LFG ROLAND D.IV – LFG ROLAND Dr.I (1917) prototyp
Napsal: 30/9/2025, 20:12
LFG ROLAND D.IV – LFG ROLAND Dr.I
Německý stíhací letoun - prototyp
doba vzniku 1917
Luft-Fahrzeug-Gesellschaft, také označovaný jako LFG, byl německý výrobce letadel během první světové války. Nejvíce se proslavili svými různými "Rolandovými" designy, zejména Roland C.II Walfisch (velryba), Roland D.II haifisch (žralok) a Roland D.VI, i když také vyrobili řadu vzducholodí a mnoho experimentálních letounů. Společnost Luft-Fahrzeug-Gesellschaft vznikla 30. dubna 1908 z majetku společnosti vyrábějící experimentální motory pro vzducholodě se sídlem v Bitterfeldu, Motorluftschiff Studiengesellscaft (MStG). Další finanční prostředky pro nový podnik poskytly především společnosti Krupp, AEG a místní chemická společnost. Kanceláře společnosti se nacházely v Berlíně spolu s továrnou v Adlershofu. Výroba byla přesunuta do Charlottenburgu po požáru 6. září 1916, který údajně způsobila britská tajná služba.
Přestože je společnost LFG známá především jako výrobce letadel, její první zakázky byly na vzducholodě. Projektantem byl August von Parseval, německá konstruktér vzducholodí jako například modelu PL.II z roku 1910. Během Velké války byly čtyři vzducholodi dodány německé armádě a námořnictvu a celková produkce včetně předválečné, byla asi 25 ks vzducholodí typu „PL“. Poslední stavěná vzducholoď PL-26 se zřítila při přistání a shořela v hangáru. Volné hangáry se následně v průběhu války využívali k opravě pozorovacích balónů.
V roce 1913 začala společnost LFG vyrábět své produkty pod obchodním názvem ROLAND, aby se odlišila od konkurenčního výrobce L.V.G. V roce 1916 společnost vyvinula plovákovou verzi letounu Albatros C.Ia pod názvem LFG W. Některé díly byly vyrobeny v Bitterfeldu, ale konečná montáž a kontrola probíhala v nových továrnách ve Stralsundu. Jejich prvním úspěšným návrhem byl Roland C.II Walfisch (velryba), dvoumístný průzkumný dvouplošník z roku 1915.
V roce 1917 začali u LFG pracovat na novém tříplošném stíhacím letounu. Konstruktéři očekávali, že pokud se konkurentům podařilo postavit úspěšné trojplošné stíhací stroje viz. například Fokker Dr.I, že by se to mohlo podařit i jim jednoduchou úpravou klasického dvojplošníku. Model ROLAND D.IV, který byl později přeznačen na ROLAND Dr.I použil stejný způsob uložení křídel, jako úspěšný Fokker, tj. horní křídlo větší délky, střední kratší a nejkratší spodní, přičemž střední křídlo bylo napojeno na trup a ostatní spojené systémem vzpěr a lanek. Na odtokové hraně horního křídla bylo pro lepší výhled pilota udělané vykrojení, což byl běžný konstrukční prvek většina letadel z Velké války. Trup D.IV byl stejně jako u většiny tehdejších letadel převážně dřevěné konstrukce s potahem plátna. Nicméně LFG se rozhodli změnit zaběhnutý systém, kdy na nosných částech se používala smrková dýha, na kterou byla tkanina. Proto byl zvolen tzv. Klinkerrumpf systém. Co to bylo?
Hlavní konstruktér společnosti Kurt Tantzen spolu s inženýry Richterem a Cammererem vypracovali metodu výroby aerodynamických trupů jako skořepin vytvořených z pásů překližky, připevněných k lehkému skeletu z vícevrstvých lepených tvarovačů a smrkových podélníků. Tato metoda, známá jako Klinkerrumpf (dosl. klinkerová konstrukce trupu), se objevila jako způsob, jak se vypořádat s nedostatkem překližek, kterým trpělo Německo kvůli spojenecké námořní blokádě. Zajímavé je, že Klinkerrumpf má své kořeny ve starověké technice stavby lodí, kterou používali např. Vikingové. Proces výstavby byl však časově velmi náročný. Po počátečním zformování dvou polovin trupu na dřevěné formě byly spojeny na lehký skelet. Po montáži byl celý trup potažen speciální náplní, na bázi kopálové pryskyřice.
