a kasárna a rovněž nesl 130mm kanón typu Parrott. Tyto jednotky byly doplněny pobřežními polními bateriemi rozmístěnými v okolí přístavu v počtu tří. Celkově španělská obrana zahrnovala čtyři malé dělové čluny, tři plovoucí baterie a několik polních děl na břehu. Přestože jednotlivé lodě byly velmi malé, jejich soustředěná palba v mělkých vodách přístavu představovala pro americké lodě vážnou hrozbu. Americká útočná skupina měla pouze tři lehce vyzbrojené jednotky, což znamenalo, že poměr sil nebyl tak jednoznačný, jak by naznačovala celková převaha amerického námořnictva.

USS Hornet


Průběh bitvy
Během hlídkové služby poblíž zálivu Niguero zahlédli Američané v mělkých vodách malý dělový člun Centinela o výtlaku kolem 30 tun, vyzbrojený dvojicí rychlopalných 37mm děl a kulomety Maxim. Američané se rozhodli ihned zahájit útok na nepřítele. Jelikož USS Wompatuck měl větší ponor než zbylé dvě jednotky, museli útok podniknout USS Hist a USS Hornet. Španělé vedli na nepřítele palbu jak z paluby dělového člunu tak i z pobřeží. Americkou palbou bylo vyřazeno zadní dělo a španělská posádka se pokoušela dostat se z dosahu jejich zbraní. Po dalších zásazích se posádka rozhodla loď navést na pobřežní mělčinu, což se jim i podařilo. Zřejmě palba z pobřeží neumožnila Američanům poškozenou španělskou loď dorazit. Ta byla po čase vytažená a znovu se účastnila akcí spolu s eskadrou kotvící v Manzanillu.

Americké lodě USS Hist, USS Hornet a USS Wompatuck následně dorazily k Manzanillu v odpoledních hodinách 30. června 1898. Zde byla soustředěná španělská eskadra složená ze tří dělových člunů, třemi ozbrojenými pontony a trojicí polních děl. Velitel americké skupiny se rozhodl vplout do mělkého zálivu a vyprovokovat španělská plavidla k boji. Americké lodě postupovaly opatrně, aby se vyhnuly mělčinám, a zahájily v 15:20 palbu na španělské jednotky kotvící v přístavu. Španělské lodě pod velením Joaquína Gómeze de Barredy okamžitě odpověděly. Barreda byl veterán desetileté války a svou velitelskou vlajku nechal vztyčit na palubě lodi Delgado Parejo, což byla původně americká jachta Dart darovaná španělskému námořnictvu Španělským vlasteneckým výborem v New Yorku. Se svým výtlakem 85 tun byla největší lodí tohoto střetnutí a také nejlépe vyzbrojená, když používala děla ráže 57 a 37 mm. Podle některých zdrojů měla loď jen jedno 37 mm rychlopalné dělo na zádi, některé zdroje uvádějí dvě. Osobně se domnívám, že vzhledem k výtlaku jsou dvě děla 37 mm pravděpodobnější. Původní posádka měla 25 mužů, ale v době střetnutí počet v důsledku tropických nemocí poklesl na 19 mužů. Kromě válečných plavidel byla v přístavu řada neozbrojených obchodních lodí.

Dělové čluny Delgado Parejo, Guantánamo, Estrella a Centinela vypluly vpřed a spolu s plovoucími bateriemi Guardián, Cuba Española a María zahájily soustředěnou palbu. Boj probíhal na krátké vzdálenosti v mělké vodě, kde se americké lodě nemohly volně pohybovat.
Americké lodě se snažily využít vyšší rychlosti a manévrovat v obloucích před přístavem, zatímco španělské jednotky se držely blízko pobřeží. Palba španělských lodí byla soustředěna především na USS Hornet a USS Wompatuck, které se přiblížily nejvíce. Španělské granáty dopadaly kolem amerických lodí a několik střel zasáhlo jejich nástavby. USS Hornet utrpěla zásahy do paluby a nadstaveb, přičemž byla poškozena děla a komunikační zařízení. Jeden z granátů zasáhl parní potrubí a uniklá pára těžce popálila tři muže, jeden na následky zranění zemřel. Loď ztratila možnost pohybu a musela být vzata do vleku USS Wompatuckem. USS Wompatuck byla rovněž zasažena a utrpěla poškození trupu nad čarou ponoru. USS Hist se držela ve větší vzdálenosti a poskytovala krycí palbu, ale i ona byla několikrát zasažena střepinami i projektily, některými z nich poblíž strojovny.

Španělské lodě operovaly agresivně a postupně se přibližovaly. Delgado Parejo a Guantánamo vedly nejintenzivnější palbu, zatímco plovoucí baterie ostřelovaly americké lodě z pevné pozice. Boj trval přibližně dvě hodiny. Američané se několikrát pokusili přiblížit k přístavu, avšak soustředěná palba z lodí i pobřeží je donutila ustoupit. Po četných poškozeních a kdy USS Hornet byl vlečen, vyhodnotil americký velitel situaci jako obtížnou v pokračování útočných akcí. Navíc vlečený USS Hornet spolu s USS Wompatuck, který jej táhnul, se stávali opakovaně terčem španělské palby. Po zhodnocení situace americký velitel rozhodl o stažení. Americké lodě se stáhly z mělkého zálivu a přerušily palbu. Španělské jednotky zůstaly v přístavu a nepronásledovaly ustupující protivníky.

