https://www.czdefence.cz/clanek/francou ... -pro-cesko
Vedle přímého know-how od ukrajinských jednotek posílá Paříž na frontu vlastní prototypy, aby je ověřila v prostředí radioelektronického boje a intenzivního rušení. Zkušenost z fronty zároveň přerámovala tradiční uvažování: zákopy nejsou bezpečné, těžká technika je zranitelná levnými FPV (first-person view) drony a přehltit protivníkovu PVO lze spíše rojem levných platforem než několika „dokonalými“ a drahými kusy.
Evropský program Eurodron měl přinést strategickou autonomii v těžké kategorii MALE, ale naráží na zpoždění i spory o parametry. Mezitím se projevilo, že operační efekt generují především levné, rychle obnovitelné systémy. Francie proto buduje paralelně decentralizovanou dronovou produkci, v níž se velcí hráči typu Airbus a Dassault potkávají s menšími firmami a mikrotýmy napojenými na frontu. V roce 2024 vznikl Dronový pakt (Pacte Drones Aériens de Défense) – vládní rámec, který jasně definuje armádní potřeby u kategorií do 150 kg, standardizuje některé komponenty, zrychluje přístup k financím a vytváří podmínky pro iterace v řádu měsíců místo let. Do paktu se zapojilo 96 společností různých velikostí a celý model stojí na zásadě, že poptávku nastavuje stát, zatímco inovaci a tempo doručuje průmysl.
Z fronty přicházejí i výrobní inspirace. Ukrajinci prokázali, že je možné vyrábět FPV drony přímo u bojové linie s pomocí 3D tisku a modulárních dílů. Francouzský start-up Per Se Systems proto s armádou testuje mobilní mikro-továrnu s 3D tiskárnami, schopnou vyrábět až desítky dronů za hodinu. Taková autonomní, decentralizovaná kapacita zkracuje cyklus doplňování ztrát a zvyšuje odolnost dodavatelského řetězce. Současně se rozjíždějí partnerství s civilním průmyslem – například automobilkami – a vznikají projekty výroby dronů přímo na Ukrajině. Jde o cennou zkušenost: v případě širšího konfliktu bude Francie potřebovat civilní kapacity pro válečnou produkci a získává náskok v jejich praktickém zapojení.
Zpětná vazba z bojiště není frází, ale metodou vývoje. Například dron Parrot ANAFI UKR byl od roku 2024 testován v bojových podmínkách a jeho konstrukce byla upravena pro prostředí silného rušení. Sebevražedný dron MV-25 OSKAR vznikl díky spolufinancování Agentury pro inovace v obraně a ministerstva obrany; na vývoji se podílely jak menší firmy, tak etablovaný výrobce Delair. Oba příklady ukazují, že priority se určují bojištěm – ne powerpointem.
Francie ukazuje, že rozhoduje tempo, škálovatelnost a odolnost. Kdo dokáže propojit státní poptávku s flexibilním průmyslem a průběžným testováním „u fronty“, ten bude v aliančním měřítku dodávat schopnosti, nejen sliby.
