Ono nelze říct, že by se Haig nepřipravil. Za britskými liniemi probíhaly týdny před zahájením operace ohromné přípravy. Byl rozmísťován nebývalý počet polních děl, houfnic a minometů. Leč toto se nepodařilo udržet v tajnosti. Němcům začínalo být z různých indícií jasné, kde Britové chystají ofenzívu. Haig neustále uvažoval o
"rozhodné bitvě". Doufal tedy, že prolomí frontu a vzniklou mezerou provede grandiózní napoleonský obchvat. Samozřejmě, že se našli i generálové, kteří mu oponovali a odmítali tuto myšlenku, ale chtěli spíše dosáhnout omezených cílů. Je si třeba uvědomit, že Němci v této oblasti měli hlubokou obranu, která se skládala z více linií.
Navíc britská pěchotní taktika už byla zastaralá a šli jak ovce na porážku, vzpřímeně, pomalým krokem a s rozestupem jednoho až dvou metrů jako za starých časů. Rawlinsonova taktika byla receptem na katastrofu. Ačkoliv o baronu Henrym Rawlinsonovi se píše, že byl ochotný během války používat inovativní taktiky, tak na Sommě dostal ještě školení.
Je to značný rozdíl oproti
německé pěchotní infiltrační taktice Sturmtruppen.
Němci to později komentovali:
„Angličanů bylo dost, kdyby běželi, určitě by nás přemohli. Nemuseli jsme ani mířit, stačilo jen pálit a nabíjet, padali po stovkách.“
V následující řeži ztratil britský expediční sbor během 4 hodin na 30 000 mužů a koncem dne dosáhly ztráty 57 000 mužů. Na konci dne drželi Britové 4,8 km široký a 1,5 km hluboký úsek německých postavení. Nikde se jim nepodařilo dosáhnout druhého pásma německé obrany.
Je nutno říci, že na začátku roku 1916 byla britská armáda ještě velmi nezkušená, ale měla vyškoleno množství dobrovolníků. Somma byl první skutečný test této nově vzkříšené
"občanské armády" vytvořené po výzvě lorda Kitchenera.
Poznámka: Hrabě Horatio Kitchener byl za první světové války ministrem války. Jeho úspěšný nástup do funkce (vyznačující se úspěchy v náboru vojáků do tzv. Nové armády) však posléze přešel v pozvolný pád. Kitchener se nedokázal přizpůsobit nové podobě války a tváří v tvář srovnatelnému protivníku se ukázalo, že jeho skutečné válečnické strategické schopnosti nejsou tak dobré, jak se předpokládalo na základě jeho výsledků proti protivníkům podstatně slabším. V roce 1915 byl zbaven kontroly nad strategií. V roce 1916 se Kitchener vydal na misi do Ruska s cílem podpořit ochabující spojence. „Jeho“ loď H.M.S. Hampshire narazila na německou minu - potopila se, a on se utopil.
Ale zpět. Bohužel tyto odhodlaní a
nejnadšenější vojáci utrpěli těžké ztráty. Až dosud nebyla válka nikterak zpochybňována - masy vydrážděné tehdejší propagandou válku uvítaly - důvody k jejímu vedení se setkávaly s porozuměním a byly podporovány většinou obyvatelstva, ale po tomto masakru došlo pochopitelně k vystřízlivění.
Není divu, že vojáci rychle pozbyli veškeré nadšení – leč dělo se tak na obou stranách, i Němci ztratili iluze. Pojmy jako vlast, císař byly k smíchu. Ani víra nezůstala – Bůh je opustil. Po této zkušenosti bojovali již jen za sebe.
Přitom probíhala ještě paralelní
bitva u Verdunu, kde dělostřelectvo dokázalo na jeden hektar fronty vychrlit na 650 tun oceli. Pahorek na kótě 304 byl dělostřelbou snížen o více jak 7 metrů. Francouzští dělostřelci pálili na německé postavení o rozloze 500 metrů 69 dnů a spotřebovali přes 300 000 granátů. Po boji z nich zůstali pološílení, hluší mrzáci.
Na Sommě bylo vypáleno na 1,5 milionů granátů a dělostřelba trvala celý týden. Přesto ani zde nebyla fronta prolomena.
Němci začali spálenou zemí opouštět až dne 24. února 1917, kdy došlo ke strategickému stažení z bojiště u Sommy na připravené opevnění, tzv. Hindenburgovu linii. Ovšem k tomu došlo až půl roku po "rozhodné bitvě" z července 1916. Leč britské útoky trvaly až do listopadu. Celá akce u Sommy byla jedna z nejnákladnějších bitev první světové války.