PALBA.CZ

https://www.defencenews.sk/aktualne/cla ... ny-dronov/
Rusko môže zvýšiť produkciu bezpilotných lietadiel na 5 miliónov ročne, a preto, aby sme zvíťazili v konfrontácii, musíme mať kapacity, ktoré tieto prekonávajú, povedal európsky komisár pre obranu a vesmírnu agendu Andrius Kubilius.
Európska únia musí vybudovať obrovskú armádu dronov, aby sa ochránila pred možnou ruskou agresiou. Pripravovať sa na to treba už teraz, pretože ak Vladimír Putin vydá rozkaz na útok proti niektorej z krajín NATO, tá sa stretne s bojom preverenou ruskou armádou, ktorá je schopná použiť milióny bezpilotných lietadiel, myslí si eurokomisár pre obranu a vesmír Andrius Kubilius, ako informuje taliansky server formiche.net.

Nemá však zmysel vyrábať veľké množstvo dronov a skladovať ich, pretože počas vojny ich treba neustále prispôsobovať, uviedol eurokomisár. Podľa neho by Európa mala vytvárať tímy pilotov, inžinierov a výrobcov, pripravených rýchlo zvýšiť produkciu, ak nastane čas. Ale v súčasnosti krajiny NATO „absolútne nie sú pripravené“ na to, že niektorá z nich bude napadnutá s použitím množstva bezpilotných lietadiel, povedal pre Sky News Jan-Hendrik Böhlens, generálny riaditeľ nemeckého startupu Alpine Eagle, ktorý vyvíja drony pre Ukrajinu. Protivzdušnú obranu je potrebné posilniť päťnásobne a viac investovať do bezpilotných technológií, vyhlásil na summite NATO generálny tajomník aliancie Mark Rutte.

Niektoré krajiny už začali brať do úvahy lekcie z vojny na Ukrajine. V Strategickom prehľade obrany, ktorý v júni predstavila vláda Spojeného kráľovstva, je načrtnutý nový spôsob vedenia bojových operácií. Je opísaný ako „Stratégia 20–40–40“, v rámci ktorej sú bezpilotné systémy nasadzované na útoky prvej vlny predtým, ako sa na bojovom poli objavia tanky, útočné vrtuľníky a iné pilotované technické prostriedky. V podstate nový komplex zbraní bude tvorený z 20 % tradičnými ťažkými platformami (napríklad tankami), z 40 % jednorazovými bezpilotnými lietadlami a muníciou a ďalších 40 % bude tvoriť opakovane použiteľné špičkové drony.

Mno. Ke komirari Kubiliisuovi i Ruttemu se dostaly po rocich celkem dulezite informace. Chvalyhodne. I armada Spojeneho kralovstvi celkem daleko od Ruska uz to bere v potaz. Fakt rychla reakce.

Zopakujem to, čo som písal Scottymu, aby ma nikto neobviniil, že chcem všetko nahradiť dronmi.

Drony sú veľmi užitočná zbraň vo vyšších počtoch. Západné štáty, väčšina z nich sú malé v porovnaní s Ruskom a Čínou. Žiadne masívne delostrelectvo ala ukrajinské, už vôbec nie raketové a ani leteckých zbraní nie je dostatok. Majú malé počty okrídlených striel. O raketovej PVO ani nemusím písať.

Dronifikácia armády neznamená, že sa má všetko zahodiť a nahradiť dronmi. Dronifikácia znamená, že aj malá armáda môže mať za pomerne lacný peniaz veľké množstvo prostriedkov na prieskum , veľké množstvo prostriedkov pre VHOSRAD aj schopnosť likvidovať obrnenú techniku , ak jej dôjdu delostrelecké náboje a PTRS.
Dronifikácia znamenná, že získa aj pomerne lacnú možnosť posielať vojenské prostriedky 2000-3000 km ďaleko na nepriateľa a vyčerpávať jeho PVO a likvidovať mu jeho infraštruktúru.
Dronifikácia zabezpečí zásobovanie predsunutých jednotiek alebo odvoz z bojiska, kde sa ťažko dostane náklaďák aj OT, pretože sú odrezané alebo ich nepriateľ zničil.