Ztráty americké strany byly relativně malé, ale lodě utrpěly viditelné poškození. USS Hornet měla několik zásahů do nadstaveb a lehce poškozenou výzbroj. USS Wompatuck utrpěla zásahy do trupu a nástaveb. USS Hist byla zasažena zřejmě jen střepinami, ale bez vážného poškození. Americké ztráty na životech činily jeden mrtvý a dva zraněné. Španělská strana utrpěla rovněž omezené škody. Některé dělové čluny byly zasaženy, zejména Delgado Parejo a Guantánamo, ale žádná loď nebyla potopena. Plovoucí baterie Cuba Española utrpěla menší poškození. Španělské ztráty činily údajně dva mrtvé a čtyři zraněné, přesný počet není v dobových zprávách jednotný. Podle španělských zdrojů utrpěli Američané následovné zásahy.
Po hodině boje se USS Hist stáhl s jedenácti přímými zásahy a několika. USS Hornet byl zasažen šestkrát granáty – jeden odpálil muniční bednu a druhý přerušil hlavní přívod páry. USS Wompatuck utrpěla tři přímé zásahy. Boj byl veden přibližně na vzdálenost jedné námořní míle a méně.

Bitva skončila taktickým úspěchem španělské obrany. Americké lodě byly donuceny ustoupit a přístav Manzanillo zůstal ve španělských rukou, a především španělská eskadra nebyla nějak výrazně oslabená. Španělské malé dělové čluny a improvizované baterie dokázaly v mělkých vodách odrazit protivníka. Tento střet byl jedním z mála případů španělského taktického úspěchu v námořních operacích během španělsko-americké války.


Dobová tisková zpráva
„Tři americké ozbrojené lodě vpluly do zálivu u Manzanilla a zahájily palbu na španělská plavidla kotvící v přístavu. Nepřítel odpověděl palbou z několika malých dělových člunů a z děl umístěných na pobřeží. Boj se rychle změnil v živou přestřelku na krátkou vzdálenost. Španělské lodě, ač malé, postupovaly vpřed a držely se v mělké vodě, kde větší americké lodě nemohly manévrovat. Současně zahájily palbu pobřežní baterie, jejichž střely dopadaly v blízkosti amerických lodí. Američané pokračovali v palbě a pokusili se přiblížit, aby zničili nepřátelské lodě, avšak soustředěná palba z přístavu je donutila držet se ve větší vzdálenosti. Po více než hodině boje byly americké lodě několikrát zasaženy a utrpěly menší poškození. Španělské dělové čluny pokračovaly v palbě a zůstaly pod ochranou pobřežních děl. Americký velitel poté nařídil stažení. Lodě opustily záliv a nepřítel zůstal v držení přístavu. Bitva ukázala, že i malé španělské lodě podporované pobřežními bateriemi mohou úspěšně vzdorovat silnějšímu protivníkovi v mělkých vodách. Přístav Manzanillo zůstává v rukou Španělů a jejich lodě nebyly zničeny.“


Zdroje:
www.wikipedia.org
www.spanamwar.com
foro.todoavante.es

Oficiální hlášení velitele USS Hornet
Commander Lucien Young
30. června 1898

„Pane, mám čest podat zprávu o akci u Manzanilla dne 30. června. V 15.20 jsme s loděmi Hornet, Hist a Wompatuck zahájili palbu na španělské lodě v přístavu. Nepřítel odpověděl silnou a přesnou palbou z několika dělových člunů a pobřežních baterií. Hornet byla zasažena granátem, který přerušil hlavní parní potrubí. Pára zaplnila strojovnu a tři muži byli těžce opařeni, jeden z nich později zemřel. Loď ztratila schopnost manévrování. Hist pokračovala v palbě a byla rovněž několikrát zasažena, zejména v oblasti strojovny. Wompatuck přistoupil k odtažení Hornetu z prostoru boje. Během tohoto manévru nepřítel soustředil palbu na obě lodě. Vzhledem k poškození a nedostatečné síle výzbroje k umlčení nepřátelských baterií jsem nařídil stažení. Nepřítel byl chráněn mělkou vodou a pobřežními bateriemi, což značně omezovalo naše manévrování. Naše lodě utrpěly několik zásahů. Poškození Hornetu bylo vážné, avšak loď byla zachráněna a odtažena. Nepřítel zůstal v přístavu a naše eskadra se stáhla mimo dostřel.“


Oficiální španělské hlášení
velitel přístavu Manzanillo – Joaquín Gómez de Barreda
30. června 1898

„Dne 30. června v odpoledních hodinách byly u vstupu do přístavu zpozorovány tři nepřátelské válečné lodě, které se následně přiblížily k Manzanillu. Naše síly tvořily dělové čluny Guantánamo, Estrella a Delgado Parejo, dále ozbrojené pontony a pobřežní dělostřelectvo. Nepřítel zahájil palbu přibližně v 15 hodin a 20 minut. Okamžitě jsme odpověděli palbou ze všech lodí i pobřežních postavení. Nepřátelské lodě postupovaly vpřed, avšak po několika minutách začaly utrpět zásahy. Jedna z nich byla zasažena do parního potrubí a zastavila, zatímco další dvě pokračovaly v palbě. Naše lodě udržovaly palbu přesně a soustředěně. Pobřežní baterie podporovaly akci a přinutily nepřítele držet se ve větší vzdálenosti. Nepřátelská loď, která utrpěla nejvážnější poškození, byla následně odtažena jiným plavidlem. Během tohoto manévru jsme pokračovali v palbě a zaznamenali další zásahy. Po více než hodině boje nepřítel ustoupil z dosahu a opustil prostor přístavu. Naše síly zůstaly na svých pozicích a nepřátelské lodě nebyly schopny pokračovat v útoku. Na naší straně byly ztráty malé. Jedna z lodí utrpěla menší poškození. Nepřítel byl zasažen opakovaně a donucen k ústupu. Přístav Manzanillo zůstává plně v našich rukou.“