PALBA.CZ

Neštěstí objasnilo funkci žaludku

Bolest žaludku je velmi nepříjemná. Své o tom ví jistý kanadský traper, který žil s píštělí žaludku 60 let a nechtíc tak pomohl odhalit funkci tohoto orgánu a tajemný trávicí proces. Moc nadšený z toho ale nebyl. Zde je jeho příběh. Alexis Saint-Martin (1802-1880) byl v červnu 1822 na kožešinovém obchodním stanovišti na ostrově Mackinac omylem postřelen mušketou. Záchrany se chopil William Beaumont (1785-1853), americký armádní chirurg umístěný na nedaleké vojenské stanici. Ačkoli byl St-Martin zdravý mladý muž po dvacítce, kvůli závažnosti zranění se neočekávalo, že se zotaví. Kulka mu potrhala svaly, přelámala několik žeber a hlavně udělala velkou díru do žaludku. Následujících 17 dnů se všechny potraviny co snědl znovu vynořovaly z otvoru. Po této době se ale otvor zhojil a vznikla píštěl (kanálkovité propojení mezi orgány, cévami, i ven na kůži). Potrava zůstávala kde měla a pacientovy životní funkce se dostávaly do normálu. Zdálo se že přežije! V té době bylo velmi málo vědeckých poznatků o trávení a Beaumont rozpoznal příležitost, kterou měl v St-Martinovi – mohl doslova sledovat procesy trávení, jak k nim dochází, tím, že zavěsil kousky jídla na provázek a později je otvorem vytahoval, aby pozoroval do jaké míry byly stráveny. Podobné experimenty pokračovaly až do roku 1833, a celkem během oněch desíti let provedl odhadem 230 různých experimentů. Problém ale byl v tom, že Saint-Martin z nich nebyl zrovna nadšený. Negramotný mladík podepsal smlouvu, že bude pracovat jako lékařův sluha. Když tedy neprobíhaly experimenty, vykonával všechny povinnosti služebníka, jako bylo sekání dřeva, nošením věcí atd. to vše více méně bez větších nepříjemností. Nutno poznamenat, že se to nedalo říct o všech prováděných pokusech (často dost ponižujících), které často způsobovaly bolest. Patrně tak nepřekvapí, že se 26. června 1834 pacient odmítl k Beaumontovi vrátit a zůstal v kanadském Berthieru. William Beaumont se snažil přimět St-Martina, aby se přestěhoval do St. Louis (kam byl převelen), ale marně. Stal se profesorem chirurgie na lékařském oddělení tamní Univerzity a v roce 1839 opustil vojenskou službu. Proslavil se zprávami o svém výzkumu publikovanými v roce 1833, které z něj dnes činí otce fyziologie žaludku. Zemřel 25. dubna 1853. Alexis Saint-Martin se oženil, měl děti a někdy i nadále ukazoval svou píštěl jiným vědcům nebo široké veřejnosti, aby si vydělal peníze. Zemřel 24. června 1880, poté co s píštělí žil bezmála 60 let. Z obav před hledači senzací a nenechavých lékařů, kteří chtěli tělo nebožáka rozpitvat, se rodina rozhodla odložit pohřeb až do chvíle, kdy se tělo začalo rozkládat. Alexis Bidagan dit St-Martin je pohřben na hřbitově Saint-Thomas Parish v Joliette, v Quebecu. V románu o dvou písařích "Bouvard a Pécuchet" od Gustava Flauberta, vystupuje St-Martin jako "Kanaďan z Beaumontu".

Zdroj:
https://hekint.org/2020/02/06/william-b ... st-martin/
https://www.sciencehistory.org/stories/ ... digestion/
https://en.wikipedia.org/wiki/Alexis_St._Martin
https://en.wikipedia.org/wiki/William_Beaumont
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDaludek
https://archive.org/details/lifeandlettersd01myergoog