A spôsob akym myslia politici a generali a system zadavania vojenskych objednavok zabespeči, že prve drony dojdu až 2 roky po vojne. Postavte pred generala 20 tankov alebo 2000 dronov a nečudujte sa čo si v čase mieru vyberie.

https://t.me/officer_33/6257
Pokud k přímé konfrontaci mezi RF a zeměmi NATO skutečně dojde, pak po masivním raketovém úderu na plánované cíle nastane doslova nával rojů FPV-dronů, které za několik hodin sežerou veškerou tu obrněnou techniku. Potom nastane masivní tankový průlom, vždyť do značné míry odložené ruské tanky za poslední rok jsou připraveny právě pro takový případ.
V tuto chvíli nevidím u spojenců žádná konkrétní řešení vycházející z našich válečných zkušeností, nepozoruji ani pohyb tímto směrem, aby si tyto neocenitelné zkušenosti osvojili. Evropa klasicky dává přednost něčemu drahému, vkusnému a supertechnologickému, ale omezenému v počtu. Tento vývojový směr vojensko-průmyslového komplexu v rusko-ukrajinské válce zcela prohrál a zdá se, že to někdo pořád ještě nechápe.
Pánové Evropané — k získání zkušeností není třeba mnoho: prostě ubytujte vaše velitele úrovně batalion–brigáda na velitelském stanovišti kteréhokoli našeho víceméně normálního útvaru, tak na měsíc až dva — objevíte pro sebe mnoho nového.

Pokud k přímé konfrontaci dojde, jako první bude raketový útok a souběžně vybojování vzdušné nadvlády .

Pokud dojde k masivnímu raketovému útoku, tak bude následovat masivní raketový útok.
A pak už nebude ruština použitelná.
Putin to moooc dobře ví.
Je to klinč. Jediné co může napadnout je Gruzie, Ukrajina, a pod. státy.

Nemal som na mysli jadrové zbrane.

Já taky ne, ale pár tun koncentrované demokracie taky s Moskvou či Pitěrem slušně zamává.

pjaro77 píše: ↑2/10/2025, 12:21 Nemal som na mysli jadrové zbrane.

A jaký si myslíš, že je spouštěcí práh použití jaderných zbraní?
Je to asi nejstřeženější tajemství a už v osmdesátých letech to bylo důvodem konfliktu mezi tak věrnými spojenci, jako byli Reagan s Thatcherovou.

Jinak každá SSGN ponorka třídy Ohio může nést 154 konvenčních křižujících střel s doletem nejmíň 1 600 km. Při délce mořské hranice Ruska to je velká hrozba. Kde zrovna jsou? Kam z té pozice dostřelí?

Nemám potuchy. Ak by došlo na jadrové rakety, tak budú stíhačky, všetky možné konvenčné strely aj drony k ničomu.

https://x.com/ChrisO_wiki/status/1982887759498150001
Bitka o Pokrovsk sa veľmi líši od neslávne krvavej bitky o Bachmut spred dvoch rokov kvôli prítomnosti rojov kamikadze a nákladných dronov. Komentár ruského vojnového blogera zdôrazňuje, ako sa zmenilo vedenie mestského boja.
Vizuálny príklad hustoty dronov FPV v Pokrovsku.
Vojenský informátor komentuje, ako „súčasná fáza vojenských operácií viedla aj k významnej zmene v povahe mestského boja“, čo platí pre obe strany v prebiehajúcej bitke.
Prebiehajúci útok na Pokrovsk sa takticky výrazne líši od útoku na Bachmut spred dvoch a pol roka.
Zatiaľ čo mestský boj predtým predstavoval klasický čelný krviprelievanie s bitkami dom od domu, brutálnymi útokmi a použitím veľkého počtu ťažkých vozidiel, teraz sa bitky o veľké mestské bloky vedú na oboch stranách malými skupinami pechoty podporovanými početnými dronmi.
V dôsledku toho sa dlhotrvajúce a ťažké boje už nevedú o jednotlivé domy a pivnice, ale o jednotlivé kľúčové budovy, čo niekedy vedie k významným prielomom do celých ulíc a blokov naraz. Strata jedinej pechotnej pozície môže znamenať stratu polovice ulice, pretože jednoducho už nie je bránená.

