PALBA.CZ

Válka o záchranu Čínského zázraku

Zatímco státní televize v Pekingu hovoří o dějinném poslání a síle, realita v čínských provinciích připomíná spíše pomalý rozklad. Desetiletí trvající závislost na investicích do betonu, které tvořily téměř třetinu čínského bohatství, definitivně narazila na zeď. V roce 2025 realitní trh, kdysi motor růstu, přešel do terminálního stadia krize. Investice do vývoje nemovitostí se propadly o téměř 15 % a prodeje nových bytů klesají pátým rokem v řadě. Není neobvyklé vyslechnout si nabídku, že "za své peníze dostanete dva byty namísto jednoho, ale jen když byt rychle doplatíte." Jsou to však sliby, kterým už nikdo nevěří. Dopady jsou drastické. Miliony Číňanů dnes obývají takzvané "shnilé konce" – skelety mrakodrapů, které developeři jako Vanke nebo Evergrande opustili uprostřed stavby. Rodiny, které do těchto bytů investovaly celoživotní úspory, nyní žijí v betonových kójích bez vody a elektřiny, protože jim nic jiného nezbylo. Pro režim, jehož legitimita stála na slibu neustálého bohatnutí, je pohled na střední třídu živořící v ruinách vlastních snů politickým rozsudkem smrti. Vnitřní rozklad se nedaří zamaskovat ani v průmyslu. Automobilový sektor, kdysi výkladní skříň dominance, se v roce 2025 proměnil v bitevní pole, kde čínští výrobci požírají sami sebe v brutální cenové válce. I globální gigant Tesla zažívá ústup ze slávy; jeho podíl na čínském trhu se smrskl na pouhá 4 % oproti původním 16 %. Domácí šampioni jako BYD sice chrlí miliony elektromobilů, ale činí tak za cenu likvidačních marží, které podkopávají stabilitu celého odvětví. Tato toxická atmosféra vyvolala masivní exodus zahraničního kapitálu. Symbolem konce jedné éry se stal švédský gigant IKEA, který v únoru 2026 uzavře sedm svých velkých obchodních domů najednou – včetně klíčových lokalit v Šanghaji, Kantonu a Tchien-ťinu. Důvod je prostý: lidé, kteří přišli o úspory v realitní bublině a bojí se o práci, si nekupují nový nábytek. Ne, oni chodí do Ikei spát a užít si trochu tepla a sucha. IKEA tak následuje Microsoft, Samsung nebo Sony, které své aktivity v zemi drasticky omezují nebo zcela ruší. Čína, která byla po tři dekády dílnou světa, se stává uzavřeným trhem, kde se nevyplatí podnikat.

Možná největší hrozba pro Peking však neleží v továrnách, ale v hlavách mladých lidí. Rok 2025 přinesl fenomén "rotten-tail kids". Jde o rekordních 12 milionů čerstvých absolventů, kteří zjišťují, že pro ně v ekonomice není místo. Oficiální statistiky nezaměstnanosti mladých, které se režim snaží manipulovat nebo rovnou tajit, se pohybují kolem 16 %, ale reálná čísla jsou podle expertů násobně vyšší. Tito mladí lidé rezignovali. Hnutí jako "tang ping" (lehání si) nebo "bai lan" (nechat to shnít) jsou tichou revoltou proti systému, který po nich vyžaduje totální oběť, ale nenabízí žádnou budoucnost. Režim na tuto apatii odpovídá brutálním digitálním bičem. Systém společenského kreditu se v roce 2025 definitivně proměnil v nástroj represe dlužníků. Jen za loňský rok přibylo na černou listinu 200 000 osob, kterým stát zakazuje cestovat, pobývat v hotelech nebo posílat děti do kvalitních škol. Jejich tváře jsou promítány na veřejných obrazovkách, nebo v kině jako varování – ekonomický neúspěch je v dnešní Číně prezentován jako morální selhání a zrada socialismu. To, že nezvládáte platit hypotéku na nedokončený dům není chyba systému, je to vaše osobní selhání, které je nutné exemplárně potrestat. A to hlavně pokud se ozvete.

Kde tedy končí peníze, které chybí ve školství nebo zdravotnictví? Odpověď dává čínský státní rozpočet. Zatímco výdaje na vzdělávání rostou o nuzná 3 %, rozpočet na obranu v roce 2025 opět, jako každý rok, vzrostl o 7,2 %. Peking prioritizuje technologie pro budoucí konflikt – hypersonické střely, kybernetické zbraně a masivní námořnictvo. Tato rozpočtová schizofrenie potvrzuje nebezpečný trend: Si Ťin-pching se rozhodl vnitřní krizi nevyřešit reformami, ale mobilizací. Taiwan je v čínské rétorice vykreslován jako "houba", která musí nasát veškeré úsilí národa. Režim potřebuje vnějšího nepřítele, aby odvrátil pozornost od prázdných lednic a rozestavěných bytů. Válka se tak stává nikoliv rizikem, kterému se chce vyhnout, ale strategickým ventilem, který má zabránit explozi nespokojenosti uvnitř Číny. Rok 2027 se blíží a s ním i okamžik, kdy se pekingské vedení bude muset rozhodnout, zda přizná selhání svého modelu, nebo se pokusí zachránit svou moc skokem do propasti s hrozbou globálního konfliktu. Taiwan je v této hře pouze záminkou; skutečnou obětí jsou miliony Číňanů, jejichž budoucnost byla obětována na oltář přežití jedné strany.

