jarl píše:Vycházím z toho co Barnett píše ve druhém díle tetralogie Bojujte s nepřítelem zblízka v kapitole Potopení Prince of Wales a Repulsu, ale autor se touto problematikou zaobírá i v prvním díle v části Británie pouští trojzubec z ruky. Bohužel je to kniha o Královském námořnictvu, takže se plány na obranu Malajsie zaobírá pouze povrchně a jenom tehdy, pokud měly nějaký dopad na válečné námořnictvo. Britové neplánovali bránit severní Malajsii budováním opevnění ale letišť, odkud by startovala letadla ničící transportní lodě a po vylodění bombardující předmostí u důležitých přístavů. Bohužel to dopadlo stejně jako s tou námořní základnou v Singapuru. Letiště sice Britové opravdu postavili, ale protože neměli v Malajsku odpovídající počet letadel, bylo to k ničemu a ta letiště nakonec posloužila Japonců, protože třeba některá letadla útočící 10. prosince na svaz Z nouzově přistála na obsazených letištích u Kota Bharu.
Co způsobylo to náhlé prozření náčelníků štábů v roce 1937 nevím, ale Barnett píše, že jejich hlášení upozorňovalo na možnost, že Japonci ještě před vyhlášením války zorganizují tajnou expedici a vytvoří letecké jednotky operující z pozemních základen (v Thajsku ?), načež vylodí v severní Malajsii, Thajsku či Penangu vojáky, kteří budou s využitím komunikací na západním malajském pobřeží postupovat na Singapur. Jejich sílu odhadovali na dvě divize a předpokládali, že mohou dobýt Singapur do dvou měsíců, takže nebude čas přesunout do Singapuru odpovídající námořní síly.
Dobrý den, děkuji za reakci pane Jarl. Zbořil jste mi můj (vyčtený před lety, tuším od pana Hubáčka) mýtus, že Britové zcela podceňovali japonce. A také můj mýtus, že Britové svoji high-techniku jako např. letectvo neplánovali nasadit proti Japoncům.
Ale stejně se mi zdá, že britský plán na obranu formou letadle měl slabinu/slabiny. Nyní nemám dost informací, abych se vypořádal s hypotézou - dle informací (které patrně byly dostupné Britům v období 1937/1938) ani zbudování letišť na severu britské části Malajského poloostrova by nezastavila překvapivý japonský útok. (asi o víkendu, tomto nebo příštím se pokusím zjistit víc informací).
Momentálně vycházím z tohoto stavu věcí, který MOHLI znát britští plánovači 1937:
a) úspěšné nasazení japonské flotily letadlových lodí v bitvě o Šanghaj, kde cca 100 námořních letadel dokázala zajistit lokální leteckou převahu nad letectvem KMT. Nasazení nebylo ve stylu "udeř a uteč" jako byly např. simulované útoky letadlových lodí při cvičení Američanů při ochraně Panamského průplavu
https://en.wikipedia.org/wiki/Fleet_problem.
Dle
http://www.combinedfleet.com/Marco_t.htm a
http://www.combinedfleet.com/Destruction.htm všechny 3 nasazené japonské LL operovali několik týdnů/měsíců a v podstatě vytvořili mobilní leteckou základnu, kdy japonci "rozdávali karty" kde a odkud udeří, což byla myslím novinka (např. i později při dobytí Kantonu).
Opozici japonským letadlům z LL i pozemním letadlům (např. z Taiwanu) tvořily ze stíhaček např. Curtiss Hawk III a pár Boeing P-26
https://en.wikipedia.org/wiki/Developme ... 2%80%9345). Japonci uspěli, přestože z logicky věci byly navalizované verze letadel méně výkonné (protože přistávací hák, zesílená konstrukce, mechanismus skládání křídel,...) oproti pozemním letadlům.
Dílčí závěr 1 - aby Britové mohli pomýšlet na potopení transportních letadel, tak bombardérům museli zajistit aspoň po část trasy stíhací ochranu a ochranu letišť proti japonským LL (Britové patrně nemohli vědět kdy bude dokončena rekonstrukce Akagi, proč Hōshō je stažená z války v Číně do rezervy, a za jak dlouho vstoupí do služby Sōryū a Hiryū). Čili Kaga mohla nést plnohodnotně namixovanou leteckou skupinu a Ryūjō mohla nést pouze stíhačky, aby ubránili transportní lodě proti britským bombardérům. Plus plovákové letadla (např. z
http://www.combinedfleet.com/Notoro_t.htm nebo z ,... plus možná britové kalkulovat, že už bude ve službě
http://www.combinedfleet.com/chitosesp_t.htm http://www.combinedfleet.com/Kamoi_t.htm). A určitě jsem na některou japonskou LL zapoměl.