Zároveň sa zásobovanie obrancov aj útočníkov stáva oveľa jednoduchším.
Logistika pre tisíce vojakov a desiatky ťažkých vozidiel nasadených v tesných obranných formáciách je jedna vec, ale pre rozptýlené malé pešie skupiny nachádzajúce sa v blízkosti izolovaných ulíc a budov je to úplne iná. Podobná situácia sa pozoruje v Kupiansku, kde malé pešie skupiny tiež zhromažďujú sily a potom útočia na jednotlivé ukrajinské pozície alebo sa snažia preniknúť do ich voľných formácií, aby sa dostali na bok a do týla.
Toto je príklad toho, ako sa v kontexte čo i len jednej vojny môže dramaticky zmeniť bojová taktika, ktorá sa predtým zdala klasická a neotrasiteľná.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... psi-291361

Proč je tak těžké útočit?
Nejprve je nutné pochopit, proč osvědčené postupy selhaly. Problémem není jen jeden konkrétní typ dronu nebo zbraně. Je to smrtící kombinace dvou faktorů. Prvním je (zdaleka nejen podle Watlinga) fenomén „průhledného bojiště“, kde všudypřítomné bezpilotní prostředky, doplněné o satelitní, elektronické a akustické senzory, prakticky znemožňují utajení. Druhým faktorem je masové rozšíření přesných zbraní na všech úrovních – od levných FPV dronů až po naváděnou dělostřeleckou munici.

Jakmile se dnes útočník pokusí o tradiční manévr – tedy soustředění tanků, obrněných vozidel a pěchoty k průlomu –, obránce jej ve většině případů prakticky okamžitě vidí. Když tedy útočník soustředí síly k útoku na jednu část obrany, může sice získat převahu v počtu mužů či tanků, ale zároveň musí počítat s tím, že obránce rychle dokáže soustředit palebnou sílu: drony, dělostřelectvo, rakety, bomby. Útočník tak o převahu velmi rychle přijde, protože se nevyhne ztrátám.

A i kdyby se podařilo útoku prolomit linii obrany, nastupuje druhý problém: logistika. Síly, které postoupí, mají velmi zranitelný týl. Pro obránce je pak často snazší ničit zásobovací vozidla a cisterny v týlu než pálit na obrněné jednotky v první linii. Útočící jednotky tak rychle „přeběhnou“ své zásobovací trasy, ztratí tempo a dají obránci čas na přeskupení. Zmizela tak klíčová fáze „využití průlomu“, známá z minulých válek.

Anatomie úspěšného útoku
Elitní ukrajinské jednotky proto nahradily snahu o jeden velký rychlý úder pečlivou a systematickou operací s řadou kroků.
Místo improvizace nastoupil metodický proces. Ukrajinští velitelé, které zpráva cituje, dělí úspěšnou útočnou operaci na úrovni praporu do sedmi jasně definovaných fází. Celá operace obvykle trvá pět až deset dní a odehrává se v prostoru, který ukrajinští velitelé popisují trochu jinak, než bývalo ve vojenství zvykem.
Základní dělení na „frontu“ a „týl“ nestačí. Základem je „kontaktní zóna“, což je obvykle pásmo, kde jsou jednotky obou stran v přímém kontaktu. Mnohem důležitější je ale „střední bojová oblast“. Ta sahá přibližně 30 kilometrů za kontaktní zónu, a právě odtud operují klíčové systémy nepřítele: jeho dělostřelectvo, velitelská stanoviště, týmy operátorů průzkumných dronů a prostředky elektronického boje. Teprve za ní leží „týl“ s rezervami a hlavními logistickými uzly. Cílem útoku proto není jen zákop, ale celý tento komplexní systém.

Úvodní tři fáze takových útoků trvají obvykle 24 až 48 hodin (každá z nich) a soustředí se na pečlivou přípravu bojiště. Prvním krokem je pochopitelně získání informací. Cílem je detailně zmapovat právě onu „střední bojovou oblast“. Je třeba najít pozice děl, systémy protivzdušné obrany, místa startů nepřátelských dronů a jejich piloty, uzly elektronického boje a také trasy, kudy obránci v první linii posílají čerstvé muže a doplňují zásoby.

To se ovšem snadněji řekne, než udělá. Tato fáze sama o sobě představuje komplexní bitvu. Nelze prostě vyslat cenný průzkumný dron, aby byl okamžitě sestřelen. Fáze průzkumu proto zahrnuje systematickou kampaň proti nepřátelské protivzdušné obraně a jejich průzkumným dronům. Teprve když je nepřátelská obrana oslabena, mohou vlastní průzkumné stroje bezpečněji operovat a sbírat údaje o oblastech i za kontaktní zónou.

