PALBA.CZ

V této volné sérii bych rád přinášel různé drobné zajímavosti z námořní historie a technologií. Což je ve výsledku lepší prostředek, než se zaseknout u příliš obsáhlých a podrobných soust a nakonec nepřinést nic Tuto formu, kterou jsem zvažoval již nějaký čas, budou charakterizovat nahodilá kratší témata a volnější styl. I tak ale doufám, že by vám mohla přinést leccos zajímavého. A jako první půjde "na pódium" zázračná japonská výbušnina - šimóza.

Co je to vlastně šimóza?

Od konce 80. let 19. století se můžeme (nejen) v námořním válčení setkat s řadou výbušnin na bázi kyseliny pikrové - jako je pionýrský francouzský melinit, britský lyddit, rakousko-uherský ekrazit a další. Tyto chemické látky měly sice výrazně změnit podobu válčení, ale kromě své neoddiskutovatelné ničivé síly má kyselina pikrová i své jisté slabiny. Tou nejpalčivější byla na počátku hlavně velká citlivost takto plněného granátu při nárazu na substantní překážku, jako je opevnění či právě lodní pancíř. Výbušnina začne "pracovat" ještě dříve, než stačí zafungovat roznětka (dojde tedy k nekompletní detonaci, rozpadu granátu atd.) a velká část potenciálního účinku může přijít vniveč. Řešení tohoto problému spočívalo ve snížení senzitivity náplně pomocí přidání příměsí, za cenu určitého snížení účinku výbušniny.

Alespoň to byla cesta, kterou se vydaly prakticky všechny státy světa...kromě, jak asi tušíte, Japonska. Jestli je šimóza kopií originálního melinitu (před desenzibilizací pomocí příměsí) ze získaných vzorků nebo plodem samostatného výzkumu (patrně šlo o syntézu obou variant) je nepodstatné. Důležitá je až samotná "výhybka", neboť Japonci řešili problém citlivosti při dopadu a znehodnocení výbušného potenciálu řekněme...originálně. Místo snížení citlivosti náplně (šimóza tedy zůstala prakticky čistou kyselinou pikrovou) se vydali naopak cestou masivního zvýšení citlivosti roznětky. Obecný narativ bitev rusko-japonské války se často podivuje nad tím, že japonské granáty vybuchovaly při kontaktu se sebemenší překážkou, včetně lan, zábradlí atp., jako kdyby to byl nějaký defekt či přinejmenším podivnost. Přitom přesně to měly dle svých tvůrců a taktického určení dělat - neboli to není chyba, nýbrž záměr.

Japonské protipancéřové granáty? A můžeme je vidět?

Takovéto použití šimózy a Idžuinovy roznětky (pojmenovaných dle svých tvůrců), produkované ve dvou variantách (Typ 1 a 2, pro různé ráže granátů), mělo velice zajímavé dopady. Předně - vzhledem k tomu, že citlivou Idžuinovou roznětkou byly vybaveny jak AP, tak HE granáty, tak termín protipancéřový je u japonských granátů čirý oxymoron. I "protipancéřové" granáty byly reálně jen tlustostěné HE granáty s nižším obsahem výbušniny a schopné produkovat větší střepiny. Průnik jakýmkoli substantnějším pancířem mohl paradoxně nastat pouze v případě, kdy roznětka granátu selhala (1). Figury pevně spojené s japonskými granáty použitými v rusko-japonské válce: chemik Šimóza Masačiku (nahoře) a admirál Idžuin Goró (dole)

Opět se tedy není čemu divit, když v boji opravdu japonské granáty v průrazu pancíře neexcelovaly...protipancéřové granáty tehdy (obecně na celém světě a zvláště ty s výbušným plněním) byly funkční více na papíře a střelnici za specifických a nereálných podmínek (zpravidla zahrnujících i absenci výbušné náplně, přičemž takto vzniklé papírové parametry by měl každý brát s velkou rezervou a nečinit z nich dalekosáhlé závěry) a když se k tomu přidají ještě více specifické vlastnosti japonské výbušniny a roznětky, tak... Není divu, že japonské námořnictvo se v závěru kampaně rozhodlo upozadit AP granáty a využívat hlavně HE granáty, jež byly schopny dopravit na cíl alespoň více výbušniny (stejně to byla od začátku jedna z hlavních japonských priorit, které od své munice očekávali, viz. i dále). Ostatně jen třeba u nejtěžších 12ti palových (305mm) granátů klesl podíl AP munice mezi bitvami ve Žlutém moři a u Cušimy z cca 46% na 7%.

