PALBA.CZ

Námořní bitva u Cárdenas
střety mezi americkými torpédoborci a španělskými plavidly v zátoce Cárdenas, Kuba
11. května 1898


Střetnutí u kubánského přístavu Cárdenas dne 11. května 1898 patří mezi menší, avšak zajímavé epizody námořních operací španělsko-americké války. Odehrálo se v období, kdy americké námořnictvo provádělo průzkumné a blokádní akce podél severního pobřeží Kuby. Cílem těchto operací bylo narušení pobřežní dopravy, ničení španělských hlídkových jednotek a zjištění síly obrany jednotlivých přístavů. Cárdenas byl považován za vhodný cíl, protože se zde nacházely menší španělské námořní jednotky a přístav sloužil jako lokální zásobovací centrum.

Americká strana vyslala do oblasti menší údernou skupinu složenou především z lehkých jednotek vhodných pro operace v mělkých vodách. Hlavní silou byl torpédový člun USS Winslow, vyzbrojený lehkými rychlopalnými děly ráže 37 mm a 47 mm a torpédomety. Jednalo se o rychlou, avšak poměrně lehce chráněnou jednotku, určenou především k útokům torpédy a průzkumným operacím. Dále se akce účastnil torpédový člun USS Foote, konstrukčně velmi podobný jednotce Winslow. Také tato loď nesla lehkou dělostřeleckou výzbroj malých ráží a torpédovou výzbroj. Obě plavidla byla určena pro rychlé manévry a útoky proti menším cílům, nikoli pro boj s pobřežními bateriemi. Třetí americkou jednotkou byl dělový člun USS Wilmington, podstatně větší a lépe vyzbrojený. Nesl děla ráže 102 mm a 57 mm a představoval hlavní palebnou podporu celé skupiny. Jeho úkolem bylo krýt torpédové čluny a případně ostřelovat španělské pobřežní baterie nebo lodě. Operaci doplňoval pomocný ozbrojený remorkér USS Hudson, vybavený lehkou dělostřeleckou výzbrojí. Tato jednotka byla určena pro průzkum, spojovací službu a případnou pomoc poškozeným lodím. Vzhledem k mělkým vodám v okolí Cárdenas byl právě tento typ plavidla vhodný pro manévrování v blízkosti pobřeží.

Španělská strana měla v přístavu Cárdenas menší, avšak poměrně dobře rozmístěné síly. Hlavní bojovou jednotkou byl dělový člun Ligera, vyzbrojený několika rychlopalnými děly středních ráží. Jednalo se o lehké, avšak obratné plavidlo vhodné pro obranu přístavů. Dalšími plavidly byly ozbrojené remorkéry Alerta a Antonio López. Tyto lodě nesly lehká rychlopalná děla a byly určeny k hlídkové službě v pobřežních vodách. V případě potřeby mohly operovat v mělkých vodách a využívat znalosti místního terénu. Španělskou obranu doplňovaly pobřežní baterie rozmístěné v okolí přístavu. Tyto baterie byly vyzbrojeny převážně polními a námořními děly menších ráží, avšak jejich výhodou byla dobrá maskování a možnost vést palbu z krátké vzdálenosti. Přestože nešlo o silné opevnění, v kombinaci s lehkými plavidly představovalo pro americké torpédové čluny reálnou hrozbu.

Obě strany tedy vstupovaly do střetnutí s relativně malými silami, avšak s rozdílnou koncepcí. Američané spoléhali na rychlost a dělostřeleckou podporu dělového člunu, zatímco Španělé měli výhodu znalosti místních vod, podpory pobřežních baterií a možnosti operovat v mělkém přístavu. Tyto faktory měly rozhodující vliv na následný průběh střetnutí. V součtu Američané měli k dispozici pět lodí pod vedením kapitána Chapmana C.Todda a Španělé tři malá plavidla vedená poručíkem Teniente de Navío Mariana Mateua.


Průběh bitvy
Americká skupina se přiblížila k zátoce Cárdenas v dopoledních hodinách 11. května 1898. Dělový člun USS Wilmington zůstal vzhledem k většímu ponoru v bezpečnější vzdálenosti od pobřeží, zatímco torpédové čluny USS Winslow a USS Foote spolu s remorkérem USS Hudson pokračovaly do mělčích vod. Cílem bylo vyprovokovat španělské jednotky k boji, případně je zničit v prostoru přístavu. Americké lodě postupovaly opatrně, neboť se očekávaly miny a palba z pobřežních dělostřeleckých baterií.

