HANNOVER CL.II (1917)
Napsal: 9/11/2025, 19:43
HANNOVER CL.II
(rovněž licenčně vyráběn jako LFG-Roland CL.IIa)
Německý eskortní stíhací a průzkumný letoun
doba vzniku: 1917
Sériová výroba: 439 ks
Společnost Hannoversche Waggonfabrik AG (Hawa) byla založena v roce 1898 za účelem výroby osobních a nákladních vozů pro císařské německé železnice. Když začala První světová válka, Hannover vyráběl železniční vozidla pro německou armádu, než se postupně začal více a více angažovat ve výrobě letadel, počínaje výrobou vrtulí v roce 1915, než se přešlo k opravárenským pracím a licenční výrobě letadel na konci roku 1915. Důležitým důvodem, proč byl Hannover spolu s dalšími železničními výrobci povzbuzován k přechodu na leteckou výrobu, bylo to, že měl nejen rozsáhlou a dobře vyškolenou pracovní sílu, ale také velké zásoby vyzrálého dřeva potřebné ke stavbě draku a křídel letadel. V roce 1915 přijala společnost nabídku na licenční výrobu letadel Hannover C.I (Aviatik C.I v počtu 146 ks) a postupně se přeorientovala na tuto oblast. Z této továrny vzešel mimo jiné i známý eskortní stíhací a průzkumný letoun Hannover CL.II a CL.III vyráběný ve velkých sériích a používaný až do konce války.
V září 1916 Hannover najal Hermanna Dornera, dříve pracujícího ve společnosti DFW, jako hlavního konstruktéra, přičemž jeho prvním návrhem byl dvoumístný eskortní a stíhací letoun Hannover CL.II s dlouhým doletem. To se ukázalo jako velký úspěch a ve výrobě jej následoval vylepšený Hannover CL.III. Na konci války se vyráběl dále vylepšený Hannover CL.V, ale zatímco se Hannover pokusil přejít na civilní výrobu letadel, Versailleská smlouva pozastavila veškerou výrobu letadel a Hannover se vrátil ke svému původnímu podnikání ve výrobě železničních vozidel.
Vývoj a stavba
Společnost Hannoversche Waggonfabrik AG (zkráceně Hawa) získala v průběhu roku 1915 a 1916 velké zkušenosti ze stavby letounu Hannover C.I, což byl ve skutečnosti licenčně vyráběný letoun Aviatik C.I. V průběhu této licenční výroby se podařilo u Hawa realizovat stavbu 146 kusů letounů, na kterých firma získala nemalé zkušenosti. Aviatik C.I byl jedním z prvních německých letounů nově zavedené kategorie používající index „C“, což předznamenalo, že se jedná o dvoumístný víceúčelový stroj. Úspěch tohoto modelu povzbudil společnost ke kroku plně se začít orientovat na stavbu letounů, a to i vlastní konstrukce. V roce 1916 byl do řad Hawa získán Hermann Dorner (*1882 - + 1963), který měl velké zkušenosti s letouny ze společnosti DFW a byl považován za jednoho z průkopníků letectví.
Na základě nařízení německé vlády začali ve společnosti Hawa nejen s licenční výrobou letadel, ale zároveň začali pracovat na letounech nové kategorie „C“. Jejich model Hannover CL.II byl druhým sériově vyráběným letadlem této nové kategorie a byl současníkem tehdy vyráběného modelu Halberstadt CL.II a měl s ním i shodné letové vlastnosti a technické parametry. Idflieg v průběhu dubna a května 1917 objednal tři prototypové stroje, přičemž typová letová zkouška proběhla 21. července 1917. Prototyp prokázal, že stroj je dobře navržen a zkušební pilot velice chválil výborné letové vlastnosti a příjemnou pilotáž. Nepřekvapí, že Idflieg v září 1917 rozhodl o zahájení sériové výroby a hned první objednávka byla na 200 letounů a v září byla tato objednávka zvýšená o dalších 300 kusů. Piloti byli se strojem spokojení, ale byli zde určité výhrady k motoru Argus As.III, jehož výkony ve větších výškách výrazně klesaly. Stejný problém řešili ve stíhačkách Roland D.IIa. Nicméně nejčastější letová hladina se pohybovala do 3.000 m a tak i přes limity motoru zůstal Hannover CL.II ve výrobě a službě.