Odříznout a zničit
Jakmile mají útočníci mapu cílů, nastupuje druhá fáze: odříznutí vybraného sektoru od „zbytku světa“. Izolace má dva hlavní pilíře. Prvním jsou údery do zmíněné „střední oblasti“ za kontaktní zónou. Jeho smyslem je systematicky ničit cíle identifikované v první fázi – dělostřelectvo, velitelská stanoviště, rušičky.
Zbraně se používají různé. Zatímco FPV a malé bombardovací drony jsou efektivní proti „měkkým“ cílům (auta, pěchota), proti „tvrdým“ cílům, jako jsou opevněné bunkry nebo chráněné systémy elektronického boje, často nestačí. Chybí jim kinetická energie nebo dostatečně velká nálož. Pro tuto práci se podle zprávy ukazuje jako neocenitelné klasické dělostřelectvo, ideálně s laserově naváděnou municí, která je přesná a odolná vůči rušení.

Druhým pilířem izolace je přerušení logistiky. Bombardovací drony v noci kladou na zásobovací trasy nejen protitankové a protipěchotní miny, ale i obyčejné „ježky“, tedy nástrahy, které ničí pneumatiky vozidel. Cílem bombardování se stávají i samotné cesty, konkrétně jejich povrch, aby pohyb byl pomalejší a obtížnější.
Po tomto „zaminování“ následuje cyklus neustálých hlídek FPV dronů, které ničí jakýkoli pokus o pohyb, včetně pěších zásobovacích týmů. Cílem není zastavit každý pohyb, ale dosáhnout bodu zlomu: zajistit, aby pokus o rotaci či zásobování stál obránce více zdrojů – typicky lidských životů –, než kolik jich na pozici dokáže dostat. Tedy, aby se posilování této části fronty „nevyplácelo“.

Teprve ve chvíli, kdy je cílový sektor slepý, odříznutý od palebné podpory a logisticky „vyhladovělý“, přesouvá se pozornost útočníka na samotné obranné pozice v kontaktní zóně.

Díky detailnímu průzkumu z předchozích dnů by měli mít útočníci přesnou mapu zákopů, velitelských postů, skladů munice a palebných postavení. Následuje systematická likvidace těchto cílů pomocí FPV dronů, malých bombardérů a speciální munice pro ničení odolnějších cílů. Obránci v zákopech jsou nyní sami, bez pomoci a bez možnosti úniku.

Bez obrněnců? Jen těžko
Po této několikadenní přípravě, která nepřítele systematicky oslepila a izolovala, nastupují rychlé fáze samotného úderu. Ty se iniciují, jakmile jsou příznivé podmínky – například horší počasí, které omezuje možnosti nasazení nepřátelských dronů.

Fixace
Čtvrtá fáze se nazývá „fixace“. Jejím cílem je donutit zbývající obránce, aby se neodvažovali opustit své kryty. Toho se dosahuje doslova záplavou FPV dronů. Mnohé z těchto dronů ani nemusí mít cíl nebo nést munici. Jejich trvalá přítomnost nad zákopy stačí k tomu, aby „zmrazila“ situaci na bojišti a donutila obránce zůstávat v úkrytu. Tím je zajištěno, že informace o jejich pozicích, získané v předchozích dnech, se nezmění.
Následuje pátá fáze: „potlačení“. Zatímco je nepřítel „přikovaný“ drony, do blízkosti jeho pozic skrytě infiltrují podpůrné zbraně. Na ukrajinské straně se u dobrých jednotek v této roli stále častěji objevují pozemní roboti (UGV). Stroje vyzbrojené kulomety či granátomety zahájí palbu z nečekaných směrů, aby kryly postupující pěchotu.

Útočník zároveň spouští agresivní elektronický boj (REB), aby zcela oslepil a ohlušil obránce. Toto rušení je ovšem tak silné, že často ztěžuje i nasazení vlastních FPV dronů. Proto se v klíčovém momentu útoku stává paradoxně neocenitelným klasické, neřízené dělostřelectvo a raketomety, jejichž palba není závislá na signálu. Velmi účinné jsou podle velitelů nadzvukové rakety – obránce je totiž neslyší přilétat a nemůže na ně včas reagovat.
Teprve teď, pod ohlušující clonou dělostřelectva, palby z pozemních robotů a pod dohledem FPV dronů (kde je to možné), přichází šestá fáze: „přiblížení a zničení“. Do boje vyráží útočná pěchota. Zpráva zdůrazňuje, že ideálně s přímou podporou tanků a obrněných transportérů.
Obrněná vozidla bývají pro úspěch operace zásadní. Nejen kvůli palebné síle, ale i proto, že dokážou ochránit pěchotu před drony. Správně „vylepšený“ obrněnec vybavený dodatečnou ochranou (klecemi, reaktivním pancířem) dokáže přežít 10 až 15 zásahů FPV drony a přitom zůstat – po patřičné opravě a výměně poškozených částí – provozuschopný.

