PALBA.CZ

Venezuelská armáda a zbrojní průmysl

Venezuelská konvenční armáda (FANB), si v posledních dvou desetiletích vybudovala pověst regionální vojenské mocnosti o řád nad většinou svých sousedů v Latinské Americe. Velká část tohoto obrazu byla vytvořena díky nákupu ruského vybavení za Madurova předchůdce, prezidenta Huga Cháveze, bývalého profesionálního vojáka, který dlužil svůj výstup k moci revolučnímu hnutí, které založil v ozbrojených silách. Poté, co se Chávez stal prezidentem v roce 1999 (sedm let poté, co zorganizoval neúspěšný vojenský převrat), nacpal masivní ropné zdroje země do armády, nakupoval ruské vybavení kvůli neformálnímu americkému embargu a umístil důstojníky do klíčových vládních pozic. Výsledkem je, že zbraňové systémy jako stíhačky Su-30, bojové tanky T-72, protiletadlové střely S-300, protiletadlové rakety Pečora a Buk, přenosné systémy Igla-S a pušky Kalašnikov – razantně proměnily vzhled FANB. Arzenál tak odlišuje venezuelské síly od jiných armád v regionu, které mají tendenci se více spoléhat na americké nebo evropské zbraně (i když Venezuela má stále nějaké stárnoucí americké vybavení z před-chcvezovské éry). Pozoruhodné zbraňové systémy zakoupené z Ruska v posledních letech zahrnují 92 tanků T-72B1 – podobné těm, které se používají na Ukrajině – a 123 bojových vozidel BMP-3, které vybavují obrněné brigády po boku 81 tanků AMX-30, které byly dříve získány z Francie, podle IISS. Mezi dělostřelecké systémy patří ruská samohybná houfnice Msta-S a raketomety Smerš. Letectvo čítá 11 500 příslušníků, přičemž pilířem jejího arzenálu je jsou Suchoje Su-30M2, vysoce výkonné dvoumotorové stíhačky, které, i když byly vyvinuty v 80. letech Sovětským svazem, jsou v Latinské Americe bezkonkurenční. V polovině září FANB sdílela videa dvou svých letounů Su-30 vyzbrojených protilodními raketami Ch-31, také vyrobenými Ruskem, v přehlídce toho, co zůstává jeho nejpokročilejším zbraňovým systémem. Předpokládá se, že Venezuela měla v jednu chvíli 24 těchto letadel, ale nejméně tři se zřítily. Venezuelská nevládní organizace Ciudadano tvrdí, že nehody zdůrazňují "problémy zastarávání systému a údržby a nedostatku náhradních dílů". Zmíněné Suchoje koexistují s několika starými americkými stíhačkami F-16A/B, které Venezuela koupila před nástupem Cháveze k moci. Venezuela má také ruskou protivzdušnou obranu, která zahrnuje 12 baterií raket dlouhého doletu S-300; devět systémů Buk a 44 jednotek Pečora, obě středního doletu; a četné přenosné odpalovací zařízení Igla-S. Bolívarovské námořnictvo, jehož 25 500 členů má za úkol především operace v Karibiku, v posledních desetiletích zaostává za ostatními složkami, pokud jde o nákup zbraní. V současné době provozuje pouze jednu fregatu třídy Mariscal Sucre (vyrobenou v Itálii) a jednu ponorku typu 209 (vyrobenou v Německu) ve své námořní flotile, uvádí IISS. Má také devět oceánských a pobřežních hlídkových plavidel, z toho čtyři zakoupená ze Španělska. "Námořnictvo ztratilo mnoho svých aktiv, které mělo před (Chávezem), a tato nebyla plně nahrazena. Korvety zakoupené ze Španělska nebyly nikdy vybaveny zbraněmi, až do doby před několika lety, kdy byly instalovány chilské a íránské protilodní rakety, ale nemají životaschopné protiletadlové obranné systémy," uvedl Serbin Pont. Venezuela rovněž provozuje milice, které jsou sice dosti sporné kvality a bojové hodnoty, ale jejich skutečné využití sloužilo "jako zpravodajská síť a represivní hrozba proti civilnímu obyvatelstvu právě proto, že jsou založeny na síti, která proniká do celé společnosti".

Podle aktuálních zpráv bude USA dočasně řídit fungování Venezuely. Lidé z bývalého režimu mají být odstaveni a zprávy státu se ujmou odborníci (z USA a opozice), než se podaří vytvořit novou vládu. Má být obnovena těžba ropy, přebudována infrastruktura a obecně zlepšen života v zemi (zmiňuje se odškodnění bývalé opozice atd.), oplátkou samozřejmě za podíl ze zisků z prodeje ropy a obecně kompenzace. Z našeho pohledu je ale zajímavý stav a budoucnost ozbrojených sil Venezuely. Byť je místní armáda poměrně početnou, 123 000 aktivních vojáků a 220 000 polovojenských jednotek milice. Byť Venezuela v posledních desetiletích nakupovala množství vojenské techniky z Ruska a Číny, stále měla uloženo velké množství zbraní z dob "prozápadních" (z USA, Británie a Francie). Příkladem mohou být francouzské tanky AMX-30V (81), britské lehké tanky Scorpion-90 (78), AMX-13 (31), stíhače tanků M18 Hellcat (75), stovka obrněných transportérů AMX, více než stovka kolových obrněných vozidel (z USA i místní produkce), samohybná děla Mk F3 (12), množství tažených děl, izraelské raketomety LAR-160 (20) a množství minometů. Venezuela rovněž provozuje vrtulníky od společnosti Bell a 18 stíhaček F-16A/B americké výroby. Takto by asi šlo pokračovat dál, ale obecně bude zajímavé sledovat, jaký osud bude u zbraní ruské a "východní" výroby. Patrně bude ale zájem se ji zbavit (oplátkou za americkou techniku), nebo alespoň uložit zase na sklad.