Kapitán Todd nařídil lodi USS Winslow, aby se přiblížila více ke břehu a prozkoumala totožnost parníku, který stál zakotvený u mola. Krátce po přiblížení byly v přístavu zpozorovány španělské jednotky. Dělový člun Ligera a ozbrojené remorkéry Alerta a Antonio López zaujaly postavení v blízkosti pobřeží, kde mohly využít krytí mělčin. Španělé již některé z amerických plavidel znali. Dva týdny před tímto střetnutím se podařilo 42tunové španělské lodi Ligere zahnat USS Foote u ústí přístavu, španělské lodi tehdy i teď velel poručík Antonia Peréz Rendóna. Alerta stejné tonáže byla vedená poručíkem Pasquínem. Obě španělské dělové lodě byli vyzbrojené kanónem ráže 42 mm a rychlopalným Maximem ráže 37 mm. Loď Antonio López používala rychlopalný kanón značky Nordenfelt a velel jí poručík Domingo Montes Requefeiros. Jednalo se původně o civilní loď, která byla před několika lety předána námořnictvu a vyzbrojená.

Americké torpédové čluny zahájily palbu z lehkých rychlopalných děl v čase 13:35 (USS Winslow) na vzdálenost přibližně 1500 yardů, přičemž se snažily využít své rychlosti k manévrování. Španělské lodě (Antonio López) odpověděly palbou téměř okamžitě a do střetnutí se postupně zapojily i pobřežní baterie. USS Winslow se během manévrování přiblížil příliš blízko k pobřeží a stal se hlavním cílem španělské palby. Loď byla zasažena několika granáty, které poškodily řízení i strojní zařízení. Jedna z ran zasáhla kormidelní stanoviště a vyřadila řízení, další zásah způsobil těžké ztráty mezi obsluhou děl. Posádka se pokoušela pokračovat v palbě, avšak manévrovací schopnost lodi byla výrazně omezena. Loď se k nepříteli natočila bokem a utrpěla další zásah, který prorazil bok a vyřadil z provozu levý motor.

USS Foote se snažil USS Winslow podpořit palbou, ale kvůli mělčinám nemohl přiblížit na dostatečnou vzdálenost. Dělový člun USS Wilmington rovněž zahájil palbu z větší vzdálenosti, avšak jeho zásahy byly méně účinné, protože španělské lodě operovaly v blízkosti pobřeží a částečně se kryly za výběžky pevniny. Situace USS Winslow se rychle zhoršovala. Loď ztratila manévrovací schopnost a driftovala v dosahu španělských děl. V této chvíli se remorkér USS Hudson přiblížil pod silnou palbou k poškozenému torpédovému člunu, aby jej vzal do vleku. Manévr byl proveden na krátkou vzdálenost, přičemž Hudson byl rovněž ostřelován z pobřeží i ze španělských lodí. Posádce se podařilo navázat vlečné lano a začít odtahovat Winslow z nebezpečné zóny. Když USS Hudson začal poškozenou americkou loď táhnout z odsahu nepřátelské palby, jeden z posledních španělských granátů zasáhl USS Winslow poblíž pravého děla a zabil poručíka Wortha Bagleyho, který pomáhal nouzově řídit loď předáváním vzkazů z paluby do strojovny, jelikož komunikační zařízení bylo poškozené.

Během ústupu pokračovala španělská palba, avšak americké lodě se postupně dostaly mimo účinný dostřel. USS Wilmington kryl ústup salvami z těžších děl, zatímco USS Foote manévroval v blízkosti a poskytoval doplňkovou palbu. Poškozený USS Winslow byl nakonec odtažen do bezpečné vzdálenosti a americká skupina se stáhla z prostoru přístavu. Samotné střetnutí trvalo jednu hodinu a 20 minut. Američanům se podařilo poškodit španělský Antonio López a také několik budov na nábřeží, které začali hořet. Poručík Bagley se stal známým jako první americký námořní důstojník zabitý ve španělsko-americké válce, zabitý spolu se čtyřmi dalšími námořníky: Johnem Barberesem, Johnem Danielsem, Georgem B. Meekem a E.B. Tunnellem.