Většina letounu byla standardní, tj. dřevěná. Trup byl tvořen pevnou poloskořepinovou částí s velkorysým prostorem pro oba členy posádky. Křídla byla rovněž kombinace dřevěných konstrukčních prvků a potažené plátnem. Zato vodorovné ocasní plochy byly atypicky zdvojené. Asi si kladete otázkou, proč. Konstruktéři se snažili palubnímu střelci poskytnout co nejlepší palebné sektory, a tak zmenšením, ale zdvojením vodorovné ocasní plochy se podařilo zlepšit výstřely směr záď. Výzbroj se skládala ze synchronizovaného kulometu Spandau IMG 08 ráže 7,92 mm a pohyblivého kulometu pozorovatele Parabellum MG 14 opěr ráže 7,92 mm. V případě mise bylo možno naložit pumový náklad do celkové hmotnosti 50 kg. Většinou se jednalo o malé pumy do hmotnosti 10 kg/ks.
Služba a nasazení
Již první nasazení letounu v srpnu 1917 prokázali nejen dobré letové vlastnosti, ale také obratnost a schopnost střetnout se i se stíhacími letouny protivníka. Původně zamýšlená průzkumná role byla po čase překlasifikována na eskortní stíhací letoun. Hannovery tvořily výzbroj ochranných a později bitevních letek, přičemž dominovali hlavně při operacích v malých výškách podél frontové linie. Kvalita stroje a jeho způsob nasazení se odrazilo v nejnižších ztrátách ze všech typů německých dvoumístných letounů. Hannover CL.II byl obecně menší letoun, než běžné dvousedadlovky a stávalo se, že si Spojenečtí piloti pletli tento stroj s běžnou stíhačkou. O to bylo větší jejich překvapení, když na ně zahájil smrtící palbu zadní střelec/pozorovatel. Někdy si spojenečtí piloti pletli CL.II se stíhacím Albatrosem, s kterým CL.II sdílel podobný tvar trupu. Opět platilo, že pokud se spojenecký pilot spletl, dostal se do zorného pole palubního střelce, což pro stíhače mohl být draze vykoupený omyl.
CL.II byl rovněž vyráběn v licenci u firmy LFG-Roland po označením CL.IIa. Celkově bylo vyrobeno více jak čtyři sta strojů jak v mateřském podniku, tak v licenčním. Stroje z licenční výroby se nejčastěji používali při výcviku. Nejčastěji byl letoun využíván v roli stroje pro přímou podporu a útoky na pozemní cíle. Jelikož letoun nebyl vybaven pumovými závěsníky, svrhávala posádka malé pumy z nouzově instalovaných závěsů na vnějších bocích trupu, nebo ručně z boxů uskladněných v kokpitu. V této roli zůstal CL.II až do uzavření příměří v listopadu 1918. Britské letecké eso McCudden byl v lednu 1918 dvojící letounů CL.II donucen k úniku do bezpečí.
V průběhu německé jarní ofenzívy v březnu 1918 byl letoun Hannover CL hojně využíván jak ve své původní výrobní verzi CL.II, tak i v pozdějších vylepšených CL.III a dalších. Brity byl letoun nazýván „Hannoverana“. Spolu se stroji Halberstadt CL.II a Junkersem J.I útočili při ofenzivě na nepřátelské pozice v malých výškách jak kulometnou palbou, tak i ručními granáty a malými pumami.
Upravená verze Hannoveru CL.II byla prvním letounem postaveným v novém Polsku v roce 1919 ve firmě CWL ve Varšavě. Letoun nesl označení CWL SK-1 Slowik, ale ve vzduchu se neudržel dlouho. Dne 23. srpna 1919 při předvádění letecké akrobacie ve Varšavě došlo k havárii kvůli vadným výztužným drátům, přičemž zahynul i jeho konstruktér Karol Slowik. V poválečné době užívalo mladé polské letectvo nejméně 14 letounů Hannover CL, včetně několika letounů CL.IIa pocházející z licenční výroby u fa LFG-Roland. Nejméně další tři stroje „CL“ postavili z náhradních a kořistních strojů ve varšavské společnosti CLW (Centralne Warsztaly Lotnicze), všechny vybavené motory Austro-Daimler.