b) za předpokladu, že by Britové nechtěli část RN (včetně nosičů letadel jako např. některou z 7 či 8 LL) převelet natrvalo do Asie/Austrálie (např. do Singapuru), tak přesun letadlových lodí by zabral odhaduji cca 3 týdny... ze Středomoří (Malta) je to do Singapuru cca 12 tisíc kilometrů, tj. cca 6,5 tisíce námořních mil při cestovní rychlosti 10 uzlů (nedohledal jsem cestovní rychlost třídy Furious, dle wiki je uveden efektivní dosah při rychlosti 10 uzlů, ale u obou zbývajících LL z této třídy uvádí wiki efektivní dosah při rychlosti 16 uzů, maximální uvádějí cca 30 uzlů. Nevím jestli by RN poslala i nejnovější LL-Ark Royal).
Prozatím nemám názor jestli by mělo významný užitek nasazení pouze starších/menších britských LL - jednak byly pomalější a tudíž mi není jasné do jaké míry prováděly realistické cvičení se zbytkem RN a jednak díky své nižší kapacitě patrně nedokázaly fungovat s plnohodnotně mixovanou leteckou skupinou. Ze skupiny pomalejších britskými LL (Argus, Hermes, Pegasus, Eagle) např. patrně nejhodnotnější HMS Eagle při svém nasazení na China Station (cca do r. 1936, tuším), tak nesl pouze cca 20 letadel.
Nedokážu odhadnout do jaké míry britští plánovači na Dálném východě počítali v Malajsii s dostupností nejnovějších LL z třídy Illustrious (dnes už víme, že do služby vstoupily 2 LL cca v r. 1940 a zbývající 2 LL o rok později).
Dílčí závěr 2 za předpokladu že japonci zaútočí bez varování (což zhruba odpovídá tomu jak vypukla 2. čínsko-japonská válka nebo částečně odpovídá chování japonců při rusko-japonské válce 1905), tak i kdyby byly britské bombardéry v pohotovosti na severu britské části Malajského polostrova, tak patrně by Britové nepotopili invazní japonské lodě, protože po zkušenosti z bitvy o Šanghaj usuzuji, že by bombardéry zastavily japonské LL či plovákové letadla z nosičů hydroplánů a/nebo by japonci zničili letiště či přímo britské letadla na zemi
c) za předpokladu, že Britové by neměli trvale deponované dostatečné množství letadel proti cca 100 (popř. až proti cca 200 pokud započteme i výše uvedené japonské LL H+S) palubním japonským letadlům, tak by letadla do Malajsie museli nějak dostat. U bombardérů by to snad byla otázka dní či týdne.... Ale osobně tuším problém u rychlého dopravení stíhaček RAF do Malajsie. Standartní stíhačky Hawker Fury, rodina Hart/Demon, Gloster Gaunlet a popř. novinka Gladiator měly dolet cca 400-500 mil, což by patrně nestačilo, aby s jistotou dokázaly přeletět do Malajsie (např. jsem nedohledal jestli na jihu Barmy byly k dispozici letiště
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_a ... in_Myanmar, viz stát Tanintharyi Region). A i kdyby stíhačky doletěly do Malajsie, tak např. by asi nedokázali přeletět ze Singapuru na Britské Borneo viz už tehdy existující letiště
https://en.wikipedia.org/wiki/Kuching_I ... al_Airport). Ohledně přídavných nádrží jsem našel, že RAF už experimentálně zkoušela (např. Fairey III), ale nenašel jsem nic o tom, že by stíhačky RAF 1937 byly vybavené na přídavné nádrže. Podobně mi není jasné jestli v rámci budování letišť se budovala i logistická trasa pro přelet stíhaček - taková jako byla "logistika" při přeletech z Nigérie do Sudánu o pár let později
http://www.rafb24.com/index.php?option= ... Itemid=563 https://forum.axishistory.com/viewtopic.php?t=52658.
Dílčí závěr nyní nemám.
A ani nemám celkový závěr, protože ještě je třeba dohledat info, aby byl aspoň nějaká jistota, že hypotéza není blbost.
Ale stejně je zábava tohle hledání - když se zdá, že prohlášení Britů o "překvapivém" pádu Singapuru je nesmysl. A já jako správný "generál po bitvě" můžu říct, že zranitelnost Singapuru (a jeho dobytí 1942) bylo jasné už roky předem, neb Britové už o pár let dřív (1937) nevzali v úvahu schopnosti a dovednosti japonců.
R.I.P.