Stíhače tanků na podvozku tanku Panzer 38 (t) – Marder III
Napsal: 18/12/2005, 21:07
Stíhače tanků na podvozku tahače Panzer 38 (t) – Marder III
Jak jsem psal u předešlých stíračů tanků, východní fronta se stala hrobem pro lehké tanky. Jejich podvozky však posloužily k výrobě stíhačů tanků. Na skvělém podvozku LT-38, německého Panzer 38 (t), bylo vyrobeno několik verzí stíhače tanků, později označovaného bojovým jménem - MARDER III
První verze označená Panzerjäger 38 (t) für 7,62cm PaK 36 (r) - SdKfz 139 vznikla přestavbou Pz 38 (t) verze G . Korba zůstala nezměněna, nástavba měla velmi nízké oplechování o síle jen 10 mm, štít kanonu měl sílu 14,5 mm. Nabíječ a střelec z kanonu téměř nebyli chráněni z boku. V korbě seděl řidič a střelec-radista.
Hlavní zbraní byl, jak už název stroje napovídá, ruský kanon F-22 ráže 76,2 mm s palebným průměrem 30 nábojů. Jako sekundární zbraň byl zabudován čs. kulomet ZB 37, označovaný v německé armádě jako MG 37, ráže 7,92 mm.
Původně používaný základ, Pz 38 (t) verze G postupně při výrobě vystřídala verze H. Ta disponovala silnějším motorem Praga AC o výkonu 160 HP. Výroba na bázi verze G dosáhla počtu 194 vozů, verze H potom 150 vozů.
technická data SdKfz 139:
hmotnost – 10,6 t
délka – 5,85 m
šířka – 2,16 m
výška – 2,43 m
výkon motoru – 150 (160) HP
dojezd silnice – 280 km
dojezd terén – 160 km
max. rychlost – 46 km/h
osádka – 4
7,5cm PaK 40/3 auf Panzerkampfwagen 38 (t) – SdKfz 138
Po zavedení předchozí verze bylo všem jasné, že další verze Marderu musí přinést zvýšenou pasivní ochranu posádky v nástavbě. Vývojem byla pověřena firma Alkett, v červnu 1942 byl představen prototyp. Oproti předchůdci přinesl zlepšení ochrany posádky, pancéřová nástavba se protáhla až k motorovému prostoru. Její čelo a boky chránil pancíř o síle 10 mm, kanon zepředu chránil zaoblený štít. Zadní část zůstala nadále otevřena, rovněž tak i střecha. Nevýhodou se ukázala potřeba nabíjení kanonu vkleče.
Hlavní výzbroj tvořil 75 mm kanon PaK 40/3 s palebným průměrem 38 nábojů, jako sekundární zbraň byl zabudován kulomet MG 37 ráže 7,92 mm s 1200 náboji.
Produkce v pražském závodě BMM (ČKD) začala v listopadu 1942 a pokračovala května 1943. Bylo postaveno 275 vozidel
technická data SdKfz 138:
hmotnost – 10,8 t
délka – 5,77 m
šířka – 2,16 m
výška – 2,50 m
výkon motoru – 160 HP
dojezd silnice – 200 km
dojezd terén – 140 km
max. rychlost – 46 km/h
osádka – 4
Panzerjäger 38 (t) mit 7,5cm PaK 40/3 Ausf. M – SdKfz 138 M
Ani vylepšení u předchozí verze se neukázaly jako dostatečné, osádka byla stále vystavena poměrně velkému nebezpečí vyřazení z boje. Proto Hlavní zbrojní úřad na začátku roku 1943 zadal firmě Alkett požadavek na úpravu stávající typu – mělo dojít k zvýšení pasivní ochrany obsluhy kanonu, snížení výrobních normohodin a zjednodušení přístupu k motoru. Přestavba vypadala úplně jinak než předchozí verze. Došlo k posunutí motorového prostoru do střední části korby, vzadu byla potom umístěna nástavba. V předu části korby seděl jen řidič. Nástavba pro obsluhu děla mohla být díky přesunu motoru vyšší, obsluha mohla zbraň obsluhovat ve stoje. Byla namontována i zadní stěna, otevřená zůstává pouze střecha vozu.
Hlavní výzbroj tvořil 75 mm kanon PaK 40/3 s palebným průměrem 27 nábojů, jako sekundární zbraň byl ve vozidle převážen volně uložený kulomet MG 34 ráže 7,92 mm.
Od května 1943 do června 1944 pražská BMM vyrobila 942 vozidel. Místo něj nastoupil do výroby stíhač nové generace - Hetzer
technická data SdKfz 138M:
hmotnost – 10,1 t
délka – 4,92 m
šířka – 2,13 m
výška – 2,48 m
výkon motoru – 160 HP
dojezd silnice – 200 km
dojezd terén – 140 km
max. rychlost – 46 km/h
osádka – 3
Jen pro zajímavost – 18 strojů SdKfz 138 vlastnil slovenský pluk útočné vozby, dva byly nasazeny v září 1944 v rámci SNP u Strečna.