První opravdu funkční a relativně spolehlivé AP granáty získalo japonské námořnictvo až ve 20. letech, kdy importovalo vzorky německých granátů ráže 240mm a britské granáty Greenboy (do té doby disponovalo pouze svými "AP" granáty z éry rusko-japonské války a ne zrovna špičkovou municí britské provenience importovanou spolu s bitevními křižníky třídy Kongó). Samotná šimóza (po úpravách na znecitlivění a samozřejmě později s již jinou roznětkou, problémy s předčasnou a nekompletní detonací i tak přetrvávaly) byla využívána jako náplň v granátech až do nástupu látky TNA (spolu s novou generací japonských granátů) na počátku 30tých let.

Za oponou "velkého bum", aneb není vše tak horké (a výbušné), jak se podává...

Jak již bylo řečeno, tak šimóza je v podstatě čistá kyselina pikrová. To jí sice dává oproti svým výbušným příbuzným ve světě výhodu o něco většího účinku, ale ten není zase takový (v podstatě pár procent), aby bylo třeba šimózu vzývat jako nějakou zázračnou (natož originální, vlastně je velmi primitivní) výbušninu, jak se často udává. "Mediální" úspěch šimózy má na svědomí hlavně velmi specifická bitva u Cušimy a hmotnost výbušné náplně, kterou byli Japonci na svého protivníka schopni dopravit (tj. včetně zásahu). Ne nadarmo ostatně japonské granáty (AP i HE) dosahovaly ve všeobecné honbě za explosivním účinkem výrazně vyššího procenta plnění (v případě AP přes 3% a HE přes 10%). I "obyčejný" 152mm nebo 120mm AP a HE granát obsahoval úctyhodné množství výbušniny, tím spíše když jen těchto vylétlo u Cušimy ruským směrem téměř 15 tisíc a díky příznivé bojové vzdálenosti a "staromódnosti" bitvy (tj. klasickému "hail of fire" principu) vysoké procento z nich i zasáhlo (2). K potopení lodí není rozhodně nutné vždy probít pancíř, zvláště u lodí přetížených, na rozbouřeném moři a s mizernými možnostmi sanovat škody...někdy bohatě stačí je jen rozbít na hadry nad čarou ponoru a učinit z nich plovoucí (zatím) sbírku pokrouceného železa. A k tomu byla šimóza, v množství větším než malém, více než vhodná.

Jak již bylo řečeno, šimóza a japonská munice obecně byly více "mediálním" než technologickým hitem. Experti v japonském námořnictvu si moc dobře uvědomovali, že jejich munice má k ideálu daleko (a bitva u Cušimy jistá specifika) a podrobili ji vnitřní kritice. Ale přinejmenším pro japonskou vládu a stát byla jako propagandistický materiál ideální vnější (a chytlavější) verze šířená pro domácí a světovou veřejnost - šimóza jako domácí produkt světové úrovně, do nebes sahající účinnosti a prostředek velkého vítězství. A takto její pověst přetrvala převážně až dodnes.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(1) Další vadou na kráse byly úvodní problémy se samotnou roznětkou. Její citlivost a s tím spojené předčasné exploze při výstřelu přímo v hlavni stály japonské námořnictvo řadu cenných děl. Tento problém byl před bitvou u Cušimy vyřešen stažením a výměnou roznětek za přepracovaný a vylepšený typ. Kontroverzní je v tomto případě běžně uváděná výměna granátů za novou munici dovezenou před bitvou ze zámoří a já osobně bych na to rozhodně boty nevsadil - s větší pravděpodobností byly přinejmenším většinově stále užívány originální japonské granáty, jen po uvedených nutných úpravách.

