PALBA.CZ

Kyparissia
(Arcadia)

37.250133, 21.678632

Budeme-li pokračovat z Elis po pobřeží na jih, narazíme na hrad Kyparissia. Na ostrožně vybíhající z hor ve výšce 150 metrů nad mořem jeden kilometr od pobřeží byla akropole antického města – skoro stejně jako všude v Řecku.. Tuto výhodnou polohu využili Byzantinci a vybudovali zde pevnost, od desátého století nazývanou jako Arkádie. POZOR neplést s oblastí Arkádie, která je v centrální hornaté části Peloponésu. Při franském obsazování poloostrova jako jedna z mála odolávala až do února 1205. Při následném dělení knížectví zůstala Kyparissia v knížecí doméně až do roku 1261, kdy byla udělena Vilainu d’Aulnay, jednomu z uprchlých šlechticů z právě padlé Konstantinopole.
Po jeho smrti roku 1369 bylo panství rozdělen na dvě části pro syny Erard a Geoffreie. Erard byl roku 1279 zajat Byzancí a v pramenech se již neobjevuje. Geoffroi získal jeho polovinu panství až po dlouhých tahanicích s anjouovskými bailimi, kteří ji považovali za odumřelé léno. Kyparissii držel i jeho syn Vilain II. a vnuci Erard II. a Agnes.
Čelo hradu

Erard II. zemřel někdy před rokem 1338 a jeho část panství přešla přes vdovu Balzanu Gozzadini na jejího druhého manžela, triarchu z Euboie Petra dalle Carceri. Erardova sestra Agnes se v roce 1324 provdala za Štěpána le Maure („Maura“), pána ze Saint Sauveur (Lantzounato, Saflaouro) a Aetosu. Jejich syn Erard III. do roku 1344 opět spojil obě části a v roce 1345 byl jmenován morejským maršálkem. Stal se jedním z nejmocnějších franských pánů své doby.
Hradby dolního hradu

V roce 1348 obsadil hrad se svou družinou burgundský rytíř Ludvík de Chafor a držel zde Erardovu ženu a děti jako rukojmí, dokud maršálek nezaplatil tučné výkupné. Nemáme bohužel zprávy jak celá věc dopadla, ale divil bych se, kdyby to Erard nechal jen tak. Kyparissia po Erardově smrti roku 1388 přešla na jednu z jeho dcer Kateřinu a jejího manžela, nejvyššího konetábla Morei, Andronika Asena Zaccariu, Janovana z Chiosu. Proti tomu protestoval synovec zvěčnělého Erarda, ale bez úspěchu. Po Andronikovi se hradu ujal roku 1401 Centurione, jeden ze jeho čtyř synů, od roku 1404 poslední morejský kníže. Jako poslední franská pevnost zůstala v rukách Centuriona II. Zaccarii jako léno morejského despotátu. Po jeho smrti roku 1432 jeho zeť, despota Tomáš Palailogos, uvěznil vdovu po Centurionovi II., tedy vlastní tchyni, a Kyparissii začlenil do svého majetku. Roku 1460 pak hrad padl do rukou Turků. V letech 1685-1715 byl v držení Benátčanů.
Plánek hradu

Poměrně úzký vrchol skalnaté ostrožny měl na nejvyšším bodě čtverhrannou věž. Uvádí se její byzantský původ, typoval bych ale spíše na franský donjon. Od jeho jihozápadního nároží klesala hradba mírně na západ. Zde byla kulisová brána, kterou se vstupovalo na nádvoří jádra. Terasa na severu byla obehnána hradbou vedenou po jejím okraji. Od donjonu na východ vytvářela hradba malé nádvoří zakončené na nejohroženějším místě patrně nějakou stavbou, snad věží. Později razantně přestavěnou. Odtud vedla strmě klesající hradba na jih, kde byla za příkopem kulisová brána. Dolní hrad na jihu a západě obíhala hradba kopírující terén. Byla doplněna menší čtverhrannou věží na jihozápadě. Cesta k jádru stoupala po úbočí po celou dobu kontrolovaná z hradeb a donjonu horního hradu.
Cesta k jádru
Dolní hrad