Použité zdroje:
I. Pejčoch – Obrněná technika 2
Jak jsem psal u předešlých stíračů tanků, východní fronta se stala hrobem pro lehké tanky. Jejich podvozky však posloužily k výrobě stíhačů tanků. Na skvělém podvozku LT-38, německého Panzer 38 (t), bylo vyrobeno několik verzí stíhače tanků, později označovaného bojovým jménem - MARDER III
První verze označená Panzerjäger 38 (t) für 7,62cm PaK 36 (r) - SdKfz 139 vznikla přestavbou Pz 38 (t) verze G . Korba zůstala nezměněna, nástavba měla velmi nízké oplechování o síle jen 10 mm, štít kanonu měl sílu 14,5 mm. Nabíječ a střelec z kanonu téměř nebyli chráněni z boku. V korbě seděl řidič a střelec-radista.
Hlavní zbraní byl, jak už název stroje napovídá, ruský kanon F-22 ráže 76,2 mm s palebným průměrem 30 nábojů. Jako sekundární zbraň byl zabudován čs. kulomet ZB 37, označovaný v německé armádě jako MG 37, ráže 7,92 mm.
Původně používaný základ, Pz 38 (t) verze G postupně při výrobě vystřídala verze H. Ta disponovala silnějším motorem Praga AC o výkonu 160 HP. Výroba na bázi verze G dosáhla počtu 194 vozů, verze H potom 150 vozů.
technická data SdKfz 139:
hmotnost – 10,6 t
délka – 5,85 m
šířka – 2,16 m
výška – 2,43 m
výkon motoru – 150 (160) HP
dojezd silnice – 280 km
dojezd terén – 160 km
max. rychlost – 46 km/h
osádka – 4
7,5cm PaK 40/3 auf Panzerkampfwagen 38 (t) – SdKfz 138
Po zavedení předchozí verze bylo všem jasné, že další verze Marderu musí přinést zvýšenou pasivní ochranu posádky v nástavbě. Vývojem byla pověřena firma Alkett, v červnu 1942 byl představen prototyp. Oproti předchůdci přinesl zlepšení ochrany posádky, pancéřová nástavba se protáhla až k motorovému prostoru. Její čelo a boky chránil pancíř o síle 10 mm, kanon zepředu chránil zaoblený štít. Zadní část zůstala nadále otevřena, rovněž tak i střecha. Nevýhodou se ukázala potřeba nabíjení kanonu vkleče.
Hlavní výzbroj tvořil 75 mm kanon PaK 40/3 s palebným průměrem 38 nábojů, jako sekundární zbraň byl zabudován kulomet MG 37 ráže 7,92 mm s 1200 náboji.
Produkce v pražském závodě BMM (ČKD) začala v listopadu 1942 a pokračovala května 1943. Bylo postaveno 275 vozidel
technická data SdKfz 138:
hmotnost – 10,8 t
délka – 5,77 m
šířka – 2,16 m
výška – 2,50 m
výkon motoru – 160 HP
dojezd silnice – 200 km
dojezd terén – 140 km
max. rychlost – 46 km/h
osádka – 4
Panzerjäger 38 (t) mit 7,5cm PaK 40/3 Ausf. M – SdKfz 138 M
Ani vylepšení u předchozí verze se neukázaly jako dostatečné, osádka byla stále vystavena poměrně velkému nebezpečí vyřazení z boje. Proto Hlavní zbrojní úřad na začátku roku 1943 zadal firmě Alkett požadavek na úpravu stávající typu – mělo dojít k zvýšení pasivní ochrany obsluhy kanonu, snížení výrobních normohodin a zjednodušení přístupu k motoru. Přestavba vypadala úplně jinak než předchozí verze. Došlo k posunutí motorového prostoru do střední části korby, vzadu byla potom umístěna nástavba. V předu části korby seděl jen řidič. Nástavba pro obsluhu děla mohla být díky přesunu motoru vyšší, obsluha mohla zbraň obsluhovat ve stoje. Byla namontována i zadní stěna, otevřená zůstává pouze střecha vozu.
Hlavní výzbroj tvořil 75 mm kanon PaK 40/3 s palebným průměrem 27 nábojů, jako sekundární zbraň byl ve vozidle převážen volně uložený kulomet MG 34 ráže 7,92 mm.
Od května 1943 do června 1944 pražská BMM vyrobila 942 vozidel. Místo něj nastoupil do výroby stíhač nové generace - Hetzer
technická data SdKfz 138M:
hmotnost – 10,1 t
délka – 4,92 m
šířka – 2,13 m
výška – 2,48 m
výkon motoru – 160 HP
dojezd silnice – 200 km
dojezd terén – 140 km
max. rychlost – 46 km/h
osádka – 3
Jen pro zajímavost – 18 strojů SdKfz 138 vlastnil slovenský pluk útočné vozby, dva byly nasazeny v září 1944 v rámci SNP u Strečna.
Použité zdroje:
I. Pejčoch – Obrněná technika 2
