Viděl jsem ten Norimberk a nejsem si moc jistý, zda se má o takových lidech točit filmy. Nakonec totiž působí jako sympaťák. Po filmu se ale tleskalo (což se v Prostějově vidí jednou za mnoho let), tak asi dobré.
Myslím, že proto tam dali nakonec tu scénu s britským žalobcem (byl to žalobce, ne?), který se ho zeptal, jestli by následoval Hitlera i kdyby věděl o všech jeho zločinech a zvěrstvech jeho režimu. Když jsem ji viděl poprvé, nebylo mi moc jasné, k čemu tam vlastně byla – samo o sobě to přiznání nestačí k uznání vinným, ale nejspíš to byl pokus divákům připomenout, že Göring nebyl až takový sympaťák, jak by se mohlo zdát ze zbytku filmu.
Já jsem byl docela spokojený; líbilo se mi, jak ten film dokázal nenápadně vysvětlit v čem přesně byly hlavní problémy Norimberku (byrokratizace zločinů a absence právního rámce nebo precedentu pro podobný tribunál). Zajímavé tam byly odkazy na to, že ani Spojenci nebyli rytíři na bílých koních, což se ve filmech objevuje tuším snad jenom v Hartově válce.
Zajímavá postava byla i ta paní, která byla pořád v blízkosti soudce Jacksona. Sice jsem na začátku nepostřehl, kdo přesně to je, ale celý film ji kamera zabírala přesně v takových chvílích, abych měl pocit, že je strašně důležitá.
Trochu překvapivé pak byly i titulky (v sále rozsvítili až když skončili, takže jsem viděl i je): bylo v nich obrovské množství maďarských jmen. Připomnělo mi to Ranhojiče, který šel do kin před dvěma třemi týdny a na kterém pracovalo také mnoho Maďarů. V poslední době prý začínají vytlačovat česká studia, která umí udělat hodně muziky za málo peněz a sbírají zkušenosti i na vlastní velké projekty.