PALBA.CZ

No koukám, že alespoň co se překladů týče je ta AI k něčemu dobrá. Mně se to nechtělo celé přepisovat, tak jsem to akorát oskenoval a dal na Palbu.

Něco málo z dobového tisku k prodeji lodí Osmanské říši

V německém námořním odborném prostředí byl prodej lodí třídy Brandenburg Osmanské říši vnímán především technicky a pragmaticky – nikoli politicky emotivně. Z dochovaných citací (Marine-Rundschau) vyplývá:
„Prodej těchto dvou jednotek nepředstavuje oslabení flotily, neboť již neodpovídají moderním požadavkům.“ ... „Lodě, ačkoliv zastaralé, mohou v rukou méně vyspělého námořnictva ještě plnit užitečnou službu.“ ... „Prodej umožňuje uvolnit prostředky pro stavbu nových velkých lodí.“

The New York Times – leden 1910 (USA)
Existuje doložený článek z The New York Times, publikovaný v lednu 1910: „Německo je ochotno prodat Osmanské říši dvě bitevní lodě, které mají být brzy vyřazeny z aktivní služby.“

Britský tisk (The Times) – jaro 1910
V londýnském listu The Times se na jaře 1910 objevují zprávy o dokončení obchodu. „Prodej německých bitevních lodí Turecku je nyní považován za uzavřený a představuje významný krok ve vztazích mezi oběma státy.“

Novoe Vremja – 1910 (Rusko)
Ruský list Novoe Vremja reagoval výrazně političtěji. „Německo nejen prodává staré lodě, ale upevňuje svůj vliv v Konstantinopoli, čímž získává strategickou výhodu v oblasti úžin.“

Rakousko-uherský tisk (Neue Freie Presse, 1910)
Vídeňský list Neue Freie Presse komentoval obchod hlavně ekonomicky: „Prodej těchto lodí představuje pro Německo výhodný obchod, zatímco pro Turecko jde spíše o politickou nutnost než o technicky výhodnou akvizici.“

Jarle, jasně, žádné přepisování, klidně přeloží celou knihu.
Každý si může najít postupně svoje.

Míro, zajímavý, ale v podstatě noviny psaly, jako to je
Pro Anglosasy to byla zpráva o tom, že Německo si s Osmanskou říší buduje vztahy.
Rusko tradičně vnímalo ovládnutí úžin Bosporu.
Rakousko-Uhersko to popisuje z mého pohledu nejlépe.

Barbaros Hayreddin v srpnu 1915, během bitvy o Gallipoli, dostala ji britská ponorka.
Turgut Reis přežila první světovou válku, většinou proto, že se schovávala nebo sloužila jako plovoucí baterie.
Na rozdíl od své sestry se z ní použily hlavní dělově věže pro pobřežní baterie.

Když začala kampaň v Dardanelách, Osmané zjistili, že jejich pobřežní pevnosti mají sice hodně děl, ale většina z nich je zastaralá.
Z obou lodí se sundala část sekundárních děl ráže 10,5 cm a 8,8 cm.

V roce 1936 byla podepsána úmluva z Montreux, která Turecku dovolila znovu opevnit úžiny.
Turgut Reis už byla v té době v podstatě jen plovoucí rezavá ubytovna, předtím sloužila k výcvikovým účelům.
Takže se rozhodlo, že masivní věže odvezou na pevninu. Instalace probíhala kolem roku 1938.
Vznikla takzvaná Baterie Çamtepe u Güzelyalı v asijské části Dardanel.


Z vojenského architektonického hlediska se baterie Turgut Reis skládá z moderních železobetonových krytů a podzemních tunelů odolných vůči leteckým útokům a těžkému námořnímu bombardování.
https://www.canakkalesehitlik.net/tabya ... is-tabyasi

V té době byly tyto kanóny zbraněmi s největším dostřelem a nejsilnějšími zbraněmi v Bosporu.

V současnosti to je turistická atrakce.


A to je historie, Turci jsou na to svým způsobem hrdý. Přeci jen panturkismus v nich furt je.

Řecká reakce na nákup německých bitevních lodí Osmanskou říší

Nákup byl v Řecku vnímán jako zásadní narušení rovnováhy sil v Egejském moři a vyvolal okamžitou reakci jak na úrovni vlády, tak vojenského velení i veřejnosti. Přestože se jednalo o jednotky, které byly v německém námořnictvu již považovány za zastaralé, řecké hodnocení vycházelo z realistického předpokladu, že i starší bitevní lodě představují významné posílení osmanské flotily především z hlediska palebné síly a pancéřové ochrany, což mohlo mít přímý dopad na kontrolu strategicky klíčového prostoru Egejského moře.