Střetnutí tak skončilo taktickým ústupem amerických sil. Španělské jednotky zůstaly v přístavu a neutrpěly vážné ztráty, zatímco torpédový člun USS Winslow byl těžce poškozen a utrpěl ztráty na posádce. Akce ukázala rizika operací lehkých torpédových člunů proti pobřežním bateriím a lodím operujícím v mělkých vodách, kde výhoda rychlosti a manévrovatelnosti byla výrazně omezena.

Řada důstojníků i členů amerických námořních sil byla po tomto střetnutí oceněná medailemi, přičemž velitel USS Hudson obdržel zlatou medaili cti, důstojníci stříbrnou a mužstvo bronzovou. Medaili cti obdrželi i vybraní členové posádky USS Winslow, jako poručík John Bernad, který dohlížel na převezení zraněných a mrtvých na palubu USS Hudson a hlavní dělostřelec Hans Johnsen, spolu s hlavním strojníkem T.C.Conneym. Vyznamenávalo se i na španělské straně, kde vyznamenání obdržel velitel lodi Antonio López a to v podobě Laureátského kříže svatého Ferdinanda. Španělské lodě válku přežili a po ní byly prodány.

Dohru za střetnutím udělali členové řady kubánských aristokratických rodin, kteří žádali po Vládě odškodnění za utrpěné škody na svých domech ve významném letovisku Varadero. Asi nejznámější rodinou, která se domáhala odškodnění u poválečného Španělského smluvního výboru byla dědička Enriqueta García Martín a její manžel, vlastník rozsáhlých pozemků a plantáži, Francisco E. Cazaña. Manželé za škody na jejich pozemcích a budovách poblíž zálivu Cárdenas obdrželi celkem 13.138 amerických dolarů, což by bylo v měně z roku 2020 více než 360.000 USD.


Zdroje:
www.wikipedia.org
www.spanamwar.com

Z hlášení velitele Lt. Johna B. Bernadoua a lodního deníku
Torpédový člun Winslow vplul do zátoky Cárdenas společně s loděmi Foote a Hudson, zatímco Wilmington zůstal v hlubší vodě. Krátce po vplutí byly u pobřeží zpozorovány tři španělské ozbrojené lodě. Winslow se přiblížil, aby zahájil palbu, a otevřel oheň ze svých rychlopalných děl. Nepřítel okamžitě odpověděl a palba byla vedena jak z lodí, tak z pobřežních baterií. Během prvních minut střetnutí byl Winslow zasažen granátem, který poškodil řízení. Kormidelní zařízení přestalo fungovat a loď ztratila schopnost přesného manévrování. Posádka se pokusila řídit loď pomocí strojů, avšak krátce poté další zásah poškodil i strojní zařízení. Winslow se ocitl téměř neovladatelný a zůstal vystaven soustředěné palbě. Další granát zasáhl prostor u předního děla, kde způsobil ztráty mezi obsluhou. Poručík Worth Bagley byl smrtelně zasažen střepinami, když stál na palubě a vydával rozkazy. Několik dalších mužů bylo zabito nebo těžce zraněno. Přesto posádka pokračovala v palbě, dokud to bylo možné. Foote se pokusil přiblížit, aby poskytl podporu, ale kvůli mělčinám musel držet větší vzdálenost. Wilmington zahájil palbu z hlubší vody a snažil se umlčet španělské lodě i baterie, avšak nepřítel byl kryt pobřežím a palba měla omezený účinek. Winslow byl v této době bez řízení a téměř bez pohybu. Loď driftovala a byla opakovaně zasahována. Posádka se pokoušela opravit řízení, ale poškození bylo příliš vážné. V této situaci se remorkér Hudson přiblížil pod silnou palbou, aby pomohl. Po několika pokusech se podařilo navázat vlečné lano. Jakmile byl Winslow vzat do vleku, Hudson začal pomalu ustupovat z dosahu španělských děl. Během tohoto manévru pokračovala nepřátelská palba, avšak Wilmington kryl ústup salvami. Foote rovněž pokračoval v palbě, aby odvedl pozornost nepřítele. Po opuštění zátoky palba postupně ustala. Winslow byl těžce poškozen, měl vyřazené řízení, poškozené stroje a značné ztráty mezi posádkou. Zpráva uvádí, že loď byla zasažena několika granáty a množstvím střepin. Velitel zdůraznil, že nepřítel měl výhodu v mělkých vodách a v podpoře pobřežních baterií, což značně ztížilo účinnou činnost torpédového člunu. Velitel ve své zprávě rovněž vyzdvihl odvahu posádky, která pokračovala v obsluze děl i po těžkých ztrátách, a zvláště ocenil zásah remorkéru Hudson, bez jehož pomoci by byl Winslow pravděpodobně ztracen.