(2) Níže připojuji tabulku vystřelené japonské munice v bitvách ve Žlutém moři a u Cušimy, která by měla trochu napovědět, že význam střední ráže pro druhou uvedenou bitvu by rozhodně neměl být opomínán (a samotní mnozí Japonci ji viděli jako rozhodující faktor). Tato bitva se vedla v rozhodujících fázích plně v obálce děl střední ráže (ostatně i množství vystřílených 76mm granátů dokresluje střet "na nože"), s výrazně vyšší úrovní tréninku a vybavení a pokud by platily některé odhady procenta zásahů (cca 9-12% v případě děl ráže 152 a 203mm), tak je to sakra hodně železa a především výbušniny, kteréžto musely ruské lodě inkasovat. Přičemž drtivá většina spotřeby z tabulky připadá na Tógóovu a Kamimurovu eskadru a tedy relativně malý počet cílů na ruské straně.
Na známých fotografiích výše (a v úvodní fotografii tématu) můžeme vidět ruskou bitevní loď Orel po bitvě v přístavu Maizuru. Tento obrněnec inkasoval "pouze" většinou udávaný následný počet granátů: 5x 305mm, 11x 203-254mm, 39x 152mm a 21x menší ráže. Nutno podotknout, že Orel, i přestože se v době kapitulace pohyboval na pokraji potopení, vyšel z celé bitvy ještě relativně lehko (po značnou část střetu byl kryt jinými plavidly a mimo zájem nepřítele, většina škod pak připadá na pouhých pár minut bitvy, kdy se ocitl "ve středu dění") a jen těžko si představit, co musely před zánikem vytrpět jeho mnohem více pokoušené sestry. Opět je třeba zopakovat, že k potopení/zneschopnění není třeba průrazu pancíře v kritických částech plavidla a i 152mm granát nese (díky procentu plnění) úctyhodné množství výbušniny (jež může evokovat i efekt těžšího granátu). PS: Zdroje buď ještě doplním sem a nebo udělám nějaké souhrnné téma s rozcestníkem a doplňky...ještě jsem se zcela nerozhodnul

Zajímavý článek

Ona vůbec ta bitva u Cušimy byla dost specifická a náchylná k vyvození mylných závěrů - viz ta japonská posedlost konceptem rozhodující bitvy, kdy měla US Navy přeplout přes celý Pacifik a nechat se rozstřílet čekající japonskou flotilou...

Raiden píše: ↑26/10/2025, 17:25 Ona vůbec ta bitva u Cušimy byla dost specifická a náchylná k vyvození mylných závěrů - viz ta japonská posedlost konceptem rozhodující bitvy, kdy měla US Navy přeplout přes celý Pacifik a nechat se rozstřílet čekající japonskou flotilou...

Hlavně už tenkrát nebyly ty názory současníků (z celého světa) tak homogenní, jak se často berou. Ano, Cušima byla v mnoha ohledech v podstatě anomálie a poslední bitva starého střihu, co moc neříkala o úplně jiném pomalu nastoupeném trendu. Ale ten trend zase nic neříká o samotném charakteru bitvy a často se na ni montuje retrospektivně a vadně.

Je to dost podobné tomu, když většina lidí je zvyklá, že po sobě moderní bitevní lodě střílejí AP projektily a na obrovské vzdálenosti. Takže se to aplikuje zpětně jako jediný správný a možný přístup, bez ohledu na dobová specifika. Ostatně třeba i americký princip all-or-nothing je v době svého početí menší revoluce, než se udává. Když pominu to, že to je periodické znovuobjevení se principu z dob dřívějších, tak především to stálo na dvou věcech: 1) Že ty "velké" vzdálenosti, kvůli kterým se protivníkům amerických lodí nemělo vyplatit střílet nic jiného než AP projektily, nebudou zase tak velké. Protože ty předpokládané vzdálenosti byly stále menší, než ty následně brzy reálně užívané a ochrana palub tomu odpovídala... tj. nic moc. 2) No a pak, tady je jádro pudla, že jejich protivník opravdu bude dle jejich přání střílet AP. Což není automatické, páč obliba HE byla (i právě díky Cušimě) u některých národů, jako třeba Britové, dost velká. Samozřejmě teď by je střílely all-big-gun lodě ze svých těžkých děl, přičemž by se s nimi začlo na velké vzdálenosti a AP by nastoupily až více na blízko na doražení/kde byly více efektivní. Ve výsledku tedy není výsledek takového střetu, kde na jedné straně stojí loď se silně pancéřovaným jádrem, ale extrémně mizerným pokrytím všude jinde (a střílí AP granáty, tehdy ne zrovna vypiplané) a lodě, která je pancéřována inkrementálně (tj. slabší jádro, ale lehčí pancíř kryjící další důležité části) (a střílí HE granáty s masivním plněním), ani trochu daný. Skončí první americká loď rozj*baná na cucky ve formě plovoucího kusu šrotu a nebo se dříve podaří nějaký výrazně fatální zásah skrze pancíř na straně druhé? To je jediné oč tu běží a nemá cenu mudrovat, jestli americká loď je ta "správná", páč později se to tak za jiných podmínek a i po úpravě pancéřového schématu dělalo. Ostatně co si budeme povídat, tak ani moderní bitevní lodě posledních generací nebyly zrovna imunní vůči HE munici (a mission kill, tím spíše s rostoucím množstvím důležitých a minimálně chráněných instrumentů atp.)...jen se s ní nemusely běžně setkávat.