Zdroj:
https://edition.cnn.com/2025/11/13/amer ... intl-latam
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_e ... med_Forces
https://cs.wikipedia.org/wiki/Venezuela

Čínské protivzdušné systémy selhaly

Pekingský štít selhává, aneb venezuelská "nejsilnější protivzdušná obrana v Jižní Americe" se hroutí v důsledku vojenské akce USA. Venezuelská armáda po léta investovala obrovské částky do nákupu vojenské techniky vyrobené v Číně a budovala to, co prohlašovala za "nejmodernější" obranný systém v Jižní Americe. Jejím jádrem byla síť protivzdušné obrany zaměřená na anti-stealth radar JY-27, o kterém se kdysi věřilo, že je schopen účinně čelit americkým stealth letadlům, jako je F-22. Mezitím byla námořní pěchota – vybavená obojživelnými obrněnými vozidly VN-16 a VN-18 – všeobecně považována za impozantní obrněnou sílu v regionu. Během poslední americké vojenské operace však tyto čínské systémy utrpěly to, co bylo popsáno jako "katastrofická paralýza". Radarové systémy byly oslepeny v první vlně elektronického boje (EW), zatímco těžká pozemní technika – postrádající vzdušnou převahu a ochranné krytí – nedokázala dosáhnout očekávaného bojového výkonu a byla zničena nebo opuštěna. Vojenští analytici tvrdí, že to zdůrazňuje významnou technologickou mezeru, která stále existuje, když čínské zbraňové systémy čelí špičkovým protivníkům, jako je americká armáda, v komplexním prostředí (přesné střely a rušení).

S rychlým postupem amerických operací ve Venezuele se zdánlivě pevná obrana, v pozoruhodně krátkém čase zhroutila. Konflikt nejen změnil situaci Venezuely, ale také vystavil jejího hlavního dodavatele zbraní – Čínu – trapnému technickému zúčtování. Venezuela byla po léta vnímána jako výkladní skříň čínského vojenského vybavení v Latinské Americe. Skutečné bojové výsledky však naznačují, že systémy propagované jako "schopné čelit Západu" se ukázaly jako extrémně křehké, když čelily systémovému boji americké armády. Srdcem venezuelské sítě protivzdušné obrany byl radarový systém vyrobený společností China Electronics Technology Group. Venezuelské síly nasadily tříkoordinátový dálkový sledovací radar JYL-1 a radar JY-27 s metrovými vlnami, často označovaný za "zabijáka stealth systémů". Úředníci se chlubili, že JY-27 dokáže zaměřit americké stíhačky F-22 a F-35 ze vzdálenosti stovek kilometrů a navést ruské rakety S-300 k jejich zachycení. Výsledky bojů však ukazují, že během několika hodin od zahájení operace zahájily ozbrojené síly Spojených států intenzivní ofenzívu elektronického boje (EW). Hodnocení na místě naznačuje, že venezuelské radarové obrazovky byly okamžitě zahlceny silným rušením, po kterém následovaly přesné údery protiradarových raket. Takzvaná "anti-stealth" schopnost se tak nikdy neuplatnila; celý systém velení protivzdušné obrany byl na začátku nepřátelských akcí fakticky oslepen.

Venezuelská námořní pěchota byla dlouho považována za nejlépe vybavenou obojživelnou sílu v Jižní Americe, a to především díky komplexnímu čínskému mechanizovanému vybavení. Mezi jeho frontové prostředky patřilo obojživelné útočné vozidlo VN-16 se 105 mm kanónem, bojové vozidlo pěchoty VN-18 a obrněné vozidlo VN-4 "Rhinoceros", které bylo široce využíváno Národní gardou. Palebnou podporu zajišťoval raketový systém SR-5. Bojové zkušenosti ukázaly, že bez leteckého krytí a včasného varování se tato nákladná obojživelná vozidla stala snadným cílem amerických útočných letadel a dronů. Záběry z bojiště ukazují, že mnoho vozidel řady VN nebylo zničeno v přímém boji "tank proti tanku", ale posádky je opustily po leteckých úderech na plážích nebo dálnicích. Raketové dělostřelectvo SR-5, které postrádalo datové spojení pro cíle, nebylo schopno účinně útočit na koncentrace amerických vojsk.

Venezuelské letectvo, které provozovalo cvičné/lehké útočné letouny K-8W, bylo zcela vyřazeno z provozu poté, co si USA zajistily vzdušnou převahu. Tato letadla, navržená především k zachycení lehkých letadel s narkotiky, neměla v moderním vzdušném boji žádnou šanci. Hlídkové lodě vyzbrojené protilodními raketami C-802A se rovněž setkaly s neúčinností svých schopností pod vlivem drtivé pozornosti USA na bojišti a elektronického potlačení.
Vojenští pozorovatelé tvrdí, že selhání Venezuely nebylo způsobeno nedostatečnou kvalitou žádné jednotlivé zbraně, ale spíše komplexní porážkou čínských systémů velení a řízení. Čína sice dodala pokročilý hardware – jako jsou radary, obrněná vozidla a systémy protivzdušné obrany – ale její schopnost integrovat je do odolné operační sítě s vysokou odolností vůči rušení má stále značný prostor pro zlepšení.

https://twitter.com/jenniferzeng97/stat ... 4028504139