The State of Dade News (Trenton, Georgia)
20. května 1898

„Winslow, Wilmington a Hudson křižovaly u Cárdenas a asi v jednu hodinu odpoledne se malý torpédový člun přiblížil k pobřeží. Viděl hlavní baterie asi míli a půl před sebou, ale nepředpokládal skrytou baterii. Dostala se na vzdálenost asi 600 yardů od pobřeží, když se náhle rozestoupilo křoví a zahřměla těžká děla. Španělé byli příliš blízko, aby mohli minout. Těžké střely dopadaly kolem torpédového člunu. Jedna střela prorazila trup a loď byla těžce poškozena, přičemž její muži neustoupili. Další zásah poškodil řízení a loď zůstala bezmocně unášena. Hudson vplul do přístavu a vzal Winslow do vleku. Tažné lano bylo sotva upevněno, když granát vybuchl přímo nad poškozenou lodí. Praporčík Bagley byl okamžitě zabit a čtyři muži, kteří obsluhovali rychlopalná děla, padli spolu s ním. Wilmington se v té době dostal na dostřel a zahájil palbu z těžkých děl. Španělé soustředili palbu i na něj a byl zasažen několika střelami. Nebyl však vyřazen a kryl boj, dokud Winslow nebyl odtažen z přístavu.


El Cardenense (Cárdenas, Kuba)
12. května 1898 (mimořádné vydání – večerní zprávy)

„Dne 11. května odpoledne se před přístavem objevily nepřátelské lodě severoamerické eskadry. Jejich přítomnost byla okamžitě oznámena kapitánem přístavu vojenskému veliteli. Po vyhlášení poplachu zaujaly jednotky armády i dobrovolníci svá postavení a připravily obranu města. Kolem jedné hodiny bylo možno jasně rozpoznat polohu nepřátelských lodí v zátoce. Tyto byly identifikovány jako dělový člun Wilmington, pobřežní strážní loď Hudson a torpédový člun Winslow. Nepřítel se přiblížil k městu a zahájil palbu. Španělské lodě Antonio López, Ligera a Alerta zaujaly vhodné postavení u přístavních mol a odpověděly palbou. Dělostřelecký duel se brzy stal velmi prudkým. Nepřátelský torpédový člun, který se přiblížil nejvíce, byl několikrát zasažen a bylo zřejmé, že utrpěl vážné škody. Americká loď se pokusila ustoupit, avšak zůstala na čas neovladatelná. Další nepřátelská jednotka se přiblížila, aby ji odtáhla, zatímco ostatní lodě pokračovaly v palbě. Španělská plavidla udržovala palbu, dokud se nepřítel nestáhl z dosahu. Po skončení střetnutí bylo potvrzeno, že nepřátelský torpédový člun utrpěl těžké škody a byl odtažen z boje. Naše lodě utrpěly jen nepatrné škody a obrana přístavu byla plně úspěšná.“

Akce z 25. dubna 1898 u Cárdenas
střet mezi dělovým člunem a USS torpédoborcem


LIGERA (Španělsko), 43 tun, 21.33m x 2.65m x 1.3m (plně naloženo 1,9m), výzbroj 1x42mm/42cal a 1x37mm/30cal, rychlost 10,5 uzlů, 13 členů posádky
USS FOOTE (USA), 142 tun, 49x4,9m, ponor 1,5m, výzbroj 3x37mm, 3x450mm TT, rychlost 25 uzlů, 20 členů posádky