Zcela zásadní je, že řecká reakce nezůstala pouze na úrovni diskuse, ale velmi rychle se promítla do konkrétních kroků, kdy již v předchozím období byl zakoupen moderní pancéřový křižník Georgios Averof a po roce 1910 došlo k urychlení plánů na další posílení flotily, včetně přípravy programu nových kapitálních lodí a následného projektu dreadnoughtu Salamis, což představovalo přímou reakci na osmanské akvizice. Vojenské hodnocení řeckých námořních kruhů bylo v tomto ohledu poměrně střízlivé, protože na jedné straně uznávalo technickou zastaralost německých lodí, na druhé straně však zdůrazňovalo, že jejich samotná přítomnost může změnit operační rovnováhu v regionu, zejména pokud by byly správně nasazeny v kombinaci s pobřežními pevnostmi a dalšími jednotkami osmanského loďstva. Tento přístup ukazuje, že řecké velení nepodcenilo situaci a hodnotilo ji komplexně, nikoli pouze na základě technických parametrů jednotlivých lodí. Následný vývoj během balkánských válek v letech 1912–1913 ukázal, že obavy Řecka byly částečně oprávněné, protože osmanská flotila byla skutečně nasazena, avšak zároveň se potvrdilo, že technická zastaralost těchto jednotek omezuje jejich bojovou hodnotu, což se projevilo například v bitvě u Elli, kde byla osmanská eskadra zatlačena zpět do Dardanel a nedokázala efektivně čelit řeckému loďstvu vedenému modernějšími a lépe organizovanými silami.

Zajímavé, co mělo Řecko k dispozici ? Jaké lodě ?

Lord píše: ↑20/4/2026, 23:59 Zajímavé, co mělo Řecko k dispozici ? Jaké lodě ?

Myslím, že zde na Palbě je tomu někde věnován docela hezký popis bojových námořních akcí Řecka proti Osmanské říši. Oproti všem zúčastněným plavidlům se do popředí dostal řecký pancéřový křižník Georgios Averof, který si Řecko objednalo v roce 1907 v Itálii a v roce 1911 jej převzalo. Byla to vlajková loď, které Osmanům hodně zatápěla a loď s aktivní posádkou a velitelem se vyznamenali v celé řadě střetnutí. Vše ostatní co Řekové na moři měli, bylo o několik úrovní horší. I když se jim dařilo Osmany držet dále od těla, bylo jasné, že s jednou lodí, která snesla srovnání se světovou třídou, si nadvládu nad svým mořem, neudrží. Proto když Osmani koupili německé bitevní lodě třídy BRANDENBURG a pokukovali po nových dreadnoughtech, Řekové udělali to stejné a začali se dívat po amerických řadových bitevních lodích třídy MISSISSIPPI. Jak vidno, i nákup starých německých obrněnců u těchto tradičních rivalů vyvolal námořní zbrojení.

Díky, je dobrý dát odkaz, lidi jsou líný hledat, ale klíčové slovo je Georgios Averof.
Takže to prolinkuji, dám výcuc od Jarla a z dalšího zdroje valka.online

Historie služby a bojové nasazení:

GEORGIOS AVEROF, který (podle řeckých zdrojů!) dokázal vícekrát zasáhnout BARBAROS HAYREDDIN, na němž byla vyřazena jedna barbeta s těžkými děly, poškozen velitelský můstek, kotelny a na lodi vypukl požár.

Turci se v bitvě u mysu Helli přesvědčili, že rychlý a přesně střílející GEORGIOS AVEROFF pro ně představuje nepřekonatelného protivníka, takže se jej pokusili odlákat od ústí Dardanel tím, že vyslali na Egejské moře chráněný křižník HAMIDIYE, který napadl přístav na ostrově Syros a potopil zde pomocný křižník MAKEDONIA.
viewtopic.php?t=4657

Navzdory řeckým tvrzením, měřeno na utrpěné ztráty, skončila bitva u mysu Helli spíše remízou, což už se nedá konstatovat o následující bitvě u Lemnosu, kde Řekové způsobili Turkům citelné ztráty.

Námořní blokáda a ztráta kontroly nad Egejským mořem, způsobená bývalou provincií, byla prostě nemyslitelnou urážkou a další ranou pro upadající prestiž kdysi hrdé Osmanské říše.