V druhé polovině 15. nebo v první polovině 16. století byla přestavěna věž na východě jádra. Získala půlkruhový tvar a střílny pro využití palných zbraní. V 17. století byly provedeny další úpravy západní i severní hradby pro postavení děl. Dělové střílny dostal i donjon. Východní sráz před půlkruhovou věží a hradbou s bránou byl nově opevněn. Nejméně dolní hrad byl postupně osídlen místními obyvateli a v roce 1668 zde napočítali 80 domků včetně mešity u vstupu.

https://youtu.be/X5BjG1IP4yo

Lantzounato
(Saflauro, Savior, Saint Sauver)

37.175854, 21.816241

Od Kyparissie vedla cesta horskými průsmyky do Messénie. K její ochraně byl někdy v průběhu 13. století postaven hrad, který spadal pod panství Kyparissia. Prvním známým držitelem byl Mikuláš Le Maure v roce 1297 a v jeho rodě hrad vydržel do roku 1388. Byzantinci jej získali v roce 1428. Hrad je zmiňován v různých benátských seznamech pevností na Peloponésu, které republika získala pro zajištění Modonu a Coronu během druhé poloviny 15. století. V letech 1450 a 1463 byl v benátském držení, zatímco v letech 1467 a 1469 je uváděn pod tureckou správou jako pobořený. Ztratil svou funkci a nebyl obnoven.
Nádvoří

V hornaté krajině byl jako staveniště hradu vybrán kuželovitý skalnatý vrch s nadmořskou výškou 850 metrů. Z pohledu středoevropského hradního stavitelství, bylo vybráno vynikající místo, ale bylo zcela nevhodně využito. A podle mě nejen ze středoevropského pohledu. Vrchol neobíhala hradba v měkké lince kopírující skalnatý terén, ale prakticky bez ohledu na něj sem stavitelé umístili de facto zcela pravidelnou dispozici s věžemi v nárožích. Ano, muselo to vypadat hezky ale díky strmé poloze to bylo funkčně víceméně nanic.
Plánek z cedule pod hradem – vlevo dole nezbytný doplněk většiny podobných cedulí a dopravních značek – stopy po zásahu brokovnicí
Severní hradba
Jižní hradba

Obdélné jádro mělo v jihozápadním nároží čtverhrannou, lehce obdélnou věž vystupující před jižní hradbu, ale patrně ne před západní stranu. Jihovýchodní nároží obsahovalo vstup sevřený dvěma čtverhrannými věžemi, analogický vstupu do jádra na Chlemoutsi. Severozápadní stranu jádra zaujal přes 40 metrů dlouhý nejméně dvoupodlažní palác s valeně klenutým přízemím. Poslední nároží na severní straně vybíhá z přímé linie hradeb a i díky vnitřním terénním nerovnostem evokuje mírně obdélný donjon. Cesta do jižní brány vedla od západu. Tento příhrádek na jihu ohraničovala hradba postavená na hraně skalní terasy. Vstup do tohoto ohrazení vedl kulisovou branou pod jihozápadní věží jádra. K jižní hradbě jádra byla snad pistavěna snad cisterna.
Brána

Osobní poznámka k návštěvě. Nevím zda to bylo jen aktuálním počasím nebo to je standard způsobený relativně snadnou cestou vzduchu mezi jihem a západem Peloponésu, ale na jeho vrcholu hrozně, ale opravdu hrozně foukalo.


https://youtu.be/tM_8RObft6c

Androusa
(Druges)

