PALBA.CZ

FOKKER V.8
Německé stíhací letadlo WW1 - prototyp
doba vzniku 1917


Jako puberťák jsem si kdysi pořídil knížku o vojenských letadlech z První světové války. Jedná se o klasiku, která by neměla chybět v knihovně každého nadšence pro průkopníky letectví. Pokud někdo hádá, že se jedná o knihu Vojenská letadla 1 od Václava Němečka z roku 1989, tak má samozřejmě pravdu. Ani nevím kolikrát jsem jí nadšeně četl a pročítal a obdivoval nejen ty modely, které našli uplatnění během Velké války, ale často jsem si prohlížel i obrázky průkopnických modelů, které ale zůstali vyrobené jen v jednom exempláři. Mezi těmi letouny, které mě nejvíce zaujali byl prototyp německého výrobce Fokker V.8. Jedná se o letoun se zcela unikátním počtem křídel.

Společnost Fokker-Flugzeugwerke postavila pro německé císařské letectvo celou řadu více či méně úspěšných letadel. V řadě případů se jednalo o experimentální letadla, na kterých si konstruktéři zkoušeli různé koncepce a uspořádání křídel a další technické inovace, které si nemohli jinou formou vyzkoušet. Moderní prvky jako aerodynamický tunel a další konstrukční vymoženosti na své objevení teprve čekali.

Když hlavní konstruktér Anthony Fokker začátkem roku 1917 navrhnul stíhací trojplošník Fokker Dr.I možná ani sám netušil, jak úspěšný a obratný letoun se mu podařilo postavit. Jedním z logických postupů tak bylo, že pokud tři křídla jsou ku prospěchu věci, tak více křídel, třeba pět, by mohlo být ještě lepší. Reinhold Platz, hlavní inženýr Fokkeru, měl ale k projektu letounu s pěti křídly výhrady. Nicméně Fokker nařídil, aby letoun byl postaven bez ohledu na názor jiných konstruktérů. Jako základ byl použitý trup V.6, což byl trup tříplošného prototypu a prodloužen. Tři křídla se přesunula více k přídi, aby se uprostřed trupu uvolnil prostor pro další dvě křídla. Za pohonnou jednotku byl vybrán výkonný model Mercedes D.III o výkonu 160 koní (120kW). Jednalo se o 6válcový vodou chlazený řadový pístový motor s vrtáním 140 mm, zdvihem 160 mm a zdvihovým objemem 14,78 L. Hmotnost motoru byla 310 kg. Jmenovitý výkon na úrovni hladiny moře byl 120 kW (160 k) při 1400 otáčkách za minutu. První verze motoru byla představená již v roce 1914 a od té doby se neustále vylepšoval. Nemůžu ale dát ruku do ohně za to, jestli právě prototyp V.8 používal tento vylepšený model o vyšším výkonu, či nějakou předchozí verzi. Údaje se zdroj od zdroje liší.

Co se výzbroje týče, zřejmě se jednalo o dva synchronizované kulomety „Spandau“ Maschinengewehr 08 ráže 7,92 mm. Vycházím z toho, že stejná výzbroj byla použitá u modelu Fokker Dr.I.

Jak již bylo řečeno výše, první tři křídla byla umístěna na úrovni motoru a prakticky z boku splývala s čelem stroje. Hned za křídly byl kokpit pilota a za ním další pár křídel včetně náběžných hran. Na horních křídlech byly umístěné řídící plochy a stejně tak i na pár křídel za kokpitem. Fokker ignoroval námitky svého hlavního konstrukčního inženýra, který kritizoval umístění prostředních křídel za kokpitem. Obával se totiž středového vztlaku, který byl prostě příliš vzadu. Hned první vzlet koncem roku 1917 prokázal Platzovy obavy. Let s modelem V.8 byl o život. Byl nestabilní a celkově měl dle zkušebního pilota hrozné letové vlastnosti. Fokker po prvním letu provedl nějaké konstrukční změny, ale ani další let neprokázal nějaké razantní zlepšení. Po dvou neúspěšných letech se již další pokus neuskutečnil a za další dva roky byl uskladněný prototyp zničen.