V trupu kruhového průřezu byl instalován vodou chlazený řadový šestiválcový motor Mercedes D.III, který byl namontován s odkrytými válci a výfukem nad ním. Motor poháněl dvoulistou dřevěnou vrtuli s velkým čelním kuželem pro snížení aerodynamického odporu. Svislá ocasní plocha byla zaoblená s kormidlem, které sahalo pod ocasní plochu až ke kýlu. Svým pojetím tento letoun připomínal jinak velice úspěšné letouny Albatros. Podovozek byl konvenční s koly na jedné nápravě, která byla podepřená dlouhými vzpěrami ve tvaru „V“ a uchycená ke spodní části trupu. Oproti jiným trojplošníkům té doby bylo znát, že se konstruktéři snažili použít úzké vzpěry a nízký profil křídla po snížení čelního odporu.
Jediný prototyp, který si objednal Idflieg (úřad Německé říše dohlížející na vývoj a výrobu letadel), byl testován v polovině roku 1917. Na konci září 1917 došlo k vážné nehodě a stroj byl neschopný letu. Jelikož model Dr.I nevykazoval oproti běžným dvouplošníkům žádné větší výhody, bylo rozhodnuto vzít trup a přestavět jej na nově vyvíjený dvouplošník D.VI. Ten se v roce 1918 ucházel o pozici hlavního stíhacího letounu německé říše proti konkurenčnímu Fokkeru D.VII.
Technická specifikace – LFG ROLAND D.IV později přejmenované na LFG ROLAND Dr.I
První vzlet: polovina roku 1917
Posádka: 1
Délka: 7,32 m
Rozpětí křídel horní: 9,45 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost: 930 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 1.208 kg
Výška:
Pohonná jednotka: 1x šestiválcový řadový vodou chlazený motor Mercedes D.III
Výkon pohonné jednotky: 120 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná
Rychlost maximální: 155 km/h
Dolet:
Dostup: 6.000 m
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet IMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 1x prototyp
Hodnocení
Z mého pohledu se jedná o jeden z nejhezčích pokusů o stavbu tříplošného stíhacího letounu. Designově je velice podobný strojům Albatros a trup má hezký, proudnicový tvar. Samotná křídla jsou nízkého profilu a poskytovala nižší čelní odpor. Na druhou stranu maximální rychlost 155 km/h pro stíhací letoun v roce 1917 nebyla nijak závratná. S obratností to asi také nakonec nebylo nic světoborného i přes použití třetího křídla. Dle mého názoru slavná obratnost stroje Fokker Dr.I spočívala především v jeho malých rozměrech v kombinaci s třetím křídlem. Proto i stroj typu LFG Roland nakonec nesplnil očekávání do něj vkládaných a zůstal zapomenut.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
Německý stíhací letoun - prototyp
doba vzniku 1917
Luft-Fahrzeug-Gesellschaft, také označovaný jako LFG, byl německý výrobce letadel během první světové války. Nejvíce se proslavili svými různými "Rolandovými" designy, zejména Roland C.II Walfisch (velryba), Roland D.II haifisch (žralok) a Roland D.VI, i když také vyrobili řadu vzducholodí a mnoho experimentálních letounů. Společnost Luft-Fahrzeug-Gesellschaft vznikla 30. dubna 1908 z majetku společnosti vyrábějící experimentální motory pro vzducholodě se sídlem v Bitterfeldu, Motorluftschiff Studiengesellscaft (MStG). Další finanční prostředky pro nový podnik poskytly především společnosti Krupp, AEG a místní chemická společnost. Kanceláře společnosti se nacházely v Berlíně spolu s továrnou v Adlershofu. Výroba byla přesunuta do Charlottenburgu po požáru 6. září 1916, který údajně způsobila britská tajná služba.
Přestože je společnost LFG známá především jako výrobce letadel, její první zakázky byly na vzducholodě. Projektantem byl August von Parseval, německá konstruktér vzducholodí jako například modelu PL.II z roku 1910. Během Velké války byly čtyři vzducholodi dodány německé armádě a námořnictvu a celková produkce včetně předválečné, byla asi 25 ks vzducholodí typu „PL“. Poslední stavěná vzducholoď PL-26 se zřítila při přistání a shořela v hangáru. Volné hangáry se následně v průběhu války využívali k opravě pozorovacích balónů.
V roce 1913 začala společnost LFG vyrábět své produkty pod obchodním názvem ROLAND, aby se odlišila od konkurenčního výrobce L.V.G. V roce 1916 společnost vyvinula plovákovou verzi letounu Albatros C.Ia pod názvem LFG W. Některé díly byly vyrobeny v Bitterfeldu, ale konečná montáž a kontrola probíhala v nových továrnách ve Stralsundu. Jejich prvním úspěšným návrhem byl Roland C.II Walfisch (velryba), dvoumístný průzkumný dvouplošník z roku 1915.
