"Až do té doby nikdo z nás nevěděl, zda se může Spitfire Vb vyrovnat s Focke-Wulfem Fw-190 v rychlostním závodě, když jde o opravdový závod o život. Naši piloti věděli, že tyto letouny jsou přibližně stejné, ale Fw-190 byl podle názoru mnoha lidí favoritem. Tato nezvyklá příležitost nám dala možnost si to přesně ověřit.
Před sebou jsem měl tři Fw-190, chvílemi úplně zahalené černým kouřem z jejich motorů. Zanechávali za sebou tak silný mrak kouře, jako by jim to hořelo. Pro mne byl ten kouř jasným znamením, že používají maximální výkon motoru. A v těchto podmínkách se naše vzdálenost neměnila. Měl jsem sice dojem, že se maličko přibližuji, ale to jsem jen byl příliš optimistický, protože moje vzdálenost se ustálila na 650 yardech, přibližně 590 metrech. Tato nezvyklá příležitost mi dávala důkaz, že na mořské hladině jsme si naprosto rovni.
...
Já si říkal, že Němci mají motory přetížené a dlouho jim to nevydrží. Budou muset zpomalit, nebo se jim to "zasukuje". Přestože naše motory také měly časové omezení pro použití maximálního výkonu, věděl jsem, že v továrně Rolls Royce motory Merlin mnohokrát takhle běžely až přes půl hodiny, než se zadřely. Věřil jsem, že my to vydržíme déle.
Teploty a tlaky mého motoru zůstávaly stejné- já byl dychtivý podstoupit jakékoliv riziko. Za těch letových podmínek mi rychloměr ukazoval 330mph (525 km/h). Nemám vůbec pochyb o tom, že to byla na mořské hladině v létě roku 1942 pravdivá a přesná maximální rychlost letounů Spitfire Vb i Fw-190."
citace z knížky "Bouřlivá oblaka" od Miroslava A. Liškutína. Šlo o pronásledování tří Fw-190 (původně čtyř, ale jeden byl sestřelen AA na pobřeží) dvěma Spittfiry (Liškutín, Pípa). Fw-190 odhodily bomby u Torbay a otočily směrem k Francii, honička trvala až k francouzským břehům, kde Spitfiry pronásledování kvůli AA přerušily a na uvedenou vzdálenost Liškutín Fw-190 alespoň "posprejoval". Podle pozorování došlo k zásahu jednoho Fw-190, ale po přistání nemohl být film vyhodnocen, neboť došlo k jeho přetržení hned v úvodu natáčení.
Proč to píšu- téměř v každé knížce je uváděno, jak měli Němci neustále převahu rychlosti, zejména pak po uvedení svých nových stíhaček typu FW. Údajně proti nim neměly Spitfiry nárok. Jak vidno- měly. V tomto případě šlo, podle data akce, o FW-190A3.
Jinak knížka je to dost zajímavá celkově, hlavně proto, že si v ní autor nebere servítek a relativně tvrdě (oproti ostatním autorům, kteří popisují téměř idylku) popisuje vztahy a poměry u 312. perutě, potažmo celého wingu. Jeho kritice neušel ani jinak všemi opěvovaný veliký Amos Vašátko. A neméně zajímavý je i popis působení zarytých komunistů (třeba pilot Motyčka) a jakou to vše dělalo zlou krev (rvačky nebyly výjimkou). Ostatně- sám Liškutín byl po převelení od 145. squardony ke 312. zklamán, až naštván, nechtělo se mu tam. O něčem to svědčí... Ale to je spíš do jinýho tématu.
btw: je docela vostuda, že tu není článek o takový legendě, jako je Spitfire
