FRIEDRICHSHAFEN FF.60 (1918) - prototyp
Napsal: 29/9/2025, 16:58
FRIEDRICHSHAFEN FF.60
Německý průzkumný hydroplán s dlouhým doletem - prototyp
doba vzniku 1918
Společnost Flugzeugbau Friedrichshafen GmbH byla založena v roce 1912 v německém Friedrichshafenu Theodorem Koberem, který předtím pracoval pro společnost Zeppelin. Město, které se nachází u Bodamského jezera, bylo již v leteckých kruzích známé jako místo, kde se stavěly vzducholodě Zeppelin. Během první světové války společnost Flugzeugbau Friedrichshafen vyráběla především hydroplány pro jednotky námořní pěchoty německého císařského námořnictva a velmi úspěšnou sérii pozemních středních bombardérů pro Imperial Air Service pod záštitou hlavního konstruktéra Karla Gehlena.
Friedrichshafen FF.60 byl německý prototyp dálkového námořního hlídkového plovákového letounu vyvinutý během první světové války společností Friedrichshafen Aircraft Company (Flugzeugbau Friedrichshafen) pro námořní leteckou službu německého císařského námořnictva (Marine-Fliegerabteilung of the Kaiserliche Marine). Jednalo se o čtyřmotorový trojplošník s posádkou čtyř mužů. V roce 1918 byly objednány tři letouny, ale je známo, že pouze jeden byl dokončen, protože válka skončila v listopadu.
Výkony letadel v průběhu Velké války rychle stoupaly a bylo potřeba na nové modely neustále reagovat. To se netýkalo jen stíhacích jednomístných letadel, ale i velkých více motorových strojů a také vzducholodí. Na začátku války Německé císařství v poměrně velkém měřítku využívalo své „zeppelíny“ nejen pro pozorovací funkci, ale také jako bombardovací. Nutno přiznat, že nosnost vzducholodí byla skutečně velká a stejně tak i jejich dostup. Při útoku na velké cíle, jako například Londýn, mohl Zeppelin nad město dopravit mnoho tun výbušnin a pak uniknout do velké výšky, kam neměli spojenecké letouny možnost vystoupat. I z toho důvodu měli německé posádky vzducholodí k dispozici dýchací přístroje, aby mohli dosáhnout vysokých, a hlavně bezpečných výšek. Nicméně průběh války ukázal, že výkony nepřátelských letounů se stále vylepšovali a stejně tak i typ munice. Rovněž zápalná munice byla pro vzducholodě plněné výbušnou směsí vodíku smrtelně nebezpečná.
Proto bylo koncem roku 1916 rozhodnuto, že průzkumné mise nad Severním mořem by bylo vhodnější zajistit motorovými letadly a nikoliv Zeppelíny. Kontradmirál Otto Philipp, velitel námořního letectva, nastínil požadavky na tři typy vícemotorových hydroplánů, které měli vzducholodě nahradit. Hlavní prioritu dostala čtyřmotorová verze dálkového průzkumného hydroplánu s výdrží 10-12 hodin letu, který by v případě potřeby byl schopen letu i na dva ze čtyř motorů. Dne 10.února 1917 upřesnil Philipp úkoly, které měl nový letoun zvládat. Kromě běžných misí měl letoun být schopen provádět pozorování min, protiponorkovou službu a kontrolu lodních tras. Námořní letectvo objednalo dva letouny v únoru 1918 a v červnu téhož roku další jeden stroj. Chtěli provádět srovnání s dalšími plovákovými letouny, jako Zeppelin-Staaken L a Gotha WD.
Společnost Friedrichshafen byla rovněž ovlivněná tehdy módním trendem v podobě stavby letounů s trojicí křídel. Friedrichshafen FF.60 byl postaven podle obvyklého způsobu, tj. kombinace dřevěné kostry s plátěným potahem. Kokpit byl umístěn pod prostředním křídlem. Pozice hřbetního střelce byla za křídly a další střelecké místo se nacházelo na přídi. Ocasní plochy se skládaly ze dvou horizontálních stabilizátorů a několika vertikálních vybavených kormidly tvořícími krabicový tvar. Pro zajištění startu a přistání na vodní hladině i za zhoršených podmínek byly plováky s trupem a spodním křídlem spojeny 16 vzpěrami. Pro obranu byl hydroplán vybaven trojicí kulometů Parabellum MG14 ráže 7,92 mm a mohl nést i pumový náklad do hmotnosti 1.000 kg. Pohon byl zajištěn čtyřmi motory Mercedes D.IIIa o výkonu 130 kW (170 k), kde po jednom páru byly motory umístěny na spodním a druhý pár na prostředním křídle. Všechny čtyři motory byly bez kapotování.