Samotné čištění protivníkových postavení pak probíhá běžným způsobem: pomocí granátů a ručních zbraní.
Operace ovšem nekončí obsazením zákopu. Pokud je třeba pozici udržet, následuje fáze konsolidace. Útočná jednotka se z dobytých pozic stáhne a nahradí ji čerstvé síly, jejichž úkolem je odrazit obvykle nevyhnutelný protiútok.
Nové jednotky však nemají obsazovat dobyté nepřátelské pozice. Ty jsou totiž nejen poničené, ale především je mívá ruské dělostřelectvo přesně zaměřené. Místo toho si kopou nové defenzivní posty v jejich blízkosti. Materiál na stavbu krytů, munici a zásoby jim mezitím dopravují pozemní roboti (UGV), kteří v noci kyvadlově pendlují na frontu.

Výsledky metodického postupu bývají údajně velmi dobré. Podle velitelů citovaných ve zprávě vedou tyto operace ke ztrátám okolo 5 % v příznivém terénu a 10 % v nepříznivém. To je propastný rozdíl oproti až 50% ztrátám z neúspěšných, špatně naplánovaných útoků. Klíčem je, že celou operaci lze v kterékoli fázi zastavit, pokud se podmínky zhorší, nebo odpor sílí.

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vu ... 47ab5f122/
Americká zdravotnice Rebekah Maciorowskiová, která řídí evakuace zraněných a operace u ukrajinské 3. brigády, je z toho zděšená. "Kdybyste mluvili s vojenskými představiteli NATO, ujistili by vás, že vše je pod kontrolou, že jsou dobře vybaveni a připraveni. Ale nemyslím si, že někdo může být připraven na konflikt, jako je tento," tvrdí Maciorowskiová pro britský deník The Independent.

Maciorowskiovou znepokuje, že Aliance nežádá po Ukrajincích informace, rady a výcvik. Sama zdravotnice absolvovala výcvik u aliančních sil. Podle ní to, co ji naučili, bylo relevantní pro válku v Afghánistánu a Iráku - ne na Ukrajině. "Faktor dronů nebyl reálně zohledněn. Byly to hlavně taktiky, které se naučili v předchozí válce. A ty neplatí, protože neútočíte lineárně," je přesvědčena žena, která dokázala zlikvidovat ruský dron, který ohrožoval její pacienty.
"Pro Ukrajinu a Evropu máme špatné zprávy. Rusko se přizpůsobuje stejně jako my. Je to obrovská hrozba, kterou Evropa velmi podceňuje," říká Oleksandr Jabčanka, velitel jednotky dronů 59. brigády. Za pravdu mu dává i studie Jacka Watlinga z Royal United Services Institute (RUSI), která varuje NATO, že zcela nepochopilo, jak moc se válčení změnilo.

Doktrína Severoatlantické aliance se zaměřuje na "kombinované manévry zbraní". Klade důraz na koncentraci letadel, obrněných vozidel, pěchoty a dělostřelectva s cílem překvapit a přemoci nepřítele. To už nefunguje. Podle Watlinga vše ztěžuje všudypřítomné monitorování bojiště a nečekaný útok je tak téměř nemožný. "Soustředěné síly jsou kvůli přesným zbraním zranitelné," dodává Watling.
NATO je nyní nachystané, že se postaví masivním útokům Rusů. Ti ale už vedou agresi na Ukrajině zcela jinak. Bombardují obránce klouzavými pumami, bezpilotní letouny vyhledávají dronové operátory v bunkrech a vytlačují je z fronty, pohyb na logistických trasách ničí s děsivou přesností.
Poté se malé skupiny dvou až čtyř Rusů vkrádají na pozice. Vojáci používají látky, které tlumí tepelné záření, aby se vyhnuli dronům a dostali se na místa, kde mohou být ukryti po celé týdny nebo měsíce. Jsou pak zcela závislí na dodávkách potravin a munice z bezpilotních strojů.,
Independent také poukazuje na změnu podmínek pro zraněné vojáky. Porovnává Afghánistán, kde přežilo 99,2 % britských vojáků, kteří byli evakuováni během první "zlaté hodiny" (Termín odkazuje na kritické období jedné hodiny po úrazu, během níž je zvýšená pravděpodobnost přežití pacienta při včasné a adekvátní lékařské péči.) po zranění, se současnou situací. Nyní by v jakékoli válce s Ruskem mohlo trvat dny nebo dokonce týdny, než by mohl být evakuován těžce zraněný voják NATO.