Pravda, mě se u tech all-or-nothing bitevních lodí často vybaví jinak vychvalované bitevní lodě třídy Iowa s jejich dlouhými příděmi bez jakéhokoliv pancíře.

Bezva Polare

@Polarfox - nechtě bys to pro nás lamy aplikovat na potopení Bismarcku? Takovou stručnou případovou studii? Díky předem.

Myslíš aplikovat to na šprajcnuté kormidlo leteckým torpédem?

Zemakt píše: ↑28/10/2025, 19:31 Myslíš aplikovat to na šprajcnuté kormidlo leteckým torpédem?

NE, myslím to na to pozdější rozstřílení, vtipálku.

no, nechám to na autorovi prostě ho na ustáleném kurzu rozstříleleli na sračku

A nauč se číst, ptal jsem se na POTOPENÍ ne na DOSTIŽENÍ.

Prostě by mně zajímalo, proč jim to trvalo tak dlouho, a kdo a čím střílel. Britských lodí tam bylo dost.

V klidu. Potopili ho, protože plul mj. v ustáleném kurzu, to se pak lépe míří A jestli si dobře pamatuji, tak i rychlost zarámování nebyla zrovna ta z nejlepších.

Koba píše: ↑28/10/2025, 20:03 Prostě by mně zajímalo, proč jim to trvalo tak dlouho, a kdo a čím střílel. Britských lodí tam bylo dost.

Tak pokud nenarušíš plovatelnost/její rezervu (v případě Bismarcku citadelu a protitorpédový/podvodní systém), tak se může na hladině držet i loď, která je jinak očesaná víc jak keř ve výběhu stáda koz (AP i SAP/HE). Bismarck se patrně už na konci pomalu sám potápěl, ale prostě citadela po většinu času držela/nebylo dosaženo fatální kombinace zaplavení. Tohle je strašně individuální u každé lodi...jsou výborné lodě, které jdou ke dnu hned po blbé kombinaci kritických faktorů a pak lodě, od kterých by nikdo nic nečekal (tím nemluvím o Bismarcku) a vydrží toho násobně více (protože to tak vyšlo díky specifiku zásahů) a ne a ne pod tu hladinu zahučet.

Predreadnoughty (a ranné dreadnoughty) mají zase svá specifika a odolnost vůči různým typům poškození, zaplavení a narušení stability.

PS: Nerad se zapojuji do těhle debat ohledně zbožštěných a profláklých lodí, jako je Bismarck, Jamato atd.

Dodnes trvají spory o to, jestli se Bismarck potopil krzevá zásahy, nebo jej potopili sami Kingstonama, nebo kombo, tedy viděli že jdou pomalu ke dnu tak se rozhodli to sami urychlit...
Což znamená, že zásoba plovatelnosti byla taková, že... ty spory mohou existovat.
Kdyby jej totiž potopily zásahy - a to bez výhrad, nebyly by výhrady. Nebude palác, nebude palác. Imhotep.

Myslel jsem, že existuje nějaká podrobnější studie, zvlášť poté, co zkoumání vraku úplně nepotvrdilo obecně tradované závěry - aspoň ty z populárně historické literatury, např. Ludovic Kennedy, u nás Hubáček nebo Hrbkové.

Alfik píše: ↑29/10/2025, 09:59 Dodnes trvají spory o to, jestli se Bismarck potopil krzevá zásahy, nebo jej potopili sami Kingstonama, nebo kombo, tedy viděli že jdou pomalu ke dnu tak se rozhodli to sami urychlit...
Což znamená, že zásoba plovatelnosti byla taková, že... ty spory mohou existovat.
Kdyby jej totiž potopily zásahy - a to bez výhrad, nebyly by výhrady. Nebude palác, nebude palác. Imhotep.

No, jestli to s těmi Kingstony nebude tak nějak obdobně, jako s dnes již legendárním zášlehem a námořníkem Johnem Longcoachem. Akorát, že tuto "na tuty hypotézu" razí Němci

Zemakt píše: ↑29/10/2025, 13:51

Alfik píše: ↑29/10/2025, 09:59 Dodnes trvají spory o to, jestli se Bismarck potopil krzevá zásahy, nebo jej potopili sami Kingstonama, nebo kombo, tedy viděli že jdou pomalu ke dnu tak se rozhodli to sami urychlit...
Což znamená, že zásoba plovatelnosti byla taková, že... ty spory mohou existovat.
Kdyby jej totiž potopily zásahy - a to bez výhrad, nebyly by výhrady. Nebude palác, nebude palác. Imhotep.