37.109339, 21.945800

Cesta do Messénie byla kontrolována více hrady a jedním z těch větších už ve výrazně méně hornaté krajině byla Androusa. Byla postavena Vilémem II. někdy kolem roku1250. Podobně jako u Lantzounata a řady menších hradů, do dějin příliš nevstupuje a moc toho o ní nevíme. Až roku 1381 se zde usídlili velitelé Navarrské kompanie a význam Androusy se tím pádem násobně zvedl. V roce 1417 byl hrad obsazen despoty z Mystry. Turci se jej zmocnili roku 1462.
Plán hradu

Patrně novostavba hradu vznikla na nevýrazná ostrožna s výhledem na řeku Pamisos a Messénskou pláň. Půdorys připomínal hrušku s užší částí směřující na východ. V současnosti je prostor nádvoří v rovině, bez jakéhokoli náznaku dělení, v části je olivový sad. Na východě, nejlépe chráněná terénem, je lehce lichoběžná část, která se úplně nabízí jako pravidelné jádro. V jeho severovýchodním nároží je polookrouhlá věž. Další čtverhranná věž je na severu a odtud by snad mohla vést hradba na jih a vydělovat tak nádvoří jádra. Ovšem nejsou po ní žádné stopy.
Severní věž v nároží jádra
Věž u brány

Z jihovýchodního nároží jádra vystupoval lehce obdélný donjon. Uprostřed východní strany byla zřejmě později zvnějšku přistavena pětiboká věž. Západní část nádvoří se vějířovitě rozevírala a nejsou na ní stopy zástavby. Na severozápadě se dochovala větší čtverhranná věž, vedle níž snad byla brána. Rozsáhlé části hradby na severu zmizely, nedochovalo se ani západní ohrazení. Na jihu se část hradby dochoval jen v základech, ale můžeme zde identifikovat dvě polookrouhlé věže.
Nádvoří
Donjon

Velice zajímavá je vlastní hradba a to zejména díky ochozu na obloucích. U nás tento prvek nemáme dochovaný, i když o jeho existenci máme zmínky a například v Norimberku stále stojí. Jde o to, že ochoz neležel na šíři hradby ani na dřevěném chodníku, ale z části nebo celý běžel po klenbě, kterou nesly sloupy. Toto řešení se v Zámoří používalo ve chvíli, kdy byl nedostatek dřeva. Zde bylo použito poměrně nestandardně, kdy oblouky klenby nebyly valené, ale lomené a šíře výklenků byla prakticky shodná jako masivní sloupy, které klenbu nesly. Lomení bylo zdobeno ať už pečlivě provedeným obložením stejnými vápencovými kameny nebo cihelnými doplňky. Ochoz na obloucích mohlo mít tedy i estetickou funkci.
Klenba

https://youtu.be/1fPpX3P6rYU

POUŽITÁ LITERATURA
Bon, A.: La Morée franque. Paris 1969.
Doumerc, B,: Benátky a jejich impérium ve Středomoří 9.-15. století. Ptaha 2017.
Honzák, F.; Pečenka, M.; Vlčková, J. : Evropa v proměnách staletí. Praha 1995.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha 1997.
Mayer, H.E.: Dějiny křížových výprav. Praha 2013.
Miller, W.: The Latins in the Levant. A history of Frankish Greece. London 1908.
Nicolle, D.: Crusaders castles in Cyprus, Greece and the Aegean 1191-1571. Oxford 2007.
Pappas, N.C.J.: Stradioti: Balkan mercenaries in fifteenth and sixteenth century Italy. 2008, Sam Houston State University, nd.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greece. Vol II. Anixi Attikis 1994.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greek islands. Vol III. Athens 1999.
Procacci, G.: Dějiny Itálie. Praha 1997.
Synek, J..(ed.): Vojenské dějiny od pravěku do roku 1648 - střední Evropa. Praha 2013.
www.archaeology.wiki
www.burgenwelt.org
www.history-maps.com
www.ecastles.gr
www.kastra.eu
www.palba.cz
www.romeartlover.it
http://wikipedia.org
www2.fhw.gr/chronos/projects/fragokratia/index.html