V roce 1917 začali u LFG pracovat na novém tříplošném stíhacím letounu. Konstruktéři očekávali, že pokud se konkurentům podařilo postavit úspěšné trojplošné stíhací stroje viz. například Fokker Dr.I, že by se to mohlo podařit i jim jednoduchou úpravou klasického dvojplošníku. Model ROLAND D.IV, který byl později přeznačen na ROLAND Dr.I použil stejný způsob uložení křídel, jako úspěšný Fokker, tj. horní křídlo větší délky, střední kratší a nejkratší spodní, přičemž střední křídlo bylo napojeno na trup a ostatní spojené systémem vzpěr a lanek. Na odtokové hraně horního křídla bylo pro lepší výhled pilota udělané vykrojení, což byl běžný konstrukční prvek většina letadel z Velké války. Trup D.IV byl stejně jako u většiny tehdejších letadel převážně dřevěné konstrukce s potahem plátna. Nicméně LFG se rozhodli změnit zaběhnutý systém, kdy na nosných částech se používala smrková dýha, na kterou byla tkanina. Proto byl zvolen tzv. Klinkerrumpf systém. Co to bylo?
Hlavní konstruktér společnosti Kurt Tantzen spolu s inženýry Richterem a Cammererem vypracovali metodu výroby aerodynamických trupů jako skořepin vytvořených z pásů překližky, připevněných k lehkému skeletu z vícevrstvých lepených tvarovačů a smrkových podélníků. Tato metoda, známá jako Klinkerrumpf (dosl. klinkerová konstrukce trupu), se objevila jako způsob, jak se vypořádat s nedostatkem překližek, kterým trpělo Německo kvůli spojenecké námořní blokádě. Zajímavé je, že Klinkerrumpf má své kořeny ve starověké technice stavby lodí, kterou používali např. Vikingové. Proces výstavby byl však časově velmi náročný. Po počátečním zformování dvou polovin trupu na dřevěné formě byly spojeny na lehký skelet. Po montáži byl celý trup potažen speciální náplní, na bázi kopálové pryskyřice.
V trupu kruhového průřezu byl instalován vodou chlazený řadový šestiválcový motor Mercedes D.III, který byl namontován s odkrytými válci a výfukem nad ním. Motor poháněl dvoulistou dřevěnou vrtuli s velkým čelním kuželem pro snížení aerodynamického odporu. Svislá ocasní plocha byla zaoblená s kormidlem, které sahalo pod ocasní plochu až ke kýlu. Svým pojetím tento letoun připomínal jinak velice úspěšné letouny Albatros. Podovozek byl konvenční s koly na jedné nápravě, která byla podepřená dlouhými vzpěrami ve tvaru „V“ a uchycená ke spodní části trupu. Oproti jiným trojplošníkům té doby bylo znát, že se konstruktéři snažili použít úzké vzpěry a nízký profil křídla po snížení čelního odporu.
Jediný prototyp, který si objednal Idflieg (úřad Německé říše dohlížející na vývoj a výrobu letadel), byl testován v polovině roku 1917. Na konci září 1917 došlo k vážné nehodě a stroj byl neschopný letu. Jelikož model Dr.I nevykazoval oproti běžným dvouplošníkům žádné větší výhody, bylo rozhodnuto vzít trup a přestavět jej na nově vyvíjený dvouplošník D.VI. Ten se v roce 1918 ucházel o pozici hlavního stíhacího letounu německé říše proti konkurenčnímu Fokkeru D.VII.
Technická specifikace – LFG ROLAND D.IV později přejmenované na LFG ROLAND Dr.I
První vzlet: polovina roku 1917
Posádka: 1
Délka: 7,32 m
Rozpětí křídel horní: 9,45 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost: 930 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 1.208 kg
Výška:
Pohonná jednotka: 1x šestiválcový řadový vodou chlazený motor Mercedes D.III
Výkon pohonné jednotky: 120 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná
Rychlost maximální: 155 km/h
Dolet:
Dostup: 6.000 m
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet IMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 1x prototyp
Hodnocení
Z mého pohledu se jedná o jeden z nejhezčích pokusů o stavbu tříplošného stíhacího letounu. Designově je velice podobný strojům Albatros a trup má hezký, proudnicový tvar. Samotná křídla jsou nízkého profilu a poskytovala nižší čelní odpor. Na druhou stranu maximální rychlost 155 km/h pro stíhací letoun v roce 1917 nebyla nijak závratná. S obratností to asi také nakonec nebylo nic světoborného i přes použití třetího křídla. Dle mého názoru slavná obratnost stroje Fokker Dr.I spočívala především v jeho malých rozměrech v kombinaci s třetím křídlem. Proto i stroj typu LFG Roland nakonec nesplnil očekávání do něj vkládaných a zůstal zapomenut.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/