No, jestli to s těmi Kingstony nebude tak nějak obdobně, jako s dnes již legendárním zášlehem a námořníkem Johnem Longcoachem. Akorát, že tuto "na tuty hypotézu" razí Němci

Za mě se počítá výsledek, ale, pro Němce a Rusy (viz "trosky sestřelených dronů" či "hulící kuchař"), to zjevně smysl dává.
Zajímavé, že to jsou vždy ty samé národy...
My jsme neprohráli, to ti zlí protivníci nám to zkurvili!

Tak tak

Raiden píše: ↑26/10/2025, 21:49 Pravda, mě se u tech all-or-nothing bitevních lodí často vybaví jinak vychvalované bitevní lodě třídy Iowa s jejich dlouhými příděmi bez jakéhokoliv pancíře.

Ono tohle zrovna nevadí. Statisticky vzato při dělostřeleckém souboji je potřeba poměrně hodně střel pro docílení jednoho zásahu, úspěšnost palby se pohybuje řádově v jednotkách procent. Washington vystřelil na Kirišimu 75 střel a docílil 5 zásahů (cca 7%) a Duke of York vyslala 446 kusů granátů a Scharnhorst zasáhlo asi 13 z nich (cca 3%). je to proto, že zde se střílí nepřímou palbou a zásah je tak spíše dílem pravděpodobnosti (náhody), než aby přímo plynul ze schopnosti zamířit, jako u přímé palby.

Pokud to tedy postavíš takto, loď je sama o sobě zasažena relativně malým počtem granátů a ty musíš primárně zabránit tomu, aby nenapáchaly velké škody. Třeba rozstřílení přídě, kde není žádný důležitý systém sice sníží rychlost a manévrovací schopnosti lodi a celkově zhorší plavbyschopnost, ale neohrozí vyloženě její plovatelnost. Obrázky lodí plující bez přídě jsou myslím dost známé.

Alfik píše: ↑29/10/2025, 09:59 Kdyby jej totiž potopily zásahy - a to bez výhrad, nebyly by výhrady.

jak vidíme denně, zpochybnit lze vše i to, co je jednoznačné. Ale k těm Němcům a Rusům bych ještě přidal Italy, ti si taky křižníky u Matapanu potopili přeci sami.

Dzin píše: ↑30/10/2025, 08:27 Třeba rozstřílení přídě, kde není žádný důležitý systém sice sníží rychlost a manévrovací schopnosti lodi a celkově zhorší plavbyschopnost, ale neohrozí vyloženě její plovatelnost. Obrázky lodí plující bez přídě jsou myslím dost známé.

Jj, mě se vždy vybaví fotky amerického křižníku Pittsburg bez přídě po tom tajfunu z června 1945

Dzin píše: ↑30/10/2025, 08:27 Pokud to tedy postavíš takto, loď je sama o sobě zasažena relativně malým počtem granátů a ty musíš primárně zabránit tomu, aby nenapáchaly velké škody. Třeba rozstřílení přídě, kde není žádný důležitý systém sice sníží rychlost a manévrovací schopnosti lodi a celkově zhorší plavbyschopnost, ale neohrozí vyloženě její plovatelnost. Obrázky lodí plující bez přídě jsou myslím dost známé.

Jenže snížení rychlosti a manévrovacích schopností ti zhorší taktickou situaci a potenciálně tak přitáhne další zásahy a tím i poškození. V době posledních bitevních lodí to navíc nehrozí jen od granátů z jiných lodí, ale i bomb a torpéd od letadel. Nechceš se úplně producírovat po bojišti vycházkovým tempem a jak opilá želva.

Zadruhé samotné zaplavení přídě nemusí být vůbec fatální, ale snižuje ti to rezervu v případě, že přijdou jiná poškození do kritičtějších míst.

A zatřetí - lodí bez přídí se vyskytlo mnoho, ale že by si zrovna juchaly se říct také nedá. Spousta z nich se i škrábala domů hezky pozadu nebo přímo ve vleku.

PS: I ojedinělé granáty stále mohly napáchat velké škody. Ale pozornost ochranných systémů se soustředila na udržení na hladině a základní přežití, ne mission kill. Málokdy máš k dispozici takový luxus, že jsi schopen pořešit několik různých typů hrozeb najednou...a v tom či onom historickém období se různě přepínaly priority, ne že byla ta nejnovější loď automaticky/historicky nejlepší ve všem.