španělský dělový člun LIGERA


Na počátku španělsko-americké války zahájilo americké námořnictvo blokádu kubánského pobřeží s cílem přerušit zásobování španělských sil. Do operace byla vyčleněna kombinace chráněných křižníků, pomocných křižníků, torpédových člunů i menších ozbrojených plavidel. Úkol se však ukázal jako obtížný, protože severní pobřeží Kuby bylo rozčleněno množstvím zátok, ostrůvků a přirozených přístavů, které umožňovaly menším španělským jednotkám blokádu opakovaně narušovat. Jedním z těchto bodů byl přístav Cárdenas, kde operovala malá španělská pobřežní flotila. Základnu v Cárdenas tvořily dělové čluny Ligera, Alerta a Antonio López. Poslední z nich byl původně remorkér obchodní společnosti Spanish Line, později převzatý námořnictvem. Přístav měl být chráněn pobřežními bateriemi, ale ty byly instalovány až později. Vstup do zátoky byl navíc pokryt přibližně dvaceti minami systému Bustamante, z nichž mnoho bylo vadných, a město držela asi sedmdesátičlenná jednotka námořní pěchoty. Španělské čluny náležely ke karibské eskadře admirála Vicente Manteroly a většina z nich byla hodnocena jako velmi slabá, vhodná spíše pro pobřežní službu než pro skutečný boj. Navzdory tomu tyto malé jednotky představovaly pro americkou blokádu nepříjemného protivníka. Operovaly v mělkých vodách, kde větší americké lodě nemohly manévrovat, a mohly využívat ochrany pobřeží i znalosti místních podmínek. Právě v tomto prostředí došlo k prvnímu námořnímu střetu války.

Torpédoborec/pobřežní torpédový člun USS FOOTE


Dne 25. dubna 1898 prováděl španělský dělový člun Ligera hlídkovou plavbu u vstupu do přístavu Cárdenas. Jednotce velel poručík Antonio Pérez Rendón, zkušený důstojník, který měl za sebou řadu bojových akcí proti kubánským povstalcům. Během hlídky byl u ostrůvku Cayo Diana zpozorován americký torpédový člun USS Foote pod velením poručíka Williama Ledyarda Rodgerse. Obě lodě se okamžitě přiblížily a zahájily palbu. Americký torpédový člun byl malou 142tunovou jednotkou vyzbrojenou třemi rychlopalnými kanóny ráže 1-pounder a třemi torpédomety ráže 457 mm (450mm). USS Foote zahájil střelbu rychlým tempem, avšak s nízkou přesností. Americká loď vystřelila přibližně sedmdesát ran, z nichž pouze jediná zasáhla španělský člun a způsobila jen nepatrné škody. Španělská Ligera odpověděla asi deseti výstřely, které byly výrazně účinnější. Několik zásahů dopadlo na americký torpédový člun a způsobilo vážná poškození, především v oblasti kotlů. USS Foote utrpěl značné škody a byl nucen přerušit boj. Americká jednotka se stáhla zahalena kouřem, s těžce poškozeným strojním zařízením. Španělská Ligera zůstala na místě a udržela kontrolu nad vstupem do zátoky. V průběhu střetu se Španělé domnívali, že bojují s torpédovým člunem USS Cushing, identita protivníka byla tedy zprvu nejasná. Střet skončil taktickým úspěchem Španělska. Americký torpédový člun byl vážně poškozen a nucen ustoupit, zatímco španělská jednotka utrpěla pouze menší škody. Velitel Ligery Antonio Pérez Rendón byl za akci vyznamenán Námořním křížem Marie Kristiny a střet byl ve Španělsku přijat s výrazným ohlasem. Potyčka se zároveň stala první námořní akcí války a prvním španělským úspěchem na moři.

Událost zahájila sérii dalších střetů v oblasti Cárdenas. V následujících týdnech zde došlo k několika dalším bojům mezi americkými torpédovými čluny a španělskými pobřežními jednotkami, které opakovaně využívaly výhod mělkých vod a pobřežního krytí. Tyto akce ukázaly, že i malé španělské dělové čluny mohou v příznivých podmínkách představovat nebezpečného protivníka modernějším americkým jednotkám.


Zdroj:
www.wikipedia.org
www.spanamwar.com