K tomu lze přičíst i fakt, že počet zraněných při jediném útoku dronu bude pravděpodobně vysoký. "Zranění jsou katastrofální a jejich počet se násobí. V současnosti už tak často nedochází k boji muže proti muži," vysvětluje Maciorowskiová. "Nedokážeme pochopit rozsah těchto ztrát," říká k tomu Ed Arnold, bývalý důstojník britské armády. Kvůli uvíznutí na frontě je tak velmi běžná mezi Ukrajinci gangréna.
Arnold volá potom, aby Ukrajinci okamžitě začali školit britské důstojníky v Královské vojenské akademii v Sandhurstu. "Měla by tam být stálá ukrajinská četa, která by se pravidelně střídala a poskytovala nám aktuální informace o tom, co se děje," dodává Arnold.

Případný konflikt NATO vs Rusko by ovšem neprobíhal podle stávajícího ukrajinského scénáře. Proč? Protože získání vzdušné nadvlády leteckých sil aliance by byla otázka jen pár dní, týdnů. Ruské letectvo by bylo vymazáno, PVO potlačena/vymazána. To vše s dopadem na dění na zemi. Tedy i vč. eliminace operátorů dronů apod. Na toto se často zapomíná.

Pozor, ale tím nechci říct, že by se neměli ze současné UA čerpat zkušenosti v pokud možno co nejvyšší míře

Na také operácie by muselo mať NATO dostatočný počet zbraní. AA, AG, proti rušičkám a radarom.

A muselo by eliminovať vypúšťanie dronov a križujúcich striel s ďalekým dosahom. Bojové základne NATO s lietadlami by boli prvým cieľom.
Europa resp celý západ má slabú PVO obranu.

https://x.com/jurgen_nauditt/status/1995163940070768832
„Rubikon“ sa rozrástol a preniesol nástroje a taktiku testované v Kursku na východný front, pričom súčasne cvičil ďalšie ruské jednotky dronov. „Majú dve hlavné úlohy: narúšať našu logistiku a loviť našich pilotov dronov,“ vysvetľuje Jurij Fedorenko, veliteľ 429. pluku SBS „Achilles“. Podľa Konrada Musyku, riaditeľa analytickej skupiny Rochan Consulting, ukrajinské logistické jednotky a piloti dronov v súčasnosti trpia najväčšími stratami – dokonca viac ako pechota na fronte.

„Ruské používanie dronov na stredné vzdialenosti už prekonalo ukrajinskú úroveň,“ poznamenáva George Barros, analytik Inštitútu pre vojnové štúdie. „Zasahujú ciele 40 – 70 km od frontovej línie. Predtým boli na to potrebné lietadlá s posádkou.“
Ukrajinské drony FPV stále spôsobujú značné škody na vzdialenosť 15 – 20 km, čo je spôsob, akým sa Rusi približujú k frontu. Ukrajine však chýbajú zdroje na útok na ruskú logistiku, veliteľské stanovištia a zadné ciele.
„Oblasť pôsobenia sa posunula viac do nášho týlu ako do nepriateľského, práve preto, že Rusko výrazne zlepšilo svoje schopnosti,“ zhŕňa Rob Lee, vedúci výskumník v Inštitúte pre výskum zahraničnej politiky.
Ruská prevaha v taktických dronoch je najzreteľnejšia v blízkosti Pokrovska. Ukrajinskí bojovníci tvrdia, že tam je desaťkrát viac ruských dronov ako ukrajinských.
Ukrajinských obrancov najviac znepokojuje to, že ruské drony útočia na zásobovacie vedenia až do vzdialenosti 60 km od mesta. Cesty sú také nebezpečné, že bojovníci zo 68. streleckej brigády prekonávajú posledných 15 km pešo, informoval dôstojník brigády.

Okrem dronov s optickými vláknami Rusi hromadne nasadzujú drony Lancet a čoraz viac lacných dronov Molnija.
„Molnija“ je jednoduchá, ale účinná, hovorí Fedorenko. „Môže niesť vlastný náklad alebo dva či tri malé FPV drony, ktoré na nás potom zaútočia zozadu. Vidíte dron letieť smerom dopredu – myslíte si, že je náš. Ale rozdelí sa na tri nepriateľské drony.“