MACIEJ SZOPA
Polský originál:Americký ministr obrany Pete Hegseth a generál Dan Caine, předseda Sboru náčelníků štábů, informovali média o operaci Midnight Hammer, při níž americké bombardéry zasáhly infrastrukturu íránského jaderného programu.
Operace se mělo zúčastnit celkem 125 amerických letadel. To vše mělo za cíl dostat sedm stealth strategických bombardérů B-2 Spirit do pozic pro shození bomb. Mezi ostatní letadla patřila:
1. další (pravděpodobně) dva bombardéry B-2, které simulovaly let větší skupiny strojů tohoto typu ze Spojených států směrem na západ k základně Diego Garcia v Indickém oceánu;
2. „desítky“ letadel pro doplňování paliva ve vzduchu (KC-135 Stratotanker a KC-46A Pegasus), které umožnily doplnění paliva celkem devíti bombardérů B-2 během jejich letu z USA a zpět;
3. Průzkumné letouny;
4. „Desítky“ stíhaček 4. a 5. generace, které byly použity k odvedení pozornosti nepřítele, ale také k prolomení íránské protivzdušné obrany.
Útoku se navíc zúčastnila ponorka třídy Ohio s řízenými střelami Tomahawk.
Cílem útoku bylo zasáhnout tři zařízení v Íránu. Nejdůležitějším cílem byl podzemní komplex ve Fordo a sekundárními cíli byly podzemní jaderný komplex v Natanzu a jaderný komplex v Isfahánu. Každý z bombardérů B-2 nesl dvě nejsilnější konvenční bomby na světě určené k ničení bunkrů, GBU-57/B MOP (Massive Ordnance Penetrator). Šest bombardérů mělo shodit svůj náklad (celkem 12 bomb) na komplex ve Fordo, sedmý měl shodit obě bomby na komplex v Natanzu. Mezitím byl Isfahán napaden střelami Tomahawk z ponorky operující v regionu.
Překvapení
Na tiskové konferenci zněla chvála především na překvapení dosažené oklamáním nepřítele. Byla dokonce šířena verze, že větší počet bombardérů B-2 Spirits letí z USA přes Pacifik na základnu v Diego Garcia, odkud měly útoky proběhnout. K tomuto účelu byly kromě dvou bombardérů pravděpodobně použita i letadla pro doplňování paliva ve vzduchu, což umožnilo tuto show.
Zároveň se již několik dní šířily informace o přesunu více než 20 letadel pro doplňování paliva za letu z USA do Evropy, což bylo komentováno jako posílení připravenosti USA na Blízkém východě k ochraně amerických základen. To nevzbuzovalo žádné větší pochybnosti, vezmeme-li v úvahu, že Washington začal s evakuací méně důležitého personálu ze svých základen v Iráku a dalších zemích Perského zálivu od začátku izraelsko-íránských bojů. Přidělení dodatečné ochrany těmto zařízením, včetně stíhaček F-22A Raptor, se zdálo být samo o sobě cílem.
Zdálo se také, že Američané budou s Íránem stále vyjednávat, i když budou mít bombardéry připravené na základně Diego Garcia. Rovněž to vypadalo, že skupina těchto strojů této základny ještě nedosáhla, a proto je útok prozatím nemožný.
Americké letectvo mezitím s vysokou leteckou disciplínou a utajením přesouvalo sedm bombardérů na východ od USA. Tyto stroje vzlétly o půlnoci amerického času z pátku na sobotu. Tyto letouny neměly přistát na žádné základně v regionu, ale byly vyzbrojeny a připraveny k okamžitému úderu. Proto bombardéry B-2 zasáhly íránské cíle v noci z 21. na 22. června, o den dříve, než nepřítel předpokládal, že je to vůbec možné.
