Snímky sovětského námořního děla B-37 ráže 406 mm. Šlo o největší sovětskou námořní zbraň, která kdy byla sestrojena. Ačkoliv se pak nikdy nedočkala služby na moři, jeden kus přeci jen nakonec v boji posloužil.
Dělo navrhla leningradská zbrojovka Bolševik pro plánované bitevní lodě třídy Sovětskij Sojuz. Ty měly nést 9 těchto zbraní ve trojici věží, a s výtlakem přes 59 000 tun by je ve velikosti a váze překonávala jen japonská Jamato. Stavba vedoucí lodi třídy započala v roce 1938, o rok později pak závod Bolševik začal vyrábět i děla B-37. První kusy opustily továrnu v roce 1939, o rok později byl jeden z nich instalován do zkušební statické věže MP-10 na Rževském polygonu pro účely zkoušek.
Jak je evidentní z ráže i poslání, šlo o skutečně masivní zbraně. Samo o sobě vážilo jedno dělo 136,7 tuny při celkové délce 20,7 metru (z toho 19,8 m délka hlavně). Design děl byl ve velkém ovlivněn italskou konstrukční školou; Itálie ve 30. letech Sovětům vydatně pomáhala se stavbou lodí výměnou za nerostné suroviny. Pro B-37 vznikly dva druhy munice - průbojný projektil typu APC a poloprůbojné střelivo SAPBC, oba o váze 1,1 tuny.
Pro výstřel se standardně používalo 310 kg hnací směsi, s níž byl naměřen max. dostřel 45,6 km při elevaci 45°. Pro srovnání - 460mm děla na Jamatu měla dostřel o zhruba 2500 metrů kratší. Tento výkon byl zásluha především vysoké úsťové rychlosti (až 870 m/s). Na vzdálenost 13,6 km pak dokázal průbojný projektil z B-37 probít až 406 mm pancíře pod sklonem 25°. Daní za tento výkon byla velmi krátká životnost hlavní, které se musely měnit už po 150 výstřelech. Testy ukázaly také nízkou přesnost danou nízkou kvalitou munice i hnací směsi.
Když v červnu 1941 začala německá invaze do SSSR, bylo všech objednaných 12 děl B-37 buď dokončeno, nebo blízko dokončení. Vpád Němců ale přerušil nejen práce na dělech, ale také stavbu samotných lodí, pro které děla vznikla. Zde jen dodám, že vskutku megalomanský plán z roku 1938 počítal se stavbou celých 15 lodí. Nakonec byly položeny kýly pouze 4 z nich, a ani jedna se nedočkala dokončení.
Děla B-37 tak zůstala ve skladech. Jedno dělo se ale přeci jen dočkalo bojové služby, byť ne na moři. Výše zmíněná testovací věž totiž byla během obléhání Leningradu použita jako těžké dělostřelectvo. Poprvé se tak stalo v srpnu 1941, později dělo podporovalo i průlomovou operaci Jiskra v lednu 1943. O rok později pak B-37 podporoval Leningradsko-novgorodskou ofenzivu, při níž se Rudé armádě podařilo ukončit téměř 900 dní trvající obléhání Leningradu. Dělo při této operaci vypálilo 33 ran; jeden projektil zcela zničil tovární budovu obsazenou nepřítelem, a zanechal na místě kráter o průměru 12 metrů a hloubce 3 m. Celkem bylo v letech 1941-1945 vystřeleno 81 projektilů.
Po válce se pro dělo zvažovalo několik možných využití, dokonce pro něj vznikla i jaderná munice. Žádný plán ale nakonec nebyl realizován a všechna děla skončila ve šrotu. Zachovala se pouze zmíněná věž MP-10, která dodnes stojí v prostoru Rževské střelnice.
https://www.facebook.com/share/p/1ANjWG ... tid=wwXIfr