Souběžně s jednáními o příměří mezi americkými a íránskými diplomaty v Islámábádu a Dauhá přijal Omán 24. května v Maskatu íránskou delegaci, aby projednala konkrétní otázku plavby v Hormuzském průlivu.
Omán jasně vyjádřil svůj postoj, že si přeje návrat k předválečné situaci v Hormuzském průlivu, kdy měl systém rozdělení plavby (TSS) schválený Mezinárodní námořní organizací (IMO) sílu mezinárodního práva, což byl status dříve uznávaný jak Íránem, tak Ománem. Oba kanály TSS leží zcela v ománských teritoriálních vodách a Omán již desítky let spravuje a dohlíží na provoz TSS jako bezplatnou službu pro mezinárodní námořní společenství, bez mýtného nebo poplatků za lodivodství. Omán však zaujal v mírových jednáních mezi Íránem a jeho protivníky nezávislý postoj. Nepřipojil se k oběžníku č. 5028, který 20. května předložily Mezinárodní námořní organizaci všechny státy Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC) s výjimkou Ománu a v čele s Spojenými arabskými emiráty. Oběžník jednoznačně odsoudil Írán za to, že si jednostranně přisvojil pravomoci suverénní správy, které má vykonávat jeho Úřad pro Perský záliv, a za to, že se snaží odklonit provoz do nebezpečného kanálu, aby mohl vybírat poplatky a vykonávat kontrolu. Navzdory tomu, že Omán dopis nepodepsal, dopis konkrétně zmiňoval neopodstatněný „pokus Íránu odklonit zavedený systém TSS v Hormuzském průlivu, který leží zcela v teritoriálních vodách Ománského sultanátu“, což je systém mezinárodně uznávaný od roku 1968. Ománští diplomaté zdvořile odmítli poskytnout podrobnosti o tom, proč se Omán k této diplomatické iniciativě nepřipojil.
Omán sotva uznal íránské útoky dronů na svou infrastrukturu, natož aby Íránu vyčetl škody a oběti způsobené jak přístavním zařízením, tak lodím v ománských teritoriálních vodách. Tato zdrženlivost zmátla některé další vůdce GCC.
Zároveň vládní delegace létaly mezi Teheránem a Maskatem, zatímco jinde probíhaly jednání. Je nepředstavitelné, že by tyto ojedinělé lety v jinak prázdném íránském vzdušném prostoru nebyly předem nahlášeny americkým vojenským orgánům a že by k nim nebylo uděleno povolení. Nejpravděpodobnějším vysvětlením zdánlivě nekonzistentního postoje Ománu je to, že se Omán snaží distancovat od Íránových protivníků, aby mohl na bilaterální úrovni lépe ovlivňovat Írán. Omán je hrdý na své diplomatické vztahy s Íránem, přičemž důvěra se budovala po celá desetiletí vzájemných kontaktů. Tento politický kapitál a vzájemné porozumění jsou pravděpodobně tím nejužitečnějším, čím může Omán přispět k řešení krize. Má to však smysl pouze tehdy, je-li to uplatňováno s rozvahou.
V tomto scénáři Omán využije svého vlivu a páky k tomu, aby přesvědčil Írán, aby zmírnil svůj postoj ohledně Hormuzského průlivu, a Írán pak tento nový postoj zohlední při svém příštím setkání s americkými vyjednavači. Přistoupení k oběžníku IMO č. 5028 by oslabilo schopnost Ománu jednat s Íránem o této záležitosti při rozhovorech v Maskatu dne 24. května a bylo by v rozporu s mantrou ománského ministra zahraničí Sayyida Badra (kterou sultanát dlouhodobě následuje) o diplomacii v multipolárním světě, v níž prosazuje „rozhovory s kýmkoli pro dobro všech“. d
Vzhledem k pokračujícím jednáním mezi Íránem a Spojenými státy lze očekávat, že Omán bude stát po boku Íránu a bude se chovat jako přítel, ale zároveň bude Írán diskrétně pobízet a přesvědčovat, aby podnikl smířlivé kroky k ukončení války – aniž by si za to přisvojoval zásluhy a pravděpodobně si tím vysloužil určitou nelibost, ale pro dobro všech.
https://maritime-executive.com/article/ ... uz-impasse