Technická specifikace – HANNOVER CL.II
První vzlet: 1917
Posádka: 2
Délka: 7,58 m
Výška: 2,86 m
Rozpětí křídel horní: 11,95 m
Rozpětí křídel dolní: 11,17 m
Plocha křídel: 32,30 m2
Prázdná hmotnost: 775 kg
Vzletová hmotnost: 1.155 kg
Pohonná jednotka: 1x kapalinou chlazený šestiválcový řadový motor Argus As.III
Výkon pohonné jednotky: 133 kW (180 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 165 km/h
Dolet: 3 hodiny
Dostup: 7.500 m (podle jiných zdrojů 5.000 m)
Doba výstupu: do 1.000 m za 5,3 min
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 1x synchronizovaný kulomet Spandau IMG 08 ráže 7,92 mm
1x pohyblivý kulomet Parabellum MG 14 ráže 7,92 mm
Pumový náklad: 50 kg
Postaveno strojů: 439 ks (443 ks podle P.Grosze)
Hodnocení
První stroje CL.II došli na frontu koncem léta 1917 a v únoru 1918 bylo ve službě 295 kusů. Stroje se na frontě ve všech svých rolích osvědčili a svými posádkami byla ceněná hlavně dobrá viditelnost pilota i široké palebné sektory pro zadního střelce. Rovněž byla ceněná robustní konstrukce a velmi dobrá manévrovatelnost. Poloměr zatáčení byl na úrovni spojeneckých stíhacích letounů, takže se pilot Hannoveru CL.II nemusel bát, že jej nepřítel vymanévruje. Rovněž byl ceněn dostup, díky čemuž mohl být využíván jako eskortní stíhací letoun k doprovodu bombardovacích strojů, nebo jako průzkumný pod nimi. Velké série vyráběných strojů svědčí o jejich oblíbeností.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1914-1918 2.díl – Olomouc 2001
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
www.aircraftinvestigation.info
www.thefirstairraces.net
(rovněž licenčně vyráběn jako LFG-Roland CL.IIa)
Německý eskortní stíhací a průzkumný letoun
doba vzniku: 1917
Sériová výroba: 439 ks
Společnost Hannoversche Waggonfabrik AG (Hawa) byla založena v roce 1898 za účelem výroby osobních a nákladních vozů pro císařské německé železnice. Když začala První světová válka, Hannover vyráběl železniční vozidla pro německou armádu, než se postupně začal více a více angažovat ve výrobě letadel, počínaje výrobou vrtulí v roce 1915, než se přešlo k opravárenským pracím a licenční výrobě letadel na konci roku 1915. Důležitým důvodem, proč byl Hannover spolu s dalšími železničními výrobci povzbuzován k přechodu na leteckou výrobu, bylo to, že měl nejen rozsáhlou a dobře vyškolenou pracovní sílu, ale také velké zásoby vyzrálého dřeva potřebné ke stavbě draku a křídel letadel. V roce 1915 přijala společnost nabídku na licenční výrobu letadel Hannover C.I (Aviatik C.I v počtu 146 ks) a postupně se přeorientovala na tuto oblast. Z této továrny vzešel mimo jiné i známý eskortní stíhací a průzkumný letoun Hannover CL.II a CL.III vyráběný ve velkých sériích a používaný až do konce války.
V září 1916 Hannover najal Hermanna Dornera, dříve pracujícího ve společnosti DFW, jako hlavního konstruktéra, přičemž jeho prvním návrhem byl dvoumístný eskortní a stíhací letoun Hannover CL.II s dlouhým doletem. To se ukázalo jako velký úspěch a ve výrobě jej následoval vylepšený Hannover CL.III. Na konci války se vyráběl dále vylepšený Hannover CL.V, ale zatímco se Hannover pokusil přejít na civilní výrobu letadel, Versailleská smlouva pozastavila veškerou výrobu letadel a Hannover se vrátil ke svému původnímu podnikání ve výrobě železničních vozidel.