Dokončen byl pouze jeden ze tří objednaných prototypů. Po pojížděcích testech bylo v listopadu přistoupeno i k letovým zkouškám, ale to se již blížilo příměří. Letoun tak zřejmě uskutečnil jen jeden let, o kterém nemáme v chaosu konce války žádné detailní zprávy. Stav dalších dvou objednaných prototypů není znám. Když inspektoři z vítězných mocností prováděli v prosinci 1918 kontrolu německých základen hydroplánů, byly v Norderney zaregistrovány čtyři letouny FF.60 ačkolik sériová čísla se shodují s těmi, která byla přidělená modelu FF.33 Js ve Fridrichshafenu.
Technická specifikace – FRIEDRICHSHAFEN FF.60
První vzlet: listopad 1918
Posádka: 4
Délka:
Rozpětí křídel horní: 27,0 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel: 235,0 m2
Prázdná hmotnost: 4.875 kg
Užitečné zatížení: 2.467 kg
Vzletová hmotnost: 7.342 kg
Pumový náklad: 1.000 kg
Výška: 8,25 m
Pohonná jednotka: 4x vodou chlazený řadový šestiválcový motor Mercedes D.IIIa
Výkon pohonné jednotky: 1x 120 kW (160 k) při 1450 ot/min
Poměr výkonu/hmotnost:
Vrtule:
Rychlost maximální: 140 km/h při zemi
Dolet: 10 hodin
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva: 1.467 kg
Výzbroj: 3x kulomet Parabellum MG 14 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 1x prototyp
Těžko hodnotit výkony letounu, o jehož zkouškách se nám prakticky nic nedochovalo. Pokud můžu laicky letoun posoudit, tak jeho velkou výhodou byl dolet, nebo lépe řečeno čas 10 hodin, po kterou mohl letoun určený primárně k průzkumu svou misi vykonávat. Stejně tak i nosnost pumového nákladu byla slušná a v případě potřeby mohl hydroplán napadnout ponorku na hladině. Plusem byla rovněž prosklená pilotovací kabina, což v té době také nebylo úplně běžné. Rozhodně alespoň pilotům to zlepšovalo jejich dlouhé pracovní působení v klimaticky chladných a studených končinách Severního moře. Předpokládám, že motory bez krytů měli mít ten účel, že v případě potřeby mohla být provedená nějaká nouzová oprava po přistání na hladině. Taktéž bylo pozitivní, že oba plováky byly masivně spojené s trupem a spodním křídlem. Podle pramenů mohl hydroplán působit i za povětrnostních podmínek označených stupněm 4 dle stavu moře. Na druhou stranu tři křídla kladla velký čelní odpor a snižovala jak dolet, tak rychlost.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
www.destinationsjourney.com/historical- ... fen-ff-60/
www.airwar.ru/enc/bww1/ff60.html
FF-60 (гидросамолет 1918)
Německý průzkumný hydroplán s dlouhým doletem - prototyp
doba vzniku 1918
Společnost Flugzeugbau Friedrichshafen GmbH byla založena v roce 1912 v německém Friedrichshafenu Theodorem Koberem, který předtím pracoval pro společnost Zeppelin. Město, které se nachází u Bodamského jezera, bylo již v leteckých kruzích známé jako místo, kde se stavěly vzducholodě Zeppelin. Během první světové války společnost Flugzeugbau Friedrichshafen vyráběla především hydroplány pro jednotky námořní pěchoty německého císařského námořnictva a velmi úspěšnou sérii pozemních středních bombardérů pro Imperial Air Service pod záštitou hlavního konstruktéra Karla Gehlena.
Friedrichshafen FF.60 byl německý prototyp dálkového námořního hlídkového plovákového letounu vyvinutý během první světové války společností Friedrichshafen Aircraft Company (Flugzeugbau Friedrichshafen) pro námořní leteckou službu německého císařského námořnictva (Marine-Fliegerabteilung of the Kaiserliche Marine). Jednalo se o čtyřmotorový trojplošník s posádkou čtyř mužů. V roce 1918 byly objednány tři letouny, ale je známo, že pouze jeden byl dokončen, protože válka skončila v listopadu.
Výkony letadel v průběhu Velké války rychle stoupaly a bylo potřeba na nové modely neustále reagovat. To se netýkalo jen stíhacích jednomístných letadel, ale i velkých více motorových strojů a také vzducholodí. Na začátku války Německé císařství v poměrně velkém měřítku využívalo své „zeppelíny“ nejen pro pozorovací funkci, ale také jako bombardovací. Nutno přiznat, že nosnost vzducholodí byla skutečně velká a stejně tak i jejich dostup. Při útoku na velké cíle, jako například Londýn, mohl Zeppelin nad město dopravit mnoho tun výbušnin a pak uniknout do velké výšky, kam neměli spojenecké letouny možnost vystoupat. I z toho důvodu měli německé posádky vzducholodí k dispozici dýchací přístroje, aby mohli dosáhnout vysokých, a hlavně bezpečných výšek. Nicméně průběh války ukázal, že výkony nepřátelských letounů se stále vylepšovali a stejně tak i typ munice. Rovněž zápalná munice byla pro vzducholodě plněné výbušnou směsí vodíku smrtelně nebezpečná.