https://medium.seznam.cz/clanek/cesinau ... rzy-226254

Na Číně je naprosto nejšílenější, jak díky masivní cenzuře dokáže potírat jakékoliv zprávy o vnitřních problémech. Je jedno zda jde o masivní dětskou podvýživu na venkově, bezdomovectví mladých v důsledku ztráty sociálního kreditu, nebo masivní demonstrace v důsledku kolapsu trhu s bydlením. Čína požírá sama sebe, stále více, stále rychleji. A zatímco represe rostou, roste také militarizace velké části populace.

https://medium.seznam.cz/clanek/cesinau ... ebe-253014

Ja by som netvrdil, že dokáže potierať správy o vnútorných problémoch. Jeden z najviditeľnejších je demografický problém, Čína má už desiatky rokov pôrodnosť na ženu na úrovni 1, aj po tom čo zrušili politiku jedného dieťaťa. Ďalšia vec je, že muži majú problém si nájsť žen. Mnohé pýtajú obrovskú cenu za nevestu (alebo jej rodičia) a z ďalších sa stali fajnovky. Mladí chlapi sa tiež nezaujímajú o ženy nad 30 rokov, čo ma dosť prekvapilo. S týmto narazia číňania v budúcnosti do steny ako Južná Korea, ktorá vymiera veľkou rýchlosťou.
Tieto veci sa nedajú zakryť, Čína nie je pre cudzincov zakázaná oplotená krajina.

@Rase napsal: Rok 2025 přinesl fenomén "rotten-tail kids". Jde o rekordních 12 milionů čerstvých absolventů, kteří zjišťují, že pro ně v ekonomice není místo. Oficiální statistiky nezaměstnanosti mladých, které se režim snaží manipulovat nebo rovnou tajit, se pohybují kolem 16 %, ale reálná čísla jsou podle expertů násobně vyšší

Chtěl jsem říct, že pro totalitní režim není problém ty přebytečné odvést do armády. Ale to jsem se krutě přepočítal. Těch 12 miliónů je jedno roční patro v demografickém stromu a 16% jsou skoro dva milióny. To by se musela Čínská lidová osvobozenecká armáda každý rok téměř zdvojnásobit.
Takže mají problém.

První tři řádky jsou popis situace v Číně.
Celý ostatek je popis situace v celém světě. Včetně toho popisu procent do zbrojení namísto něčeho užitečnějšího, nedělání dětí, a možností pro absolventy.
Ještě že už jsem starý.

Pokud se současné demografické trendy udrží, Evropa (celý kontinent) by mohla brzy zaznamenat více živě narozených dětí než celá Čína. To by pravděpodobně bylo poprvé od dynastie Čching před 300 lety, možná dokonce poprvé v historii.

https://twitter.com/benbawan/status/2041281432950075643

Podle analytiků, zabývajících se umělou inteligencí hrozí Číně zaostávání v systémech používání AI a jejich postupná degenerace. Problémem všech stávajících modelů je jejich neustálé a samostatné "učení", tj. analýza a zapracovávání informací, dneska výhradně z Internetu. Protože tam ale už značný podíl tvoří vlastní produkty AI, dochází k jevu, že se systémy vlastně "učí" samy od sebe, ze svých dřívějších výplodů. Zatímco v otevřených společnostech přece jenom existuje příliv "přirozených", lidmi tvořených zpráv, informací a pojednání, případně lidmi lektorovaných a korigovaných příspěvků, Čína se od těchto zdrojů už před několika lety odřízla. Už od devadesátých let začala budovat Velký čínský firewall a postupně omezovat možnost dosažení necenzurovaných informací. S použitím technologií Marka Zuckerberga pak i tok informací upravovat preferováním těch "správných". Dnes je to druhý nejrozsáhlejší a nejúčinnější cenzurní systém na světě.

Může tak být značným problémem použití AI systémů, trénovaných na takto deformovaných informačních zdrojích. Zatímco v řízení výrobních procesů problém nebude, může se to dotknout řady vědeckých pracovišť a zahraničního obchodu, pokud budou spoléhat na systémy, které se nekonfrontují se s realitou a zamlčují, nebo zkreslují informace o "úspěších" nepřátel, nebo reálné statistiky. Uvolnění cenzury a represí (i když jenom pro vybrané subjekty) je pro jakýkoliv totalitní režim vysoce riziková operace.

Jestli je úvaha správná, pak by měl Západ urychleně zapracovat na preferenci "přirozených", lidských zdrojů kreativity a informací a udělat z nich svojí strategickou výhodu, asi jako byla technologická převaha konce devadesátých let, která znamenala vítězství ve Studené válce a držela Čínu zpátky. Stávající situace, kdy LLM systémy neumí rozeznat informaci od vlastních výplodů a přibližují se obrazu hada, požírajícího vlastní ocas je zjevně neúnosná.