Vývoj a stavba
Společnost Hannoversche Waggonfabrik AG (zkráceně Hawa) získala v průběhu roku 1915 a 1916 velké zkušenosti ze stavby letounu Hannover C.I, což byl ve skutečnosti licenčně vyráběný letoun Aviatik C.I. V průběhu této licenční výroby se podařilo u Hawa realizovat stavbu 146 kusů letounů, na kterých firma získala nemalé zkušenosti. Aviatik C.I byl jedním z prvních německých letounů nově zavedené kategorie používající index „C“, což předznamenalo, že se jedná o dvoumístný víceúčelový stroj. Úspěch tohoto modelu povzbudil společnost ke kroku plně se začít orientovat na stavbu letounů, a to i vlastní konstrukce. V roce 1916 byl do řad Hawa získán Hermann Dorner (*1882 - + 1963), který měl velké zkušenosti s letouny ze společnosti DFW a byl považován za jednoho z průkopníků letectví.
Na základě nařízení německé vlády začali ve společnosti Hawa nejen s licenční výrobou letadel, ale zároveň začali pracovat na letounech nové kategorie „C“. Jejich model Hannover CL.II byl druhým sériově vyráběným letadlem této nové kategorie a byl současníkem tehdy vyráběného modelu Halberstadt CL.II a měl s ním i shodné letové vlastnosti a technické parametry. Idflieg v průběhu dubna a května 1917 objednal tři prototypové stroje, přičemž typová letová zkouška proběhla 21. července 1917. Prototyp prokázal, že stroj je dobře navržen a zkušební pilot velice chválil výborné letové vlastnosti a příjemnou pilotáž. Nepřekvapí, že Idflieg v září 1917 rozhodl o zahájení sériové výroby a hned první objednávka byla na 200 letounů a v září byla tato objednávka zvýšená o dalších 300 kusů. Piloti byli se strojem spokojení, ale byli zde určité výhrady k motoru Argus As.III, jehož výkony ve větších výškách výrazně klesaly. Stejný problém řešili ve stíhačkách Roland D.IIa. Nicméně nejčastější letová hladina se pohybovala do 3.000 m a tak i přes limity motoru zůstal Hannover CL.II ve výrobě a službě.
Většina letounu byla standardní, tj. dřevěná. Trup byl tvořen pevnou poloskořepinovou částí s velkorysým prostorem pro oba členy posádky. Křídla byla rovněž kombinace dřevěných konstrukčních prvků a potažené plátnem. Zato vodorovné ocasní plochy byly atypicky zdvojené. Asi si kladete otázkou, proč. Konstruktéři se snažili palubnímu střelci poskytnout co nejlepší palebné sektory, a tak zmenšením, ale zdvojením vodorovné ocasní plochy se podařilo zlepšit výstřely směr záď. Výzbroj se skládala ze synchronizovaného kulometu Spandau IMG 08 ráže 7,92 mm a pohyblivého kulometu pozorovatele Parabellum MG 14 opěr ráže 7,92 mm. V případě mise bylo možno naložit pumový náklad do celkové hmotnosti 50 kg. Většinou se jednalo o malé pumy do hmotnosti 10 kg/ks.
Služba a nasazení
Již první nasazení letounu v srpnu 1917 prokázali nejen dobré letové vlastnosti, ale také obratnost a schopnost střetnout se i se stíhacími letouny protivníka. Původně zamýšlená průzkumná role byla po čase překlasifikována na eskortní stíhací letoun. Hannovery tvořily výzbroj ochranných a později bitevních letek, přičemž dominovali hlavně při operacích v malých výškách podél frontové linie. Kvalita stroje a jeho způsob nasazení se odrazilo v nejnižších ztrátách ze všech typů německých dvoumístných letounů. Hannover CL.II byl obecně menší letoun, než běžné dvousedadlovky a stávalo se, že si Spojenečtí piloti pletli tento stroj s běžnou stíhačkou. O to bylo větší jejich překvapení, když na ně zahájil smrtící palbu zadní střelec/pozorovatel. Někdy si spojenečtí piloti pletli CL.II se stíhacím Albatrosem, s kterým CL.II sdílel podobný tvar trupu. Opět platilo, že pokud se spojenecký pilot spletl, dostal se do zorného pole palubního střelce, což pro stíhače mohl být draze vykoupený omyl.