Úder
Bombardéry B-2 dorazily do Íránu po 18 hodinách letu. Trasa letu vedla nad Atlantikem, poté nad Středozemním mořem a závěrečná část letu probíhala nad Izraelem, Sýrií, Irákem a Íránem – pokud se dá věřit prezentovaným mapám. Bombardéry nevstoupily na íránské území samy. Neznáme přesnou trasu, kterou letěly, ale pravděpodobně přiletěly ze západu nebo jihozápadu. Před svým příletem do Perského zálivu vyslalo americké letectvo ze základen v regionu „desítky stíhaček 4. a 5. generace“. Jak bylo uvedeno na tiskové konferenci, tyto stroje měly letět ve vysoké výšce před bombardéry a koordinovat s nimi své kroky i přes „minimální komunikaci“.
Americké stíhačky měly odvést pozornost Íránců od skutečného bombardování a na íránskou protivzdušnou obranu vypálily desítky „vysokorychlostních potlačujících zbraní“. Není známo, o jaké zbraně se jedná, ale pravděpodobně se jednalo o protiradarové střely HARM a/nebo AARGM. Tyto zbraně jsou naváděny zářením nepřátelských radarů a ničí je nebo je donutí k vypnutí, což letounům umožňuje prorazit obranu. V izraelských médiích se objevily zprávy, že USA dříve izraelskému letectvu vyznačily, které prvky íránské protivzdušné obrany by měly být zničeny, aby se americkým silám usnadnil útok. Izraelci mohli tyto cíle zničit, aniž by vzbudili podezření, v rámci své vlastní bombardovací kampaně, která již byla v plném proudu.
Je těžké říci, zda americké stíhačky z předvoje zasáhly nějaké íránské radary. Stačí uvést, že Íránci si neměli uvědomit, že jsou napadeni, nebo alespoň že bombardéry B-2 pronikly na jejich území. Není známo, co americké stíhačky v té době dělaly, ale zdá se, že ty 4. generace se stáhly dříve, než vstoupily do bojové zóny. Na druhou stranu, 5. generace, zejména F-22, mohly doprovázet B-2. K žádným bojům však nedošlo - tvrdí Američané. Íránská protivzdušná obrana měla být tichá a neaktivovaná (po izraelských úderech není známo, jak moc existuje) a íránské stíhačky také nebyly vyslány do vzduchu.
V noci z 21. na 22. června kolem 2:10 ráno shodil vedoucí bombardér B-2 Spirit své bomby na Fordo. Přibližně ve stejnou dobu začaly dosahovat cíle v Isfahánu rakety Tomahawk, odpálené z ponorky o více než hodinu a půl dříve. Od okamžiku prvního do posledního dopadu uplynulo asi 25 minut. Jak bylo na konferenci informováno, bylo použito celkem 75 přesně naváděných zbraní. Vzhledem k tomu, že bylo svrženo 14 bomb MOP a pravděpodobně použito 30 raket Tomahawk, existuje pravděpodobně 41 zbraní, které prolomily obranu (protiradarové a/nebo protiletadlové).
Podle Američanů všechny těžké bomby z B-2 a alespoň některé z Tomahawků zasáhly cíl. Po splnění úkolu se B-2 vydaly zpět směrem do Spojených států. Čekalo je dalších asi 18 hodin ve vzduchu a četné tankování.
Důsledky útoku se v současné době vyhodnocují, ale zdá se, že íránská zařízení byla, mírně řečeno, vážně poškozena. U východů z komplexů je vidět suť a na hřebenech, pod nimiž byly vytesány, jsou vidět díry, pravděpodobně způsobené bombami.
Celá operace byla největším úderem s použitím bombardérů B-2 v historii a největší operací s jejich účastí obecně, s výjimkou nasazení amerického letectva po útocích z 11. září 2001. Celá operace je vyvrcholením investic a cvičení, které USA prováděly po mnoho let. Cvičení umožňující provedení překvapivého a efektivního úderu na vybrané cíle kdekoli na světě a beze ztrát.
https://defence24.pl/sily-zbrojne/przeb ... an-analiza
