Korba BVP-1 je tvořena svařencem z ocelových plechů o síle 8 mm pro čelní horní plát (efektivní tloušťka 40 mm), čelní spodní plát 19 mm (35 mm), boční 16 mm za pojezdovými koly, 18 nad pásy, strop 6, podlaha 7, záď opět 16, věž má pak 23 čelo, 19 bok a zadní část 13, strop 6, efektivně je to 31, 23, 15 (
http://sd.uploads.ru/7AJMC.jpg, Weapons and Equipment of the Warsaw Pact: Volume 1). Z důvodu zvýšení hmotnosti věže BVP-2 došlo k použití tenčí avšak kvalitnější oceli pro konstrukci korby, aby byla zachována plavbyschopnost (i tak se musely přidat rozšířené blatníky s plováky).
Vozidlo s novou věží bylo proti BMP-1 těžší o 1370 kg. Takovou zásobu výtlaku původní korba neměla. Konstruktéři již na začátku odmítli prodloužení korby, takže nezbývalo než podstoupit radikální odtučňovací kúru. Jako první se zbavili věžičky s kulometem na příklopu za řidičem. Část hmotnosti se podařilo ušetřit použitím kvalitnější oceli. Pancéřové pláty mohly být při zachování balistické odolnosti tenčí. Úspora činila asi 400 kg. Nějaké úspory přineslo použití jiných pásů a zavěšení podvozku. Ale to bylo stále málo. Zbytek se podařilo dohnat montáží plováků vyplněných polyuretanovou pěnou, tvořících rozšířené kryty pásů. V říjnu 1975 byla v Kubince připravena ukázka nových bojových vozidel před zraky ministra obrany maršála SSSR A. A. Grečka.
https://www.valka.cz/14081-Bojove-vozid ... gn=similar
Avšak nedošlo ke zhoršení balistické ochrany. V době vývoje vozidla BVP-1 už vznikal německý Marder 1, pro který už v té době byl hotový kanón Rheinmetall Mk 20 Rh-202, ale hlavně bylo zavedeno několik set kusů vozidla Schützenpanzer 12-3 s 20mm kanónem Hispano-Suiza HS.820. Bylo tedy logické zkonstruovat vozidlo odolné obdobné ráži. Ovšem jedna věc je ráže a druhá výkon munice a úhel dopadu, čemuž musí pancíř čelit. Proto to STANAG 4569 uvádí tak přesně. Odolnost proti 23mm munici tak může znamenat, že čelní horní plát neprobije vodorovně letící střela 23×152 BZ/BZT, kterou střílely šturmoviky po nacistických obrněncích, což vzhledem k těm 40 mm oceli je dost pravděpodobné.
Oproti tomu je korba vozidla Pandur II svařena z ocelových plechů různé síly (8 mm dno, 6 strop, zbytek 7 mm) a k té je přišroubována (či přivařena) sada přídavného pancéřování. Ta kryje plochu cca 23 metrů čtverečných a váží 900 kg, takže cca 40 kg na metr plochy, při čemž v současnosti jsou to dvě ocelové desky oddělené hliníkovým profilem, při použití moderních nanokrystalických materiálů se při podobné hmotnosti dostaneme na úroveň K4. s integrovanou protiminovou ochranou má holá korba hmotnost 5 300 kg. Pokud bychom chtěli řešit balistickou ochranu vozidla BVP-2 moderně, bylo by nutné rozřezat celou korbu a svařit ji ze slabších plechů tak, aby plnila úlohu nosné konstrukce pro modulární balistickou ochranu, v opačném případě pouze přidáváme balistickou ochranu na původní pancéřovanou konstrukci, která pod moderním pancířem plní úlohu balastní zátěže, takže dochází ke zbytečnému nárůstu hmotnosti, který si nemůžeme dovolit atd...