CL.II byl rovněž vyráběn v licenci u firmy LFG-Roland po označením CL.IIa. Celkově bylo vyrobeno více jak čtyři sta strojů jak v mateřském podniku, tak v licenčním. Stroje z licenční výroby se nejčastěji používali při výcviku. Nejčastěji byl letoun využíván v roli stroje pro přímou podporu a útoky na pozemní cíle. Jelikož letoun nebyl vybaven pumovými závěsníky, svrhávala posádka malé pumy z nouzově instalovaných závěsů na vnějších bocích trupu, nebo ručně z boxů uskladněných v kokpitu. V této roli zůstal CL.II až do uzavření příměří v listopadu 1918. Britské letecké eso McCudden byl v lednu 1918 dvojící letounů CL.II donucen k úniku do bezpečí.
V průběhu německé jarní ofenzívy v březnu 1918 byl letoun Hannover CL hojně využíván jak ve své původní výrobní verzi CL.II, tak i v pozdějších vylepšených CL.III a dalších. Brity byl letoun nazýván „Hannoverana“. Spolu se stroji Halberstadt CL.II a Junkersem J.I útočili při ofenzivě na nepřátelské pozice v malých výškách jak kulometnou palbou, tak i ručními granáty a malými pumami.
Upravená verze Hannoveru CL.II byla prvním letounem postaveným v novém Polsku v roce 1919 ve firmě CWL ve Varšavě. Letoun nesl označení CWL SK-1 Slowik, ale ve vzduchu se neudržel dlouho. Dne 23. srpna 1919 při předvádění letecké akrobacie ve Varšavě došlo k havárii kvůli vadným výztužným drátům, přičemž zahynul i jeho konstruktér Karol Slowik. V poválečné době užívalo mladé polské letectvo nejméně 14 letounů Hannover CL, včetně několika letounů CL.IIa pocházející z licenční výroby u fa LFG-Roland. Nejméně další tři stroje „CL“ postavili z náhradních a kořistních strojů ve varšavské společnosti CLW (Centralne Warsztaly Lotnicze), všechny vybavené motory Austro-Daimler.
Technická specifikace – HANNOVER CL.II
První vzlet: 1917
Posádka: 2
Délka: 7,58 m
Výška: 2,86 m
Rozpětí křídel horní: 11,95 m
Rozpětí křídel dolní: 11,17 m
Plocha křídel: 32,30 m2
Prázdná hmotnost: 775 kg
Vzletová hmotnost: 1.155 kg
Pohonná jednotka: 1x kapalinou chlazený šestiválcový řadový motor Argus As.III
Výkon pohonné jednotky: 133 kW (180 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 165 km/h
Dolet: 3 hodiny
Dostup: 7.500 m (podle jiných zdrojů 5.000 m)
Doba výstupu: do 1.000 m za 5,3 min
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 1x synchronizovaný kulomet Spandau IMG 08 ráže 7,92 mm
1x pohyblivý kulomet Parabellum MG 14 ráže 7,92 mm
Pumový náklad: 50 kg
Postaveno strojů: 439 ks (443 ks podle P.Grosze)
Hodnocení
První stroje CL.II došli na frontu koncem léta 1917 a v únoru 1918 bylo ve službě 295 kusů. Stroje se na frontě ve všech svých rolích osvědčili a svými posádkami byla ceněná hlavně dobrá viditelnost pilota i široké palebné sektory pro zadního střelce. Rovněž byla ceněná robustní konstrukce a velmi dobrá manévrovatelnost. Poloměr zatáčení byl na úrovni spojeneckých stíhacích letounů, takže se pilot Hannoveru CL.II nemusel bát, že jej nepřítel vymanévruje. Rovněž byl ceněn dostup, díky čemuž mohl být využíván jako eskortní stíhací letoun k doprovodu bombardovacích strojů, nebo jako průzkumný pod nimi. Velké série vyráběných strojů svědčí o jejich oblíbeností.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1914-1918 2.díl – Olomouc 2001
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
www.aircraftinvestigation.info
www.thefirstairraces.net