Technická specifikace
První vzlet: 1917
Posádka: 1
Délka: 6,8 m
Rozpětí křídel: 7,7 m (horní křídlo)
Výška: 2,8 m
Pohonná jednotka: 1x motor Mercedes D.III, vodou chlazený o výkonu 120kW (160 k)
Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet


Bohužel, i když jsem se dost snažil, tak k samotnému V.8 se mi nepodařilo více informací najít. Je zřejmé, že tento letoun žádnou velkou stopu v letecké historii nenechal. Jednalo se o slepou vývojovou linii i přestože tříplošné verze se ukázali jako docela úspěšné, přičemž prvním sériově vyráběným trojplošníkem byl Sopwithův „Triplane“ vyrobený v roce 1916. I když se jednalo o úspěšný letoun, slávou jej předčil právě Fokkerův Dr.I, který se na frontě objevil v srpnu 1917. Dr.I byl velice obratný trojplošník s rychlým stoupáním, který svým pilotům umožňoval rychlý přechod z horizontálního boje do vertikálního, kde prakticky zanikala menší rychlost letounu. Nicméně díly složitým letovým vlastnostem nebylo na Dr.I jednoduché létat. Po tomto stroji se na nebi objevila řada dalších trojplošníků, ale nezanechali nějakou větší stopu. Stejně jako Fokker i Britové zkoušeli výkony vylepšit přidáním dalšího křídla, jako například pokus konstruktéra Wrighta, který v továrně Wight v roce 1916 postavil stíhací čtyřplošník. I když jej vytrvale přestavoval a vylepšoval, nic světoborného z toho nakonec nebylo. Měl velice malé rozměry, rozpětí 5,7 m, ale odpor jeho mnoha nosných ploch rušil ostatní výhody, které řazení ploch nad sebou přinášelo.

Čtyřplošníky se objevili i v Německu (Naglo) nebo Rusku (Saveljev), ale opět bez nějaké většího úspěchu. Model V.8 s přidáním dalšího křídla všechny ostatní překonal, i když podle Němečka tento prototyp vůbec nevzlétl. Pokud tedy někdo ze čtenářů tohoto článku bude o V.8 vědět něco více, budu rád za doplnění.


Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org

I když se jednalo o úspěšný letoun, slávou jej předčil právě Fokkerův Dr.I, který se na frontě objevil v srpnu 1917. Dr.I byl velice obratný trojplošník s rychlým stoupáním, který svým pilotům umožňoval rychlý přechod z horizontálního boje do vertikálního, kde prakticky zanikala menší rychlost letounu. Nicméně díly složitým letovým vlastnostem nebylo na Dr.I jednoduché létat.

Teď si mi něco připomenul Míro. Shodou okolností o minulém víkendu, co bylo to abnormální teplo, tak jsem se sbalil a se psi vyrazil na Šumavu, vyšlápnout si Poledník. Poslední z věží radioelektronického průzkumu na které jsem ještě nebyl. Poslední a řekl bych, že i nejhezčí. Mj. vyrazil jsem již v pátek a když jsem viděl ty štrůdly aut, tak jsem z Prášil vyrazil hned v sobotu ráno. Cestou na horu jsme potkali jednu stezkařku, super. Cestou dolů bambilion lidí, shit. No nic, přesunul jsem se pak nad Zdíkov, kde jsem měl zajištěno spaní na pozemku u jedné farmičky, kolem páté si otevřu PU12 koukám na panorámata a říkám si jak jsem to tady mezi těmi slepicemi vychytal. No a najednou nad Zdíkovem začalo létat nějaké menší éro v tak cca 100 - 200 metrové výšce a začalo tam dělat parády. Pilot se toho evidentně nebál a stroj létal docela svižně, ale nebylo poznat co to je. Najednou nabral kurz na nás a přeletěl nám nad hlavou, čumím jak puk, to mne poser Fokker Dr. I.

Doma jsem tedy guglil a byl to tento borec. Kafčo a pohoda džes hned za barákem.

Souhlasím s tebou, je to nádhera. A dokonce není vyloučeno, že to byl můj známej ze Strakonic:-) Já tedy osobně jsem z Krkonoš, ale od kamarádky ze školy manžel byl vojenský pilot na Su-25 a nyní kromě jiného občas létá na replikách z WW1. V každém případě krásný zážitek a nádherný zvuk motoru. Se synem (14) se chystáme teď o víkendu do Muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi. Tak se těším na tyto veterány, že je zase po letech uvidím. Mno, v každém případě, repliku V.8 asi nikdo jen tak nepostaví, protože pokud to skutečně létalo, tak asi tak špatně, že by to i v dnešní době s nějakým vylepšením, bylo o život.

S ohledem na bizár s označením V.8 není až tak zarážející prostor, jenž mu je obecně věnován. Přesto je zarážející, že konstrukce která u Fokkera de facto odstartovala éru "tlustého/konzolového křídla" je minimálně známa. Zde je tedy onen viník, jenž stál na samém počátku slávy stíhacích Fokkerů.

Experimentální stíhací V.1, snad vůbec první Reinholdem Platzem zcela zkonstruovaný Fokker.