Proto bylo koncem roku 1916 rozhodnuto, že průzkumné mise nad Severním mořem by bylo vhodnější zajistit motorovými letadly a nikoliv Zeppelíny. Kontradmirál Otto Philipp, velitel námořního letectva, nastínil požadavky na tři typy vícemotorových hydroplánů, které měli vzducholodě nahradit. Hlavní prioritu dostala čtyřmotorová verze dálkového průzkumného hydroplánu s výdrží 10-12 hodin letu, který by v případě potřeby byl schopen letu i na dva ze čtyř motorů. Dne 10.února 1917 upřesnil Philipp úkoly, které měl nový letoun zvládat. Kromě běžných misí měl letoun být schopen provádět pozorování min, protiponorkovou službu a kontrolu lodních tras. Námořní letectvo objednalo dva letouny v únoru 1918 a v červnu téhož roku další jeden stroj. Chtěli provádět srovnání s dalšími plovákovými letouny, jako Zeppelin-Staaken L a Gotha WD.
Společnost Friedrichshafen byla rovněž ovlivněná tehdy módním trendem v podobě stavby letounů s trojicí křídel. Friedrichshafen FF.60 byl postaven podle obvyklého způsobu, tj. kombinace dřevěné kostry s plátěným potahem. Kokpit byl umístěn pod prostředním křídlem. Pozice hřbetního střelce byla za křídly a další střelecké místo se nacházelo na přídi. Ocasní plochy se skládaly ze dvou horizontálních stabilizátorů a několika vertikálních vybavených kormidly tvořícími krabicový tvar. Pro zajištění startu a přistání na vodní hladině i za zhoršených podmínek byly plováky s trupem a spodním křídlem spojeny 16 vzpěrami. Pro obranu byl hydroplán vybaven trojicí kulometů Parabellum MG14 ráže 7,92 mm a mohl nést i pumový náklad do hmotnosti 1.000 kg. Pohon byl zajištěn čtyřmi motory Mercedes D.IIIa o výkonu 130 kW (170 k), kde po jednom páru byly motory umístěny na spodním a druhý pár na prostředním křídle. Všechny čtyři motory byly bez kapotování.
Dokončen byl pouze jeden ze tří objednaných prototypů. Po pojížděcích testech bylo v listopadu přistoupeno i k letovým zkouškám, ale to se již blížilo příměří. Letoun tak zřejmě uskutečnil jen jeden let, o kterém nemáme v chaosu konce války žádné detailní zprávy. Stav dalších dvou objednaných prototypů není znám. Když inspektoři z vítězných mocností prováděli v prosinci 1918 kontrolu německých základen hydroplánů, byly v Norderney zaregistrovány čtyři letouny FF.60 ačkolik sériová čísla se shodují s těmi, která byla přidělená modelu FF.33 Js ve Fridrichshafenu.
Technická specifikace – FRIEDRICHSHAFEN FF.60
První vzlet: listopad 1918
Posádka: 4
Délka:
Rozpětí křídel horní: 27,0 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel: 235,0 m2
Prázdná hmotnost: 4.875 kg
Užitečné zatížení: 2.467 kg
Vzletová hmotnost: 7.342 kg
Pumový náklad: 1.000 kg
Výška: 8,25 m
Pohonná jednotka: 4x vodou chlazený řadový šestiválcový motor Mercedes D.IIIa
Výkon pohonné jednotky: 1x 120 kW (160 k) při 1450 ot/min
Poměr výkonu/hmotnost:
Vrtule:
Rychlost maximální: 140 km/h při zemi
Dolet: 10 hodin
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva: 1.467 kg
Výzbroj: 3x kulomet Parabellum MG 14 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 1x prototyp
Těžko hodnotit výkony letounu, o jehož zkouškách se nám prakticky nic nedochovalo. Pokud můžu laicky letoun posoudit, tak jeho velkou výhodou byl dolet, nebo lépe řečeno čas 10 hodin, po kterou mohl letoun určený primárně k průzkumu svou misi vykonávat. Stejně tak i nosnost pumového nákladu byla slušná a v případě potřeby mohl hydroplán napadnout ponorku na hladině. Plusem byla rovněž prosklená pilotovací kabina, což v té době také nebylo úplně běžné. Rozhodně alespoň pilotům to zlepšovalo jejich dlouhé pracovní působení v klimaticky chladných a studených končinách Severního moře. Předpokládám, že motory bez krytů měli mít ten účel, že v případě potřeby mohla být provedená nějaká nouzová oprava po přistání na hladině. Taktéž bylo pozitivní, že oba plováky byly masivně spojené s trupem a spodním křídlem. Podle pramenů mohl hydroplán působit i za povětrnostních podmínek označených stupněm 4 dle stavu moře. Na druhou stranu tři křídla kladla velký čelní odpor a snižovala jak dolet, tak rychlost.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
www.destinationsjourney.com/historical- ... fen-ff-60/
www.airwar.ru/enc/bww1/ff60.html
FF-60 (гидросамолет 1918)